Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Byl jsem online gamer. Je to životní rozsudek?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
22.4.23 05:08
Byl jsem online gamer. Je to životní rozsudek?
Zdravím,
Nejdříve odpovědi na otázky, které zde určitě padnou.
1. Proč tohle píšeš zrovna sem?
Protože je to zde méně zamořeno trolly a člověk se zde na rozdíl od jiných českých diskuzích občas dočká nějaké kvalitní zpětné vazby.
2. Co je účelem tohoto příspěvku?
Prvním (více sobeckým důvodem) je získání zpětné vazby a relevantních názorů na svou situaci. Druhým je poskytnutí určité sondy do života člověka, který bude pro mnohé zde nepředstavitelný.
Byl jsem online gamer, je to takový zločin? Zasloužím si doživotní opovržení?
Někdy mám pocit, že bývalí kriminálníci jsou na tom ve vztahu se ženami lépe, že je lepší být vrahem, než se věnovat gamingu, takové je to stigma.
PC gaming byl pro mě vždy tou největší vášní, jakmile jsem v útlém dětství k němu přičichnul, bylo jasno, tohle je má životní cesta. Celou základní školu jsem strávil s několika kamarády u PC a řešil jen hry. Má introvertní povaha nic jiného nevyžadovala, jen několik kamarádů a PC gaming. Nepotřebovala být populární ve třídě, jen školu v klidu přežít a věnovat se své vášni, jen na tom záleželo. Za celou základní školu jsem na své spolužačky téměř nepromluvil, nepotřeboval jsem, byly to pro mě podivná stvoření, kterým jsem nerozuměl. Na střední školu jsem se tedy dostal bez jakékoliv zkušenosti s dívkami.
Na střední škole nastal zlom v mé gaming kariéře. Vzhledem k tomu, že jsem studoval technickou školu s IT zaměřením, tak mě v čistě chlapeckém kolektivu nějaké holky nerozptylovaly. A já začal být v gamingu dobrý, jakože opravdu dobrý. Hrál jsem v době, kdy se začínal pomalu rozvíjet esport a já byl u toho. Dokázal jsem si svou vášní vydělat při studiu peníze, hrál jsem v TOP československých i evropských organizacích a hlavou létal v oblacích. Nic jiného mě nezajímalo, žil jsem svůj sen a prožíval ho naplno. Ego mi vyletělo do oblak a já byl úplně mimo realitu, opovrhoval jsem svými spolužáky, kteří měli chodili na párty a balili holky, já byl přece úplně jinde, byl jsem vizionář, který si razil novou cestu k hvězdám esportu. Žil jsem jen pro to. Škola mi šla sama, i přes velké absence mi nedělala problém.
Nadšení mi vydrželo i na vysoké škole, opět jsem studoval technickou VŠ, kde jsem o holky nezavadil. V posledních ročnících ovšem nastal problém. Konkurence v esportu vyletěla s jeho vzrůstající popularitou do nebes a já se spoustou svých spoluhráčů byl velkou konkurencí převálcován. Sen o profesionální kariéře se rozplynul, neměl jsem na to a začínal být pro esport příliš starý. Zbyly mi jen oči pro pláč, protože mi věřte, já to miloval.
Začal jsem si v životě náhle všímat i jiných věci mimo gaming, konkrétně holek. Jenže vzhledem k tomu, že jsem se s nimi dosud v životě téměř nesetkal, byly pro mě něco jako pohádkové bytosti, neuměl jsem si ani představit na nějakou promluvit. Moje vášeň mě ale neopustila a já se v menší míře věnoval gamingu nadále, jen občas přemýšlel o tom, jaké by to bylo mít přítelkyni. Ta představa byla ovšem tak absurdní a pro mě naprosto abstraktní, že jsem pochopitelně zůstal jen u snů a představ. Odpromoval jsem tady jako veterán esportu a zkušený gamer, ovšem v romantické/vztahové oblasti jako zelenáč.
Roky uplynuly jako voda a já se jako třicátník stále věnuji vedle svého IT zaměstnání gamingu. Jak ale postupem času uvadá moje nadšení pro tento obor, stoupá má touha po „tradičnějších“ životních hodnotách. Ale jak na to? Myslím, že klasický člověk žijící průměrných životem si to asi nedokáže představit. Jako člověk, žijící prakticky celý svůj pracovní i soukromý život před PC, nemám pochopitelně žádné sociální dovednosti. Z těch několika výprav do společnosti jsem zjistil, že ani neudržím v kontaktu s ženami základní oční kontakt. Nedokážu v běžném životě normálně vést konverzaci, všechno na mě působí totálně nepřirozeně, nevím o klasické sociální interakci vůbec nic.
