Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Chci opustit rodinu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.10.22 11:28
@utopia píše:
Promiň, nevím, co tam mám hledat, nebo teda spíš koho… Ale chápu, že někdo se vyjadřuje v jedné situaci jinak a ve druhé opačně. Není to tak, že ta situace je třeba trochu jiná? Já bych také všem manželům v krizi neřekla, ať jdou od sebe. A navíc, názory se v čase vyvíjí ne?
V tomhle se neshodnem. Já naopak rozdílné vyjadřování ve stejných či si podobných situací považuji za pokrytectví. Ať už dotyčného jedince nebo společnosti. Je to stejné jako ty zmiňované odchody, muži vs ženy.
Kromě toho, argumentuje se tím, že by odcházející žena měla zajistit péči a proč už to neudělala. Jenže, ono je plísněna i v opačném případě. Kdy o tom uvažuje a hledá aktivní řešení.
A tohle vnímám jako špatně. Společnost by měla být v těchto věcech jednotná. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ledová káva
13.10.22 11:30
@Jazmine píše:
Ne, meleš pořád stejný výbl. litky sorry. To dítě potřebuje něco, co mu ale ona konkrétně není schopná dát.
Ta matka co v Praze letos v létě v afektu zabila 8 letýho kluka ho podle všeho taky do jeho 8 let byla schopná zabezpečit.
Ona by se starala finančně. Víc tě komentovat ani nemám chuť, jak jednoduché vnímání věcí máš..
Přečti si, co tu před chvílí zakladatelka psala. Ona ho netýrá a nemá nic takového v plánu. Ale já jako chápu, co se snažíš říct, já se na to dívám z jiného úhlu pohledu a tys mě asi úplně nepochopila, já opravdu neříkám, že to není problém a že se nad tím mají zavřít oči a čekat na tragédii. Píšu, že není správné ze dne na den odejít a nestarat se co bude s dítětem. Jsou vhodnější řešení. Zakladatelka rozhodně potřebuje ulevit, je toho na ni moc.
- Citovat
- Upravit
13.10.22 11:35
@Prostě Vodnář píše:
Největší problém je v tom, že lidé spolu neumějí komunikovat a jejich prvotní reakce je msta. Ta nejhorší je pochopitelně přes děti. Proto se jim vytyčují zákony, aby bylo jasné, co kdo musí. Je to smutné. Čest párům, které po rozchodu mají přátelský vztah a domluví se i bez soudu.@utopia
To teda! Já jsem dítě, které střídavkou prošlo a chtěli jí oba rodiče přesto, že byla v té době u nás téměř nevyužívaná a teprve to začínalo. Na všem se domluvili, probrali to s námi, naprosto se nám přizpůsobili a nás nevyužívali k pomstě ani bojům mezi sebou. Pro mě a mého sourozence nejlepší možnost, jaká mohla být.
Takže já vlastně s automatickou střídavkou souhlasím, ale v tom smyslu, že by to měl být signál pro rodiče, že tak by se to mělo, tak se to dělá, dítě i po rozvodu potřebuje oba rodiče a je to zkrátka nějaké výchozí řešení, které je ale možné odmítnout, upravit. Zkrátka: Rozvádíte se? Je tu střídavá péče. Nechcete střídavku? Aha, tak se musíte domluvit na jiné formě péče a vzít v potaz i děti. Zkrátka nějaký společenský konsenzus, že o dítě by se i nadále měli starat oba a pokud to tam nechtějí, musí si zažádat a vyřešit to. Ne, aby to bylo obráceně, že se o střídavku musí žádat. To mi přijde na hlavu stejně jako střídavka na sílu a bez možnosti odmítnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.22 11:37
@Fiveone píše:
Ano, milující osoba by pro dítě byla výhrou, pokud matka vidí jen jedno řešení a nechce zkusit terapii apod..Ale i to je potřeba řešit. A i když se na ní rodina asi vrhne, tak prostě jim alespoň napsat, že už dál nemůže a došlo na to o čem mluvila před porodem(předpokládám, že se o tom zmínila a oni to ignorovali).A prostě dejme tomu v lednu je rozhodnutá odejít, tak ať nejpozději na konci listopadu dají vědět, zda si někdo z nich vezme dítě do péče(předtím to ale probrat s otcem dítěte) a nebo se bude řešit pěstounská péče. Ale chce to jednat a ne čekat až bude nějaká částka našetřená a pak se vypařit.
