Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Chtěli byste genderově neutrální školky v Česku?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
14.5.18 22:30
@Russet píše:
A co obsahuje tohle studium?
V jednoduchosti rozdíly mezi pohlavím, kulturni, socialni, historicke atd. Prolíná se to s mnoha dalšími obory, napr. s psychologii. Diskriminaci mezi pohlavimi, vychovanymi predsudky na základě pohlavi, feminismem, lgtb atd.,atd. Ale jaké to má praktické uplatnění, to netuším.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.18 22:39
Hlavně to chce co nejvíce islámských školek na výchovu džihádistů. Tam si hrají se samopaly a granáty. V EU běžná záležitost. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.18 22:41
@Alladina píše:
V jednoduchosti rozdíly mezi pohlavím, kulturni, socialni, historicke atd. Prolíná se to s mnoha dalšími obory, napr. s psychologii. Diskriminaci mezi pohlavimi, vychovanymi predsudky na základě pohlavi, feminismem, lgtb atd.,atd. Ale jaké to má praktické uplatnění, to netuším.
Neziskovka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.18 22:52
@Russet píše:
Neziskovka
Spíš ziskovka. Na tom se zase napakují stovky expertů a školitelů přednášejících, jak správně oslovovat dítě to. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.18 01:12
@Pudloslava píše:
Jsou to teda casto inzenyrske dcerky, ono asi staci, aby se jim take koupilo lego a merkur a on se talent rozvine, ikdyz si stavi domy a kocary pro ty panny.
Pochybuji, ze by se dneska holce nekdo smal, ze si hraje s Merkurem, spis asi aby rodice vubec napadlo neco takoveho jim poridit.
Já myslím, že je to klidně napadnout může. Respektive, ve věku, kdy si dítě hraje s Merkurem, si o něj může klidně samo říct. Ale ono ani to samo o sobě ještě nemusí o pohlavní identitě a budoucím zaměření dítěte nic vypovídat. Já jsem jako dítě měla jak Merkur, tak Lego, i autíčka, hlavně v předškolním věku jsem tíhla spíš ke klučičí zábavě jako ježdění na kole a lezení po stromech, přesto mám teď zaměření humanitní, na prvním místě v žebříčku hodnot mám rodinu a děti, nosím sukně a šaty, líčím se, fintím se…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.18 07:09
@Annne samozřejmě, tak jak je to v tom článku podany je nesmysl. Děti si ve školce hrají přesně s tim, na co mají chuť. Vola se na ne jménem, děti a popř. kamarádi. Výchova se nerozdeluje na klucici a holcící právě proto, aby se potlacily genderové stereotypy- holciny domacnost, děti, uklizet, kloucci ridit lokomotivu, byt pozarnik. Ano zájmeno hon-ona, han-on, det-to, hen-„ani ryba ani rak“.
To hen existuje, ale propagují to mezi sebou transy. Ve školce je učí, ze maji právo na své tělo a ze existuje slovo stop, kterym se neliba činnost, natažením ruky před
sebe a slůvkem stop, zastaví. Třeba pokud by melo dojit k nesmyslne trenici mezi detma, ubližovani atd.Fakt to funguje. Tedy ve skolce 
. S tou ev. výměnou plenek a souhlasem k tomu je to tak, ze člověk si s mimcem, malým, větším dítětem neustále povida a vysvetluje, aby se předešlo, zmirnily budoucí záchvaty zlosti, ktere stejne přijdou, jsou to děti, ktere procházejí vývojovými fazemi, ale snadneji se dá pak s dítětem spolecne dohodnout. Tak funguji „statni“ školky.
Ta Lotta šéfuje sedmi skolkam a nejde ji o to, aby holciny byly kloucci a kloucci byli holciny. Je to spíš rodičovský problém. Ale to je jine povídání. Jo a ty její školky mají speciální ochranu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.18 08:00
@Russet Je to o tom, nakolik jde o fyziologickou záležitost a nakolik se na ní podílí sociální prostředí. Je to celkem zajímavé, pokud se člověk nenechá odradit nepopularitou.
