Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Chování dítěte ve škole
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
28.6.16 06:10
@Anonymní píše:
Dočítám vaše reakce a všem děkuji. Můj syn byl vždycky hodný, školka, kam chodil, byla skvělá a paní učitelce jsem vždy důvěřovala, takže o případné šikaně bych se dozvěděla. Sice byl vždycky pokušitel, ale nepamatuji si že by to někdy myslel ve zlém, prostě jen takové srandičky, i já s manželem si děláme navzájem podobné blbinky a nepřijde mi na tom nic zlého. Ve škole ho až na poslední cca měsíc vždy chválili, že jako jediný nevyrušuje atp., až cca před měsícem přišla první poznámka, že fyzicky ubližuje spolužačkám a teď jsme se dozvěděli tohle. I toho šaška začal dělat až teď, nedávno. Prostě najednou takový obrat a vůbec nechápu proč. To, že nepřiměřeně reaguje (nejčastěji pláčem), na to jsem u něj zvyklá, i já občas takhle reaguji. Ale ty řeči o skákání z okna atp. mě prostě děsí, nechápu co se děje a jak ho vůbec mohlo napadnout něco takového říct, ještě navíc kvůli blbosti. Zítra se asi fakt objednáme k psychologovi. Ještě jednou všem děkuji, hodně jste mi pomohly.
Zakladatelko, ty to hrozně zlehčuješ. Tvůj syn se chová v kolektivu opravdu velice nevhodně, je teď jedno, z jakého důvodu a pokud si s tím vy nevíte rady, měl by pomoci odborník. Říct, že „je to kluk“ nebo že „já jsem taky taková“ - no promiň, to myslíš vážně? Že něco děláte doma ještě neznamená, že to kluk bude dělat ve škole. Já se taky doma šťourám v nose nebo chodím nahá a to jako znamená, že v kolektivu a na veřejnosti je to v pořádku?? Tím, jak ty to zlehčuješ a určitě i v tomto duchu mluvíte i doma, problém ještě násobně zhoršuješ. Kluk má potom pocit, že se nic neděje, ale ono se děje a ani zatahání za vlasy spolužaček NENÍ V POŘÁDKU!!! Otevři oči a dělej něco…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.6.16 06:38
@lear Ano, tohle jediné mi nepřijde v pořádku. Ale vrtá mi to hlavou především z toho důvodu, že mi to k němu prostě nesedí a že jsem se s tím u něj nikdy v životě nesetkala. Jak už jsem psala, je trošku vznětlivý kvůli blbostem, ale doma se to právě stává stále méně často, naopak mi připadá stále rozumnější a rozbrečí se už fakt minimálně, to už musí být něco. A že ve škole reaguje okamžitě takhle, jen co se ho paní učitelka např. zeptá, proč udělal tohle nebo tamto? A že se to stupňuje? Prostě mám pocit, jakoby byla řeč o nějakém cizím dítěti, ne o tom mém.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.6.16 06:50
@adam75 Nevím, jestli to zlehčuji, ale mě osobně prostě takové kraviny, že někoho zatahá za vlasy atp. nepřijdou jako ubližování kvůli kterému by musel být hned oheň na střeše. U nás doma si běžně děláme takovéto naschvály, naše děti se pošťuchují stejným způsobem třeba od rána do večera, máme holt asi takový zvrhlý smysl pro humor, a vůbec to neřešíme, protože nikdo nebrečí ani si nechodí stěžovat, a když už, tak samozřejmě zasáhneme, ale neřeším takové kraviny. Ano, děti ve škole na tohle nejsou zvyklé a prostě se jim to nelíbí, tak to řeknou paní učitelce a ta to pak řeší… Proto jsem mu řekla, ať to ve škole nedělá, bavili jsme se o tom spolu a on slíbil, že už to teda dělat nebude, tak uvidíme. Ale mě osobně to nepřijde jako něco, z čeho by se hned muselo dělat takové drama. (To ale neznamená, že to s ním neřešíme, když se to spolužákům nelíbí.) Nelíbí se mi a zaráží mě pouze to, jak reaguje na paní učitelku. Jak už jsem psala, doma se taky rozbrečí kvůli kravině, ale až takhle rozhodně ne a doma se to stává stále méně často, přijde mi stále rozumnější, a absolutně mi k němu nesedí, když mi paní učitelka říká, že ve škole se to stupňuje nebo že dokonce mluví o sebevraždě. Prostě to nechápu, doma je úplně jiný, rozumný kluk co se stará o mladší sourozence, čte jim pohádky, píše knížky a chce být spisovatelem a má spoustu kamarádů mimo školu, se kterými nikdy podobné problémy neměl, nikdy si nikdo neštěžoval že by mu náš syn ubližoval, nikdy jsem nemusela řešit kraviny typu „někdo někoho pošťuchuje“ aby se z toho syn psychicky hroutil, prostě tohle mi přijde jak z jiné planety, jak kdyby byla řeč o nějakém cizím dítěti.
