Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevnucuj se. Přijdou - prima, nepřijdou - taky dobře.
Takhle malým dětem je jedno, jestli se kolem nich ometá i babička nebo ne.
Zkus se vymanit z pocitu křivdy, kdy tys kdysi musela xyz a nevrací se ti to. Žij si svůj život a nenech se zmítat chováním jiných.
Tak jak píše Karamba - máš už svůj život, žij svůj život, věnuj se svým dětem a nenípej se v minulosti, někdo funkční babičku má, někdo ne - a žít se dá tak i tak,
zbytečně si vymýšlíš problémy, kde nejsou
Matka jiná nebude. Smiř se s tím a rozmazavej to, pořád jako ho vno na podrážce. Omezila bych kontakt na minimum. K nim do zahulenyho byto bych nešla. Jestli ona nemůže nechat chvíli doma 13 letyho pubertaka jeji problém.
Máš to strašně chaotické.
Se na ně vyprdni! Pozvi, přijdou, přijdou, nepřijdou
.
Kopal do psa? Tobě chybí pozornost takového člověka, vadí ti, ze nemá zájem o tvoje děti? Já bych byla naopak rada a vůbec ho nechtěla vidět. Matce se bych se taky nevnucoval, pozvala ze slušnosti, když nepřijde, její problém. Do zahuleneho bytu bych děti nebrala. Zij si svůj život a je neřeš.
Podobným typem matky jsem si zkazila dvacet let života po odstěhování a dětem poznamenala dětství, protože jsem byla rodiči naučená, že „je přece moje matka, má svá práva“…
Jsem ráda, že jsem ji loni ostřihla a procházím terapií.
Měla jsem to udělat o dvacet let dřív, můj život by nebyl v troskách.
Do nynějška jsem neměla ani tušení, do jakých hloubek ti otráví život v kořenech a podryjou tyhle lidi…
Můžu-li ti dát radu, zapomeň, omez kontakt, přeruš… cokoliv, ale už si prostě žij to své. Zapomeň.
Vykašli se na ni! Akkurát ti drásá nervy. říkáš že rodina manžela je skvělá, tak mají děti babičku tam. Pozvi je… nepřijdou tak ně kašli… a znovu nezvi, nevnujcuj se. Odprosť se!!! Žij si svůj život. Máš mnanžela, dvě děti. žij pro svoji rodinu!!!
Vykašli se na ní i na jejího povedenýho manžela. Nenech si od ní doktovat co máš a nemáš dělat. Poslechni manžela. S tím psem mě to teda ale nadzvedlo. To jste nikdo nic neudělal a nechali jste ho, aby ho týral?
A ještě zakladatelko píšeš „a musíme my všichni vždycky chodit k nim“ - ne nemusíte, vůbec nic nemusíte
Ahoj,
trochu tě chápu, u nás je to trochu podobně u manžela. Tchyně je prostě hrozná. Syn se nám narodil v říjnu, do porodnice ji manze v podstatě dotlačil. Bydlí 3 km od nás, auto nemá. Je už sice v důchodu, ale je hodně vitální. Věčně volá, že chce malého vidět, kdy za ním může apod. Ovsem manzel ji vzdy musí přivézt a odvézt, coz nam to dost komplikuje. Pak nadava, ze ho dliuho nevidi. Neni na to vzdy prostor ji dovezt, hlavne autobus k nam jezdí nekolikrat denně a zastavku ma 5 minut z domova, 3 minuty je to pak k nam. Navíc chci, aby u návštěvy byl i manžel, je to prostě jeho máma a já bych se v některých chvílích nemusela úplně dobře chovat. Když k nám přijela po mém návratu z porodnice, tak nám začala uklízet. Když jsme jí řekli, ať toho nechá, tak remcala, jak nám chce pomoct. Měla jsem málo mleka a malej se ani nechtěl přichytit, tak jsem odsavala. No a ji nenapadlo nic jiného, než v tu dobu za mnou přijít do vedlejší místnosti a sednout si tam a vykecavat. Dlouho jsem přemýšlela, jak ji slušně poslat pryč. Fakt mi to nebylo příjemné.
