Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Blázinec se dvěma malými dětmi
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
26.8.17 21:01
Mamto podobně. Myslím si, že je to běžný. Co vidím kolem sebe maminky… Holt to dá zabrat všechno stíhat. Ja so ale uvědomila priority… Holt nemam tak naklizený jak bych chtěla, ale raději věnují čas dětem. A s manželem, když jsme sami tak si to užíváme. Skoukneme film, dame jedno pivko na zahrádce, pokecame…
- Citovat
- Upravit
26.8.17 21:04
Jako bych to psala já. Nesnaž se být dokonalá. Dvě malé děti jsou záhul a občas se holt musí něco ošidit. Snaž se být v pohodě (což se dobře radí, taky to moc neumím).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.17 21:04
Ahoj, v tuto chvíli se cítím velmi podobně a to máme jenom jednu princeznu, která konečně usnula. Jdu si dát něco dobrého.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.17 21:13
Úplně normální běžné pocity, když jsi doma se dvěma dětmi. Neboj, bude líp. Jak porostou, tak se ti uleví a všechno bude snažší. Hlavně prosím tě nepodléhej pocitu, že je na tom některá líp. Pokud nemá hlídání denně na 3/4 dne, tak je to všude stejné. Ale málokterá to přizná. Mám štěstí na kamarádky, jsme k sobě upřímné a naprosto všechny jsou na tom při dvou (nebo více) dětech stejně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.17 21:15
Tak predne, jednou tydne až někdo deti pohlida a bezte nekam jen vy dva. Kino, vecere. No a pak prestan chtit dokonalost. Po sobe, po detech. A nauc se relaxovat. Kdyz byl nejstarsi syn dvouletý, do toho jsem hlidala i synovce dvouletaka a narodil se prostredni syn, taky jsem z nich šílela. Jednou rvali vsichni najednou. Zavrela jsem oci a začala si představovat plaz. Kazdej detail. Palmy, kaminky, more.. a harantici najednou zmlkli. Přestali jsme se vzajemne cyklit v tom stresu. Pak jsem to pouzila ještě mockrat. Ted uz to nepotrebuju, prostredni syn je retardovanej autista a ja vycvičená v sebeovladani…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.8.17 21:44
Díky moc vám všem za reakce, trochu jste mě uklidnily, že snad nejsem úplnej mimoň… na druhou stranu škoda, že jsem nepřišla na nějakou pokud možno jednoduchou vychytávku, kterou to všechno nějak dát do pořádku… 
@Tarjei babičky máme bohužel daleko, naši si berou syna cca jednou za měsíc třeba na 4 dny a i to je fajn, s tím jedním si vždycky odfrkneme a máš pravdu, přijde mi, že když už ten chaos přejde do neúnosné meze a já rezignuju s pocitem, že se na to taky můžu na všechno vy…, tak to nějak začne fungovat líp 
hodně píšete, že se to zlepší, až budou děti starší… tak snad jo jen mi přijde, že přesně pak si budu vyčítat, že jsem si to jejich dětství neužila víc a líp 
- Citovat
- Upravit
26.8.17 21:47
Zakladatelko, kdyz je clovek v kreci, nejde vubec nic. Fakt to chce se odpoutavat. Navic maly deti maj zakodovanej mechanismus, kdyz je mama nervni, je blizko nebezpeci, tudiz se drzim u ni, ona me ochrani 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.8.17 21:47
A taky doufám, že to nějak s manželem ustojíme - hodně mě to trápí, on je skvělej, ale asi mu to málo dávám najevo a třenic mezi námi přibývá - rozumíme si, máme společná témata, večer, když děti spí, tak je to fajn, ale prostě během toho dne to nějak v klidu nedáváme 
A to chceme (nebo teda chtěli jsme) děti tři… myslím, že oba jsme teď na vážkách, jestli do toho třetího jít nebo ne 
- Citovat
- Upravit
26.8.17 22:07
K tomu nejhezcimu obdobi - tak na to budes vzpominat za par let, az cas milosrdne vymaze z pameti vsecny ty negativni pocity. Vim o cem mluvim, deti uz mam starsi a rada ted vzpominam. Ale jeste porad jsem si schopna vzpomenout, co to bylo za kolotoc.
Ted je super, ze si deti hodne vystaci spolu (10, 8 a 7 let ).