- Citovat
- Upravit
28.6.16 07:19
@Anonymní píše:
@adam75 Nevím, jestli to zlehčuji, ale mě osobně prostě takové kraviny, že někoho zatahá za vlasy atp. nepřijdou jako ubližování kvůli kterému by musel být hned oheň na střeše. U nás doma si běžně děláme takovéto naschvály, naše děti se pošťuchují stejným způsobem třeba od rána do večera, máme holt asi takový zvrhlý smysl pro humor, a vůbec to neřešíme, protože nikdo nebrečí ani si nechodí stěžovat, a když už, tak samozřejmě zasáhneme, ale neřeším takové kraviny. Ano, děti ve škole na tohle nejsou zvyklé a prostě se jim to nelíbí, tak to řeknou paní učitelce a ta to pak řeší… Proto jsem mu řekla, ať to ve škole nedělá, bavili jsme se o tom spolu a on slíbil, že už to teda dělat nebude, tak uvidíme. Ale mě osobně to nepřijde jako něco, z čeho by se hned muselo dělat takové drama. (To ale neznamená, že to s ním neřešíme, když se to spolužákům nelíbí.) Nelíbí se mi a zaráží mě pouze to, jak reaguje na paní učitelku. Jak už jsem psala, doma se taky rozbrečí kvůli kravině, ale až takhle rozhodně ne a doma se to stává stále méně často, přijde mi stále rozumnější, a absolutně mi k němu nesedí, když mi paní učitelka říká, že ve škole se to stupňuje nebo že dokonce mluví o sebevraždě. Prostě to nechápu, doma je úplně jiný, rozumný kluk co se stará o mladší sourozence, čte jim pohádky, píše knížky a chce být spisovatelem a má spoustu kamarádů mimo školu, se kterými nikdy podobné problémy neměl, nikdy si nikdo neštěžoval že by mu náš syn ubližoval, nikdy jsem nemusela řešit kraviny typu „někdo někoho pošťuchuje“ aby se z toho syn psychicky hroutil, prostě tohle mi přijde jak z jiné planety, jak kdyby byla řeč o nějakém cizím dítěti.
