Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Razer9111 píše:
Zdravím,Nejdříve odpovědi na otázky, které zde určitě padnou.
1. Proč tohle píšeš zrovna sem?
Protože je to zde méně zamořeno trolly a člověk se zde na rozdíl od jiných českých diskuzích občas dočká nějaké kvalitní zpětné vazby.
2. Co je účelem tohoto příspěvku?
Prvním (více sobeckým důvodem) je získání zpětné vazby a relevantních názorů na svou situaci. Druhým je poskytnutí určité sondy do života člověka, který bude pro mnohé zde nepředstavitelný.Byl jsem online gamer, je to takový zločin? Zasloužím si doživotní opovržení?
Někdy mám pocit, že bývalí kriminálníci jsou na tom ve vztahu se ženami lépe, že je lepší být vrahem, než se věnovat gamingu, takové je to stigma.PC gaming byl pro mě vždy tou největší vášní, jakmile jsem v útlém dětství k němu přičichnul, bylo jasno, tohle je má životní cesta. Celou základní školu jsem strávil s několika kamarády u PC a řešil jen hry. Má introvertní povaha nic jiného nevyžadovala, jen několik kamarádů a PC gaming. Nepotřebovala být populární ve třídě, jen školu v klidu přežít a věnovat se své vášni, jen na tom záleželo. Za celou základní školu jsem na své spolužačky téměř nepromluvil, nepotřeboval jsem, byly to pro mě podivná stvoření, kterým jsem nerozuměl. Na střední školu jsem se tedy dostal bez jakékoliv zkušenosti s dívkami.
Na střední škole nastal zlom v mé gaming kariéře. Vzhledem k tomu, že jsem studoval technickou školu s IT zaměřením, tak mě v čistě chlapeckém kolektivu nějaké holky nerozptylovaly. A já začal být v gamingu dobrý, jakože opravdu dobrý. Hrál jsem v době, kdy se začínal pomalu rozvíjet esport a já byl u toho. Dokázal jsem si svou vášní vydělat při studiu peníze, hrál jsem v TOP československých i evropských organizacích a hlavou létal v oblacích. Nic jiného mě nezajímalo, žil jsem svůj sen a prožíval ho naplno. Ego mi vyletělo do oblak a já byl úplně mimo realitu, opovrhoval jsem svými spolužáky, kteří měli chodili na párty a balili holky, já byl přece úplně jinde, byl jsem vizionář, který si razil novou cestu k hvězdám esportu. Žil jsem jen pro to. Škola mi šla sama, i přes velké absence mi nedělala problém.
Nadšení mi vydrželo i na vysoké škole, opět jsem studoval technickou VŠ, kde jsem o holky nezavadil. V posledních ročnících ovšem nastal problém. Konkurence v esportu vyletěla s jeho vzrůstající popularitou do nebes a já se spoustou svých spoluhráčů byl velkou konkurencí převálcován. Sen o profesionální kariéře se rozplynul, neměl jsem na to a začínal být pro esport příliš starý. Zbyly mi jen oči pro pláč, protože mi věřte, já to miloval.
Začal jsem si v životě náhle všímat i jiných věci mimo gaming, konkrétně holek. Jenže vzhledem k tomu, že jsem se s nimi dosud v životě téměř nesetkal, byly pro mě něco jako pohádkové bytosti, neuměl jsem si ani představit na nějakou promluvit. Moje vášeň mě ale neopustila a já se v menší míře věnoval gamingu nadále, jen občas přemýšlel o tom, jaké by to bylo mít přítelkyni. Ta představa byla ovšem tak absurdní a pro mě naprosto abstraktní, že jsem pochopitelně zůstal jen u snů a představ. Odpromoval jsem tady jako veterán esportu a zkušený gamer, ovšem v romantické/vztahové oblasti jako zelenáč.Roky uplynuly jako voda a já se jako třicátník stále věnuji vedle svého IT zaměstnání gamingu. Jak ale postupem času uvadá moje nadšení pro tento obor, stoupá má touha po „tradičnějších“ životních hodnotách. Ale jak na to? Myslím, že klasický člověk žijící průměrných životem si to asi nedokáže představit. Jako člověk, žijící prakticky celý svůj pracovní i soukromý život před PC, nemám pochopitelně žádné sociální dovednosti. Z těch několika výprav do společnosti jsem zjistil, že ani neudržím v kontaktu s ženami základní oční kontakt. Nedokážu v běžném životě normálně vést konverzaci, všechno na mě působí totálně nepřirozeně, nevím o klasické sociální interakci vůbec nic.