Mnohokrát v minulosti jsem měl pocit, že ani nejsem člověk. Nikdy mi nechyběly tolikrát zmiňované pocity lásky, to že na mě někomu záleží atd. S přibývajícím věkem ale zjišťuji, že se odněkud z mého nitra derou na povrch myšlenky a pocity, kterými jsem jako mladý gamer opovrhoval a já si s tím neumím poradit, nejsem na to stavěný. Kamarádi se postupně žení a odcházejí z mého života, nejsem si jistý, jestli chci to samé, znamenalo by to totální otočku v mém životě. Zcela upřímně, chci být jen zase mladý a užívat si gaming života na střední, ale moje vášeň postupně uvadá a já začínám cítit potřebu změny. Zkrátka úplně narovinu, začíná mi v životě chybět žena.
Ale co teď? Bez jakýchkoliv sociálních dovedností a zkušenosti? Prohodit pár slov s vdanou padesátiletou sekretářkou dokážu, ale to je asi maximum. Už před pár lety jsem začal cvičit a běhat, ale tyto aktivity provozuji zásadně sám nebo s kamarádem. Nevím, přemýšlím co dál. Je PC gaming skutečně životním rozsudkem? Nikdy jsem nikomu neublížil, ani se ničím neprovinil a teď mě přepadající pocity, že mě přesto život za mé „hříchy“ pořádně vytrestá.
Můžu si za to samozřejmě sám, nikoho neobviňuji. Věřte, že mužů jako já je spousta, nejde o ojedinělý jev. Ve společnosti se o tom moc nemluví, ale mám pocit, že se to brzy změní.
Díky za trpělivost při čtení
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
luccifera
22.4.23 06:04
Zivotni rozsudek a omezeni nebude hrani, ale to, ze v puberte, misto toho, aby s tebou lomcovaly hormony a natrasal ses s pavim perim, tak jsi zalezl do diry. Ja za sebe muzu rict, ze nejvice kontaktu mam ze skol. Vy se mezi hracema nejak neznate/nestykate? Nejsou tam inpodobne plache divky, se kteryma by se dalo povidat o stejnem zajmu? Mne je toto prostredi uplne cizi, tak opravdu netusim.
- Citovat
- Upravit
22.4.23 06:05
Hele chce to tréning. I ve hrách jsi nejdřív 100× neuspěl, než jsi se dostal na nějakou úroveň. Tady s ženskýma je to stejný. Já hrál taky celý mladí a teďka je že mě naprosto normální dospělý a mám i spousty takových kamarádů.
Můžeš začít lovit v rybníčku 30tnic s dítětem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 06:52
Vždyť existuje tolik holek/žen, co je pro ně gaming podstatnou součástí života. Co si pro začátek najít takovou, abyste to mohli sdílet, měli téma k hovoru. Na Soul calibur turnaji v Praze jich tenkrát bylo, na nějaké podobné akci by mohlo být jednoduchý se s nějakou dát do řeči 
(PC gaming šel mimo mě, ale měla jsem hodně dlouhé období, kdy jsem žila podobně jako ty…škola (práce) - zaběhat si - sednout k PS a hrát do tří do rána a další den nanovo, společenský život nula). Teď jsem si dost nostalgicky vzpomněla na lanparty na gymplu, kdy jsme hráli StarCraft. To byly časy 
Příspěvek upraven 22.04.23 v 06:55
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 06:55
Zcela bez urážky, přemýšlím, co teda můžeš nabídnout, aby si tě nějaká holka vybrala? Nulové vztahové zkušenosti, závislost na hraní 
Dokážeš si představit, že máš někoho opravdu rád, hraní dost omezíš a s potenciální přítelkyni budeš žít standardní život?
Píšeš, že mužů, jako ty je spousta. Říkám si, to opravdu chtějí strávit svůj život se strojem
Neviděla bych to však úplně černě, je dost holek, kterým fakt stačí hodnej kluk, jen se asi budou muset smířit s tím, že na prvním místě nikdy nebudou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 06:57
Nevidel bych to tak cerne. Zacni s nejakym sportem kde jsou holky, treba na tanecnich te rozskubaji. Nic nevymyslej, nech je mluvit a jenom poslouchej. To by mohl byt pro tebe takovy zacatek a dal uvidis.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 08:09
Z textu mi přijde, že spíš že hledáš nový směr a úspěch. Něco jako stárnoucí špičkový sportovec, který už nemá takové výsledky jako předtím. Tak je otázka jestli se v esportu nedá angažovat nějak jinak (komentátor, YouTube, apod.). Pokud jsi veterán a máš velké jméno, tak by to zřejmě bylo možné. Co se týče nějakých dovedností tak na YouTube jsou nějaké kanály, které se tímto zabírají (něco můžu napsat do SZ).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 08:13
@Razer9111 píše:
Zdravím,Nejdříve odpovědi na otázky, které zde určitě padnou.