Tohle je vždycky problém. Takový chlapec pak narazí na spolužáka, který takový smysl pro humor nemá a pro kterého to normální není. Tomu to ubližovat může, přinejmenším mu to může hodně vadit nebo být nepříjemné. Nevím, oběť se tady dělá z tvého syna, ale já to tak jednoznačně nevidím(ani to jednoznačně vidět tady nelze.)Je dost možné, že má zažité modely jednání, které jsou zkrátka nevhodné. Ve školách musíme chránit všechny děti a pokud je někdo terčem nevhodného chování spolužáka, je mu šumák, jestli je frustrovaný nebo ve školce trpěl vadou řeči. Stejně tak rodičům - ti chtějí, aby jejich dítě bylo v bezpečí, aby se mu nikdo nesmál a nestahoval kalhoty a neřeší, z jakého důvodu to kdo dělá. Měla bys trochu přehodnotit to, co je pro vás doma normální z hlediska spolužáků a posoudit, jestli to opravdu nemůže způsobit synovi problémy s nimi. Tady nemá význam pátrat po příčinách, nikdo nezná vaši rodinu a přátele, je možné, že syn někde něco slyší, líbí se mu, že vyvolal patřičný zájem - stejně jako je možné, že problém má.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.6.16 07:44
@hanka.br. Však to je právě ono, uvědomuji si, že to, co je u nás doma normální, se nemusí spolužákům líbit, je mi to naprosto jasné a souhlasím s tebou, že je nutné ho vést k tomu, že takhle se chovat ve škole nesmí. Že nesmí dělat spolužákům něco, co se jim nelíbí. K tomu ho také vedeme. Naštěstí, jak už jsem psala, se to ve škole stalo zatím jen párkrát, holt asi zkouší co si může dovolit a chce na sebe upoutat pozornost. To by mi k němu sedlo, protože i já jsem byla taková, nikdy jsem nebyla moc průbojná, žila jsem si ve svém světě, taky jsem si psala knížky a básničky a moc nestála o vyloženě nějaké kamarádění. Dodnes jsem ráda sama. (A i manžel je takový a tenkrát kvůli tomu nešel ani na vojnu, protože psycholožka posoudila, že by ho šikanovali.) No ale občas mi bylo líto, že jsem taková, byla jsem i terčem šikany, a proto jsem se občas dopouštěla podobných kravin, abych na sebe alespoň nějak upozornila. Prostě hodná a tichá holčička najednou ukáže růžky a nikdo nechápe. Možná i tohle bude jeho případ, protože on, kromě toho, že ze sebe poslední dobou ráda dělá šaška a rád někoho pošťuchuje, je ve skutečnosti většinu času tichý kluk co je rád sám a žije si ve svém světě. Nevím no, uvědomuji si že není vhodné aby dělal něco, co se druhým nelíbí a vedu ho k tomu, aby to nedělal. Ale můj názor je takový, že není zlý, nedělá to za účelem někomu ublížit, pouze si neuvědomuje že to, co dělá, není vhodné, ale žádný darebák to není. To byste museli vidět mého synovce, teď už je lepší, ale dřív k nám nemohl ani jezdit, protože vždy moje kluky trápil (tak jako všechny děti ve školce, na hřišti…), pořád někoho bezdůvodně bil (doopravdy bil, ne jak můj syn, co jen tak pošťuchuje za účelem srandy) a moji kluci pravidelně chodili s pláčem za námi, protože se neuměli bránit. A teď píšu i o tom synovi, o kterém je tato diskuze. Nikdy nebyl nijak průbojný, všichni moji kluci jsou spíš taková „tintítka“ co si nechají všechno líbit, a to už úplně od malička. Vždycky je všichni chválili a stále chválí, jak jsou hodní, že s nimi mám pohodu. A to, co dělá zmiňovaný syn ve škole, mi proto opravdu připadá jako způsob, jak na sebe alespoň trochu upozornit, aby si všichni náhodou nemysleli, že on je nějaká bábovka. Tak jak jsem to dělala já. Čímž samozřejmě nechci říct, že mu to schvaluji. Jen ho chápu.
