Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Babička se neumí ovládat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.5.12 16:33
Já bych se s tím asi nějak vyrovnala, ale rozhodně by mi vadilo, kdyby se to takhle dotýkalo dětí!
Nezkoušela jsi si s babičkou rázně promluvit? Něco jako že víš, že má starosti (uznat její právo na starosti), ale že by měla přehodnotit přenášení svých nálad na děti. Takhle se připravuje o jejich náklonnost - kdo by taky rád jezdil za takhle náladovou babičkou.
Jestli má nějaký konkrétní problém, zkus navrhnout rozumné řešení. Jestli poradit nechce nebo rady odmítá, ať si tedy nestěžuje nahlas.
Navíc, jak píšeš, máš z toho z dětství trauma. Tak to bude spíš povahový rys, než nějaká čerstvější záležitost.
A jak bych to řešila já - doslova nesnáším takové to prázdné a nesmyslné stěžování na nemoci, nedostatek peněz atd. (pokud to fakt není oprávněné). Jednala bych s ní jako s malým dítětem - na rovinu, slušně, ale rázně.
Jen nejsem pro přerušení kontaktu nebo vydírání odpíráním vnoučat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.5.12 16:37
Rekla bych ji narovinu ze se chova jako blazen, jak tam deti nechteji a jestli ma problemy v sobe, at to resi - prychiatr, psycholog atd.. a proste bych tam nejezdila, aspon nejaky cas - je to na ni co s tim udela, ale jestlize tam prcek jezdit nechce, nenutila bych ho..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.5.12 16:42
@Milli Děkuju, napsala jsi to hezky. Taky mi nejvíc vadí, že se to dotýká dětí. Proto hledám nějaké řešení. Babička i snad nějaké důvody pro špatnou náladu má, já ji chápu i se ji snaším podpořit, ale nějak už na to nemám sílu. Takže začínám omezovat návštěvy, nerada tam volám (co zase bude), ale to nejde donekonečna. Musím si s ní promluvit. Já kolikrát začala oklikama, je pro mě velká autorita, je to tak těžké. Bojím se, jak bude reagovat, opravdu ji nechci urazit. Na druhou stranu mi její chování docela zkazilo dětství, možná i celý život, jsem úzkostlivý člověk, tak si říkám, když ubližovala ona mě, tak ji jeden rozhovor narovinu nezabije. 
zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.5.12 16:46
Já mám s mojí mamkou taky podobné problémy. Vím, že nějakou psychickou poruchu má, je pro mě hodně zvláštní. Moc jí už ani nerozumím. Navíc ona je přesvědčená, že je nejlepší a všechno dělá a ví nejlíp. Je mi z toho hrozně, ale bojuju. Dcera bude mít tři roky a už mi začíná říkat, že nechce za babičkou, nikdy tam víc jak pár hodin sama nebyla a teď už tam byla dvě hodinky, které brečela jen, tak jsem pro ni jela. Nemá to smysl. A určitě ji tam dávat nebudu. Jdeme na návštěvu, ale to je tak všechno. Babičku má ráda, ale asi cítí, že je něco v nepořádku. Bohužel je to zatraceně těžké i pro mě, protože je to moje vlastní máma. Neumí se mnou jednat na rovinu, dost si i začíná vymýšlet, chce si prostě asi žít svůj život a my aby jsme ji milovali a naplňovali její volný čas. Podotýkám, že když potřebuju já, tak není čas nikdy. Se vším se člověk musí naučit žít. Ale pokud cítíš, že to není úplně ideální pro dítě, tak se chovej podle toho jak je tobě nejlíp i za cenu minimálního kontaktu dítěte s babičkou. Je to tvrdé, ale ono to jinak prostě s některými lidmi nejde.
- Citovat
- Upravit
8.5.12 16:46
No, možná si ani neuvědomuje, jak tím vším svoje okolí deptá 
.
