Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No to je šílený. A ty taky, jestli to nevidíš a musíš se ptát. Tohle si k tobě nemůže nikdo dovolit, už vůbec ne „kamarád“. A ty se v tom necháš svazovat tři roky o rozchodu?
K tomu se dá říct jen, kdo chce kam, pomozme mu tam.
Tohle je nebezpečné! A nejsem si jistá, jestli to dokážeš utnout, on ten tlak ještě zvýší, bude ti vyčítat, „najednou“ se ti to nelíbí a podobně…ale udělej to, fakt dopadneš blbě…vždyť on si tě chrání jako majetek, co myslíš, že se stane, kdybys náhodou někoho potkala a chtěla začít vážný vztah?
Jinak tyhle „majetnický“ tendence po rozchodu být můžou, ale u normálních lidí to za pár týdnů opadne. Můj ex to taky tak měl, ale stačilo ho srovnat si patřičných mezí a je klid
Takhle se ale kamarádi nechovají. Uvidíš, že kdyby sis našla nového přítele, tak je z jeho strany kamarádství rychle konec. On prostě jen čeká, až znovu kývneš na vztah s ním. A popravdě vztah s takovýmto člověkem si vůbec nedokážu představit, Žárlivost je strašná vlastnost.
@Anonymní píše:Upřímně mi ale zajímá upřímný názor vás. Jestli je tohle normální…?
Nic jako „normální“ neexistuje.
Neexistuje nějaká předem daná „normální“ šablona dokonalosti, univerzální strategie pro všechny lidi, kterou by se měli řídit druzí lidé nebo by ses jí měla řídit Ty. A pak už je všechno jen růžové…
A „normální“.
![]()
(„Normální“ je jen název programu na sušičce, říká Harley Quinn.)
Tohle Tvé chování není nenormální, je jen pro Tebe nepraktické. Máš ale právo chovat se jinak. ![]()
On:,, Uvidíme se dnes?"
Já:,, Dnes to nepůjde, promin."
On:,,Proč?"
Já:,,Nemám čas."
On:,,Ptám se proč"
Já:,,Slíbila jsem už kamarádce že se uvidíme."
On:,,Jo jasný.. kamarádce.."
Já:,,Jo, kamarádce.. (jméno).."
Poslední větu si škrtni. Místo toho si zapamatuj, že na vlastní život máš právo. Můžeš ho přímo žít. Tečka. Aniž bys musela vlastní život druhým lidem vysvětlovat, odůvodňovat, ospravedlňovat. Tím důvodem, proč máš právo žít, je už přímo to, že jsi člověk. To stačí.
Místo poslední věty můžeš říct například: „Zrovna teď mě nahlodává určitá odtažitost, protože pro mě je důležitá důvěra. I v přátelství je pro mě důležitá důvěra. V mých vztazích s mými přáteli je pro mě důležitá důvěra.“
V ten moment to pro vás oba může být důležitější informace, než jak se jmenuje kamarádka…
Nebo mi napíše,,Můžeš mi vysvětlit kdo to je?" a tak.
A když se třeba kvůli tomu chytneme, že mě tohle prostě už nebaví a štve a že se nebudeme vídat, protože mně to vyčerpává, tak se začne omlouvat, že je horká hlava, že za to nemůže, že dřív mluví než přemýšlí a tak dále..
Zkus si dopředu „rozmyslet a připravit“, co mu v té „vyčerpávající situaci“ přesně řekneš. Představ si, že bys na něj nechrlila slova jen proto, abys ze sebe uvolnila vlastní emoce, jen abys zdůraznila a podtrhla vlastní emoce, tu prvotní vlnu emocí. Zkus slova použít jinak, nově. Místo nedodržovaného „nebudeme se vídat“ zkus říct něco konkrétního, co dodržet umíš. Místo opakovaného „chytnutí se do hádek“ a přetahování zkus být věcná a pravdivá. Třeba řekni něco jako:
„Slyším tvé přání, abych ti teď vysvětlila, kdo je můj kamarád, o čem, proč a jak s ním komunikuji na FB. Předevčírem jsem s tebou mluvila o tom, jak je v mém životě důležitá autonomie a svoboda. Jak chci o svém vlastním životě rozhodovat sama, aniž bych svůj život musela někomu vysvětlovat nebo odůvodňovat. Že ani tobě se nechci vysvětlovat nebo odůvodňovat. Naopak, že je pro mě v našem přátelství důležitá důvěra. Důvěru potřebuji i v tuto chvíli. Takže tady máme obdobný vzorec rozhovoru, který už jsme vedli před dvěma dny. Cítím se vyčerpaná, protože potřebuji, abychom si v našich rozhovorech porozuměli, a na těch již domluvených věcech spolu uměli spolupracovat. Škoda. Tak to ode dneška zkusme jinak? Nechci přijít o naše přátelství. Zároveň jsem ale rozhodnutá postarat se o vlastní sebe-důvěru, že na můj život mám autonomní právo, aniž bych se ti vysvětlovala. Takže… Příště, když mi během našeho rozhovoru opět začne chybět důvěra mezi námi, přeruším náš rozhovor a půjdu se o svoji sebe-důvěru postarat sama. Na 5 dní s tebou úplně přeruším kontakt. Mně takový čas plně stačí k tomu, abych vydýchala, co se mezi námi právě stalo. A až se po 5 dnech opět uvidíme, můžeme pokračovat v zábavě a společných činnostech, které jsme přerušili. Jako přátelé. Takto budu jednat pokaždé, když se z naší interakce důvěra vytratí. Co si o tom myslíš? Že když moji potřebu důvěry nejsi schopen respektovat ty, že si ji (tu sebe-důvěru) v takových chvílích pro sebe získám sama? Já sama sebe respektovat budu. Je to pro tebe v pořádku?“
Vůbec nechápu, proč si tohle děláš. Nechat ze sebe dělat blbce člověkem, který má být tvůj kamarád a ještě si výhledově plánuješ, že by mohl být partner…
On není jen žárlivý, ale taky nedospělý a hysterický. To jeho nemluvení, třískání s věcmi, blokování, odebírání z přátel… To by mi udělal jednou a skončili bychom. Kdybyste spolu chodili, choval by se hůř.
Buď s nim buď hned teď, nebo to utni úplně a netahej ho za nos, vzájemně se okrádáte o čas, který lze investovat do něčeho/někoho jinýho…
Je to určitě nestandardní a proti-tradiční.
Pokud ho nemáš ráda tak by jsi to měla ukončit. Pokud ho máš stále ráda, tam je trochu problém. Jen “kamarádi” určitě nejste, prostě už jen z toho důvodu že jste měli intimní sex a ne jednou.
Podle tvého popisu je opravdu extrémně žárlivý, není vůbec lehké žít s rakovým člověkem ve vztahu.
Pokud můžeš tak to ukonči