Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@boruuvka píše:
Když já mám fakt pocit že už nemůžuPřitom mám všechno, co bych chtěla víc. A já to nezvládám.
Nevážím si toho co mám.
Já myslím, že je to chvilkový záchvat
. Nebo alespoň já to tak mám, druhý den mě to většinou přejde. Mám to hlavně teď přes sezonu, když je chlap od rána do večera v práci a malej ho vůbec nevidí.
Jo to znám, je to naprosto normální, mateřská je zahul a ne nějaká dovolená, chce to občas vypadnout, odreagovat se a přestat řešit všední věci ![]()
@boruuvka To znaaaam. Myslim, ze je to tim, ze jsme prakticky 24 hodin ve strehu. Sice to neni narocne ve smyslu zamestnani, ale zas je to neustala pohotovost. Chlap dojde z prace a pokud to jde, tak vypina a zapne zas az na druhy den. Zenska na materske si to nemuze dovolit, ty musis byt ve strehu ve dne v noci a to je proste obcas fakt vysilujici. Ja to mam stejne, hodnou rocni holcicku, fajn manzela, a obcas mi ujizdi nervy neskutecne.
@boruuvka to znám, mluvíš mi z duše, někdy je to fakt hrozný, chodí to ve vlnách, bude zase líp. Jsem ráda, že tyto pocity nemám jen já ![]()
@boruuvka já to mám taky.. mám druhy dítě 4mesicni a už to nezvladám pořád do kola v noci pak nemuzu ani usnout a občas ptemyslim že zdrhnu nebo skocim z okna!!!
Přesně to samé jsem měla minulý týden… nějaká depka, nebo co… všechno mě štvalo, všichni měli furt plný huby děsně výbornejch rad, který mi ale byly naprosto k h…u. Prostě blbá nálada… ale už to přešlo… neboj, jsme jenom lidi, ne roboti (i když si to ostatní často myslí) a mateřství - to není žádná procházka růžovým sadem, ale taky chvílema pěkná makačka a otročina… jestli se ti chce řvát, tak si zařvi, uvolníš se a přijde zase lepší nálada! Drž se! ![]()
Zarvala? tak to je jeste dobre, ja bych nekdy ublizovala
![]()
tyto pocity jsou uplne normalni a zazije to kazda ![]()
Ty máš ty děti aspoň dvě, druhý takhle maličký. Já mám prostě pocit že já na to nemám nárok.
Dneska je mi tak mizerně že už jsem si i říkala, že dneska už se ani nedivím matce, která dokáže utéct, sice já bych to na dýl jak na pár hodin nedokázála. Nebo takový klid v psy. léčebně.
Já měla něco podobného na konci zimy, to už mi slušně jebalo. Teď je to paráda, dá se být hodně venku, dovča, furt se něco děje…Snaž si ten stereotyp narušit, vyprdni se na vaření, domácnost a jeď třeba na výlet za kamarádkou, kterou jsi dlouho neviděla
mně to pomáhá…
Já si zařvu a vzbudím si dítě
a nebo přiletí tchýně co bydlí nad nám co se děje
Díky ![]()
Normální stereotyp. Proto jsem šla po roce a půl zpět do práce, i když v těhotenství jsem si malovala, jak budu 3 roky sedět doma na prdeli. Nezvládla jsem to, odnášel to i vztah s manželem, byla jsem protivná, každý den byl tak šíleně stejný…
Chápu ale, že ne každý se může do zaměstnání vrátit - není hlídání, není třeba ani ta práce. Co nějaký koníček? Věnovat se něčemu, cos už dlouho nedělala? Cvičení, nějaké sebevzdělávání (jazykovka, rekvalifikace, kurz fotografování
) třeba 1× za týden a o dítě ať se chvíli stará manžel… nešlo by? Mě třeba v tom krizovém období dost zklidnilo chození na jógu, to bylo bezva.
Příspěvek upraven 22.08.13 v 21:33
@berry4 píše:
Já to nemám. A mám dětí víc
Já to taky nemám. Mně totiž přijde, že s jedním dítětem je to náročnější než s víc dětmi.
Já o te lecebne uvazuji taky. ponebadz už mám takové depky ze se už týden budim tak ve 3 ráno už prostě nespim…čekám jen kdy to se mnou sekne!! Tak nezoufej a věř že jsi na tom ješte dobře!! ![]()
Jj mě to taky občas přepadne, ale dneska už je to fakt moc, jak to vždycky v sobě dusim a dusim. Moc mi před měsícem pomohl víkend pod stanem. Ale i přes to že jsme si tam nedopřávali žádný luxus, jen jídlo v podobě konzerv a čínských polívek, tak nám to dost zamávalo s fin. rozpočtem. A v tom je asi další problém, jak platíme hypo, tak nechci utrácet někde za cvíčo, posezení s kamarádkama atd. Ale musím to občas udělat jinak se opravdu zcvoknu.