Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pomohli jste mi všichni. Nějak si nemám o tom s kým popovídat. všechny kamarádky jasně vědí, že chtěli dítě a nechápou jak si nemůžu být jistá. Nechci dítě jen proto, že moje máma chce vnouče, že kamarádka je těhotná, že si chci odpočinout z práce, že mám pocit že bezdětní jsou diskriminovaní. Chtěla bych zažít ten pocit, že po dítěti toužím. Chci ještě čekat - jestli ta touha přijde - a zároveň už mi není dvacet a moc času nemám. Bojím se, že když už se k tomu odhodláme tak to nepůjde nebo naopak se to hned povede. Jsem taková rozpolcená a čím víc o tom přemýšlím tak nemůžu na nic přijít.
@NerozhodnaBedulinka Haha, a ja si myslim, ze se rozhodnes pro. A jakmile budes mit pozitivní test, tak budes strasne nadsena. Neco ted z toho tvého posledního příspěvku mi rika, ze to tak bude… a dokonce si myslim, ze budes skvela mama. ![]()
@Tiffany1 píše:
@NerozhodnaBedulinka Haha, a ja si myslim, ze se rozhodnes pro. A jakmile budes mit pozitivní test, tak budes strasne nadsena. Neco ted z toho tvého posledního příspěvku mi rika, ze to tak bude… a dokonce si myslim, ze budes skvela mama.
Ty jo. Já jsem u testu pobrečela a přišlo mi, že se mi zhroutil svět. Tento stav skončil, když dítě mělo cca 3 let. A u nás je skvělý hlavně otec. Já na děti trpělivost až tak nemám
@Mango_Lassi Ou, Pockej, ja to neberu plošně, ze každá musi zářit, kdyz najde pozitivní test. To vubec ne. Jen, tak, kdyz ctu zrovna tehle zakladatelky příspěvky, si myslim, ze tam proste hraje prim zodpovědnost a akorat tam neni ten stav - ja chci ted hned. Ono je taky pravděpodobný, ze ted hned je v dnešní dobe dost zazrak. ![]()
Jinak, verim, ze to tak muze byt.
@Tiffany1 píše:
@Mango_Lassi Ou, Pockej, ja to neberu plošně, ze každá musi zářit, kdyz najde pozitivní test. To vubec ne. Jen, tak, kdyz ctu zrovna tehle zakladatelky příspěvky, si myslim, ze tam proste hraje prim zodpovědnost a akorat tam neni ten stav - ja chci ted hned. Ono je taky pravděpodobný, ze ted hned je v dnešní dobe dost zazrak.
Jinak, verim, ze to tak muze byt.
Je pravděpodobné, že se podaří hned. Mně se to povedlo Ve 39 z jednoho styku v měsíci ![]()
@NerozhodnaBedulinka píše:
Pomohli jste mi všichni. Nějak si nemám o tom s kým popovídat. všechny kamarádky jasně vědí, že chtěli dítě a nechápou jak si nemůžu být jistá. Nechci dítě jen proto, že moje máma chce vnouče, že kamarádka je těhotná, že si chci odpočinout z práce, že mám pocit že bezdětní jsou diskriminovaní. Chtěla bych zažít ten pocit, že po dítěti toužím. Chci ještě čekat - jestli ta touha přijde - a zároveň už mi není dvacet a moc času nemám. Bojím se, že když už se k tomu odhodláme tak to nepůjde nebo naopak se to hned povede. Jsem taková rozpolcená a čím víc o tom přemýšlím tak nemůžu na nic přijít.
Mno já myslím, že kdyby mě manžel nezlomil tak by mi ta touha nikdy nepřišla. Respektive nemám ji doteď. Tak abys pak nečekala až moc dlouho. O tom jestli to půjde nebo ne nemá smysl přemýšlet. Někomu to jde hned, někomu ne. Samozřejmě může na to mít vliv vyšší věk, kompatibilita partnerů a samozřejmě psychika. Mě moje gyndarka řekla, že s mým přístupem to určitě půjde, no a dvě čárky na testu jsem obrecela i když jsme to plánovali, byla jsem vlastně zklamaná… Pak v 10tt potrat a to jsem zase vůbec neřešila. Ne že bych byla šťastná to ne, ale nijak mne to nepoznamenalo. Naopak manžel byl jak v hormonální bouři, už mi nadával, že jsem asi narušena nebo co, že to beru tak s klidem. Druhé úspěšné těhotenství prožívali kolem mě všichni jenom já ne. Moje máma mi taky vyčítala proč to neprozivam proč nejsem šťastná, no proč taky, 20kg nahoře, nic mi napadlo, na pipku jsem si neviděla už snad od 5teho měsíce, pak blokace páteře a další problémy. Manžel byl jak u vytržení furt mi hladil břicho, vybral kocarek a těšil se jak malé dítě. Mno u porodu mu spadla brada
dneska jsem ráda, že malou mám. Manžel chce druhé a na mě jdou mrakoty, jen co jsem se s ní vylizala z toho nejhoršího už abych začala zase odznova… ![]()
@Mango_Lassi No, to je ale na gratulaci v dnešní dobe.