Proboha kde jste vzali terapii? Můžu vědět jak se taková kouzelná terapie, co dokáže zázrakem přičarovat mateřskou lásku jmenuje??? Že žádná taková terapie neexistuje ví každý s elementární znalostí psychologie. 5 let k němu NIC necítí. terapie zakladatelčin problém opravdu nevyřeší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.22 11:41
@Jazmine píše:
Proboha kde jste vzali terapii? Můžu vědět jak se taková kouzelná terapie, co dokáže zázrakem přičarovat mateřskou lásku jmenuje??? Že žádná taková terapie neexistuje ví každý s elementární znalostí psychologie. 5 let k němu NIC necítí. terapie zakladatelčin problém opravdu nevyřeší.
Mateřskou? A co terapie, co přičaruje otcovskou, ta by nebyla? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.22 11:42
@Alexandria Nixia píše:
Mateřskou? A co terapie, co přičaruje otcovskou, ta by nebyla?
Fakt nechápu…Naivita některých je do nebe volající
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.22 11:45
@Alexandria Nixia píše:
V tomhle se neshodnem. Já naopak rozdílné vyjadřování ve stejných či si podobných situací považuji za pokrytectví. Ať už dotyčného jedince nebo společnosti. Je to stejné jako ty zmiňované odchody, muži vs ženy.Kromě toho, argumentuje se tím, že by odcházející žena měla zajistit péči a proč už to neudělala. Jenže, ono je plísněna i v opačném případě. Kdy o tom uvažuje a hledá aktivní řešení.
A tohle vnímám jako špatně. Společnost by měla být v těchto věcech jednotná.
No tak v tomto s tebou souhlasím!!! Já ty diskuze nečetla, jdou dlouhé a nevěděla jsem, koho konkrétně v nich hledat, na čí názory poukazuješ. Ale souhlasím s tím, že postoje by měly být jednotné, pokud jde o situace jako přes kopírák! Akorát to řešení často stejné být nemůže, protože jsou tam drobné nuance, které se musí brát v potaz a které tu situaci mohou posunout úplně jiným směrem.
Ale když se bavíme o postojích, o hodnotách, tak v tom s tebou naprosto souhlasím, v tom musí být člověk konzistentní. Aby někdo někde někoho plísnil za to, že chce odejít bez přípravy a že to má připravit a druhého za to, že připravuje odchod, tak to je na hlavu. Jasně, ten postoj je, že je špatně odejít a je jedno, co uděláš mezitím. Ale také mi to přijde zvláštní. Můj postoj je, že pokud nezmizí ze dne na den, synovi připraví alternativního pečovatele, tak není potřeba ji víc nakládat. Zkrátka se to stalo a jiné řešení už pro ni nebylo přijatelné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.22 11:51
@Jazmine píše:
Proboha kde jste vzali terapii? Můžu vědět jak se taková kouzelná terapie, co dokáže zázrakem přičarovat mateřskou lásku jmenuje??? Že žádná taková terapie neexistuje ví každý s elementární znalostí psychologie. 5 let k němu NIC necítí. terapie zakladatelčin problém opravdu nevyřeší.
Nechceš už se trochu vydýchat? Vždyť to není možný, jak tady vždy něco vytrhneš z kontextu a začneš to někomu omlacovat o hlavu. Co se ti stalo, že jsi tak napružená, že nevidíš a neslyšíš, a to ani tehdy, když ti to dotyčný vysvětlí. Terapie se tu doporučovala ne pro zázračné přičarování mateřské lásky, ale pro řešení vlastních traumat z dětství, které mohou mít za důsledek, že teď nedokáže milovat své dítě. Cílem není přičarovat jí lásku k dítěti, ale vyznat se sama v sobě, urovnat si to, přestat si vyčítat, že se cítí jako člověk na ho.vno, když nemiluje, přijmout svou minulost, projít nějakou korektivní zkušeností a zajistit si tak méně bolestivou budoucnost, protože přítomnost je k nesnesení, dokonce tak, že zvažuje útěk od dítěte, přičemž je to útěk spíš před sebou samotnou. Ono je těžký stát tváří v tvář svému vlastnímu traumatu. Nevím, proč by pro ni terapie byla nevhodná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.22 11:58