Ale je to jak píšeš - jeden rozhovor na rovinu jí nezabije. Tak budu držet palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.5.12 16:50
@beruska2× Máš pravdu, na prvním místě jsou u mě děti, ne moje máma. Já k ní mám i přesto vše hodně silný vztah, proto je to pro mě složité. Ona na mě taky hodně visí, dělá toho psychologa ze mě. A já pak běhám k psychiatrovi a beru prášky. Je to paradox a hloupost. Já to vím, jen potřebuju sebrat sílu a vyříkat si to s ní. zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.5.12 16:54
@Milli píše:
No, možná si ani neuvědomuje, jak tím vším svoje okolí deptá
Ale je to jak píšeš - jeden rozhovor na rovinu jí nezabije. Tak budu držet palce.
Jo to je přesný, ona si to vůbec neuvědomuje. Dělá ostudu i před mýma tchánama, já se vždycky tak stydím, když začne fňukat. Nebo když byla v nemocnici, jak tam vyváděla, sestřičky protáčely oči 
. Dík za podporu. Napíšu jak to dopadlo. Vím, že se asi těžko změní, ale snad jí alespoň něco docvakne. zakladatelka
- Citovat
- Upravit
8.5.12 16:58
@Anonymní píše:
@beruska2× Máš pravdu, na prvním místě jsou u mě děti, ne moje máma. Já k ní mám i přesto vše hodně silný vztah, proto je to pro mě složité. Ona na mě taky hodně visí, dělá toho psychologa ze mě. A já pak běhám k psychiatrovi a beru prášky. Je to paradox a hloupost. Já to vím, jen potřebuju sebrat sílu a vyříkat si to s ní. zakladatelka
to ale delat nemuzes - 1. vic skody nez uzitku 2. bude blazen jeste z tebe..
ty potrebujes byt v klidu a venovat se detem..
ona je dospela, svepravna, musi uznat ze bud s tim neco udela, nebo tomu neco obetuje - treba i vnoucata a tebe, ale nemuze takhle nicit zivot cely rodine..
pomoct ano, podporit urcite ale musi mit snahu sama, jinak to sama nespasis a ublizis jen sobe a detem..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.5.12 16:58
@Anonymní píše:
Já mám s mojí mamkou taky podobné problémy. Vím, že nějakou psychickou poruchu má, je pro mě hodně zvláštní. Moc jí už ani nerozumím. Navíc ona je přesvědčená, že je nejlepší a všechno dělá a ví nejlíp. Je mi z toho hrozně, ale bojuju. Dcera bude mít tři roky a už mi začíná říkat, že nechce za babičkou, nikdy tam víc jak pár hodin sama nebyla a teď už tam byla dvě hodinky, které brečela jen, tak jsem pro ni jela. Nemá to smysl. A určitě ji tam dávat nebudu. Jdeme na návštěvu, ale to je tak všechno. Babičku má ráda, ale asi cítí, že je něco v nepořádku. Bohužel je to zatraceně těžké i pro mě, protože je to moje vlastní máma. Neumí se mnou jednat na rovinu, dost si i začíná vymýšlet, chce si prostě asi žít svůj život a my aby jsme ji milovali a naplňovali její volný čas. Podotýkám, že když potřebuju já, tak není čas nikdy. Se vším se člověk musí naučit žít. Ale pokud cítíš, že to není úplně ideální pro dítě, tak se chovej podle toho jak je tobě nejlíp i za cenu minimálního kontaktu dítěte s babičkou. Je to tvrdé, ale ono to jinak prostě s některými lidmi nejde.
