Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchána znovu o pomoc požádat, chlap seváj o víkendech stejně nevěnuje ![]()
O víkendy jezdi na výlety, ať můžou pracovat.
Bydlení je teď priorita.
@Callipo90 co si neumím zorganizovat? Ráda si to poslechnu a zlepším se.
@terulína jen ne výlety. Mladší není výletový, ale přísně režimový. Máme za sebou jen výlet vlakem do blízkého města a týden jsme to rovnali.
Jo a tchána jsem prosila osobně, ale nepřijede, musí dělat na chalupě. To je teď jeho priorita.
Nema muz milenku? Tohle chozeni domu jak do hotelu znam a dobre to nedopadlo…
Ja to mela s detmi taky tak, jak byly male, tak doma totalni chaos, nikdo mi nehlidal, nebo jen fakt na pozadani. Mela jsem pocit, ze jakmile neco udelam, tak to nedodelam.
Zlepsilo se to az kdyz prestal byt mladsi miminko a doopravdy jsem mohla vse delat za jejich peitomnosti, i vytrit s tim, ze sedi a koukaji na pohadku, jit do pradelny poskladat pradlo atd.
S rozvodem si nepomuzes, ex si bere deti 1× za 14dnu na vikend a nez si stihnu odpocinout, nakoupit, tak uz mi zas klepou na dvere.
Dorucuju prestat se citit provinile, ze mas doma bordel, tak mas, no a, neni to navzdycky. Psychicky ti pomuze se necitit za to spatne a treba pak budes veci videt pozitivneji. Na chlapa bych se vyprdla, klidne uklizej vecer, kdyz bude mit kecy, at ti pomuze, budes to mit rychleji.Proc bys mela byt neustale k dispozici, kdyz si te uraci vsimnout ![]()
@Bibi239 milenku nemá určitě. Prokazatelně jezdí na chalupu. Když mu volám, tak vždycky slyším tchána.
Věřím, že by mi pomohl i víkend jednou za 2 týdny. ![]()
@Anonymní píše:
@Callipo90 co si neumím zorganizovat? Ráda si to poslechnu a zlepším se.@terulína jen ne výlety. Mladší není výletový, ale přísně režimový. Máme za sebou jen výlet vlakem do blízkého města a týden jsme to rovnali.
Jo a tchána jsem prosila osobně, ale nepřijede, musí dělat na chalupě. To je teď jeho priorita.
Moc si to nepopsala, ale děti, práci… ne-li život :-/… nebuď negativní, holky ti radí a ty na všechno říkáš jak to nejde, nejde, nejde. Víš co se říká, nejhorší je když se nechce, než když se nemůže.
Pokud tvůj muž není úplný pitomec, tak by mu po otevřené debatě mělo dojít, že situace je vážná - tou otevřeností myslím, že mu řekneš i to, že přemýšlíš o rozvodu, prodeji domu atd. A pak doufat, že mu na vás záleží minimálně tak, jako na rodičích (z mého pohledu by mělo tedy mnohem víc, proto se ženil, proto má děti!)…
Btw. jeho rodiče jsou sobečtí hlupáci. Jinak to nelze nazvat. Dá se existovat se vzájemnou pomocí, ale aby se k tomu stavěli takhle, to je opravdu primitivní a bezohledné. Nechápu, jak se tak můžou chovat už jen vůči vnoučatům ![]()
Nedivím se, že si na pokraji zhroucení. Každý, kdo je déle doma může očekávat, že ho stereotyp dostane, jenže pokud má aspoň nějakou oporu a doma pohodu, tak se to dá zvládnout. Ty nemáš ani jedno - muž je v háji a doma bordel. Já bych už nejspíš visela… Abych mohla normálně fungovat, potřebuji mít kolem sebe příjemné prostředí (nemusí být vyzegleno, ale rozbitá kuchyň, nebo okna, to je pro mě už sci-fi). Řeš to a radikálně.
Odkud jsi? Ráda ti mladšího pohlídám, pokud jsi z jihu čech. ![]()
@Callipo90 píše:
Moc si to nepopsala, ale děti, práci… ne-li život :-/… nebuď negativní, holky ti radí a ty na všechno říkáš jak to nejde, nejde, nejde. Víš co se říká, nejhorší je když se nechce, než když se nemůže.
Víš, když to začalo, tak jsem se fakt snažila. Mluvit o tom, vysvětlovala, řvala, vztekala se, říkala jsem, co se mi nelíbí a jak si to představuju. I jsem dala děti mámě a jela jim pomoct, aby to bylo dřív. Pravidelně jsem se dozvěděla, že ještě udělá okna a bude se věnovat nám, protože okna tam být musí. Rok a půl jsem vymýšlela nejrůznější možnosti a nápady. Cca půl roku už na to nemám sílu, jsem psychicky odrovnaná. Dělám jen to nejnutnější a jedu na autopilota. Nemám sílu si hrát s dětmi, ulízet, po večerech čučím do blba, přestala jsem číst, dívat se na dokumenty a mým cílem je jen nějak překlepat další den.
Už nějak nemám sílu se víc snažit, protože mám pocit, že jsem zkusila všechno.
@brko píše:
Odkud jsi? Ráda ti mladšího pohlídám, pokud jsi z jihu čech.
Předběhlas mě.
Taky se nabízím - Nymbursko. ![]()
@Anonymní píše:
Víš, když to začalo, tak jsem se fakt snažila. Mluvit o tom, vysvětlovala, řvala, vztekala se, říkala jsem, co se mi nelíbí a jak si to představuju. I jsem dala děti mámě a jela jim pomoct, aby to bylo dřív. Pravidelně jsem se dozvěděla, že ještě udělá okna a bude se věnovat nám, protože okna tam být musí. Rok a půl jsem vymýšlela nejrůznější možnosti a nápady. Cca půl roku už na to nemám sílu, jsem psychicky odrovnaná. Dělám jen to nejnutnější a jedu na autopilota. Nemám sílu si hrát s dětmi, ulízet, po večerech čučím do blba, přestala jsem číst, dívat se na dokumenty a mým cílem je jen nějak překlepat další den.
Už nějak nemám sílu se víc snažit, protože mám pocit, že jsem zkusila všechno.
Počkej, dalas děti mámě… Takže je zvládá obě? Tak by si je mohla vzít častěji…
@Anonymní píše:
@brko @Luca10 holky, díky, ale ani jedno a ani druhé.
Mohla bych nabídnout Prahu, kdybys chtěla pohlídat ![]()
@Luca10 píše:
Počkej, dalas děti mámě… Takže je zvládá obě? Tak by si je mohla vzít častěji…
Od té doby je oba nechce, že je dohromady nezvládá. Bylo to jenom jednou.
Staršího mi prý bude hlídat kdykoliv, ale malého ne. Velkej je už samostatnej, hraje si sám, sám se nají, oblékne, dojde na záchod a celkově je to bezúdržbové dítě. I doma mi hrozně pomáhá - nastěhuje, vystěhuje myčku, vysaje, vypere, zalije záhony, připraví na stůů, vystěhuje a uklidí nákup
Nenutím ho, dělá to sám a dobrovolně. Takový můj malý velký muž.
Prý tak ze 1-2 roky, ale je pravda, že teď už spolu zlobí, starší se předvádí a hodně na malého u babičky žárlí, doma je v pohodě, u ní ho bere hlava nehlava, tak se jí ani nedivím.