Berou me jak malou...

Napsat příspěvek
Velikost písma:
Scarlett2011
24.11.10 12:20

Tak mne je 25 let, odstehovala jsem se od rodicu v 19 a uz pres rok bydlim v zahranici. Krome toho, ze uz se nevidame a jen jednou mesicne si zavolame (vickrat na to nemam nervy), tak to mam s matkou podobne jako zakladatelka. Mama se mnou mluvi jako by mi bylo deset let i kdyz se opravdu snazim mluvit s ni jako kamaradka, tak to nejde.
Porad jen kritizuje a radi.
O cem si se svymi rodici povidate? Jen o sobe a svych zivotech, nebo normalne jako pratele o vsem moznem?
Mne toho nejak nejde docilit a porad mam pocit, jako bych byla male dite kdyz s ni mluvim. :nevim:

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
24.11.10 12:23

Lowel: on ten piercing je nepodstatny, jen me vytocila ta mamy reakce…proto jsem se o tom zminila v prispevku…

Samozrejme se ji nesveruju se vsim, vlastne bych rekla, ze se ji nesveruju temer s nicim :think: Ale i to malo co ji reknu delam spatne, ona by to proste udelala lip… S detma chodim malo ven, malo je oblikam, spatne jim varim, zehlim pradlo (podle ni naprosta zbytecnost), moc uklizim (na co jako?)…no vzdycky si neco najde…
A protoze jsem slaboch a nerada se hadam tak nasim vzdycky vsechno odkejvam a ve mne to pak vre jak v papinaku. Pokud si s nima obcas „dovolim nesouhlasit“ tak to resi tim, ze se mamka rozbreci, tata mi vynada a nebavi se se mnou ani jeden… :zed: :zed:

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
24.11.10 12:24
Anonymní píše:
Nejsi sama.. já mám taky 28 let a ještě přd dvěma roky mi mamá i babička když přijeli dovezli jídlo s tím, že ty řízky si mám před jídlem ohřá v mikrovlnce :nevim: Když přijeli, tak že nám uvařit kávu a dát na stůl buchtu, kkterou dovezli - jakobych nevěděla, že mám uvařit kávu a měla jsem vlastní buchty.
Mám manažela a dítě

Tak to je presne jak u nas… :lol:
zakladatelka

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
24.11.10 12:27
:popravde? nečekala jsi přesně takovou reakci na ten piercing ?

No jasne ze cekala, ale chtela jsem se vyhnout tomu, ze bych jim to nerekla a ona by to pak zjistila az bychom byli u nich…to by nestalo za to. Udelala by mi scenu (klidne i pred detma) a nasledne by me prehlizela jak vodni hladinu… :cert:

  • Citovat
  • Upravit
NiKina
4705
24.11.10 13:00
Lowel píše:
promiň, ale ve tvém věku jsem se s takovou blbinou jako je piersing a pod. teda rodičům nesvěřovala. Není to náhodou taky tím, že se moc svěřuješ o svém soukromí? :nevim:

tak já se musím Lowel zastat… má naprostou pravdu.
Měla jsem to s matkou nemlich to samý… po jedné hádce jsem se uzavřela a už se jí se soukromím nesvěřuju - dala pokoj, vztahy se zlepšily natolik, že se přistihuju, že se jí už zas svěřuju, já blbka… takže čekám, kdy ten teror zase začne. Ale matka je po přechodu, tak se třeba zklidnila…
NiKi :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
MadGirlNancy
2081
24.11.10 13:16

Trošku vám závidím…moje máti zajde jednou za 2 měsíce na půl hodiny, absolutně se o nás nezajímá. s otcem se nestýkám už 6 let. Aspoň, že babička (moje) je normální :roll:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
žirafííí
24.11.10 13:19

no tak to bych se zbláznila kdyby mi máma ještě ve 28 řikala co a jak :lol: :lol: :lol: .. Jako vyslechnu si jí at řekne svůj názor a udělám jak uznám za vhodný .

  • Citovat
  • Upravit
Reklama
Anonymní
24.11.10 13:22

Ahoj,tak muj tata je to same,uz 3 roky pred nim kourim tajne a to k nam kazdy den chodi a muze me nachytat,jen jednom me nachytal a kdybych neuhnula tak jsem dostala facku,podotykam ze ma od nas klice,mam svoji rodinu,2deti a je mi22

  • Citovat
  • Upravit
Theresa
662
24.11.10 13:25

no tak já chodím s našima do hospody, takže tohle neznám a neumím si to představit. asi bych utekla hooodně daleko…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
alvapinka
5956
24.11.10 13:26

my máme vztahy dobré, bydlíme 1000km daleko a vidíme se tak jednou za 3-4 měsíce.. moje mamka je jinak zlatá, ale njede s ní být dýl jak 3 týdny… nezvládá fyzicky dost věcí, tak je to pak na nás a když to není hned, když něco chce, tak je to horší.. a že má pořád co „organizovat“. ale chápu ji, nemá to taky jednoduché.. jinak se spolu snažíme mluvit spíš jako kamošky.. intimní věci ale neprobíráme.. nesvěřuju se jí vším.. ale je fakt, že si zvykla mi do života moc nemluvit, jsem od 15 let doma jen na víkendy a ted už 8 let mimo republiku. taťka byl pro mě vždycky kamoš, i když velká autorita, bohužel už tu 9 let není.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Lowel
1648
24.11.10 13:27