Neovlivněná dlouhou diskusí, kterou jsem nečetla, konstatuju, chudák dítě a nakonec i jste chudák Vy. Takhle to dopadá, když se člověk nechá dostrkat do situace, na kterou se necítí. Platí to jak při vstupu do manželství, tak při změně práce, tak při započetí studia, a i při založení rodiny. Jak o tom člověk není sám přesvědčený, tak je to krok do neznáma. Jít do toho s tím, že to nějak dopadne a že všichni říkali, že to půjde, když to jde jinde, není asi ta nejlepší volba. Víte, jsou rodiče, kteří mají jako prioritu a alfa i Omega života ty svoje potomky. Pak jsou rodiče, kteří sice ty děti mají, ale neskáčou kolem nich. Je smutné, když dítě, které rodiče nežádalo, aby si ho pořídili, není v rodině vítané a už jen samotná jeho existence je obtěžuje. Dítě není nevhodné koupený kabát, který pověste do skříně. Dítě je člověk a živý tvor. To, že se mu nikdo z prarodičů nevěnuje a otec na něj nemá čas, je smutné. Myslím, že i tak malé dítě cítí, že se mu té lásky nedostává a že si to nějakým způsobem ponese dál do života. Až od rodiny odejdete, možná zjistíte, že to byla chyba a možná se v životě budete cítit sama. Svým odchodem přijdete nejen o domov, muže a dítě, ale pravděpodobně i o oboje prarodiče svého syna. Nevím, na Vašem místě bych si ten krok ještě rozmyslela. Syn poroste, až za ním bude základka, bude už samostatnější. Teď se to na Vás valí ze všech stran a cítíte se jako v pasti, že které není úniku. Nikdo to nemá snadné. Hodně matek je na děti samo. Prarodiče pracují a otcové vydělávají, aby rodinu zabezpečili. Vaše pocity má určitě dost maminek. Ne tedy tak vyhraněné třeba…v koutku duše si některá řekne, taky jsem to mateřství mohla ještě odložit. Jenomže jak tu dítě je, co s tím naděláte…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.22 12:16
@utopia píše:
Nechceš už se trochu vydýchat? Vždyť to není možný, jak tady vždy něco vytrhneš z kontextu a začneš to někomu omlacovat o hlavu. Co se ti stalo, že jsi tak napružená, že nevidíš a neslyšíš, a to ani tehdy, když ti to dotyčný vysvětlí. Terapie se tu doporučovala ne pro zázračné přičarování mateřské lásky, ale pro řešení vlastních traumat z dětství, které mohou mít za důsledek, že teď nedokáže milovat své dítě. Cílem není přičarovat jí lásku k dítěti, ale vyznat se sama v sobě, urovnat si to, přestat si vyčítat, že se cítí jako člověk na ho.vno, když nemiluje, přijmout svou minulost, projít nějakou korektivní zkušeností a zajistit si tak méně bolestivou budoucnost, protože přítomnost je k nesnesení, dokonce tak, že zvažuje útěk od dítěte, přičemž je to útěk spíš před sebou samotnou. Ono je těžký stát tváří v tvář svému vlastnímu traumatu. Nevím, proč by pro ni terapie byla nevhodná.
Hele začni s tím u sebe, prostuduj si nejdřív na které konkrétní (čí) příspěvky reaguju/ odpovídám, řádně si to přečti a nemíchej dohromady s jinýma diskutujícíma na které reaguješ, a pak mě tady péruj. Předmět diskuze je jasný. Na to terapie fakt není. Nereaguju na její traumata ale na fakt že nechce dítě.
Zakladatelce i dítěti prostě prospěje jít od sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.22 12:26
@utopia no jak tě čtu, tak zatímco ty ses tady sama sebe pasovala do role psychoteraleuta 
To nemyslíš vážně že ne? Dost silně pochybuju, že minulost dokáže zabít ten nejpřirozenější lidský pud na dlouhých 5 let. Absence mateřského pudu je prostě neměnná. Zkus si o tom něco přečíst. Tyhle neodborné psychorady jsou víc ke škodě než užitku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.22 12:32
@Jazmine píše:
@utopia no jak tě čtu, tak zatímco ty ses tady sama sebe pasovala do role psychoteraleuta
Sorry, ale co jsem tak pochopila, tak @utopia snad terapeutický výcvik má
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.22 12:57
@Jazmine píše:
Proboha kde jste vzali terapii? Můžu vědět jak se taková kouzelná terapie, co dokáže zázrakem přičarovat mateřskou lásku jmenuje??? Že žádná taková terapie neexistuje ví každý s elementární znalostí psychologie. 5 let k němu NIC necítí. terapie zakladatelčin problém opravdu nevyřeší.
