Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Bankovní úřednice
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
7.4.17 20:16
Ahoj, jsem v bance 2 roky a občas taky nevim 
Nejsem teda přímo na hale, s klienty se bavím jen někdy po telefonu. Radim vydrž, ty dotazy se pak už většinou opakuji, měsíc je málo. Ja si ze začátku všechno psala a bez sešitu ani ránu. Sešit mám dodnes a obcas do nej taky mrknu 
- Citovat
- Upravit
Klopotkova
7.4.17 20:22
KDYŽ jdu něco vyřizovat do banky, tak většinou ty mladí holky jsou neskutečná telata, nic neví a mně to vytáčí… ta neinformovanost je strašná, potom vždy řádím, jak černá ruka, přivádí mě to k nepříčetnosti, jak jsou tel. operátorky a přednice někdy hloupé… 
- Citovat
- Upravit
7.4.17 20:27
Já jsem v bance skoro 12 let. Začátky byly stejné jako Ty Tvoje, ale na věci, které nezná narazí i po 10-ti letech. To už z toho, ale umí líp vybruslit 
. Já zpočátku pořád telefonovala o radu nebo hledala na intranetu. Časem člověk získá zkušenosti i jistotu, ale měsíc je sakra krátká doba. Brali jsmeto tak, že zhruba po zkušebce je nováček schopný fungovat víceméně samostatně. Neboj to zvládneš! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.4.17 20:53
Já dělala v bance přes osm let, přímo na hale, ale ne na pokladně. No pokud máš už aspoň někdy pocit, že to bude ok, tak seš dobrá. Lidi tě svýma dotazy budou kolikrát překvapovat i za pět let. Hele pamatuji kolegyně, které to nezvládaly ani po dvou letech, ale nepamatuji si žádnou, která by to zvládala po měsíci. Je toho opravdu hodně. Já první měsíc chodila domu i do práce pomalu s brekem a naopak po těch letech se mi odtamtud vůbec nechtělo. Takže hlavu vzhůru, ono si zvykneš.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.4.17 21:37
Také pracuji v bance, back office a s klienty moc nejednám. Ale trvalo mi tak rok, než jsem se zajela. Některé úkony se dělají jen 1× do roka a to vždy musím hrabat manuály. Neustále se mění interní směrnice a dá zabrat už jen stíhat změny. Taky jsem ze začátku chodila domů skoro s brekem, že to nedám. Těch věcí na zvládnutí bylo moc a moc. Byla jsem tam každý den třeba 10 hodin a nechodila ani na obědy abych vše stihla. Byla jsem pomalá, jak jsem se neustále ptala a hledala v předpisech. Tehdy jsem ale neměla děti, tak to šlo. To chce klid, ono se to poddá.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý večer,
a že by se mi tam ráno úplně chtělo, to nemůžu říct…
cca měsíc zpět jsem nastoupila do banky, zatím jen sosám informace od kolegyň a zajíždím se. Kasu jsem již zvládla. Stále si tam ale připadám jako mimozemšťan, informací je strašně moc a když už si myslím, že dokážu z velké většiny odpovědět, vždy přijde nový člověk s novým dotazem a já absolutně nevím. A jsem z toho hrozně frustrovaná. Je to normální? Začínám si pohrávat s myšlenkou, že to nezvládnu atd… Vím, že každý začátek je těžký, obzvlášť pro člověka, který v bance nikdy předtím nepracoval, ale každý večer propadám trudomyslnosti
Zlepší se to? Když jste se zajeli na takovou úroveň, že jste byly v pohodě? Měly jste podobné pocity nebo jste to dávaly od začátku?
Posílám anonymně, pochopitelně, děkuji
Barbora