Mnohokrát v minulosti jsem měl pocit, že ani nejsem člověk. Nikdy mi nechyběly tolikrát zmiňované pocity lásky, to že na mě někomu záleží atd. S přibývajícím věkem ale zjišťuji, že se odněkud z mého nitra derou na povrch myšlenky a pocity, kterými jsem jako mladý gamer opovrhoval a já si s tím neumím poradit, nejsem na to stavěný. Kamarádi se postupně žení a odcházejí z mého života, nejsem si jistý, jestli chci to samé, znamenalo by to totální otočku v mém životě. Zcela upřímně, chci být jen zase mladý a užívat si gaming života na střední, ale moje vášeň postupně uvadá a já začínám cítit potřebu změny. Zkrátka úplně narovinu, začíná mi v životě chybět žena.
Ale co teď? Bez jakýchkoliv sociálních dovedností a zkušenosti? Prohodit pár slov s vdanou padesátiletou sekretářkou dokážu, ale to je asi maximum. Už před pár lety jsem začal cvičit a běhat, ale tyto aktivity provozuji zásadně sám nebo s kamarádem. Nevím, přemýšlím co dál. Je PC gaming skutečně životním rozsudkem? Nikdy jsem nikomu neublížil, ani se ničím neprovinil a teď mě přepadající pocity, že mě přesto život za mé „hříchy“ pořádně vytrestá.
Můžu si za to samozřejmě sám, nikoho neobviňuji. Věřte, že mužů jako já je spousta, nejde o ojedinělý jev. Ve společnosti se o tom moc nemluví, ale mám pocit, že se to brzy změní.
Díky za trpělivost při čtení
Citovat! ![]()
Diskusi dočtu, ale klobouk dolů, rozhodně, krom gammingu, jsi mimořádně dobrý v psaní.
Vzkazuje místní grammar nazi. ![]()
@Razer9111 píše:
Ten poslední odstavec byl vtip. Myslel jsem, že je to díky jeho vyznění naprosto jasné. Očividně ne, takže ne, opravdu to nemyslím vážně, klid. Vím moc dobře, kde jsou moje problémy, jejich odstranění je ovšem velmi nesnadné. To je oč tu běží.
Potom je tu další otázka, kterou v sobě musím vyřešit. Stojí to opravdu za to? Mám se opravdu pokusit celý od základu změnit? Někdy si odpovím ano, jindy zase ne. Ale čím jsem starší, tím více začínám cítit potřebu změny. Nejsem špatný člověk co si nic nezaslouží, to odmítám. Nikomu jsem nikdy neublížil, nejsem toxický ani zapšklý, i když bych už možná být mohl. Snažím se o věcech přemýšlet pozitivně s otevřenou hlavou.
Kolik Ti přesně je?
Působiš v pohodě, tak určitě někoho najdeš, jen **fakt chod mezi ty lidi! **
Aspoň trochu. Další věc, až budeš tu partnerku konečně mít, tak sice nebudeš muset prekopat *celý * svůj život od základu, ale žádná nebude zvědavá na chlapa, který všechen volný čas tráví u PC. Už to nebudeš pouze „ty,“ ale „vy.“ Zda ti to za to stojí, to zvaž sám. Někteří zůstávají single dobrovolně.
A vykašlala bych se na rady typu zajít do bordelu.
Co se týče nezkušenosti, o tom bych také nelhala. Osobně by se mi ekloval chlap, co chodí do bordelu a nebo je veselý v rozkroku.
Nebo ten, který mi lže. Mit sex později než je norma není žádný zločin. ![]()
@Razer9111 Máš fakt super písemný projev - a třeba já se (svého času
) velmi vydařeně seznamovala na podobných fórech, jako je toto - nostalgicky vzpomínám na starý dobrý X - chat. ![]()
Nebyla by to cesta?
Nemám ponětí, jestli něco podobného funguje i teď, roky si pindám jenom tady na eMiminu. Ale písemná komunikace mi přijde snazší - pokud tedy člověk umí slušně psát, a to Ty umíš.
Normálně si povídat, trénovat komunikaci alespoň přes klávesnici - což Ti jde stejně nejlíp, a když Ti bude někdo na skle sympatický, prostě napíšeš SZ.