Spousta věcí má někde příčinu. Někdo to řeší kineziologií, někdo psychoterapií atd..A až po tom, co vše selže, tak může říct, že je někde problém. Necítit nic vůči někomu s kým žiji let je zvláštní, nemusí to být láska, ale i spolubydlící je po pěti letech pro někoho důležitý. A v tom vidím další problém. Nemusí to být jen o tom, že neni schopná milovat své dítě, ale o tom, že neni schopná mít ráda nikoho a to už je na psychiatra. Protože po x letech je i třeba soused někdo důežitý, koho bych se zeptala jak mu je a nekoukala chladně, že sletí z kola.To neni jen o emocích k dítěti. Jaký vztah má s partnerem? Se svou rodinou? S okolím? Copak to v tom vidim jen já?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.22 13:01
@OpportunityNox píše:
Sorry, ale co jsem tak pochopila, tak @utopia snad terapeutický výcvik má
Hele, to neřešme 
I kdybych ho měla, ještě to že mě nedělá dobrého terapeuta nebo někoho, kdo se může do všeho montovat a má vždy pravdu. Výcvik není samospásný. Podle @Jazmine dávám neodborné psychorady a pasuji se do role psychoterapeuta. Já to tak nevnímám a už vůbec jsem nikde nepsala, že minulost dokáže zabít ten nejpřirozenější lidský pud na dlouhých pět let, jak tu poukázala. Psala jsem, že ten pud může být tímto oslabený, utlačený, není na něj místo. A hlavně je důležité, že všude píšu může být, třeba, možná. Nabízím to jako pohled a ne nějaké dogma. Třeba zakladatelka mateřský pud nikdy neměla a neměla by ho ani, kdyby měla nádherné dětství. A třeba ho měla a nenávratně jí ho týrání zadupalo do země. A třeba by se s tím dalo v psychoterapii něco dělat a třeba nedalo. Já to nevím, já to jen jako možnost nabízím.
@Jazmine Jinak máš pravdu, že si tvoje izolované reakce vztahuji na celou diskuzi, to je špatně. Dám si na to pozor. Nicméně ty v těch svých izolovaných reakcích někdy zobecňuješ, že z toho pak například vyleze, že terapie vůbec ne, že to pro zakladatelku nemá cenu, tak jsem se ohradila. Ale teď jsi to uvedla na pravou míru, tak to nebudu rozporovat. Každopádně ubrat bys trochu mohla. Podívej, jak jsi na můj dotaz, jestli by se to nedalo řešit víc v klidu reagovala - útokem, výsměchem, zarovnáváním a shazováním mých názorů s tím, že jsou škodlivé. A to fakt nebylo potřeba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.22 13:04
@EEKK píše:
Neovlivněná dlouhou diskusí, kterou jsem nečetla, konstatuju, chudák dítě a nakonec i jste chudák Vy. Takhle to dopadá, když se člověk nechá dostrkat do situace, na kterou se necítí. Platí to jak při vstupu do manželství, tak při změně práce, tak při započetí studia, a i při založení rodiny. Jak o tom člověk není sám přesvědčený, tak je to krok do neznáma. Jít do toho s tím, že to nějak dopadne a že všichni říkali, že to půjde, když to jde jinde, není asi ta nejlepší volba. Víte, jsou rodiče, kteří mají jako prioritu a alfa i Omega života ty svoje potomky. Pak jsou rodiče, kteří sice ty děti mají, ale neskáčou kolem nich. Je smutné, když dítě, které rodiče nežádalo, aby si ho pořídili, není v rodině vítané a už jen samotná jeho existence je obtěžuje. Dítě není nevhodné koupený kabát, který pověste do skříně. Dítě je člověk a živý tvor. To, že se mu nikdo z prarodičů nevěnuje a otec na něj nemá čas, je smutné. Myslím, že i tak malé dítě cítí, že se mu té lásky nedostává a že si to nějakým způsobem ponese dál do života. Až od rodiny odejdete, možná zjistíte, že to byla chyba a možná se v životě budete cítit sama. Svým odchodem přijdete nejen o domov, muže a dítě, ale pravděpodobně i o oboje prarodiče svého syna. Nevím, na Vašem místě bych si ten krok ještě rozmyslela. Syn poroste, až za ním bude základka, bude už samostatnější. Teď se to na Vás valí ze všech stran a cítíte se jako v pasti, že které není úniku. Nikdo to nemá snadné. Hodně matek je na děti samo. Prarodiče pracují a otcové vydělávají, aby rodinu zabezpečili. Vaše pocity má určitě dost maminek. Ne tedy tak vyhraněné třeba…v koutku duše si některá řekne, taky jsem to mateřství mohla ještě odložit. Jenomže jak tu dítě je, co s tím naděláte…
Také jsem to celé nečetla. Ale myslím si, že když otec přinese peníze a vy jste také zaměstnaná, zda by nebylo dobré zaplatit si nějakou chůvu. Nemusíte přece mít dítě 24 hodin za zadkem, zvlášť, když finančně nestrádáte. Dítě bude každým rokem samostatnější, časem již ani ta chůva by nebyla potřeba a prakticky si můžete dělat, co chcete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