1. Proč tohle píšeš zrovna sem?
Protože je to zde méně zamořeno trolly a člověk se zde na rozdíl od jiných českých diskuzích občas dočká nějaké kvalitní zpětné vazby.
2. Co je účelem tohoto příspěvku?
Prvním (více sobeckým důvodem) je získání zpětné vazby a relevantních názorů na svou situaci. Druhým je poskytnutí určité sondy do života člověka, který bude pro mnohé zde nepředstavitelný.Byl jsem online gamer, je to takový zločin? Zasloužím si doživotní opovržení?
Někdy mám pocit, že bývalí kriminálníci jsou na tom ve vztahu se ženami lépe, že je lepší být vrahem, než se věnovat gamingu, takové je to stigma.PC gaming byl pro mě vždy tou největší vášní, jakmile jsem v útlém dětství k němu přičichnul, bylo jasno, tohle je má životní cesta. Celou základní školu jsem strávil s několika kamarády u PC a řešil jen hry. Má introvertní povaha nic jiného nevyžadovala, jen několik kamarádů a PC gaming. Nepotřebovala být populární ve třídě, jen školu v klidu přežít a věnovat se své vášni, jen na tom záleželo. Za celou základní školu jsem na své spolužačky téměř nepromluvil, nepotřeboval jsem, byly to pro mě podivná stvoření, kterým jsem nerozuměl. Na střední školu jsem se tedy dostal bez jakékoliv zkušenosti s dívkami.
Na střední škole nastal zlom v mé gaming kariéře. Vzhledem k tomu, že jsem studoval technickou školu s IT zaměřením, tak mě v čistě chlapeckém kolektivu nějaké holky nerozptylovaly. A já začal být v gamingu dobrý, jakože opravdu dobrý. Hrál jsem v době, kdy se začínal pomalu rozvíjet esport a já byl u toho. Dokázal jsem si svou vášní vydělat při studiu peníze, hrál jsem v TOP československých i evropských organizacích a hlavou létal v oblacích. Nic jiného mě nezajímalo, žil jsem svůj sen a prožíval ho naplno. Ego mi vyletělo do oblak a já byl úplně mimo realitu, opovrhoval jsem svými spolužáky, kteří měli chodili na párty a balili holky, já byl přece úplně jinde, byl jsem vizionář, který si razil novou cestu k hvězdám esportu. Žil jsem jen pro to. Škola mi šla sama, i přes velké absence mi nedělala problém.
Nadšení mi vydrželo i na vysoké škole, opět jsem studoval technickou VŠ, kde jsem o holky nezavadil. V posledních ročnících ovšem nastal problém. Konkurence v esportu vyletěla s jeho vzrůstající popularitou do nebes a já se spoustou svých spoluhráčů byl velkou konkurencí převálcován. Sen o profesionální kariéře se rozplynul, neměl jsem na to a začínal být pro esport příliš starý. Zbyly mi jen oči pro pláč, protože mi věřte, já to miloval.
Začal jsem si v životě náhle všímat i jiných věci mimo gaming, konkrétně holek. Jenže vzhledem k tomu, že jsem se s nimi dosud v životě téměř nesetkal, byly pro mě něco jako pohádkové bytosti, neuměl jsem si ani představit na nějakou promluvit. Moje vášeň mě ale neopustila a já se v menší míře věnoval gamingu nadále, jen občas přemýšlel o tom, jaké by to bylo mít přítelkyni. Ta představa byla ovšem tak absurdní a pro mě naprosto abstraktní, že jsem pochopitelně zůstal jen u snů a představ. Odpromoval jsem tady jako veterán esportu a zkušený gamer, ovšem v romantické/vztahové oblasti jako zelenáč.Roky uplynuly jako voda a já se jako třicátník stále věnuji vedle svého IT zaměstnání gamingu. Jak ale postupem času uvadá moje nadšení pro tento obor, stoupá má touha po „tradičnějších“ životních hodnotách. Ale jak na to? Myslím, že klasický člověk žijící průměrných životem si to asi nedokáže představit. Jako člověk, žijící prakticky celý svůj pracovní i soukromý život před PC, nemám pochopitelně žádné sociální dovednosti. Z těch několika výprav do společnosti jsem zjistil, že ani neudržím v kontaktu s ženami základní oční kontakt. Nedokážu v běžném životě normálně vést konverzaci, všechno na mě působí totálně nepřirozeně, nevím o klasické sociální interakci vůbec nic.