- Citovat
- Upravit
28.6.16 08:31
@Anonymní píše:
@hanka.br. Však to je právě ono, uvědomuji si, že to, co je u nás doma normální, se nemusí spolužákům líbit, je mi to naprosto jasné a souhlasím s tebou, že je nutné ho vést k tomu, že takhle se chovat ve škole nesmí. Že nesmí dělat spolužákům něco, co se jim nelíbí. K tomu ho také vedeme. Naštěstí, jak už jsem psala, se to ve škole stalo zatím jen párkrát, holt asi zkouší co si může dovolit a chce na sebe upoutat pozornost. To by mi k němu sedlo, protože i já jsem byla taková, nikdy jsem nebyla moc průbojná, žila jsem si ve svém světě, taky jsem si psala knížky a básničky a moc nestála o vyloženě nějaké kamarádění. Dodnes jsem ráda sama. (A i manžel je takový a tenkrát kvůli tomu nešel ani na vojnu, protože psycholožka posoudila, že by ho šikanovali.) No ale občas mi bylo líto, že jsem taková, byla jsem i terčem šikany, a proto jsem se občas dopouštěla podobných kravin, abych na sebe alespoň nějak upozornila. Prostě hodná a tichá holčička najednou ukáže růžky a nikdo nechápe. Možná i tohle bude jeho případ, protože on, kromě toho, že ze sebe poslední dobou ráda dělá šaška a rád někoho pošťuchuje, je ve skutečnosti většinu času tichý kluk co je rád sám a žije si ve svém světě. Nevím no, uvědomuji si že není vhodné aby dělal něco, co se druhým nelíbí a vedu ho k tomu, aby to nedělal. Ale můj názor je takový, že není zlý, nedělá to za účelem někomu ublížit, pouze si neuvědomuje že to, co dělá, není vhodné, ale žádný darebák to není. To byste museli vidět mého synovce, teď už je lepší, ale dřív k nám nemohl ani jezdit, protože vždy moje kluky trápil (tak jako všechny děti ve školce, na hřišti…), pořád někoho bezdůvodně bil (doopravdy bil, ne jak můj syn, co jen tak pošťuchuje za účelem srandy) a moji kluci pravidelně chodili s pláčem za námi, protože se neuměli bránit. A teď píšu i o tom synovi, o kterém je tato diskuze. Nikdy nebyl nijak průbojný, všichni moji kluci jsou spíš taková „tintítka“ co si nechají všechno líbit, a to už úplně od malička. Vždycky je všichni chválili a stále chválí, jak jsou hodní, že s nimi mám pohodu. A to, co dělá zmiňovaný syn ve škole, mi proto opravdu připadá jako způsob, jak na sebe alespoň trochu upozornit, aby si všichni náhodou nemysleli, že on je nějaká bábovka. Tak jak jsem to dělala já. Čímž samozřejmě nechci říct, že mu to schvaluji. Jen ho chápu.
Tak je dobře, že to chápeš, ale ve finále je úplně jedno, jestli tě někdo kopne se zlým úmyslem nebo jen tak ze srandy. Kopanec bolí stejně a ti spolužáci na něj nejspíš budou reagovat taky stejně, ať je rozený sígr nebo ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.16 08:44
Jenomže to je právě podstata socializace. Aby si dítě uvědomilo, že chování, které je přijatelné doma, nemusí být přijatelné na veřejnosti. Ty bys taky klidně zatahala nějakou ženskou v autobuse za vlasy a řekla bys - haha, sranda? Tak proč by to měly dělat děti? Pokud dítěti dostatečně nevysvětlíš, že takhle tedy ne, tak to holt za tebe musí udělat paní učitelka. Nemůžeš ho omlouvat tím, že ty jsi byla taky taková. To není správná cesta.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.6.16 09:08
@adam75 Já ho ale v žádném případě neomlouvám. Jak už jsem psala, stalo se to teprve párkrát, a až teď ke konci školního roku, přičemž jsem ještě neměla moc možností to s ním řešit, protože poznámka byla zatím jen jedna a to jsme si s ním promluvili a mysleli si že teď už to snad dělat nebude, a podruhé jsem s paní učitelkou mluvila po telefonu, to bylo včera, takže pro mě je to novinka a vůbec jsem netušila že se takhle chová ve škole. Ve školce byl ještě malý a paní učitelka to měla pod palcem, nebyl důvod to řešit jako nějaký problém, když mi oznamovala že pošťuchuje holky, říkala mi to v legraci, smála se tomu, prostě ve smyslu „je to prostě kluk, ale jinak všechno v pohodě“. A ve škole až doteď jen samá chvála, jak je hodný, jak v hodinách narozdíl od jiných kluků nevyrušuje, jak o přestávkách narozdíl od jiných dětí nelítá ale jen sedí a pořád si něco píše, prostě tichý a klidný kluk. A najednou tohle, proto jsem zakládala tuhle diskuzi, protože mě to překvapilo. Kdybychom to s ním řešili dlouhodobě, diskuzi ani nezakládám. Ale tohle je pro mě prostě šok, doteď všechno v pohodě, máte doma zlaté děcko, a najednou bum a o vašem dítěti se dozvídáte takovéto věci. Já mu to samozřejmě neschvaluji, včera jsme si o tom povídali dlouho a ještě dnes ráno, vedeme ho ke slušnému chování od malička a tohle s ním řešíme poprvé, ale samozřejmě že jsem mu vysvětlila, že to, že to dělá doma, neznamená, že se takhle může chovat i ve škole. Jestli to pochopí, to se uvidí, jsme teprve na úplném začátku. Já vám tady jen vysvětluji jak to vnímám, proč si myslím že to dělá, protože z některých reakcí to vypadá, jakobych měla doma nezvladatelného darebáka co všechny bije, ale tak to není a mrzí mě že to tak vypadá, tak to jen uvádím na pravou míru, abyste věděly, o jaké „fyzické ubližování“ z jeho strany se jedná.