Každý týden jí voláme, kdy k nám může přijet, ale když manžel řekne, že asi bude muset busem, tak hnedka začne s výmluvama…není jí dobře, už něco má apod., do té doby ovšem nemá problém se na něj přijet podívat. Tímto stylem ho vidí 1-2× měsíčně. Je to její jediné vnouče a přijde mi, že to má prostě jenom na odškrtnuti v seznamů - vnuk v březnu viděn- odškrtnout. Nikdy ji ani nenapadlo, abychom přijeli my a nakoupila by mu nějaké hračky, aby je tam měl apod. Když si to srovnám s mými rodiči, tak je to prostě nebe a dudy.
Teprve teď se s tím začínal srovnávat, že pro něj nebude babička na 100 procent, ona to tak v sobě prostě nemá.
Je to jednoduché. Ona ti nemusí pomáhat a ty k ní nemusíš chodit.
Vzdycky, kdyz tyhle prihody ctu, je mi tech nemilovanych deti lito. Porad se snazi..a porad jsou zklamavani.
Zakladatelko, svoji matku nezmenis. Chapu, ze citis krivdu, ale bohuzel nikdo nedokaze zaridit, aby se k tobe najednou tvoje mama zacala chovat hezky. Muzeme spekulovat, ze se k tobe chova takhle, protoze jsi holka nebo protoze se podobas svemu otci.
Jestli to zvladnes zpracovat sama nebo ti pomuze terapie, je na tobe.
Takhle to dopada, kdyz rodic jede druhe kolo, vis. Nestiha byt prarodicem.
Nechapu, proc ses stehovala bliz k matce, co ti „davala pres drzku“ a otčímovi, co ti kopal do psa. Bud rada, ze rodina z druhe strany je normalni.
A ne, nebrala bych sve deti do zakoureneho bytu a klidne bych to matce vpalila, at se urazi treba navždy ![]()
Ahoj maminky, prosím o radu.
Mám matku, která má tři děti, mého staršího bratra a mě, s kterým nás má s našim tátou, a potom má teď 13leteho syna s jiným tatínkem. Teď žije jen pro ne, děla jim služku, oni si nic neumí zařídit, jsou oba dva jen na PC, nic společného nedělají a každý má doslova svůj pokoj. Já jsem hodně podobná mému tátovi a to mi i táta říká, ze je na mě taková “zla” chová se ke mne opravdu nejhůř, protože mu jsem podobná. Máma tátu nesnáší, nevím co jsem ji provedla tak hrozného.
No k tématu, mám teď dvě děti první jsou dva roky a když se narodila, tak máma přijela za námi domu, to jsme bydleli ještě mimo město, a snažila se. Teď máme další dcerku, a to už bydlíme ve stejném městě upřímně před jejím panelakem 👍 a proste neprijeli za mnou do porodnice, když jsme přijeli domu tak přišla druhy den asi na 20-25min. Její manžel ten tu nebyl vůbec, ten se ještě na malou nebyl schopny přijít podívat a už ji je přes měsíc, a teď nás máma nutí jít k nim do zakoureneho bytu, aby jsme k nim šli na návštěvu v pátek i v sobotu. Když jsem máme řekla, ze v sobotu nechceme, protože má byt hezky a chceme jet raději někam na výlet, tak mi řekla, ze mám zas jediná problém a ze ostatní (babička, děda a bracha s přítelkyni) tam jdou. Moje babička má barák se zahradou, nevím, proč nemůžeme k ni na zahradu 🤦♀️ raději máme sedět u ni doma v bytě, kde to smrdí cigaretama🤦♀️ jinak oni nikam nechodí, musíme vždycky všichni chodit jenom k nim, protože ona by ty dva nedonutila vytáhnout z bytu k někomu na návštěvu 👍
Jsme tady na všechno s manželem sami, vůbec mi máma nepomáhá, jeho rodina je úplně zlata, ty by se pro nás rozkrajeli. To jen moje máma má svoje, a proste ne. Když jsme hledali byt, tak nás furt nutila, aby jsme šli bydlet sem, jak bude mít vnučku u sebe apod, ale vůbec se o nás nezajímá a má nás někde. Na Vánoce jsme se taky pohádali. Manžel už toho má plné zuby, a nechce tam ani o víkendu jít, říkal, Ze nebude vodit novorozence do takového bytu, a ze když nemají zájem o vnoučata, nebude jim je ještě brát pod nos, když nemají ani důvod podívat se na dcerku, která se narodila. Ať si prý přijdou oni.
