Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Babička se neumí ovládat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.4.13 11:23
Odpověď na vše.
Ananha: Dobrý den, nezlobte se na mne, ale toto není první diskuze, kde vás vidím. Všechny příspěvky, co jsem od vás četl mi přijdou tak trochu postavené na hlavu. Všude píšete, když už to musím říct takhle: Jaká jste chudinka. A je všechno opravdu tak, jak píšete? Nemá ta mince ještě náhodou druhou stranu? V některých diskuzích se dokonce vydáváte za někoho jiného a to není správné, že ne? Podle mého názoru by jste měla nejprve začít sama u sebe, tam většinou bývá ten problém. V některých příspěvcích si dost protiřečíte. Co jsem tak vyčetl, tak jste zaujatá jen proti ostatním lidem ve vašem okolí. Ve svých příspěvcích pořád píšete, jak to děláte všechno pro děti a pro jejich „blaho“. Myslíte si, že jim zrovna tohle pomůže k tomu aby se měly dobře? Řekl bych, že je to právě naopak a že trpí jen kvůli vaším výlevům. Myslíte si, že je dobré do vašich sporů ať už je to s kýmkoli z vašeho okolí tahat děti? Já bych řekl, že spíš by jste je měla vynechat a snažit se aby se jich to nedotklo. Nezlobte se na mě, ale mne vaše příspěvky nepřesvědčily, jednoduše si myslím, že chyba bude u vás.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.20 14:37
@Anonymní píše:
Já mám s mojí mamkou taky podobné problémy. Vím, že nějakou psychickou poruchu má, je pro mě hodně zvláštní. Moc jí už ani nerozumím. Navíc ona je přesvědčená, že je nejlepší a všechno dělá a ví nejlíp. Je mi z toho hrozně, ale bojuju. Dcera bude mít tři roky a už mi začíná říkat, že nechce za babičkou, nikdy tam víc jak pár hodin sama nebyla a teď už tam byla dvě hodinky, které brečela jen, tak jsem pro ni jela. Nemá to smysl. A určitě ji tam dávat nebudu. Jdeme na návštěvu, ale to je tak všechno. Babičku má ráda, ale asi cítí, že je něco v nepořádku. Bohužel je to zatraceně těžké i pro mě, protože je to moje vlastní máma. Neumí se mnou jednat na rovinu, dost si i začíná vymýšlet, chce si prostě asi žít svůj život a my aby jsme ji milovali a naplňovali její volný čas. Podotýkám, že když potřebuju já, tak není čas nikdy. Se vším se člověk musí naučit žít. Ale pokud cítíš, že to není úplně ideální pro dítě, tak se chovej podle toho jak je tobě nejlíp i za cenu minimálního kontaktu dítěte s babičkou. Je to tvrdé, ale ono to jinak prostě s některými lidmi nejde.
Celá moje matka. Nafoukaná a hysterická. Ony tyhle dámy umí pěkně otrávit život komukoliv. Vše má své hranice a nejsme na světě proboha proto, abychom řešily babičky, které "neslyší'.
Viděla jsem nedávno ženu, která před výtahem seřvala svou vlastní dceru s kočárkem a miminkem, že jí nafackuje. Za nic. Za vlastní slušný názor řečený klidně a bez emocí.
Nic mi do toho není, není to má rodina, ale tohle říct babička mě tak mi připadne na facku spíš ta babička.
Prostě nepochopím, že by něčí potomek měl být jak nějaká poslušná loutka a dobrovolně snášet neomalené kecy rodičů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.20 15:40
****@Ananha** píše:
Vím, že je tato diskuze už rok stará.
Ale mám naprosto podobné problémy s naší babičkou(moji mámou).Momentálně je ve stavu, kdy nejí. Všem známým na potkání vypráví, jak se má špatně(bydlíme s dětma u ní v domě).Jak nemá peníze, nemá na jídlo. Někdy třeba nejí dvadny a pije jen vodu. Že prý na nic nemá peníze. Přitom má důchod, já platím, co se dá. Nedávno byla na srazu ze školy. Měli objednané jídlo. Ale ona si v restauraci vytáhla suché rohlíky, a že to jídlo nebude, že je drahé. Měli ho za 60 kč)…
Doma dělá zle a děti se mne ptají, kdy že se z tohodle domu odstěhujem.