- Citovat
- Upravit
28.6.16 10:52
Takže syn je celý rok hodný, pak najednou přijde do školy a začne dětem stahovat kalhoty, další den se začne vztekat a řvát, že skočí z okna… Co by sis o tom myslela ty jako učitelka? Jako nediv se, že to chtějí řešit, protože z jejich pohledu při takhle náhlé eskalaci problematického chování skutečně třetí den může chtít z toho okna skočit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.6.16 11:43
@adam75 Tohle mi ale právě přijde přehnané. Dle toho, co mi řekla učitelka, to začalo fyzickým ubližováním spolužačkám (příčina zatím nezjištěna, ale mohlo to být klidně kvůli tomu, že se mu někdo posmíval, jak sám říkal), to už se evidentně (po poznámce a promluvě s námi) neopakovalo. A pak jednou stahoval spolužákovi kalhoty. S tím pupínkem na zadku to nakonec bylo jinak, dozvěděla jsem se, že to říkal sám o sobě („já mám pupínek na zadku“) a myslel si, že se tomu bude někdo smát (doma se totiž takovýmto blbinám mladší sourozenci hrozně smějí). A holčička okamžitě běžela žalovat… To bylo vše, co za celý rok provedl. Že ze sebe začal dělat šaška, nebo takové to drobné pošťuchování, to nikdo neřeší jako problém, nebo alespoň si nikdo ještě nestěžoval. Viděla jsem, že když třeba ve volném čase s kamarády hraje nějakou hru, dělá schválně všechno naopak atp., prostě srandičky, ale pak hned zase přestane a pokračuje normálně ve hře, jen občas má prostě potřebu udělat nějakou legraci. Tohle mi opravdu jako problém nepřijde. Problém vidím v těch náhlých nepřiměřených reakcích na jakékoli napomenutí od paní učitelky, ovšem zajímavé je, ža když ho napomene kdokoliv jiný (já, manžel nebo třeba vedoucí kroužku), vůbec takhle nereaguje, mně většinou odpoví „hmm, tak dobře, už to nebudu dělat.“ a vše probíhá úplně v klidu. Já chápu paní učitelku, že má strach, aby třeba z toho okna doopravdy neskočil, ale osobně nevěřím tomu, že by to myslel vážně. Spíš si myslím, že to řekl v afektu, tak jako já třeba, když už je toho na mě moc, řeknu „Já už si to jdu fakt hodit“ a nemyslím to vážně a nikdo mě k psychiatrovi neposílá. Už to říkat nebudu, evidentně to syn slyšel a tak to prostě opakuje. A řekla jsem i jemu, že takovéto věci se přece neříkají. On má ale ještě jeden problém - jak měl tu vývojovou dysfázii (poruchu učení se řeči), tak sice už mluví normálně, ale podle logopeda z něho nikdy žádný řečník nebude a taky že není, prostě někdy by chtěl něco říct ale neví jak se vyjádřit, a tak začne brečet. Myslím si, že i tohle je ten případ, prostě paní učitelka ho za něco napomenula, ptala se ho proč to dělá, on by se bránil a vysvětloval, že se mu třeba spolužáci smáli a on jim to jen vracel, ale neuměl se hned vymáčknout a tak začal brečet a v afektu řekl tohle. Přemýšlela jsem nad tím hodně celou noc a myslím si (jako matka, která ho zná nejlíp), že ten problém je v tomto. Nechci to zlehčovat, ale znám ho, znám sebe, znám jeho otce a víme všichni, že jsme prostě takové povahy (nízké sebevědomí, snadno se rozbrečíme atp.) a prostě nevěřím tomu, že by tohle myslel vážně a jsem si jistá, že to bylo pouze v afektu. Učitelku chápu a budu s ní dále spolupracovat a zajímat se o to, jak se to dál vyvíjí a jak se syn ve škole chová.
