Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Bráchové furt v sobě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.3.17 20:34
Já mám teda dva bráchy, starší a mladší, ja jsem prostřední. Musím říct, že na starším bráchovi jsem visela odmalička. Je to parťák, voláme si, navštěvujeme se, pomáháme si. Mame spoustu zážitků, no proste brácha za všechny peníze. Mladsi je celkem v poho, někdy 
moje deti se taky hašteří, neresim dokavad netece krev nebo neslyším facky, ale čim jsou starší, tim je to lepší a když jde do tuhého, tak drží při sobě, za což jsem opravdu ráda. Nechápu jak někteří rodiče dokážou udělat rozdíl mezi dětmi a nechaj to dojít tak daleko, že se sourozenci nenávidí a nemaj potřebu se vídat. Jak psala warita a viki. Zakladatelko hlavu vzhůru a ještě tak rok trpělivost, bude líp…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.17 21:25
Jee, ja zavzpominala…mam starsiho a mladsiho brachu(ti maji dve a tri deti),starsi v pohode a mladsi byl desnej sigr a hajzlik 
my byli taky furt v sobe, ja vyrazeny dech, rozrazeny oboci autickem…on chudak…(omylem jsem ho majzla nozem u krajeni masa pro pejska"neber mi to" a v ruce byl nuz)…z nas museli nasi silet…jo a jednou jsme vymysleli aprila…mladsi bracha si usekl prst a nechali jsme mamku kilak bezet az do chalupy…ty jo, ta nas serezala vsechny…zacal byt pouzitelny az ve 14,kdy konecne prestal bonzovat(to zacal chodit na tajnacku na pivo) a uz s nami tahl za jeden provaz do dnes…ale stval me desne, kdysi…ja bych asi hlidala jen aby se neprizabili, a kazdy by mel mit svuj pokoj, aby se meli kde vyzurit a uklidnit.To platilo na me s brachou, vysli jsme dycky jak nejvetsi kamosi.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.17 21:36
Taky u nas platilo, ze starsi mel vzdy trosku lepsi podminky nez mladsi…priklad.mohl se divat dyl vecer na televizi, mel za neco zodpovednost(treba nas hlidal),mel pozdeji vetsi kapesne…az jsme ten vek dosahli i my mladsi, prebirali jsme take vyhody…srovnalo se to az na stredni. nejmladsi zase nemusel treba uklizet a mel zase jine vyhody..ale museli jsme se umet podelit, jinak to nemel ani jeden…drzim palce a heslo prezit a nezabit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.17 22:16
Tak docela dobrý info pro mě, to co tady čtu, při rozhodování se, zda mít jedináčka nebo děti dvě..-jedináčka!..a nebo aspoň druhé o něco později 
Jinak já osobně neporadím ani nepřispěju zkušeností, snad jen-já s bráchou jsme to měli 50 na 50.někdy na nože, ale často jsme si i hráli a pomáhali si.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.17 08:51
@misalin No, nevím jestli si s tím „později“ případně pomůžeš. Kamarádka má holky od sebe 8 let (aktuálně 13 a 5 let) a stěžuje si na nemlich to samé. Prý by ta starší mohla mít už rozum, ale nemá. Jsou prý neustále v sobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.17 09:18
@Fima píše:
@misalin No, nevím jestli si s tím „později“ případně pomůžeš. Kamarádka má holky od sebe 8 let (aktuálně 13 a 5 let) a stěžuje si na nemlich to samé. Prý by ta starší mohla mít už rozum, ale nemá. Jsou prý neustále v sobě.
Podle mě je u toho „později“ větší šance. Zvláště, když mají dva pokoje.
Starší sourozenci k tomu mlaDŠÍMU přistupují více pečovatelsky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.17 09:37
U nás je to totéž a je fuk, jestli se jedná o kluky nebo holky. Aktuálně je nejmladší dívčí dvojice, takže je taky nejdivočejší. Starší synové už se trochu vyklidnili, k fyzickým potyčkám už tolik nedochází - spíš na sebe občas křičí.