Bydlí v přízemí, ale děti tam nehtějí. Má tam neskutečný binec a špínu. A libuje si v tom. Když ji chci pomoci uklidit, tak začne na všechny řvát, mlátí dveřma a dokáže si uraženě sednout před dům na chodník jako ten největší žebrák. U lékaře nebyla už dvacet let. Chodí ve špinavém spodním prádle. Pokud se mi zadaří za její nepřítomnosti trochu u ní poklidit, zjišťuji pomočené kalhotky zastrkané za postelí apod…Když se šprajcne, třeba týden se nemyje. Vlasy tak dvakrát do roka.Je jí teprve sedmdesáttři. Jednou jsme ji se sestrou přepadli) a přesvědčily k umytí alespoň vlasů. Pak všude chodila a všem si stěžovala, jak jsme na ní zlé. Už k ní dolu moc nechodím. Ona sama dokonce zpřetrhala vazby na mou sestru a její rodinu. Odmítá se s nima stýkat. Dokonce když ke nám do bytu přijde návštěva(jako ke mne do patra),začne vyvádět, že do domu nikdo cizí nesmí. Chtěla jsem si s ní promluvit, ale o návštěvě lékaře nechtěla ani slyšet. Ale že tím, co dělá ubližuje vědomě druhým si nepřipouští. Je jinak stále doma, odmítá se stýkat s okolím. Někdy má stavy euforie, někdy má hlubokou depresi.Ale léčit se musí JEN dobrovolně. A to nechce. **
Vím, že je tato diskuze už rok stará.
Ale mám naprosto podobné problémy s naší babičkou(moji mámou).Momentálně je ve stavu, kdy nejí. Všem známým na potkání vypráví, jak se má špatně(bydlíme s dětma u ní v domě).Jak nemá peníze, nemá na jídlo. Někdy třeba nejí dvadny a pije jen vodu. Že prý na nic nemá peníze. Přitom má důchod, já platím, co se dá. Nedávno byla na srazu ze školy. Měli objednané jídlo. Ale ona si v restauraci vytáhla suché rohlíky, a že to jídlo nebude, že je drahé. Měli ho za 60 kč)…
Doma dělá zle a děti se mne ptají, kdy že se z tohodle domu odstěhujem.
Bydlí v přízemí, ale děti tam nehtějí. Má tam neskutečný binec a špínu. A libuje si v tom. Když ji chci pomoci uklidit, tak začne na všechny řvát, mlátí dveřma a dokáže si uraženě sednout před dům na chodník jako ten největší žebrák. U lékaře nebyla už dvacet let. Chodí ve špinavém spodním prádle. Pokud se mi zadaří za její nepřítomnosti trochu u ní poklidit, zjišťuji pomočené kalhotky zastrkané za postelí apod…Když se šprajcne, třeba týden se nemyje. Vlasy tak dvakrát do roka.Je jí teprve sedmdesáttři. Jednou jsme ji se sestrou přepadli) a přesvědčily k umytí alespoň vlasů. Pak všude chodila a všem si stěžovala, jak jsme na ní zlé. Už k ní dolu moc nechodím. Ona sama dokonce zpřetrhala vazby na mou sestru a její rodinu. Odmítá se s nima stýkat. Dokonce když ke nám do bytu přijde návštěva(jako ke mne do patra),začne vyvádět, že do domu nikdo cizí nesmí. Chtěla jsem si s ní promluvit, ale o návštěvě lékaře nechtěla ani slyšet. Ale že tím, co dělá ubližuje vědomě druhým si nepřipouští. Je jinak stále doma, odmítá se stýkat s okolím. Někdy má stavy euforie, někdy má hlubokou depresi.Ale léčit se musí JEN dobrovolně. A to nechce. **
Tvl, to je jak z nějakého špatného snu… ta babi bude zralá minimálně na psychiatra, jen se obávám, že v jejím věku je už pozdě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