V 39 na jeden styk, to bylo velké překvapeni, co? ![]()
@Tiffany1 píše:
@Mango_Lassi No, to je ale na gratulaci v dnešní dobe.V 39 na jeden styk, to bylo velké překvapeni, co?
No zrovna v té době bych tě za gratulaci fakt zavraždila
já si právě myslela, jak jsem stará a přeci není to vůbec možný blabla ![]()
Ne. Každý organismus je individuální a fakt bych nestrašila, že se to nepovede hned. Může.
Nicméně u nás o tom taky rozhodl chlap. Nabídl veškerou podporu a bez toho bych si dítě nenechala, zas tak moc jsem po něm netoužila.
A nemám žádnou fotku z ultrazvuku, nemám nic. Neprozivala jsem to
@Mango_Lassi
No a prisla jsi na to hned? Protoze ja si dokážu docela dobre predstavit, jak si s týdenním zpozdenim úplně vklidu rikam, ze to (konkrétně u mě) neni v 39 mozny, a pak cumim na test, jak puk ![]()
@Mango_Lassi BTW: Ne, že bys byla stará, ale já mela problem uz před 10ti lety a bylo mi 22, takze bych to brala za 7 let jako špatný vtip ![]()
Známá cele roky tvrdila ze deti nechce a teď v 42 brečí ze je neměla a ze ji hrozně chybí a prala by si je ale už to nejde. A je nervové zhroucena, že je nemá..dobře bych si ten krok promyslela
@NerozhodnaBedulinka neporadím s rozhodnutím. Ale chtěla jsem ti napsat, ze pokud jsi racionálně zaměřena a emočně spíše chladnější, tak bys na tu touhu po dítěti mohla čekat taky donekonečna. Mluvím ze své zkušenosti - mít dítě pro mne bylo zcela racionální rozhodnutí bez nějaké vnitřní touhy. Zkus si třeba sepsat pro a proti, ať to vidíš před sebou na papíře
@Tiffany1 píše:
@Mango_LassiNo a prisla jsi na to hned? Protoze ja si dokážu docela dobre predstavit, jak si s týdenním zpozdenim úplně vklidu rikam, ze to (konkrétně u mě) neni v 39 mozny, a pak cumim na test, jak puk
Ale kdeže. Po styku jsem si hned udělala ovulační test. Pro jistotu a ten byl pozitivní. Ale furt jsem si říkala, že akosi… jsem stará a pravděpodobnost je malá. Za týden jsem si udělala těhotenský test a ten byl taky pozitivní ![]()
@NerozhodnaBedulinka Musím říct, že já jsem se taky strašně bála, že přijdu o veškerou svobodu a tak, no a taky to tak bylo
Já jsem ale dítě po svatbě a potom, co jsme si zařídili bydlení, chtěla a navíc mi pořád něco chybělo, cítila jsem takové prázdno, i když jsem měla manžela a je pravda, že to dítě mi to prázdno opravdu zaplnilo, najednou jsem neměla čas přemejšlet nad blbostma, už bylo na světě a opravdu mi to převrátilo úplně celý život, najednou jsem nikam nemohla, nedokázala jsem si to před dítětem úplně představit. Navíc malá taky nespaci ani přes den ani v noci, trpěla na blinkání, koliky, no prostě snad na všechno na co může miminko trpet
ty první měsíc byly pro mě úplně šílený a já si někdy nadávala, proč jsem tak strašně chtěla dítě. Každopádně všechno se v dobré obrátilo, já jsem totiž tři měsíce po porodu neplánovaně otěhotněla, samozřejmě hnedka šok, že si to dám za chvíli všechno ještě jednou. Navíc potom všem, co jsem si všechno vytrpěla jsem nějak tu mateřskou lásku úplně necítila, ale o malou jsem se vždycky postarala a nedávala jsem to najevo ani jsem o tom s nikým radši nemluvila. Poslední měsíc, dva před porodem mi s malou hodně pomáhali naši a já minulý týden předčasně porodila chlapečka ve 36. týdnu. Každopádně veškerá ta mateřská láska se ke mně dostavila až teď s druhým dítětem. Malou mají naši, protože jsem ještě s malým v nemocnici a až teď cítím, že obě děti opravdu strašně miluju a malá mi strašně moc chybí, už si život bez ní nedokážu představit a strašně se na ni těším. Viděla jsem ji v polovině týdne a strašně jsem brečela, že s ní teď nemůžu byt. Zároveň jsem ale šťastná, že mám zdravého, sic nedonošeného chlapečka, ale už nás co nevidět pustí. A až teprve teď můžu říct, že jsem moc ráda za to, že jsem se do dětí rozhodla jít. Jinak je mi teď 33 a první jsem měla loni v srpnu.
Příspěvek upraven 29.07.19 v 10:09