Nebo Ti tu a tam nějaká přistane.
Easy easy…, a třeba se časem komunikace posune do reálu.
Byla bych maximálně upřímná, falešná image stejně prosákne, když se lidi poznají blíž, a uvidíš. Držím palce.
@Razer9111 píše:
Zdravím,
Precet jsem si jen toto. Zbytek diskuze jsem necetl.
Dam ti radu od kluka co na tom byl podobne. ale musim rici ze jsem byl lehci pripad.
Co s tim? Mas jednu velkou vyhodu! Jako absolvent technicke VS by si mel byt schopen veci analyzovat, hledat optimalni reseni a hlavne mit prachy - seberozvoj proste stoji hromadu penez. Jeste dulezita vec. Je dobre bydlet ve vetsim meste (nejlepe praha).
Navazat vztah se zenou je podobne jako IT zakazka. Musis se seznamit s tim co druha strana chce, co ty nabizis, kde se potkavate, kdo taha za delsi konec atd.
Ja si treba rekl, ze vetsina holek miluje cestovani, sportovani, kulturu (filmy, divadla, knihy,..). Takze jsem zacal cestovat, sportovat a vzdelavat se v oblasti kultury. A tu se hodej ty penize. Treba cestovani uplne levne neni ze jo a ty na to nemas deset let, aby si nasbiral nejake zazitky. Nebo treba uplne kazda zenska miluje tanec. Nebo kdyz chlap umi hrat na nejaky hudebni nastroj. Mozna ti to bude znit jako silenost, ale ty se proste potrebujes udelat necim zajimavej. Musis zacit hlavne u sebe, najit si nejake (pro zeny atraktivni) konicky co te budou bavit a co te vytrhnou z toho hracskeho sveta.
Rovnou utikej na seznamku. Vypadas alespon trochu normalne? Pokud ne, tak vytahni penezenku a utikej ke stylistovi nebo vizazistovi at stebou neco udelaj. Pres seznamku urcite nejake rande dohodnes. Az jich das 10..20..30.. zjistis ze to je furt to same dokola, rutinna, na kterou se necha pripravit, naucit. Zrejme to bude hodne drhnout, alespon ty prvni, ale nesmis se nechat odradit. Jedine trenink dela mistra!
Verim ze se ti to povede! Moje socialni skills jsou i tedka dosti chabe. Nicmene, uz jsem si zazil tolik scenaru, ze se dovedu s lidmi bavit velmi prirozene. Sice cas od casu me stejne neco vykoleji a reaguju jako nouma. No co neustale se ucim.
Pripadne vubec neostychej zajit za psychologem. Dej mu zakazku typu „proc si nemuzu najit holku“. Najdi si nejakeho co ti bude sedet. Mit nekoho ziveho skym muzes svoje problemy diskutovat. Bez penez to proste nepujde ![]()
@Razer9111 píše:
Bydlím s kamarádem (je na tom podobně) ve velkém městě ve spolubydlení. O placeném sexu jsem samozřejmě taky přemýšlel, ale chtěl bych to ještě zkusit normální cestou, nejde mi jen o sex, ale i o tu klasickou vztahovou zkušenost. Jako velký introvert s nulovou zkušeností a slabými sociálními dovednostmi nemám moc šancí, ale třeba to postupně nějak půjde.
Oslovení je největší problém, člověk se cítí jako pouliční prodavač nechtěného zboží. Mám dojem, že se vnucuju, cítím se absolutně nekomfortně a připadá mi to i ponižující. Situaci na seznamkách znáte, víte o tom nepoměru který tam panuje. V gaming prostředí je na každou holku tak 20 mužů, nemluvě o tom, že ty holky jsou hodně mladé (většinou v teen věku).
Situace je vskutku neutěšená a nemá jednoduché řešení. Kdyby to jednoduché bylo, tak by se internetové prostředí nehemžilo muži jako já. Nicméně to nevzdávám, uvidím co dokážu, třeba se na mě usměje štěstí.
BTW kde jsou ty holky co pravidelně radí lidem, že mají být sami sebou, netlačit na pilu, věnovat se svým koníčkům a ten pravý/pravá se objeví, když to člověk nejméně čeká? Chtěl bych podotknout, že to moc nefunguje(konkrétně u mě přes 3 desetiletí)
Samozřejmě že to nefunguje. Zvláště ne u chlapů, od kterých se jaksi očekává aktivita a to, že začnou oni. Kdepak, budeš se to muset prostě naučit, a čím dřív začneš trénovat, tim líp.