Důležité je nebrat si to osobně, jako své rodič. selhání - děláš co můžeš a umíš, nikdo není dokonalý. Já potyčky řeším, až když jejich křik dosáhne určité míry - lítat tam při každém zakňučení, to bych se zbláznila. Však do dospělosti se rvát nebudou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.17 09:43
@terinka4444 píše:
je to asi pravda, co já pamatuju, jak jsme se s bráchou řezali jak koně, jeden pokojík, okolo té puberty jsem ho vyloženě nesnášela, když něco udělal a dostal, měla jsem z toho radost. Museli jsme vždycky za trest klečet proti sobě a dokud jsme se neobejmuli a nedali si pusu, nesměli jsme vstát, jako dneska pamatuju, my klečeli klidně hodinu, ještě se zavřenýma očima, abychom se na sebe nemuseli dívat m než se obejmout
tak to je super, že averze sourozenců v dětství nemusí znamenat nevraživost v dospělosti. sama jsme zvědavá, jaké ty konstelace budou, až naše děti budou jednou všechny dospělé. No dopředu si radši moc iluze nedělám, kolem sebe často vidím, že se sourozenci nemusí. Překvapivě jsou konfliktnější spíš ženy - sestry, nebo když se do toho přimíchají švagrovky.
Tak třeba budu jednou příjemně překvapená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.17 09:50
@Saatine píše:
@pe-terka Třeba budeš překvapená, s bráchou jsme se rvali jak lvi. A máme se rádi, podporujeme se. Spokojeně si dáváme dárečky, občas sem přijde, dá si kafe a zákusek chvilku tu mlčíme a pak valí do práce
no já mám vypozorované, že méně konfliktní v dospělosti bývají dvojice bratr - sestra. U sester to někdy vázne, ženy jsou citlivější a víc řešičky různých křivd. jen je blbé, když se do vztahu bratr - sestra přimíchá švagrová, která si se sestrou nesedne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.3.17 10:02
Distancovat se od „soudcování“ je nejhorší. My jsme se s bráchou taky mlátili jak koně, teda spíš on míval záchvaty vzteku, a pak mě mlátil. Já jenom zkřížila ruce nad hlavou a křičela/brečela. Špatná jsem byla já, protože prý provokuju / nemám si ho všímat atd. Bratr svatý a rozmazlovaný ze všech stran. Naštěstí potom v dospělosti si uvědomil, že to rozmazlování bylo špatné, a dost se mě zastával. Takže u nás to pomohlo a vyrostli jsme z toho (snad) . Ale pocit nespravedlnosti a křivdy cítím doteď. Akorát ne vůči němu, on byl děcko, rozum měl mít někdo jiný (ne druhé děcko - já).
- Citovat
- Upravit
9.3.17 10:05
@Bábrdl píše:
Podle mě je u toho „později“ větší šance. Zvláště, když mají dva pokoje.
Starší sourozenci k tomu mlaDŠÍMU přistupují více pečovatelsky.
ne ne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.17 10:06
@Saatine no jo, když se bavíš o věkovém rozdílu deset nebo sedmnáct let, to pak jo. To už jsou spíš dva jedináčci pak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.17 10:09
@Fima píše:
Jo a jednou jsem se svých dětí ptala, proč jsou na sebe pořád tak oškliví. Mladší syn odpověděl „protože se máme rádi“, starší „z lásky“. Jejich odpovědi byly naprosto nezávislé na tom druhém, vůbec u toho spolu nebyli. Takže u nás se handrkujou z lásky. Můžu být klidná.
tak to je super jak u nás a předestírám není to o věku, ti naši jsou od sebe 7 let..staršímu je už 13, mladšímu za pár dní 6..jsou schopný si spolu i hrát, ale je to chvilka za chvíli stejně slyšim řev jak jsou v sobě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.17 10:10
@terinka4444 píše:
@Saatine no jo, když se bavíš o věkovém rozdílu deset nebo sedmnáct let, to pak jo. To už jsou spíš dva jedináčci pak.
Ale nejsou. to jsou takové řeči. Je to jeho sourozenec. Třináctileté dítě vnímá mimino, vidí ho, žije s ním. Ale ten vztah je jiný, bývá v něm míň žárlivosti a více něhy (pokud teda matka nedělá ze staršího chůvu), ale zase chybí taková ta rovnostářská blízkost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