no holky

ono je totiž blbý, když si mámy, nebo prostě rodiče nevytvoří k dětem vztah kamarádský, ale s respektováním jako rodič, pak nikdy neví kdy včas odstřihnout tu pomyslnou pupeční šňůru. Asi jsem měla výhodu, že mám rodiče velmi mladé a měli jiný přístup. Když totiž pozoruju své okolí, tak mi přijde, že rodiče si chtějí u svých dospělých dětí získat úctu a to jsou teda argumenty- já to vím, jsem starší, hele mám víc zkušeností, nebo dej na mě…bla bla :think: v něčem mají pravdu, jenže u nás to bylo tak, že naši maximálně poradili, ale co a jak mám dělat jsem si zjistit musela naprosto sama, samozřejmě i s dobrými, nebo špatnými následky, takže rodičovsko kamarádský vztah bych řekla je asi nejlepší :kytka: naštěstí dle dcery jsem v tomhle podobná, takže si nestěžuje, za to jí vadí rady do života babičky-maminky manžela, ta nikdy neví kdy má s radami a poroučením přestat,jenže u ní je to generační problém brzy jí bude 76 let, tak snad v té demenci trochu zvolní :pankac: . Holky Nesvěřujte se se vším a budete mít fakt klid, i má dcera to už pochopila a babičce se nesvěřuje, stejně to použila vždycky proti ní, když se jí nedařilo v kamarádství byla chyba prý v dceři, ale už nebrala v potaz, že třeba bývalá kamarádka byla konfliktní typ, pak se naše holka zbytečně trápila dvojmo. od doby co mluví s babčou jen všeobecně tak jí dala pokoj. Každý si svůj život musíme odžít sami, i kdyby měl někdo haldu zkušeností, na náš život to na 100% nikdy sedět nebude, tohle je heslo mých rodičů a bohudík v tomhle tedy pravdu mají :kytka: :mavam:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
alvapinka
5956
24.11.10 13:36

naplno souhlasím s Lowel, u nás ta výchova probíhala podobně.. :-) byla jsem taky třeba upozorněna na možné nebezpečí, ale jak píšeš, každý si tou jakou zkušeností musí projít sám… naše mamka šňůru odstřihla dávno, ale můj má teda mamku docela úzkostnou.. říkáme jí jen malou část z toho, co se nám přihodí, co nás potká… a dopředu raději vůbec nic, jen by se stresovala…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
aaya
6284
24.11.10 13:46

Tak já bydlím v jednom baráku s rodiči i prarodiči (v samostatných bytech) a sice občas snahy poučovat jsou, ale vím, že v dobrém. Hlavně babička, ta by nám nejradši pořád něco pomáhala, nosí nám koláče, pořád se snaží všemožně myslet na naše dobro. Někdy mi to trochu otravuje, někdy ji i trochu „sprdnu“, ať se tolik nestará, ale vím, že to myslí dobře a má radost, když pomůže. Takže já to beru jako projev lásky a upřímně - čím je starší, tím se snažím zase radit já jí, pomoct jí s něčím (i dědovi) a začíná se to tak nějak ustalovat. Rodiče jsou angažovaní mnohem míň. A často jsem vděčná, když s nimi mohu něco probrat a vyslechnout radu,přestože se třeba nakonec rozhodnu řešit věc jinak.
Myslím, že záleží hodně i na úhlu pohledu a na tom, jak jednají děti s rodiči, nejen rodiče s dětmi.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
eVerča
1626
2.1.11 00:53

Ahoj, rodiče zůstanou pořád rodiči a budou mít tendenci řídit svým dětem život asi navždycky a často jim to ani nedochází. Nejlepší je jim neodporovat, i když to chce pevný nervy. To zná asi každá z nás :) Prostě si „v klidu“ vyslechnout jejich rady, usmát se, pokývat hlavou a pak si to udělat stejně podle svého vědomí a svědomí ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
eva76
1180
2.1.11 19:42

Moje kolegyně má obdobný případ, je jí 33. Se svou mámou žije, je svobodná, ale dá se to konstatovat, jako „svobodná“, má dost velký peklo a teror od mámy a taky to nemá lehký. Chce to řešit odstěhováním, ale myslím, že to tak jednoduchý mít nebude. Maminka je sice generál, nicméně je to paní, které zemřel manžel a měla jen dceru, následně vnuka, na kterých je závislá, to je těžký… :nevim:

Já jsem odešla z domu v 18, ale nic podobného mě (bohužel) nepotkalo, maminka zemřela, když mi bylo 15 a otec chlastá, jak duha, takže se s ním nedá komunikovat :roll:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

 
 

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová

Milování a syn

  • 09.04.26
  • Anonymní

Dobrý den, mám takový problém, co se týká intimního života. Máme 4letého syna, je živý a zvědavý až velmi. S manželem jsme pravidelně před pár... Odpověď

Problémy v rodině

  • 18.03.26
  • Anonymní

Dobrý den, už nevím, na koho se obrátit, protože po narození syna mám problémy s manželovou rodinou. Tchyně s tchánem jsou v celku hodní lidé,... Odpověď

Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži

  • 11.12.25
  • Anonymní

Dobrý den, přečetla jsem si Vaši odpověď týkající se stejného tématu, něco mě oslovilo, ale pořád nemohu uchopit svoji situaci tak, abych se... Odpověď

Je to deprese? Co by pomohlo?

  • 12.12.25
  • Anonymní

Dobrý den. Ani nevím, kde začít. Zkusím to vzít polopaticky. Rok a čtvrt se snažíme s manželem o miminko. Před snažením jsem řešila potíže s... Odpověď

Poporodní deprese nebo něco jiného?

  • 19.08.25
  • Anonymní

Dobrý den, jsem skoro rok po porodu, ale vůbec si mateřství neužívám. Je to pro mě takové přežívání a přečkávání. Narodila se mi předčasně... Odpověď