Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahoj, jsem tu nová, za 3 měsíce mám termín porodu. Otěhotněla jsem v 16ti, teď je mi 17, bohužel jsme to zjistili pozdě a já už na potrat jít nechtěla, máma mi ale řekla že to dítě, to které ve mě roste dáme k adopci, já s tím nesouhlasím ale ještě nejsem plnoletá takže nevím CO MÁM DĚLAT!? Od doby co mi začalo růst bříško mě drží doma, nechce aby to někdo věděl, ve škole mě omluvila jako že vážná nemoc a mám na doma jen úkoly a nějaké to učení. To miminko bych chtěla ale ona řekla ne. Můj přítel už pracuje ale nemá vlastní byt kam by jsme spolu mohli jít, sám by ho neutáhl a on by to miminko chtěl jako já. ![]()
Nechodíš ani nikam na gynekologii, na kontroly??? Chtělo by to kontakt s odborníkem, který by ti poradil a vyjasnil tvá práva.
Jsem si naprosto jistá, že k adopci tvého dítěte tě nemůže nikdo nutit.Ty jsi matka.
Asi Ti to teraz moc nepomoze, ale svadba splnoleti dievca uz v 16. Inak je mama za Teba pravne zodpovedna, a tak myslim ze ma ona vacsie slovo ako Ty, co sa pravnych ukonov tyka … ale asi by Ti mal poradit niekto skusenejsi ako ja.
Taky si myslím, že tě nikdo nemůže nutit dát dítě k adopci. 17 let není zas tak málo, abys nebyla schopná sama za sebe rozumně rozhodovat a pokud o miminko s přítelem stojíte, tak věřím, že to společnými silami zvládnete!
Určitě bych kontaktovala odborníka. Souhlas s adopcí musíš stejně nakonec podepsat ty sama a když to odmítneš, nikdo tě nutit nemůže.
Je smutné, že vlastní rodina tě v tomhle nepodpoří… ![]()
Pokud se s mámou nedá mluvit tak bych zkusila tu svatbu. I když si myslím, že nemůže o dítěti rozhodnout jen tvoje máma. Počkáme zda bude vědět někdo víc.
Ahojky,
to je mi moc líto, ale tvoje mamka snad nemá srdce. Vždyť bude babičkou toho maličkého. A postoj k tobě samé z její strany mi připadá jako šikana. Tohle opravdu není v pořádku, pokud jste se na všech krocích nedohodli (i včetně otce dítěte) společně, pouze máma diktuje, zakazuje, rozkazuje apod. Ty jsi pomalu dospělá ženská, budeš maminkou, ale ona se k tobě chová jako k věci. Pokud dítě chcete oba s přítelem, měli byste hledat řešení pro variantu dítě-máma-táta ne to, co si myslí máma, že je nejlepší. Pro dítě je nejlepší láska pravých rodičů. Jiná situace by byla, kdybys to dítě nechtěla, ale nedokážu si představit, jak bys mohla žít s vědomím, že jsi odložila milované dítě jen kvůli rozhodnutí tvé mámy. Tak to je mi opravdu opravdu opravdu líto.
Isabello, pokud dítě chceš vychovávat, nikdo tě nemůže nutit, dát ho k adopci. Na druhou stranu zvládnout péči o mimi v takhle nízkém věku je náročné a podporu rodiny potřebovat určitě budeš. Určitě bych doporučila mluvit s maminkou v klidu, nevyvolávat konflikt a zkusit jí přesvědčit.
Pokud bys potřebovala, existují i organizace, které se zaměřují na pomoc nastávajícím maminkám v nouzi. Našla jsem třeba tuto: http://www.napocatku.cz/…NaPocatku.do
Hodně štěstí!!!
P.S. Moje spolužačka na gymplu měla dítě v 16 letech. Ač mi tenkrát přišla, že na vychování dítěte nemá, zvládla to. Dnes má dvě krásné holky a stále toho partnera (je to už 20 let!), s kterým nechtěně otěhotněla v 15 letech.