Mnohokrát v minulosti jsem měl pocit, že ani nejsem člověk. Nikdy mi nechyběly tolikrát zmiňované pocity lásky, to že na mě někomu záleží atd. S přibývajícím věkem ale zjišťuji, že se odněkud z mého nitra derou na povrch myšlenky a pocity, kterými jsem jako mladý gamer opovrhoval a já si s tím neumím poradit, nejsem na to stavěný. Kamarádi se postupně žení a odcházejí z mého života, nejsem si jistý, jestli chci to samé, znamenalo by to totální otočku v mém životě. Zcela upřímně, chci být jen zase mladý a užívat si gaming života na střední, ale moje vášeň postupně uvadá a já začínám cítit potřebu změny. Zkrátka úplně narovinu, začíná mi v životě chybět žena.
Ale co teď? Bez jakýchkoliv sociálních dovedností a zkušenosti? Prohodit pár slov s vdanou padesátiletou sekretářkou dokážu, ale to je asi maximum. Už před pár lety jsem začal cvičit a běhat, ale tyto aktivity provozuji zásadně sám nebo s kamarádem. Nevím, přemýšlím co dál. Je PC gaming skutečně životním rozsudkem? Nikdy jsem nikomu neublížil, ani se ničím neprovinil a teď mě přepadající pocity, že mě přesto život za mé „hříchy“ pořádně vytrestá.
Můžu si za to samozřejmě sám, nikoho neobviňuji. Věřte, že mužů jako já je spousta, nejde o ojedinělý jev. Ve společnosti se o tom moc nemluví, ale mám pocit, že se to brzy změní.
Díky za trpělivost při čtení
PC gamning není Tvůj životní rozsudek, ale je to Tvoje životní volba. Teď máš příležitost tu volbu změnit. 
Co oceňuji, je to, že jdeš s kůží na trh a že si hlavně uvědomuješ to, co už teď jako starší vidíš ve svém životě špatně.
Stojíš opět před volbou a to před životní volbou - jestli budeš dál hrát, budeš pro ostatní lidi asociální a šance, že si najdeš partnerku (a případně budeš mít vlastní děti) se Ti limitně přiblíží k nule nebo jestli se rozhodneš, že se svým životem něco uděláš a pak to taky začneš dělat.
Máš před sebou velké rozhodnutí a já Ti držím palce, aby ses rozhodl správně. 
Začni se otrkávat ve společnosti a stejně jako Ti ze začátku určitě nešly ty hry a Ty ses nenechal odradit, zrovna tak Ti ze začátku nepůjde navazovat kontakty se ženami, tak se taky nenech odradit. Myslím si, že by Ti pomohla nějaká podpůrná skupina, kde byste se scházeli a vyříkávali jste si svoje zkušenosti, špatné i ty dobré, abyste se navzájem podporovali a drželi se nad vodou. Rozhodně nejsi sám v takové situaci a určitě je hromada lidí, kteří dokázali změnit svůj život. A Ty to dokážeš taky. Ale musíš být trpělivý a odhodlaný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 08:18
Ty ses po desetiletích strávených u pc probral a něco chceš. Ale v podstatě nemáš co nabídnout, navic to chceš tak nějak napůl, aby tě to moc neomezovalo a mohl sis dal užívat hraní. No nevím, nic jsi do svého sociálního života neinvestoval a sám ses odsoudil k tomu, v čem žiješ a žít zřejmě budeš. Víš ono partnerství, rodina, děti,… to nejsou jen motýlci v břiše a slzy štěstí, ale je to regulérní dřina. Ty jsi ještě nikoho nepotkal, ale už si dáváš limity, že tohle vlastně ne. Tak si dál seď za počítačem a sni, na nic víc stejně nemáš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 08:20
Tvůj problém není ani tak gaming, jako spíš přístup k životu a ke vztahům obecně. Do 30 jsi neměl jenom nulové zkušenosti se ženami, ale hlavně ani touhu po nich - to druhé je mnohem větší průser. Vztahový člověk, který chce skutečně s někým být a potřebuje to, se bude snažit skloubit oboje. I kdybys byl na gamingu extrémně závislý a žádná by s tebou kvůli tomu nevydržela, podle mě by tam byla pořád snaha se svým single stavem něco dělat a navazovat kontakty třeba ve škole. Byl jsi schopný dokončit několik studií, takže to s tvou závislostí a tím pádem i pozorností rozhodně nemohlo být tak špatné, abys ji nemohl nasměrovat i jinam. Jenže ty jsi o holky prostě obyčejně nestál.
