Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak důležitý je to zařídit si tak, abyste byli spokojený. Na mateřský nebudeš věčně, půjdeš do práce, tak pak třeba nějakej ten peníz bude, abys mohla něco začít řešit.
Já bych počkala až půjdeš do práce a pak šla někam do pronájmu, nebo v té době už budeš s chlapem, kterého máš ráda… Každopádně nebuď s otcem svého dítěte pokud ho nemáš ráda…Syn bude určitě radši žít s „cizím“ chlapem a za tatínkem docházet, než s ním žít s tím že se budete furt hádat…
A pokojík taky neřeš…já byla v ložnici s našima do desítí a újmu z toho nemám ![]()
Já bych spaní s maminkou také neřešila. Co bych někdy dala za to, abych se mohla večer přitulik mamince a pát tak celou noc ![]()
Můj bratranec, když byl malý, tak z nedostatku místa spal v posteli s babičkou a dědou. Ikdyž později dostal svůj pokojíček, tak se na nimi v noci plížil a lezl do postele. Když pak děda umřel, nastěhoval se bratránek ve svých 13 letech na noc zase k babičce do postele. A byl tam až do svých 18 let, kdy bybička umřela.
Nemám pocit, že by byl divný - jen asi potřeboval mít někoho vedle sebe (teď si do postele nastěhoval slečnu
)
Já chodila k našim do postele asi do 14ti když jsem měla blbý sen
Se smáli, že budou později muset pořídit větší postel ať se do ni vejdem i s mým manželem a dětma
No pořídili jsme radši společný barák ![]()
Ahoj zakladatelko. Nejsi divná, že bydlíte v jedné místnosti i s chlapečkem. My jsme bydleli rok a půl v 1+kk i s naším synem. Než se našlo něco většího a stejně drahého, tak to prostě trvalo no
Neměli jsme s tím problém, akorát se malý naučil být pořád s někým a neumí usínat sám ![]()
Jinak tě chápu, taky si někdy připadám, že jsem s partnerem jen kvůli dětem..Moc si taky nerozumíme, nosí peníze leda tak na nájem, jinak vše kupuju já. Já kupuju věci na děti, on si zaplatí kurz cvičení. Že by jim koupil něco na zimu, to ne ![]()
Ale nevím, jak ti poradit, když nejsi úplně rozhodnutá, že od něj odejdeš. To musíš chtít především ty a hlavně kvůli sobě!
Ja mam 36 let/tak radsi anonymne
/a mam 2 lete dite- a ted budu bydlet u rodicu v jednom pokoji… proste zivot si s nami nekdy hraje a nejde vse tak jak bychom chteli…jsem rodicum za pomoc vdecna, ale taky hledim na to, abych se odstehovala co nejdriv, ale minim.pul roku az rok me budou mit na krku… jsi jeste mlada, neboj, situace se zlepsi a pokud opravdu chces situaci nejak vyresis, jen to chce cas.je mi jasne, ze jinak se shani bydleni v Praze a jinak na malem meste, finance jsou vsude tez ruzne… uzivej si ted blizkosti maminky a babicky ![]()
Ahojík mám 21 let a mám 3mesicni dceru a od ledna jsme s přitele v podnájmu a je září a já už dva tydny jsem u svých rodičů…od porodu se hádáme a prijde mi že na sebe kazdy mluvíme jiným jazykem …tak jsem se jednoho dne sebrala a odjela s vecama…chtela jsem aby o nas projevil vetsi zájem …je jinak sikovny vydelava, ale pracuje az moc práve:-( mám vyhodu že jsem si u nasich v baráku zrekonstruovala pokoj pred dvema lety …tak má moje dcera i svou postylku ale spi i semnou…takze vubec neres do dky dokud vam to bude prijemne tak proc ne …moji kamarádce je 18 a spí na dvou matracich na zemi a vyhovuje ji to tak to muzete vyresit tak…a nebo poridit rozkladaci gauc …da se sehnat i levnejsi…např ikea..nebo z druhe ruky…já muze miluju, ale nebavi me to hadat se a kdyz se vidime i byt par hodin je to to same tak uvidim co cas…ale neohlizej se na dite …jak rika moje maminka : ŽIVOT SE MUSÍ ŽÍT NE PŘEŽÍVAT!!!