@Annne Není to kachna. Jen si to učesali tak, aby to znělo víc lákavě. Ona je pikantnější implikace (už podle ohlasů tady), že si tam děti musely hrát s klučičíma/holčičíma hračkama a teď mají „gender“ inovaci a můžou si hrát s čím chtějí, než ta, že si učitelé prostě dávají pozor, aby dětem předem nepřiřazovaly nějaké vlastnosti už v tom, jak k nim přistupují.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.18 08:36
@Annne jak píše @kotyk, ono na obsahu toho článku není nic světoborného nebo novátorského, to jsme se tady i shodli, viz. zkušenosti drtivé většiny diskutujících, že takto to funguje a fungovalo často už za našeho dětství. A to oslovování - no, tomu bych celkem i věřila, vzhledem k tomu, na jakém principu fungují prakticky všechny genderově rovnostářské a feministické proudy. Ty totiž dávají rovnítko mezi „jsme si rovni“ a „jsme stejní“. Což mě osobně vždycky bylo a je proti srsti. Jediné, s čím souhlasím je, že by nikdo neměl být tlačen do toho, co mu není blízké a že by mu měla být dána svoboda výběru. Zároveň ale oceňuju jinakost žen a mužů a myslím si, že než tu jinakost stírat, bychom se měli učit ji respektovat a vážit si jí a oceňovat ji. Samozřejmě je hloupost třeba to, když ve škole rozdělí holky do vaření a kluky do dílen (i když to bylo asi jak kde, u nás ve škole, v půlce 90. let, si každý mohl vybrat, co chtěl), ale podle mně není frajeřina v tom, že se z holek budou dělat zednice a jeřábnice a z kluků švadlenky (švadleňáci?:-D), ale to že muž si bude ženy vážit proto, že má (třeba) jemné ruce, cit pro detail a estetiku, proto je dobrá v šití, kojí jeho dítě, přebaluje ho, vaří atd. a žena si zase bude vážit muže proto, že chodí do práce, finančně je zabezpečuje, odnese jí těžké tašky nebo vyrobí poličku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.18 09:06
@stock píše:
S tou ev. výměnou plenek a souhlasem k tomu je to tak, ze člověk si s mimcem, malým, větším dítětem neustále povida a vysvetluje, aby se předešlo, zmirnily budoucí záchvaty zlosti, ktere stejne přijdou, jsou to děti, ktere procházejí vývojovými fazemi, ale snadneji se dá pak s dítětem spolecne dohodnout. Tak funguji „statni“ školky.
Tahle teorie mi třeba přijde úplně postavená na hlavu, protože paní tady míchá jabka s hruškama. Jednak děti se přebalování nebrání proto, že by jim vadilo, že jim někdo sahá na přirození, ale proto, že je nebaví ležet v klidu na zádech a čekat, zdržuje je to od hraní, od objevování světa apod. To už by mi přišlo logičtější, kdyby paní v rámci důrazu na naslouchání potřebám miminek a respektu k projevům jejich vůle propagovala bezplenkovku. A za druhé, dobře: ty dítěti okomentuješ, „zeptáš se ho“, jestli mu můžeš vyměnit plenku. A co když bude jeho reakce negativní? Jakože negativně zareagovat na přebalování zvládne i několikaměsíční dítě, se kterým se fakt nedohodneš. Takže ti zbudou dvě možnosti. Buď budeš respektovat vůli dítěte, nepřebalíš ho a budeš riskovat opruzení, záněty apod. Nebo ho i přes jeho nelibost přebalíš a tím mu dáš najevo, žes ho sice požádala o solení, ale v praxi na jeho názoru nezáleží, protože ty ho stejně přebalíš, ať chce nebo ne. Opět by mi přišlo mnohem logičtější (a u svých dětí jsem to tak dělala) jejich svolení nežádat u věcí, o kterých vím, že se udělat musí, ale zdůvodnit jim, proč to musím udělat a jaké bude mít následky, když to neudělám, eventuelně projevit pochopení pro to, že se jim to nelíbí. Takže miminku, které vřeští u přebalování, řeknu „hele synku, chápu, že se ti to nelíbí, že bys radši zrovna patlal po stole jogurt nebo kramoval oblečení ze skříně, ale já tě teď musím přebalit, protože jinak budeš mít zadek rudý jak ruská vlajka a bude tě to bolet. A já nechci, aby tě něco bolelo a proto tě přebalím a basta“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.18 09:44
@Annne píše:
Tak aj ja si myslim, ze nie sme rovnaki, sme rozdielni, rovnakost, nie je rovnopravnost, napriklad taka fyzicka sila, muz bude vzdy lepsi v tazkych manualnych pracach, ako zena.
Ale na druhej strane, este stale funguje niekolko naozaj blbych stereotypov, ktore boli sto krat vyvratene a je dobre, ze tieto pomali zo spolocnosti miznu.