To je mi líto, cítím s tebou 
Jo, člověk se naučí přizpůsobit všemu. Jen to ten život pěkně otráví. Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.5.12 17:04
@beruska2× Víš ona takhle obětovala sebe i svou rodinu svým rodičům. Nikdy jsme nebyli na dovolené, pořád se jen jezdilo k babičce a dědovi, pořád se jen řešilo, co babička a děda, ale fakt pořád. Nechci se dostat do stejné situace, a právě mám pocit, že už tam trochu sem. Mě je jasný, co mám udělat, ale je to strašně těžký. Asi tu hledám hlavně podporu mýho rozhodnutí. Tu jsem našla, vidíte to stejně jako já. Dík. Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
8.5.12 17:08
@Anonymní píše:
@beruska2× Víš ona takhle obětovala sebe i svou rodinu svým rodičům. Nikdy jsme nebyli na dovolené, pořád se jen jezdilo k babičce a dědovi, pořád se jen řešilo, co babička a děda, ale fakt pořád. Nechci se dostat do stejné situace, a právě mám pocit, že už tam trochu sem. Mě je jasný, co mám udělat, ale je to strašně těžký. Asi tu hledám hlavně podporu mýho rozhodnutí. Tu jsem našla, vidíte to stejně jako já. Dík. Zakladatelka
prave proto bych svoje deti z toho vynechala..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.5.12 17:22
Měla jsem podobný problém, ale s mojí babičkou - tedy dcery prababičkou. Žije s jedním naprosto neuvěřitelným debilem, který se rád napije a babičku k tomu navezl taky hodně snadno, protože k tomu měla vždycky sklon a to byly návštěvy jak v sanatoriu blbců, ze kterých táhne alkohol. Když už se tam jednou začali štěkat před malou, která měla dost veliké trauma z odchodu jejího táty a padaly tam bájo slovní spojení jako „ty ču****“ „ty pi**“, tak jsem na ně zařvala že odcházíme, přijdeme až budou někdy v klidu a pokud se neuvědomí svoje chování před malou dvouletou extra citlivou holčičkou, tak to bude poslední návštěva. Od té doby - 3 roky - každá návštěva v pohodě. Já se den předem ohlásím, oni nepijou a hlídají se a je to ok. Ať si řeší co chtějí, ale na moje dítě nikdo nic přenášet nebude, já jsem na to taky super háklivá, takže jsme z tama vždycky odcházely vyčerpané a vyloženě psychicky vyřízené, už je to mnohem lepší. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.5.12 17:26
Jo podobně naloženou babičku máme taky - je to moje tchýně. Starší syn jako malý k nim také nechtěl chodit, já byla ta špatná, pak vyplavalo na povrch, že se k dědovi chová jak dobytek, řve na něj sprostě a náladová je taky až to bolí. Také se tam necítil dobře a i dnes s ní má občas problém ve 12-ti letech, když babička volá pod vlivem nějakých prášků (já tvrdím, že chlastá) a neví s v komunikaci s ní rady. Ona je rozmazlený jedináček komunistického papaláše, měla vždy cestičku vyšlapanou, vůbec nemá představu, jak dnes lidi makají od nevidím do nevidím a nemají čas s ní krafat po telefonu o pitomostech. Umí jen fňukat, urážet a vůbec si neuvědomuje, že jsou na tom lidi mnohem hůř.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.5.12 17:29
… ano a obětovat se jejím rodičům a neustále jim vyjadřovat bezmeznou vděčnost - taky známe. Copak my pro své děti neděláme co můžeme nejvíc? Osobně čekám „děkuji“ nebo co, ale aby si moje děti musely stavět snad oltáříčky a denně ke mne vzávat díky? Bylo by mi trapně. Každá chceme pro děti to nej a uděláme pro to maximum. Nezjištně!!! Je to normální koloběh v životě.
Moje tchýně je zkrátka vysavačka energie. A to o ní tvrdí i její děti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobré odpoledne. Prosím o radu. Moje mamka je hodně sebestřednej člověk. Často si stěžuje a naříká jak se má špatně a vůbec jí nedělá problémy to říkat každému. Příjde mi, že si vůbec nepřipouští, že nejen ona má starosti. Nevím, co mám dělat. Někdy je fakt milá, hodná, vím, že má ráda mě i celou mou rodinu, ale pak k našim přijedeme, ona celá ubrečená, uražená, ani nás málem nepozdraví, jako bysme jí něco udělali. Děti jsou z toho špatný. Hlavně mladší syn je cíťa, neví, kam má koukat, co má říkat, no já konec konců taky ne. Je to trapný. Příště je zase jak nejlepší babička, zahrnuje děti pozorností, zve je na prázdniny…No, blázinec. Mladší syn už tam ani nechce jezdit, je v křeči co zase bude. Hlavně mu vadí, že babička ječí na dědu. My máme doma pohodu, nehádáme se. Nevím, jak to řešit. Když tam nebudu děti brát, je mi to líto kvůli tátovi a konečně i kvůli mámě, protože vím, že děti má ráda. Ale takhle jim strašně ubližuje. Já mám z dětství trauma, s kterým stále bojuju, nechci aby to odnesly stejně i naše děti.