Ty máš 22 let, takže dítko ve dvaceti…
Stihla jsi pracovat ještě před dítětem? máš nějakou praxi? Máš se kam vrátit do práce? Dodělalas školu?
Dítko asi plánované nebylo, když žijete u rodičů…
Držím palce, ať něco seženeš k bydlení, ale bez peněz to bude těžké, stejně jako zaměstnavatelé mají strašně rádi matky s malými dětmi ![]()
Tak hlavně do druhého dítka se pusť až budete mít kde bydlet, našetřeno, ať nespadnete do dluhů ![]()
Já byla u našich s malým skoro rok v pidi pokojíčku 12m než se něco levnýho našlo a teď jsme v podnájmu a super
Já bych zkusila zažádat o státní byt. Je to sice dost papírování a dlouhé čekací lhůty, ale můžou vám takhle přidělit byt s nájmem třeba dva až tři tisíce plus služby. To je určitě výhodnější než pronájem garsonky za osm. Za zkoušku nic nedáš.
Ahojky Maminky,
(,,Inzerát je zadán přes můj profil, ale jedná se o mou příbuznou
)
Hledám jako spolubydlící maminku s dítětem, která by měla zájem si pronajmout společně byt (nejlépe v Praze).
Je mi 37 let a mám 5 měsíčního chlapečka. Vzhledem k tomu že jsem samoživitelka a nemám moc peněz, tak tímto způsobem si vypomůžeme navzájem ohledně bydlení.
Více informací do SZ ![]()
Možná bys měla popřemýšlet nad tím, jestli pro malého není lepší mít dva milující, fungující rodiče, kteří spolu nežijí, než rodiče v nefungujícím vztahu. Chápu, že to vidíš tak, že pro prcka je lepší, když jste spolu, ale věř mi, ne vždy to tak je. Promiň, jestli jsem se tě nějak dotkla, nemyslela jsem to ve zlém, vím, že jen chceš pro syna to nejlepší.
A k tomu bydlení: zůstaň, dokud nebudeš pracovat, pak se určitě objeví nějaké možnosti na vlastní bydlení. Nevím, jak se k tomu staví maminka, ale za pár bude určitě ráda, že si mohla užít vnoučka. ![]()
@Ennisa to už je 3 roky stará záležitost, snad už je na tom lépe
![]()
Zdravím nemohu spát a tak bych ráda našla někoho kdo je v podobné situaci, nebo byl a bydlí s dítětem u maminky.Jde o to že mám dvouletého synka, máme svůj pokoj 18m čtverečních, máme tu postel, místo na hraní, uložné prostory a skřín a komody na oblečení. Bohužel přítel nevydělává dost peněz aby bylo možné si vzít např. hypotéku nebo jít do podnájmu a strkat peníze cizím. Když jsem to všecjno spočítala nevyšli by jsme ještě do toho splácíme pc, ledničku a skřín na půjčku. S mamkou si snažíme rozumět, nehádáme se, uklízím, vařím. Vím že nemůžu bydlet u mamky věčně a až pujdu do práce vezmeme si třeba tu hypotéku, ale samostatná jsem a věřte kdyby byla možnost a byly by finance hned bych do svého šla. Nejenže partner bere málo, ale jsme spolu hlavně kvůli malému aby jsme mu neroztrhli rodiče od sebe. Má ho rád a nechci mu ho brát, ale nemiluju ho a nebráním se ani jinému vztahu, prostě si nerozumíme ve všem
moje mamka to chápe, že se s ním nechci moc usazovat a tak dále. nejraději bych bydlela sama s prckem to by mi bylo dobře. má to prostě své důvody to bych psala do nekonečna. vzhledem k tomu že mi bude 22 tak mám sice čas, ale myslím na budoucnost kluka aby měl někdy svůj pokojíček, soukromí, do kdy je to tak normální spát s rodiči? než pujde do první třídy pak by měl mít svůj klid
vím že m i většina z vás napíše at jdu pryč a nechám mamce klid, ale nemáme kam jít mám jenom jí a nikoho jiného. Myslím že hlavní je to zdraví asi z toho dělám vědu, počkám co život přinese:měj te se 