Já jsem měla přes celou střední i později taky „svůj svět“, hrála ostošest, byla docela asociál, chodila se bavit ven málokdy a rozhodně ne do klubů, ale i přesto jsem se o navázání vztahu snažila různými způsoby už někdy od 15, a to jsem byla limitovaná svým zaměřením na holky, takže jsem to měla o to těžší - i tak se mi to podařilo.
U tebe mi přijde, že tě gaming přestává bavit, a jelikož ses ani nevěnoval ničemu jinému, vzniká v tvém životě prázdné místo. A protože se kamarádi v tvém okolí žení a svým způsobem tě opouští taky, nemáš už skoro vůbec nic a začínáš mít pocit selhání.
Můžu se mýlit, ale přijde mi, že zatím o obyčejný vztah a vše s tím spojené ani upřímně nestojíš. Spíš cítíš hlavně strach z toho, že ti nějakým způsobem ujíždí vlak, protože jsi napsal, že bys jen vlastně zase chtěl být středoškolákem a hrát, kdyby šlo vrátit čas. Tady vidím ten kámen úrazu - je to tvoje berlička, ke které se stále vracíš, i když tě to už vlastně nebaví, protože reálný život tě z nějakého důvodu nenaplňuje. Mám pro tvůj stav pochopení a rozhodně to nesoudím, ale asi bych být tebou udělala pořádnou introspekci a zeptala se sama sebe, co chceš od života doopravdy. Myslím, že žena to zatím není, ale i to se může změnit.
Jinak bych taktéž doporučila nějakého kouče či psychoterapeuta, a podívala se i na možnou diagnózu Aspergera. Taky bych se zkusila zaměřit na to, v čem žiješ a jakými lidmi se obklupuješ - rodina, přátelé apod. Možná je to všechno na prd, a i proto jsi celý život utíkal ke hrám, osobní zkušenost. Zkus zvednout kotvy a třeba vyjet ven do zahraničí, prostě změnit svůj život.
Tak jako tak hodně štěstí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 08:32
@K2 8611 píše:
PC gamning není Tvůj životní rozsudek, ale je to Tvoje životní volba. Teď máš příležitost tu volbu změnit.Co oceňuji, je to, že jdeš s kůží na trh a že si hlavně uvědomuješ to, co už teď jako starší vidíš ve svém životě špatně.
Stojíš opět před volbou a to před životní volbou - jestli budeš dál hrát, budeš pro ostatní lidi asociální a šance, že si najdeš partnerku (a případně budeš mít vlastní děti) se Ti limitně přiblíží k nule nebo jestli se rozhodneš, že se svým životem něco uděláš a pak to taky začneš dělat.
Máš před sebou velké rozhodnutí a já Ti držím palce, aby ses rozhodl správně.
Začni se otrkávat ve společnosti a stejně jako Ti ze začátku určitě nešly ty hry a Ty ses nenechal odradit, zrovna tak Ti ze začátku nepůjde navazovat kontakty se ženami, tak se taky nenech odradit. Myslím si, že by Ti pomohla nějaká podpůrná skupina, kde byste se scházeli a vyříkávali jste si svoje zkušenosti, špatné i ty dobré, abyste se navzájem podporovali a drželi se nad vodou. Rozhodně nejsi sám v takové situaci a určitě je hromada lidí, kteří dokázali změnit svůj život. A Ty to dokážeš taky. Ale musíš být trpělivý a odhodlaný.
Ty jsi hodná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 08:46
Ahoj, připojuju se k radám typu najdi si kouče. Zamysli se, co od života chceš. Znáš kolem sebe hráče, tak se podívej, jak se jim v životě daří.
Pokud se nedokážeš živit hraním, tak hraní omez a začni chodit mezi lidi. Neunikej do světa gamingu a začni žít skutečný život. Přečti si nějakou knihu, poznej nové kamarády, pomáhej lidem…
Začíná ti chybět žena, ale žena není věc. Ženy od tebe budou něco očekávat a ty bys jim to měl být schopný nabídnout.
Za mě to pro tebe není vůbec konečná. Pokud budeš chtít udělat životní změnu, tak ji uděláš. Bude to chtít trpělivost a odhodlání. Uvidíš, že za pár let budeš někde jinde. Všechno jde, když se chce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