Máma nebyla ani u mé první dcerky na vítáni obcanku a své vedoucí co má dceru a tu si mimochodem půjčuje už od narození (podle mého ji leze do zadku) tak te byla teď v prosinci na nějaké besidce.👍 tak ze o ostatní se stará o nás ne. Na první narozeniny naši dcery jsme objednali chaticku, a mého muže máma přijela pomoc s hostinou apod, pozvali jsme celou rodinu a moje máma jela nakoupit do Polska se svým manželem a oslava byla od 14:00 a všichni už tam byli a oni přijeli až v 17:00:thumbsup:všichni se ptali, proč jeli dnes když vědí, ze je oslava a nejeli jindy, taky jsem to nepochopila, a máma mi s ničím nepomohla. I tchyně na ni byla naštvaná. Nevím co je to za vztahy, ale vím, ze když tam o víkendu neprijdeme, moje máma se zase naštve Jak na ty Vánoce a nebude s námi mluvit. Nebaví me to už. A je mi líto hrozne mých děti, ze mají takovou babičku, co ji jsme někde … a tu mladší, ze o ni nikdo nemá zájem ani se na ni jít podívat, je mi z toho smutno a nevím, jak to mám jednom mým dětem vysvětlit, proč se moje máma k nám chová, jak kdyby jsme nebyli rodina.
Když se ji narodil ten syn, se vším jsem ji musela pomáhat až do jeho 7let než jsem se odstěhovala. Ten její sedel jen na PC a hrál hry to děla do teď. A všechno jsem to upřímně od***a já. Nemohla jsem chodit ven, musela jsem s jim chodit do školky, školy. Musela jsem s nim byt doma, my jsme s bráchou už dalšího sourozence nechtěli, a stejně jsem to tam schytala já. Věcně jsem za všechno dostávala přes držku, byl rozmazlovany už od malička. Má úplně všechno. I naši mámu 👍
Proto manžel už tam nechce chodit, pro ni existují jen oni dva … starší bracha ten ji má jak boha, co se mu řekne to udělá a nechápe, když já s ni mám problém.
Je na ni úplně závislý …
Mimochodem ten její je opravdu i nějaký magor, protože když jsme měli psa, vecne si na něm vylejval zlost a mlátil ho, když přišel z práce tak náš pes vždycky ležel u dveří, a už byl starý tak mu trvalo než se zvedl a odejde, a on jak mu to asi trvalo a nemohl otevřít dveře tak ho tam úplně zkopal, a máma s tím nic neudělala, a dělal to opravdu často a to ten pes byl náš, my jsme se s nim přistěhovali, neměl nárok na nej sahat, mám z nich i psychické problémy. Upřímně kvůli te rodině mám opravdu něco s psychikou a štve mě to, bojím se i mame něco říct, vždycky doma si říkám co bych ji všechno řekla, a když jsem s ni, mám blok a černo. Nevím proste už…
Co by jste v mě situaci udělali vy? Já už si vážně nevím rady
Příspěvek upraven 26.03.24 v 07:58