Neboj, bude lip! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.17 22:10
U nas je to naprosto stejne, spis mi prijde, ze zeny o tom moc nemluvi nebo spis nechteji. Nekdy mam dojem, ze vsechny maji naklizeno, uvareno, ditka si sporadane hraji, vecer se promeni v dokonale milenky a jen ja mam doma bordel. Mame ted letni rezim, skoro porad venku, syn (4 roky) se z pyzama prevlikne az v deset dopoledne, obcas premyslim jestli si vubec umyl zuby 
) Dceru (7 mesicu) vecer jen presplichnu ve sprse a na obed ma sklenicku. A opravdu bych ted nikoho k nam na navstevu dobrovolne nepozvala. Uklizim az kdyz se lepime k podlaze a drobky skvrci pod nohama, ale obcas mam zachvat a vsechno me to nas.ere a cely den jsem protivna, vytaci me prkotiny nakonec se vrhnu na uklid. Deti vetsinou maji horsi den a jsou na pest. Takze idyla. Vecer o nejakem venovani se partnerskemu vztahu nemuze byt rec. Mela jsem ted narozeniny a pry co bych si prala a ja bych si opravdu prala zazit den, kdy po me nebude nikdo nic chtit a nebudu muset delat nic, ale takovy darek jsem teda nedostala ) Nekdy to proste je na bednu. Nastesti to oba s muzem bereme tak jak to je a hlavne si nic nevycitame a bereme to s nadhledem, nebude to trvat vecne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.17 22:19
Mam to hooodne podobne jako ty. s manzelem 13 let, deti necele 2 a necele 4 roky. porad jen litam okolo nich a domacnosti, je to desny stereotyp. hlidani nemame zadne, babicky nefunkcni, manzel ma desnou pracovni dobu a do toho porad dostavujeme barak. takze ani manzel nikdy nepohlida, protoze ani on se nezastavi. tak ja uz 4 roky nebyla ani chvili sama 
deti se mnou/ s nami chodi proste vsude, doktori, urady, nakupy… mrzi me, ze nemuzeme byt s chlapem nikdy ani na chvili sami, je to na palici. ale postavili jsme se k tomu s humorem, nenechame se prece otravit, jsou to nase milovane deti, jen jim nekdy rikame ocasci a vzpominame na dobu, kdy jsme si mohli delat co jsme chteli a ted si uzivam leta, to me nabiji, bydlime na vesnici, tak jsme porad venku, vencime psy, kdyz mame cas, udelame si nejaky fajn rodinny vylet. na podzim az prijde dest, tma, zima, depka, to bude horsi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.17 22:23
Já si taky myslím, že nejkrásnější období to nazývají maminky až zpětně. Já si moc dobře pamatuju, jak to bylo strašný. Přesně tenhle věk. Ani chvilka klidu. A pak si teď říkám, že už je to lepší. Děti jsou tak o dva roky starší a už si hrajou, zlobí, ale je to jiný. Domluvíme se a oni se i zabaví každý sám nebo spolu. Já se tehdy ráno budila s nechutí, co mě ten den čeká. Představovala jsem si hned v posteli, jak to zvládnu a ani se mi nechtělo vstávat. A pak jsem z toho bývala i častějc nemocná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.17 22:23
Já mám děti už 8 a teď v říjnu 4 letého..
CO jsem tak za ty roky mohla pozorovat je to.. že pokud je maminka- rodiče na to sami, např bydlí v paneláku, maminka nemá možnost moc kamarádek, babičky daleko, tak popisují to samé..
Když je třeba maminka v rodinném domě, třeba pobliž tchýni a nebo bydlí dvojgeneračně a nebo tchýně, či její maminka přijíždí hlídat, tak si to fakt užívá..
Já si pamatuji jak švagrová, která bydlí s tchýní a tchánem rozumovala, jak si mám všechno rozganizovat a přitom se pak dozvím, že vlastně poelala děti dolů, a ona si v klidu uklízela..
Takže fakt je hodně rozdíl když je na to někdo uplně sám a pak možnost chvili vypnout
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý večer, omlouvám se za anonym, ale jedná se o věc, kterou se člověk moc nechlubí…
Ráda bych znala Váš názor na situaci, případně jestli jste to někdy měly podobně a jak jste případně řešily, aby se to zlepšilo…
Jsme s manželem 10 let, máme 3,5 letého syna a roční holčičku… Mám pocit, že selhávám jako matka i jako manželka… mám totiž pocit, že bychom měli zažívat jedno z nejkrásnějších období - máme zdravé, pohodové malé děti, máme se relativně dobře (žádní milionáři, ale ani nežijeme od výplaty k výplatě), zkrátka všechny nejdůležitější věci jsou ok… a přesto mi přijde, že jsme s manželem uštvaní, celé dny jakoby ve stresu… komunikace mezi námi není dobra (pramení samozřejmě z nervozity, nedostatku času atd)… vždycky jsme si hodně rozuměli, ale teď se všechno točí kolem dětí, na sebe máme času málo a je to na našem vztahu znát. Snažím se, aby děti nekoukali celý den na pohádky, abychom byli v hezkém počasí venku a společně, pak nestíhám úklid a domácí práce. Vím, že to píšu chaoticky, ale mám pocit, že přesně takový je teď můj život. Dva roky jsem nebyla pořádně venku sama, pořád mám dceru nalepenou u sebe (manžel ji bere i se synem ven, ale to je max na dvě hodiny, kdy se snažím udělat něco doma) a je to občas fakt k zešílení. A přitom mi přijde, že všichni si tohle období užívají, každý o tom mluví jako o nejkrásnějším období v životě a mě mrzí, že si ho takhle vychutnat neumím a jsem na sebe vyloženě nas. aná, že mám vlastně všechno - a přitom jsem jakoby nespokojená.. Je mi vůbec pomoci?