Ahojky, tak to mě mrzí,ale myslím si, že by sis to měla rozhodnout ty- určitě ti tady hodně maminek napíše, že nejsi zodpovědná, že nevíš co je život, jaké starosti a tak, to je pravda, ale nenech se deptat, je to hodně těžké rozhodnutí, ale musí být tvoje- máma to s tebou myslí dobře, ale za dva roky můžeš i za to nenávidět, že tě k tomu donutila… nevím co ti poradit.Moje známá měla v rodině holku, která otěhotněla ve 14, hrůza děs, ale nechala si ho, ale měla hodnou mámu, která ji pomáhá - neni to takové že nechala dítě na krku matce, ale prostě i babička se vzpamatovla ze šoku a uznala, že je to jejich krev… Teď je holce ke 20 má 5 letého kluka a neměnila by.. škoda, že má negativní postoj tvoje máma..uvidíš co ti tady maminky poradí, ale právě znám to i z pohledu moji známé, která jednou šla na potrat, což je něco jiné, ale její 34 a lituje toh dodnes, protože už dítě mít nemůže..ale ne kvůli potratu, ale měla nějaké infekce…ale je to smutné, když oba rodiče chtějí, ale osud jim nepřeje..hodně sil
zkus případně kontaktovat někoho ze sociálního odboru - když zavoláš, můžeš se ptát i anonymně, pokud bys měla strach. Tam by měli taky vědět, co a jak se dá zařítid, kdo o čem rozhoduje a taky kdy.
Že to nebudeš mít s miminkem jednoduché, to je jasné, ale pokud chceš ty i tvůj přítel dítě vychovávat, tak je to základ úspěchu a já být na místě tvé matky, tak bych se rozhodla spíš tě podpořit v to, jak jsi se rozhodla, než do něčeho tlačit.
a zarazilo mě totéž, na co se už někdo ptal přede mnou -když tě máma drží co to jde doma, chodíš aspoň na kontroly ke gynekologovi?
Tak přeju hodně štěstí a ať se miminko narodí krásné a zdravé!
Zkoušela jsem s mojí mámou v klidu promluvit ale s ní se to nedá a prý dělám ostudu celé rodině že mám tak brzo dítě. Nechápu proč mi to dělá
. My žijeme sami-bez táty. Nedávno byla i máma těhotná a ještě se mě ptala jestli chci doma mimčo jestli bych se s ní o něj postarala, tak sem řekla že ano, protože děti mám ráda. Jenže pak přišel porod a miminko nepřežilo, doktoři řekli že se udusilo na pupeční šňůře. A od té doby je úplně jiná… ![]()
Spíš mě přijde, že by si tady měla sednout maminka - tvoje, protože si myslím, že radit ti můžem co chcem, ale když ona nemá zájem tě poslouchat co chceš, tak s tím nic nezmůžeš
Jsi mladá, ale neřekla bych až tak mladá, vzládly to i mladší holky, ale měly podporu rodiny, škoda, že ti ji u mamky nemáš
Zvlášť když ti je 17, tak běžně jsou 18,19 maminky a nic se neděje,záleží z jakého důvodu se kt omu tvoje maminka tak staví - finance, ostuda- což nevím proč, zas tak mladá nejsi přítele máš, v dnešní době neni vyjímka dítě nevdaná.Spíš si myslím, že větší ostuda bude, až se lidi dozví jak tě ukrývala, tajila,– beru to z jejího pohledu, jinak na lidi se vykašly.
Ke gynekologovi chodím, ale do jiného města a k jinému než dřív, jezdíme tam kde nás nikdo nezná, bohužel ![]()
a co rodina přítele, tak je nějaká podpora a nebo taky takový přístup??
Přítel rodiče už nemá, zemřely při autonehodě, bydlí u mě. Kupodivu todle máma dovolila.
Isabella - jak jsi zmínila ten smutný porod maminky, tak mě napadá, že možná žárlí, že ty budeš mít to, co ona chtěla, ale nepovedlo se
ale logicky by mi vyplynulo, že by ti navrhla, že se o mimčo bude starat s tebou a ne dát ho k adopci.
A co rodiče přítele - jak ti se k tomu staví? Pokud jsou pro, co takhle zkusit, že byste se sešli všichni dohromady a promluvili si o tom. Třeba se maminka jen bojí, že to nezvládne, ty máš školu, ona zas musí do práce, tak kdyby viděla, že vás je víc, kteří si budete pomáhat, tak by se možná dalo změnit její postoj