@Kutil Tom píše:
Samozřejmě že to nefunguje. Zvláště ne u chlapů, od kterých se jaksi očekává aktivita a to, že začnou oni. Kdepak, budeš se to muset prostě naučit, a čím dřív začneš trénovat, tim líp.
Ono by to i šlo, kdyby se s holkama normálně lidsky bavil a kamarádil, ale ani to se jaksi nedělo.
Takže je úplně mimo čekat nějaké zázraky, i když to prý psal ze srandy. To je jako by šel na diskotéku, stoupl si před vchod (v jeho případě spíš o ulici dál do křoví) a divil se, že nic neslyší a tak nějak se nebaví. ![]()
Tak mě teď napadá, že on ten problém toho, že muži „musí“ oslovovat ženy a uhánět je, je možná i v tom, že je prostě automaticky vidí jako objekty zájmu, se kterými moc nejsou schopni tak nějak normálně komunikovat. Takže tam logicky ani nemůže dojít k nějakému přirozenému spontánnímu navázání vztahu na základě sympatií a společných hodnot, a proto se tito chlapi točí v kruhu a střílí slepýma. ![]()
@Razer9111 píše:
Ten poslední odstavec byl vtip. Myslel jsem, že je to díky jeho vyznění naprosto jasné. Očividně ne, takže ne, opravdu to nemyslím vážně, klid. Vím moc dobře, kde jsou moje problémy, jejich odstranění je ovšem velmi nesnadné. To je oč tu běží.
Potom je tu další otázka, kterou v sobě musím vyřešit. Stojí to opravdu za to? Mám se opravdu pokusit celý od základu změnit? Někdy si odpovím ano, jindy zase ne. Ale čím jsem starší, tím více začínám cítit potřebu změny. Nejsem špatný člověk co si nic nezaslouží, to odmítám. Nikomu jsem nikdy neublížil, nejsem toxický ani zapšklý, i když bych už možná být mohl. Snažím se o věcech přemýšlet pozitivně s otevřenou hlavou.
Tohle je ale otázka, na kterou si budeš muset odpovědět sám. Budeš to muset risknout a zkusit. Naše zkušenosti jsou nepřenositelné a i když Ti třeba 80% lidí napíše, že to za to stojí a dalších 20% Ti napíše, že to za to nestojí, nic to nevypovídá o tom, do které z těch skupin se zařadíš Ty a jaké budou Tvoje zkušenosti. ![]()
Dál si myslím, že bys měl přestat myslet a filozofovat a měl bys začít jednat. Nemyslím to špatně. Prostě to zkus. Dej se na seznamku. Měj trpělivost. Nenech se odradit tím, že Ti nikdo třeba hned neodpoví.
Zkus i toho kouče. Myslím si, že by Ti to pomohlo, abys měl s kým řešit, když se Ti třeba zrovna nebude dařit. Jako co si budem… seznamování je poměrně obtížné a je snadné to po pár dnech zapíchnout s tím, že to nejde. Utéct dokáže každý. Ale bez práce nejsou koláče a pokud něco chceš, tak je potřeba, aby sis za tím šel. ![]()
@Razer9111 píše:Oslovení je největší problém, člověk se cítí jako pouliční prodavač nechtěného zboží. Mám dojem, že se vnucuju, cítím se absolutně nekomfortně a připadá mi to i ponižující. Situaci na seznamkách znáte, víte o tom nepoměru který tam panuje. V gaming prostředí je na každou holku tak 20 mužů, nemluvě o tom, že ty holky jsou hodně mladé (většinou v teen věku).
Oslovit někoho je a vždycky bude pro intoverta nekomfortní. A to mluvím z pohledu holky (které to mají podstatně jednodušší, a ještě se mi nikdy nestalo, že by mne někdo odpálkoval zle). Řešení je si na to zvyknout tím, že se budeš s ženami normálně bavit a oslovovat další a další. Můžeš začít třeba v práci - např. se přidat ke kolegyním na oběd nebo začít chodit na koníčky, kde převažují ženy - tanec, volejbal, crossfit a podobné, dobrovolničení v útulku, amatérské herecké skupiny ( to by asi řešilo víc tvých problémů, ale zase na začátek docela darda). Hlavně to neber stylem „jdu sem někoho sbalit“, ale spíš získávat sociální schopnosti a zapojit se do komunikace. Jde o to se naučit mluvit se ženami tak nějak normálně, bez nervozity. Uvidíš, třeba tě tam některá uloví sama, taky možnost. Seznamku klidně zkus, pro získání sociálních dovedností je to fajn (ale přítelkyni tam pravděpodobně nenajdeš). Nech si případně udělat dobré fotky, to pomůže dost.
