Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Jsou lidé, kteří žijí v bytě a užívají si to. Jsou lidé co mají domek a miluji práci na domku, opecovavani zahrady…
Dětem je dle mě lip v domku. Ale to si musíte zhodnotit vy. Já zažila život v bytě a život v domě. Už bych zpátky do bytu nikdy nesla. Z každé zasazené Tujky na zahradě mám radost a není nic lepšího, než když si s kávou sednes v podvečer na verandu, všude ticho a ty se divas co si všechno dokázala a jak to je krásný ![]()
Zalezi jak to bude bavit manzela a deti. Jak jezdime k tem tchanovcum, udelaji praci kolem slepic, v lete posekat travu, a hura domu k televizi, k mobilum, mladej u pocitace, takze to kolikrat vypada, ze ja mestskej jsem jedinej venku a hraju si s micem nebo sipkama a vesnicky uvnitr u televize.
@jajine píše:
Ráda bych oživila toto téma a zeptala se Vás, jak byste řešili naši situaci. Já jsem vyrosla v domě v okrajové části ostravy a manžel je z bytu v olomouci. Já vždy toužila po domě, líbí se mi přízemní bungalovy, ale ne za každou cenu (prostě ne tak, abych kvuli toho žila z ruky do huby). Nyní řešíme toto dilema – máme byt 3+kk v novostavbě na kraji olomouce (do centra busem cca 13 minut, přes cestu rybník a příroda, všude kolem je vše v dosahu, několik dětských hřišť zahrádky restaurací, kavárny atd…) Ale já mám prostě pocit, že až budeme mít děti, nějak to nebude stačit. Bude chybět zahrada a možná i pokoj navíc. U malých dětí a potom u větších si život v bytě dokážu představit, ale co děti ve věku 3–6 let- to mají být v bytě odkazané pořád jen na procházky a veřejná hřiště, kde my rodiče budeme sedět s nima? vím, že lidi žijou různě, ale co vy na to. Byt, kde bydlíme je náš, nemáme na něj hypotéku. Pokud bysme do domu šli, spláceli bychom hypotéku cca 6 tisíc (zbytek by nám pokryli náklady z pronájmu bytu). Jedná se nám o to, že máme možnost koupit pozemek cca 4 km od Olomouce, ale jedná se o to, že si nedokážu moc představit, kde se tam budu třeba procházet s kočárkem, jedná se v podstatě o část olomouce, MŠ a obchod tam je, ale co se procházek týče, tak ulice vždy končí v poli, je třeba se otočit a vrátit a druhá to stejné, chodníky tam moc nejsou, nevím, kde by třeba děti jezdili na kole. Autobus tam jezdí do města každou hodinu, ale já nevím… Pozemky v Olomouci jsou hodně drahé, každý dojíždíme do zaměstnání na opačnou stranu od OL, takže výběr pozamků máme dost omezený…Hodně se tam staví a buduje a časem to může být jiné. Pořád přemýšlím a už z toho nemůžu – nechceme udělat chybu. Jak se na to díváte vy?
Pokud prahneš po domě, tak jdi do domu ![]()
Lidi jsou různí. Někdo v bytě nevydrží, jiný má zahradu a nechodí na ni ![]()
Mně vždycky maximálně vyhovovalo bydlení v centru Prahy a centrum Prahy je pro mě to, kam si můžu dojít z Václaváku pěšky. ![]()
Šla jsem s manželem do jeho domu, není na okraji Prahy, někdy se dnes naší čtvrti říká i „součást širšího centra“ ![]()
Je to hezká čtvrť, vilová, to uznám i já. Ale jinak mě to nějak nebere.
Zahradu máme, čas na ní trávíme minimálně. Dítě tam samo chodit nechce, co tam. Já to samé. Raději jdeme na hřiště. Pokud nepočítám těch pár pěkných dní v roce, kterých je kolik? Dvacet dohromady? To mě potěší dát si večeři venku nebo si sednou na terasu na kafe. Jinak… ![]()
Možná je to i tím, že mám jedináčka. Samotnou ji to prostě nebaví.
Ale naši sousedi jsou na zahradě furt a pořád tam něco dělají.
Druzí jsou venku celé léto a prakticky bydlí v bazénu. ![]()
@Bábrdl píše:
Pokud prahneš po domě, tak jdi do domu
Lidi jsou různí. Někdo v bytě nevydrží, jiný má zahradu a nechodí na ni![]()
Mně vždycky maximálně vyhovovalo bydlení v centru Prahy a centrum Prahy je pro mě to, kam si můžu dojít z Václaváku pěšky.
Šla jsem s manželem do jeho domu, není na okraji Prahy, někdy se dnes naší čtvrti říká i „součást širšího centra“
Je to hezká čtvrť, vilová, to uznám i já. Ale jinak mě to nějak nebere.
Zahradu máme, čas na ní trávíme minimálně. Dítě tam samo chodit nechce, co tam. Já to samé. Raději jdeme na hřiště. Pokud nepočítám těch pár pěkných dní v roce, kterých je kolik? Dvacet dohromady? To mě potěší dát si večeři venku nebo si sednou na terasu na kafe. Jinak…
Možná je to i tím, že mám jedináčka. Samotnou ji to prostě nebaví.
Ale naši sousedi jsou na zahradě furt a pořád tam něco dělají.
Druzí jsou venku celé léto a prakticky bydlí v bazénu.
Ta už to má po 7 letech asi vyřešený ![]()
@Markéta188 píše:
Ta už to má po 7 letech asi vyřešený
To asi jo ![]()
Ale jestli furt už sedm let váhá, ráda poradím.
@JulkaaD Souhlasím s názory postavit na pozemku něco menšího (chatu, mobilhouse - jsou i k celoročnímu obývání, maringotku), k tomu pergolu s posezením kvůli stínu, první rok si tam dát jen levný nadzemní bazén a zjistit, jestli tam fakt jezdíte a jak vám to vyhovuje, a lepší bazén případně až další rok.
Jestli už máte školní děti, tak ty budou ze zahrady podle mě odvařené už jen max. pár let.
Pokud by to pozemek umožňoval, postavila bych tu chatku nebo mobilhouse na opačném místě než je plánovaný dům, a tím byste tam měli i vytvořené zázemí pro budoucí stavbu domu. Kdybyste se potom přeci jen rozhodli stavět, zůstala by vám tam i chatka pro návštěvy, pro děti jako letní zašívárna atd.
My máme byt 50m2 a jsme v něm 4, k němu starou chalupu s přikoupeným vedlejším pozemkem. Taky jsme chtěli stavět, ale teď to mají děti do školky/školy 5min., k doktorovi pěšky 10min., do obchodu a lékárny 5min. atd. Já sama jsem dojížděla z vesnice už od 1.třídy, žila s hodinkama na ruce a čas mi řídily odjezdy autobusů. Dneska je to sice jiné, rodiny mají dvě auta atd., ale i tak ten byt teď nepustíme.