Jo, ale ta genderová hnutí se ty stereotypy, podle mě, snaží bořit úplně blbým způsobem. Viz. současný trend, že žena nemá být doma u plotny, ale „má právo“ dělat kariéru. To je sice hezká teorie, no ale k čemu to vede? V praxi genderová hnutí prosadí, aby byla možnost zkráceného výběru RP, a aby státní školky musely přijímat dvouleté děti. To je podle mě řešení úplně „pr. delí vzhůru“ a dělají ho lidi, kteří snad nikdy neměli děti. Naopak o podpoře zkrácených úvazků, home officů a dotacích malých dětských skupin pro batolata se sice občas cosi plkne, ale skutek utek. A výsledek je, že matky jsou v práci na plný úvazek, snaží se stíhat všechno, protože „na to mají právo“, ale nedělají pak pořádně nic, ani tu práci, ani péči a věnování se dětem, ani domácnost a už vůbec nemají kapacitu na udržování partnerského života. Jsou z toho vyčerpané a často vyhořelé. Na to téma už jsem taky viděla nějaké články, že zrovna ve Skandinávii a Francii, kde se ženy vrací brzo do práce (mají „možnost“), jsou nespokojené, protože si pak nestíhají užít dětí. Protože odevšad sice slyší, že mají právo dělat kariéru, ale už jim nikdo neřekne, že budou plnohodnotné, vážené a ceněné osoby, i když tu kariéru dělat nebudou a budou doma péct bábovky a stavět s prckem kostky. Když jsme před pár lety byli ve Francii - partner na několikaměsíční stáži, já s ním a prckem na rodičovské - reakce ostatních matek na to, že nedělám nic, jen jsem doma s dítětem, byla „no to máte skvělé, to my nemůžeme, my musíme pracovat“. Vrátná z rezidence, kde jsme byli ubytovaní, dokonce ke konci našeho pobytu tam dala výpověď, protože měla doma stejně starého syna jako já tehdy a když viděla, na co já mám čas a ona ne, bylo jí to líto a chtěla to aspoň trochu dohnat.
A jen tak pro uvedení na pravou míru - já jsem začala chodit do práce na české poměry docela brzo, ale umožnila mi to souhra okolností, která je poměrně vzácná, rozhodně takovou možnost nemá každá žena a už vůbec mi v tom nepomohly žádné kroky, které se v posledních letech na popud genderových hnutí udělaly. To, co se v současné době zavádí, to podle mě spíš komplikuje a situaci zhoršuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.18 10:08
@Hoa Mai píše:Omluva za 2×
Tahle teorie mi třeba přijde úplně postavená na hlavu, protože paní tady míchá jabka s hruškama. Jednak děti se přebalování nebrání proto, že by jim vadilo, že jim někdo sahá na přirození, ale proto, že je nebaví ležet v klidu na zádech a čekat, zdržuje je to od hraní, od objevování světa apod. To už by mi přišlo logičtější, kdyby paní v rámci důrazu na naslouchání potřebám miminek a respektu k projevům jejich vůle propagovala bezplenkovku. A za druhé, dobře: ty dítěti okomentuješ, „zeptáš se ho“, jestli mu můžeš vyměnit plenku. A co když bude jeho reakce negativní? Jakože negativně zareagovat na přebalování zvlněkolikaměsíční dítě, se kterým se fakt nedohodneš. Takže ti zbudou dvě možnosti. Buď budeš respektovat vůli dítěte, nepřebalíš ho a budeš riskovat opruzení, záněty apod. Nebo ho i přes jeho nelibost přebalíš a tím mu dáš najevo, žes ho sice požádala o solení, ale v praxi na jeho názoru nezáleží, protože ty ho stejně přebalíš, ať chce nebo ne. Opět by mi přišlo mnohem logičtější (a u svých dětí jsem to tak dělala) jejich svolení nežádat u věcí, o kterých vím, že se udělat musí, ale zdůvodnit jim, proč to musím udělat a jaké bude mít následky, když to neudělám, eventuelně projevit pochopení pro to, že se jim to nelíbí. Takže miminku, které vřeští u přebalování, řeknu „hele synku, chápu, že se ti to nelíbí, že bys radši zrovna patlal po stole jogurt nebo kramoval oblečení ze skříně, ale já tě teď musím přebalit, protože jinak budeš mít zadek rudý jak ruská vlajka a bude tě to bolet. A já nechci, aby tě něco bolelo a proto tě přebalím a basta“.