Podle toho jak píšeš, tak to asi nebude tvůj případ, ale pár poznámek ke vzhledu. Nikdy nechoď ven s mastnými vlasy. Nech si od stylisty poradit slušivý účes. Dávej si pozor, aby z tebe nebyl cítit pot. Pokud máš akné nebo nadváhu, tak vyřešit. Pozor na špinavé boty a roztrhané oblečení, ideálně mít na sebe i něco jiného, než tepláky a mikinu. Nehrbit se a tvářit se příjemně.
A neni moznost zacit v nejakem blizsim prostredi? Treba nejake rodinne oslavy, kde ty lidi uz nejak znas, ale zaroven musis trochu spolecensky vystupovat a komunikovat? Pro me je to vetsi skola socialnich vztahu nez komunikovat s opacnym pohlavim ![]()
@Anonymní píše:
Spousta lidi tady pise, jako by hrani a zivot nesly dohromady. Reknu ti tajemstvi - jdou. S manzelem jsme se seznamili pres online hry (WoW), s byvalym pritelem taky. Ackoli WoW uz ani jeden nekolik let nehrajeme, par lidi z byvale guildy patri mezi nase nejblizsi pratele a pravidelne se stykame.Oba mame stale hrani PC her jako velkeho konicka, i kdyz uz se samozrejme venujeme i jinym cinnostem. Mame pro sebe navzajem pochopeni, kdyz se jeden z nas tesi na novou hru a pak nekolik tydnu nema myslenky skoro na nic jineho, nez zase sednout k PC a hrat. Oba to tak obcas mame, kdyz nas neco hodne chytne.
Takze ano, jde to a v nasi generaci uz to ani neni takova rarita. Druha vec je, nakolik jsi realne pouzitelny pro bezny zivot, ale to uz neni problem toho, ze hrajes hry, ale ze jsi doted byl asocial. Muj tip - pochopila jsem, ze s muzi nemas problem komunikovat, jen se zenami. Zkus se na ne tedy prestat divat jako na zeny, jako na nekoho, koho chces potencialne „ulovit“. Bav se s nimi jako s kamarady a pokud by z toho melo byt neco vic, sam to poznas.
Tady je někdo já.
Jen já mám kromě manžela z wowka dva exe. ![]()
Dost by asi pomohlo, kdybys hledal ve svých vodách, holku podobného ražení.
Oslovovat na ulici náhodné krásky a muset zkoušet držet krok s, jak říkáš, „běžnou konverzací“, je něco, v čem nemáš (zatím) šanci uspět a je fér si to přiznat.
Vztahovou minulost si proboha nevymýšlej…nevymýšlej si pokud možno nic.
Nedumej tolik nad tím, jak najet na „normální“ život, ale porozhlídni se důkladně mezi podobně nastavenýma holkama.
Tím razantně klesne šance, že to dopadne fiaskem hned z kraje ![]()
@Kryptozoo píše:
Dost by asi pomohlo, kdybys hledal ve svých vodách, holku podobného ražení.
Oslovovat na ulici náhodné krásky a muset zkoušet držet krok s, jak říkáš, „běžnou konverzací“, je něco, v čem nemáš (zatím) šanci uspět a je fér si to přiznat.
Vztahovou minulost si proboha nevymýšlej…nevymýšlej si pokud možno nic.
Nedumej tolik nad tím, jak najet na „normální“ život, ale porozhlídni se důkladně mezi podobně nastavenýma holkama.
Tím razantně klesne šance, že to dopadne fiaskem hned z kraje
Kdo tohle oslovování na ulici dělá, jakou má úspěšnost a vlastně proč by to měl dělat jako svou primární seznamovací strategii? Pokud tedy pominu úsměvné „pick-up artists“.
Promrhal jsi dost života. Co z tebe je? Třicátník asociální a nepoužitelný. Co bys mohl holce nabídnout? Nenapadá mě nic, snad jen opravit nebo připojit její PC, nejlíp beze slov. Blbá situace, fakt.