Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je mi to líto, ale na tohle asi jiná rada než rychle k psychiatrovy není.
![]()
Zkuste si s ním promluvit a poslat ho k psychologovi nebo i praktický lékař může předepsat antidepresiva, nejen psychiatr, promluvte s ním, pomoc potřebuje nebo nasměrovat na nový cíl života
Zkuste si s ním promluvit a poslat ho k psychologovi nebo i praktický lékař může předepsat antidepresiva, nejen psychiatr, promluvte s ním, pomoc potřebuje nebo nasměrovat na nový cíl života
K doktorovi nepůjde. On je ta povaha, že to prostě navenek nepřizná, bude tvrdit, že nic nepotřebuje a nikdo ho tam nedostane. Já už o tom přemýšlela mockrát, ale ani manžel zatím neměl odvahu ho tam zkusit dostrkat - zná ho. Jinak ta jeho manžela byla dostrkána s těmi depresemi k doktorovi (obvodnímu) a dostala léky, po kterých se jí to právě ještě prohloubilo, začala být zmatená a pak se to stalo. Takže o to více nedůvěry k doktorům.
Ahoj, to je mi moc líto
.
Nepomohla by třeba nová láska? Nechci nic zlehčovat, ale vím to ze své rodiny, že to pomohlo. Když mi umřel tatínek, mamka z toho byla strašně špatná, nemohla se z toho vůbec dostat. Dva roky po jeho smrti se potkala s jedním pánem, dali se dohromady a teď je velice šťastná.
Ahoj, je mi to líto.
CO takhle vymyslet tchánovi koníčky, vyplnit něčím volný čas? Třeba i něco nového co dote%d nedělal ![]()
Anonymní zakladatelko Napiš mi, zkusím nabídnout pomoc(viz můj podpis).
Tchán se trápíl dva roky a plakal když tchyně zemřela. Minulý týden to bylo 5 let a je to už dobré, teda smířil se. Držím palce
S mým otcem to bylo po smrti maminky stejné, ze zoufalství se choval někdy příšerně a až teď po 5 letech mi přijde docela vyrovnaný. Novou známost razantně odmítá.
Na tuhle bolest je asi nejlepší lék čas, i když i tohle je u každého individuální. Já si často pobrečím i po těch 5 letech a chybí mi pořád hrozně moc.
Děkuji moc. Koníčky - na to už nemá čas. Má časově velmi náročnou práci (podniká), takže naštěstí nesedí jenom doma a netrápí se, ale opravdu od rána do večera někde lítá a to i o víkendech. Na druhou stranu ho to taky už pěkně vyčerpává a dochází mu síly, není už nejmladší. Ale to je jiná věc.
Jinou partnerku určitě nechce a pochybuji, že by nad tím vůbec uvažoval. Jsou věřící, brali se v kostele a pro něj to byla prostě jedíná žena a láska života. Proto s ní i pořád mluví, každý den za ní chodí na hřbitov a vím, že věří, že jednou půjde za ní. Ale v trápení to nepomáhá.
Asi je tedy pravda, že to bude chtít jen čas. Možná pomůže i miminko, které je na cestě do rodiny - od jeho dcery a bude bydlet s ním v jednom domě, tak snad bude rozptýlení.
Možná pomůže i miminko, které je na cestě do rodiny – od jeho dcery a bude bydlet s ním v jednom domě, tak snad bude rozptýlení.
Tak to určitě, vnuci dělají divy..I když u nás nějaký čas nezabíralo ani to, až mě ta jeho apatie vůči nim hodně mrzela. Dokonce když se narodil syn, byl docela problém mu to oznámit, neboť se utápěl v hospodě. I to přešlo a dnes je z nich v sedmém nebi, dokonce si včera přišel pro syna na celé odpoledne
. Ještě nedávno bych tomu nevěřila..
My s manželem už dítě máme, takže vím, že chvíle s vnučkou ho naplňují štěstím a pomáhá mu hrozně moc. Ale zase my jsme tam jednou za čas. Často, ale ne pořád. Apatie vůči vnoučatům určitě nehrozí.
Ahoj. To je naprosto normální, jak to prožívá. Ztráta životního partnera je těžká rána a potřebuje čas se s tím vyrovnat. Nevím, proč hned chodit k psychologovi. Dopřejte mu víc kontaktu s vnoučetem a až se narodí miminko, tak věřím, že se to zlepší ještě víc. Je dobře, že nežije sám, ale má tu práci a je tak mezi lidmi.
@Anonymní píše:
Ahoj, ani nevím, zda potřebuji poradit, spíše se jen tak vypsat. Tchán přišel skoro před dvěma lety o manželku. Měli krásný vztah, ale ona trpěla depresemi, kterých si nikdo nevšiml, až si vzala život. Tchán tím stále neskutečně trpí i po té době, ztratil smysl života. Nedávno se na jedné oslavě více opil a psychicky se složil, brečel, že chce jít za ní… Jinak to najevo nedá, tváří se, že je vše v pořádku a že to zvládá. Dnes jsme byli na houbách, on byl více vpředu, tak na nás na jednom místě čekal. Já jsem najednou uslyšela mluvení, myslela jsem, že je to jiný houbař, ale když jsem se zaposlouchala, byl to tchán. Brečel a opakoval: „Vrať se mi, lásko moje, vrať se.“ Nevěděl, že tam jsem a já se nenápadně vzdálila, aby to ani nezjistil. Je mi z toho hrozně smutno, je mi ho líto a vím, že mu moc pomoci nejde, protože mu jí už nikdo vrátit nedokáže. Dneska mě to docela vzalo. S manželem o tom mluvit nemohu, už takhle ho to dost trápí.
Anonymko, vem ho k homeopatovi. Homeopatie si s takovými problémy poradit umí.
Jen si dobře prověř úspěšnost homeopata, kterého vyberete, jestli můžu radit!
Mám i tip na lék, ale tyhle stavy není bezpečné řešit na dálku, mohla bych se seknout a ten omyl by tchánův stav hodně zhoršil.
Pokud budeš chtít obecně poradit, tak písni.
Ahoj, ani nevím, zda potřebuji poradit, spíše se jen tak vypsat. Tchán přišel skoro před dvěma lety o manželku. Měli krásný vztah, ale ona trpěla depresemi, kterých si nikdo nevšiml, až si vzala život. Tchán tím stále neskutečně trpí i po té době, ztratil smysl života. Nedávno se na jedné oslavě více opil a psychicky se složil, brečel, že chce jít za ní… Jinak to najevo nedá, tváří se, že je vše v pořádku a že to zvládá. Dnes jsme byli na houbách, on byl více vpředu, tak na nás na jednom místě čekal. Já jsem najednou uslyšela mluvení, myslela jsem, že je to jiný houbař, ale když jsem se zaposlouchala, byl to tchán. Brečel a opakoval: „Vrať se mi, lásko moje, vrať se.“ Nevěděl, že tam jsem a já se nenápadně vzdálila, aby to ani nezjistil. Je mi z toho hrozně smutno, je mi ho líto a vím, že mu moc pomoci nejde, protože mu jí už nikdo vrátit nedokáže. Dneska mě to docela vzalo. S manželem o tom mluvit nemohu, už takhle ho to dost trápí.