Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj…stala se nám v rodině taková věc. Mám bratrance, který byl problémový puberťák, od cca 17 byl v pasťáku na rok. Potom si našel přítelkyni a ona v 17 otěhotněla..První rok s dítětem katastrofální, kouřil trávu, ona taky, výchova na draka… No pak ji zavřeli, když měl malý 1 rok a bratranec se musel začít starat o malého sám a nastal obrat. Bratranec si prcka zamiloval, staral se, vařil, pral, žehlil..opravdu se začal snažit. Po 3/4 roce ji propustili za dobré chování. Bratranec si našel práci a fungovali jako normální rodina, i když sociálně slabší. Chodili je kontrolovat, museli splácet vězení…pak se narodilo další dítě. A co oslavila malá rok se začalo všechno zase sypat…Bratránek byl nemocný a byl 3 měsíce doma ( pořád ubýval na váze, měl špatný tlak, krev a všechno možné- nakonec se zjistilo, že je to z psychiky)..jenže, když se chtěl vrátit do práce tak ho vyhodili, taky ho vyhodili z podnájmu ( měl tam dluh), pak si jeho už manželka našla milence ( který u nich doma vařil pervitin) a bratránka vyhodila na ulici ( vše se děje před dětmi). Bratránek se nakonec vrátil, ale jeho žena už dala do zastavárny všechny spotřebiče a utekla s milencem, děti přenechala své mamce. Bratránek, pak asi týden bydlel s dětmi a její mamkou. Ona se pak vrátila za dětmi a k mamce, ptž ji došly peníze. Bratránka vyhodila a ten teď žije na ulici. A mi je ho ted docela líto, ano byl to hrozný člověk, ale už asi 2-3 roky se opravdu snaží, pracoval v kuse, o děti se staral, nám doma vymaloval a udělal omítky, když se nám narodili děti pokaždé dostali nějakou maličkost atd… a já nevím jak mu ted mám alespon trochu pomoc…peníze mu dávat nechci, utratil by to za cigarety.. Uvažovala jsem, že bych mu občas uvařila…nebo dala to, co zbude z obědu…jak byste se snažili pomoc vy? Nebo byste ho nechali, at si to řeší sám?
Je to napsané ve zkratce, tak snad to má nějakou hlavu a patu…děkuji
Já bych si bratrance nastěhovala domů, musel by pomáhat a dostával by jídlo a pomohla bych mu s hledáním brigády.
Tak mu občas uvař, pozvi ho na oběd. Nechte ho vykoupat, vyperte mu oblečení, ať se může čistej a voňavej ucházet o práci.
@Elisenika Já bych mu pomohla.. Pokud je to jak píšeš, tak si to zaslouží.. Nevím, jak bydlíte, ale minimálně jídlo, převlékárnu, praní, mytí.. A občasné (trvalejší?) přespání. Může si u vás hledat přes internet, může vám pomáhat..
Peníze ne, to je krátkodobá a demotivující pomoc.
No, pokud si myslíš, že by se dál snažil pracovat a starat se, kdyby měl kde být atd. a můžeš postrádat nějaké peníze, tak bych možná uvažovala o tom, že bys mu pomohla sehnat bydlení a třeba na měsíc dva mu ho zaplatila, aby si mohl najít práci nebo alespoň brigádu… třeba jen někde jeden pokoj nebo na ubytovně nebo tak něco…
Ja bych mu taky pomohla. Uz jen ten kontakt s realitou, cistota, teply jidlo a moznost sednout si k netu a hledat, je super, ze se takovy clovek nezacne socialne izolovat. Nevim, jestli mate prostorove moznosti, ale nechala bych ho u sebe i docasne bydlet nebo prespavat. Nebo bych mu nasla praci s bydlenim, kdyz by nebyla moznost v blizmosti, tak treba na horach v nejakym hotelu, tam berou porad. A ve volnu by mohl mit nejake zazemi u vas, aby mohl jezdit za detmi. Samozrejme to predpoklada, ze sam chce na svym zivote makat, a to dle prispevku chce.
POkuď to lze tak si bratrance nastěhuj domů a pomož mu se postavit na vlastní nohy…může to trvat pár měsíců, ale může mu tozachranit život. Mít tu možnost tepla, postele, jídla, koupelny, záchodu a někoho komu na něm záleží je to co teď potřebuje. Pokuď nejde aby bydlel u tebe, tak ho vem za křídlo a odvleč ho do azylového domu nebo podobných pobytových zařízení či si sjednej schůzku s nějakou siciální pracovnicí, službou, Charitou a zeptej se na možnosti…peníze mu nedávej…je to demotivující a nedůstojné. ![]()
A odkud jste? Vím teď o několika pracovních místech, žádný luxus, ale je to i s bydlením, pořádný zápřah. Pomohla bych mu taky určitě. Bezdomovci, pokud se do toho pak už položej, ani cestu ven hledat nechtěj, protože si utvoří vlasní sociální komunitu, ze které „nemohou“ ven, čemuž bych se snažila vehementně zabránit.
Vzala bych ho k nám na domluvenou dobu (vč. jídla, praní,..) - za to, že pomůže s opravami domu třeba.. A aby měl šanci hledat práci jako slušný člověk..