- Citovat
- Upravit
28.6.16 20:08
Jojo, ona to vlastně není šikana/otravování, když je to myšleno ze srandy! A už vůbec ne, když je to „jenom kluk“. Ti spolužáci a spolužačky jsou ale pitomý, vůbec neví, co je to sranda! Stáhnutý kalhoty, tahání za vlasy, to je přece děsná bžunda 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.16 20:53
Z pravěku- minulého století si pamatuju na chlapce, co vyhrožoval čímkoli (něco i splnil) děckám i učitelům. Matka zásadně chodila na třídní schůzky- konzultace úplně poslední, aby nemusela být konfrontována s ostatními rodiči. Vykládala vždy o tom, jak je jen její miláček doma skvělý. Já ji viděla, jak se v autobuse posadila hodně daleko od něj, doneslo se nám, jak bráchům doma podpálil nohy v posteli apod. Prostě rodinná srandička 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.6.16 03:43
Možná teda bude nejlepší, když si dítě necháš doma a budeš ho vzdělávat mimo kolektiv, když ta učitelka tak přehání… Uvědom si, že ta učitelka má za děti zodpovědnost, pokud se cokoli stane, tak ona je jednou nohou v kriminále. Ale ty si jen tak mávneš rukou nad tím, že kluk se projevuje jako totální asociál a tahá holky za vlasy (což NENÍ V POŘÁDKU, určitě ne podle měřítek většinové společnosti, které bys mohla vzít na vědomí, když už dítě posíláš do veřejné školy a ano, je to fyzické ubližování). Podrážíš doma autoritu učitelky, protože dítě určitě doma zaslechne nebo vytuší, jak to vnímáš ty… To je prostě všechno špatně. X lidí ti tu doporučí minimálně psychologa, ale ne, ty jsi v pohodě, vždyť je to kluk
Když chceš kluka vést v kontextu vašich povah a vašeho humoru, tak si ho nech doma a nevystavuj učitelky i spolužáky těmto situacím, které nehodláš řešit. Na místě maminky té holčičky, kterou ve škole nějaký zmetek tahá za vlasy, bych řvala a řvala bych hodně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.6.16 22:32
@adam75 Pokud jsem to pochopila správně, tak to tahání za vlasy nebylo opakovaně. Navíc jako promiň, ale děti se běžně ve škole škádlí, perou, tahají, štípají apod. Náš syn má poškrábané celé ruce, jedna holčička ze třídy ho škrábe a štípe, resp. asi více kluků. Jsou do ní všichni zamilovaní, tak se navzájem škádlí, oni jí dávají pusy, ona je štípne… Minule ho zase kluk v družině shodil a syn spadnul a měl rozbité koleno, a to docela dost. Kdybych měla kvůli všemu řvát, tak se uřvu.
Tím ale nezlehčuju reakci zakladatelky, mi osobně to taky přijde tak, že kluk odkoukal chování doma, srandičky jsou sice srandičky, ale ne každý je chápe. Znám to, můj manžel je taky na srandičky, ale vůči dětem se to snažím regulovat tak, aby věděli, kde jsou hranice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