@Hoa Mai píše:
Tahle teorie mi třeba přijde úplně postavená na hlavu, protože paní tady míchá jabka s hruškama. Jednak děti se přebalování nebrání proto, že by jim vadilo, že jim někdo sahá na přirození, ale proto, že je nebaví ležet v klidu na zádech a čekat, zdržuje je to od hraní, od objevování světa apod. To už by mi přišlo logičtější, kdyby paní v rámci důrazu na naslouchání potřebám miminek a respektu k projevům jejich vůle propagovala bezplenkovku. A za druhé, dobře: ty dítěti okomentuješ, „zeptáš se ho“, jestli mu můžeš vyměnit plenku. A co když bude jeho reakce negativní? Jakože negativně zareagovat na přebalování zvládne i několikaměsíční dítě, se kterým se fakt nedohodneš. Takže ti zbudou dvě možnosti. Buď budeš respektovat vůli dítěte, nepřebalíš ho a budeš riskovat opruzení, záněty apod. Nebo ho i přes jeho nelibost přebalíš a tím mu dáš najevo, žes ho sice požádala o solení, ale v praxi na jeho názoru nezáleží, protože ty ho stejně přebalíš, ať chce nebo ne. Opět by mi přišlo mnohem logičtější (a u svých dětí jsem to tak dělala) jejich svolení nežádat u věcí, o kterých vím, že se udělat musí, ale zdůvodnit jim, proč to musím udělat a jaké bude mít následky, když to neudělám, eventuelně projevit pochopení pro to, že se jim to nelíbí. Takže miminku, které vřeští u přebalování, řeknu „hele synku, chápu, že se ti to nelíbí, že bys radši zrovna patlal po stole jogurt nebo kramoval oblečení ze skříně, ale já tě teď musím přebalit, protože jinak budeš mít zadek rudý jak ruská vlajka a bude tě to bolet. A já nechci, aby tě něco bolelo a proto tě přebalím a basta“.
Zbytecne se to pokousis zesmesnit, vypadá to, že jsi ten můj prispevek nečetla.. S dětma se zkrátka komunikuje už od peřinky. To je podstata mého prispevku a výchovy ve Svedsku. A děláme to spolu, dohromady. Není to svolení, ale docela normální komunikace, kdy dítěti povidam, co se bude dít a proc se to bude dít, vždycky. Tedy nejde-li o krizovou situaci. Pokud výměna plenek-asociace přirození, obrat se na S. Freuda. Bezplenkovku paní nepropaguje, protoze každá věc má svůj čas. A respekt k diteti je něco jinýho, než ho nepřebalit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.18 10:16
@Hoa Mai Podle mě si díky tomu hodně lidí uvědomuje, že děti vůbec mít nemusí a existuje třeba ta kariéra jako smysl života.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.18 10:25
@stock Já nic nezesměšňuju a to co jsi psala, jsem četla a četla jsem i ten článek. Ale komunikace je jedna věc a způsob, jakým komunikuješ, je druhá věc. A můj názor je ten, že způsob komunikace, jaký paní navrhuje, je nesmyslný. Doslova je v článku věta, která končí dotazem „je to tak v pořádku?“ Ale na tohle dítě, i malinké, může odpovědět (verbálně, neverbálně) „ne“. Tím, že mu položíš (řečnickou) otázku, jestli je to v pořádku, mu smysl dané činnosti neobjasníš. A to, co dítěti usnadní činnosti, které dělá nerado, je postupné pochopení, proč se to dělá. To je taky komunikace, ale založená na vysvětlení a ne na zjišťování názoru, u kterého je pak diskutabilní, jestli ho lze respektovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lucenka
15.5.18 10:28
@stock píše:
Zbytecne se to pokousis zesmesnit, vypadá to, že jsi ten můj prispevek nečetla.. S dětma se zkrátka komunikuje už od peřinky. To je podstata mého prispevku a výchovy ve Svedsku. A děláme to spolu, dohromady. Není to svolení, ale docela normální komunikace, kdy dítěti povidam, co se bude dít a proc se to bude dít, vždycky. Tedy nejde-li o krizovou situaci. Pokud výměna plenek-asociace přirození, obrat se na S. Freuda. Bezplenkovku paní nepropaguje, protoze každá věc má svůj čas. A respekt k diteti je něco jinýho, než ho nepřebalit.
a ty si myslíš, že tohle rodiče v ČR nedělají a je to jen nějaká švédská specialita? 
- Citovat
- Upravit
15.5.18 10:31
@Emimin7 To by bylo fajn za předpokladu, že by to s sebou nepřinášelo tu početnou skupinu rodičů snažících se při stoprocentním výkonu skloubit těžko skloubitelné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