Podobný případ máme v rodině, nejedná se tedy o mého přímého příbuzného, ale třeba pro mou babičku už o rodinu jde. Když mu bylo asi dvacet, našel si ženskou, měl s ní dvě děti. Časem se ukázalo, že jeho jedinou náplní práce bylo vysedávat po hospodách a když přišly nějaké peníze, okamžitě je prohrál v kartách. Byla 80. léta, pracovat se muselo, on to ale vždycky nějak udělal, že si jen válel šunky, ale za příživnictví na něj nemohli. Po revoluci se manželka i s dětma sbalila a on zůstal sám. Bez peněz. Začal krást, dostal se do basy, poseděl si, pustili ho, zase něco provedl, zavřeli ho a tak stále dokola. Dneska „seká latinu“ a jen ho potkávám, jak se přehrabuje v kontejneru a hledá štěstí. Občas zajde za mou babičkou. Ta mu dá dvacet korun a polívku, jakože víc nemá. Pomáhat mu nikdo nehodláme - on si svůj život podělal sám. Kdyby žil slušně a stal se obětí třeba nějakého podvodníka, který by ho připravil o střechu nad hlavou, je to něco jiného. Neměl-li sám nikdy zájem žít jako ostatní lidé, ať si tak taky dožije.
Taky bych pomohla - ale urcila bych nejaka pravidla - teple jidlo, sprcha, pracka, internet, tiskarna - aby si mohl hledat praci, ubytovnu.
penize mozna trochu, ale v pomezenem mnozstvi, jestli kouri, tak bych mu obcas krabicku koupila, at z toho zivota jeste neco ma
no a na oplatku by vam mohl pomoct s bytem/domem.
Bohužel mám osobní zkušenost s vlastním zploditelem bezdomovcem. Mamka podala žádost o rozvod když mi bylo 5 let a brachům 5,13,15 let. Otec mamku bil a byl alkoholik, výplatu byl schopný hned během dne propít a nezajímal se z čeho budeme žít my a že mamčina výplata rodinu nevytrhne. Byli to 80 léta a mamku na soudu dokonce napadali, že rozbíjí rodinu a že má přimhouřit oči apod. Ale mamka si stála naštěstí za svým a díky ní jsme měli aspoň trochu normální dětství i když bez účasti otce. Ten se po rozvodu musel odstěhovat a tak nějak o nás plynule přestal mít zájem a přestal platit alimenty i nový byt nakonec prochlastal. Dlužil kam se podíval a nakonec ho po letech logicky vystěhovali na ulici. V době kdy mi bylo asi 15-16 let jsem se doslechla, že je snad bezdomovec a nechtěla tomu věřit. Bohužel jsem ho jednou opravdu viděla u popelnice a bylo mi z toho šíleně psychicky špatně a uvažovala jsem jak mu pomoci, přece můj zploditel (oslovení otec nebo taťka pro mě neexistuje)nemůže být bezdomovec. Ale pak se mi vrátili vzpomínky a utrpení mamky i naše a ON se prostě změnit nechtěl i když měl práci, tak chlastal a měl absence a logicky ho vždycky vyhodili. Takže si život zkazil sám a já neměla potřebu to nějak řešit a ani jsem neměla možnosti. Dokonce jsem ho pak potkávala na ulici často a jeho „kamarád“ mě poznal a vlastní otec ne, ani nevěděl jak se jmenuju, a to mě zabolelo taky a navíc po mě chtěl hned peníze ač nám sám dluží na alimentech přes 100tisíc bez úroků. Po nějaké době nás oslovila Policie ČR, že ho našli mrtvého v nějaké chatrči od bezdomovců a že umřel na rakovinu krku, protože se odmítl léčit. Povinně jsme s bratry zaplatili zpopelnění a uložili ho do jejich rodinné hrobky a tím to pro nás skončilo. Každý má možnost si vybrat i když to tak nevypadá.
Tvému bratránkovi je ještě možné pomoct a pokud se opravdu snažil a pracoval, tak bych mu dala možnost postavit se na vlastní nohy a pomohla při hledání práce apod. Bydlení by bylo taky fajn, ale peníze nedávat. Podporujte ho hlavně psychicky a motivujte, že to dělá pro své děti, které má snad rád a záleží mu na nich.
Snad aspoň tvůj příběh bude mít šťastný konec ![]()
Taky bych mu pomohla. Pokud se snaží má právo na šanci. Nejvíc mu asi pomužete střechou nad hlavou a sehnáním práce
Já bych ho zvala na oběd, kdyby projevil zájem o koupel nebo starší oblečení, tak bych mu to umožnila ![]()
Když tě nezklame, můžeš pomoc rozšířit. Pokud tě začne zneužívat, odstřihni ho.
Jsi hodná, že se snažíš pomoci rodině.
Pokud by to bylo v našich možnostech, taky bych pomohla člověku jakého popisuješ v příběhu.
Tak, aby to bylo něco za něco. Poskytla bych mu střechu nad hlavou, možnost si vyprat, najíst se teplého jídla. Bartrem za jakoukoliv jinou službu, a%t už péči o dmů nebo co umí a může vám prospět.
Ale nestarala bych se o něj, ve smyslu že bych mu já sama prala. Dala bych mu možnost si najít práci a postavit se zpět na svoje nohy.