Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Co byste udělaly jinak u druhého dítěte?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.3.14 23:06
@Carmen6 No hele. Náš mladý spal v postýlce ve svém pokojíčku od 17 měsíců. Ve 2 letech, chvíli před porodem (máme kluky od sebe 2 roky a 1 měsíc) to začal bojkotovat a noc co noc se dožadoval spaní u nás, jak kdyby čul velkou změnu. 
Parkrát proběhl pokus o změnu - různé zaručené super metody, jak naučit dítě zase spávat ve svém, ale všechno bylo s efektem na pár dnů a chvíli před porodem jsem na nějaké noční scény neměla ani chuť, ani kapacitu. A tak jsme v ložnici všichni spolu v jedné posteli a je nám blaze. Do pokojíku půjdou až spolu, až se rozhodnu vystrnadit mimino.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.14 23:12
@Carmen6 tak asi nejlepší univerzální řešení je dát ho ještě docela dlouhou dobu před narozením sourozence do jeho vlastního pokojíku… pokud by to klapne, zaručí vám to asi největší klid 
. Taky jsme to tak tak nějak plánovali, ale neměli jsme tu sílu ho do toho pokojíku odstěhovat, do té doby usínal s námi… a ano, usínal s někým z nás ještě asi 9 měsíců po narození malé, v naší posteli, dcera usínala s druhým z nás v obýváku a pak jsem tam s ní spala celou noc asi do jejích pěti měsíců, protože se navzájem v ložnici budili. Tohle jsme vůbec nečekali, nakonec to tak ke spokojenosti všech dopadlo a nějak jsme to zvládli, a hrozně rychle to stejně uteklo .
Blbé je, když je starší zvyklý na usínání s rodiči, a pak je doma večer jen jeden z nich… kolikrát jsem ho uspávala, mladší dceru u toho na rukách, nebo v posteli v sedačce , bylo to docela náročné. Ale jak říkám - přežili jsme, už jsem to nijak nehrotila, prostě se to tak vyvrbilo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.14 23:14
@Carmen6 že vše má svůj čas, že každé období odezní, často jak samo přišlo, tak samo i odejde a není potřeba tím příliš stresovat ani sebe ani miminko. Víc si to užívám, ale to je asi nepřenositelné, to jde až opravdu s tím druhým, když člověk už má větší nadhled a zkušenosti. Takže já naopak tolik nehrotila samostatné usínání a spaní, tolik mně nenervily několikatýdenní neúspěchy s příkrmy apod. - a vše probíhá ve větší pohodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.14 23:14
Tak já mám zatím první, ale u druhýho budu mimčo od narození polohovat a špízovat, jestli nemá hlavičku jen na jednu stranu - malej má predilekci na pravo 
a podle mě jsem to podcenila, což mě strašně mrzí a taky druhý dítě nenechám trpět na větry a naadím zavčasu espumisan - u malýho jsem začala pozdějš a vyzkoušela toho víc, než jsem našla, co pomáhá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
wiki čiki
13.3.14 23:18
Už dělám, máme doma 2,5 týdenní mimi. tak hlavně jsem řekla že druhénechci kojit, nelítám denně ven s kočárem jak u první, zjistila jsem že vyvenčit můžu i v na balkoně. nešílím už tolik s desinfekcí lahviček, zkoušíme tentokrát naučit na dudel protože dudel je furt lepší než palec se kterým bojumeme u starší dodnes. jinak zatím dělám vše zhruba stejně, akorát s tím rozdílem že já jsem tentokrát rozumnější, nehraju si na supermatku a tak dítě víc půjčuju a víc si dělám čas pro sebe než u první takže jsem 6.dnů po porodu už seděla v jazykovce a hlídal taťka. tentokrát je to prostě takové volnější všecko 
jo a děcka spí spolu v pokojíku takže prostě si starší musí zvyknout na mimi a naopak mimi na to že je samo.
Příspěvek upraven 13.03.14 v 23:19
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.14 23:18
@gabi.design píše:
A jinak se přidávám k těm, co mají děti naprosto rozdílné. Stejní rodiče, stejné pohlaví a každé děcko naprosto jiné. Jak si za genetika dokáže vyhrát. Jak vzhledem, tak povahou. První tmavý, hnědovlasý, hnědooký, druhý bledý, blonďatý a modrooký. První kluk veliký, jako mimino byl línější, všechno si dělal po svém a blbě, první tři měsíce prořvané, pak už těžká pohoda, dítě typu „kam ho posadíte, tam ho najdete“. Dneska, skoro ve 3 letech je to teda pravý opak. Druhý je proti prvnímu drobek, takový náš skřítek, první měsíc totálně prospal, pak se probudil k životu a nespal pro změnu vůbec, ale je hrozně hodný a pohodový, moc neřval, ale zase děsně trpěl na koliky. Od narození sebou furt mrská, v 5 měsících už byl na čtyřech a lezl, na začátku 7 měsíců začal obcházet nábytek, neustále je pověšenej někde na šupleti… z čehož jsem byla těžce v šoku, od prvního jsem na to nebyla absolutně zvyklá, je to blázínek, takový trošičku magůrek
To jsou ty případy - třeba moje kamarádka - který se děsně (majíc to první klidný dítko) diví ostatním, co tím myslí, že je mateřská vyčerpává??? U druhého čertíka pak souhlasně kývají hlavou (pokud najdou zbytečné síly jen na ten zbytečný pohyb hlavou), ano, už chápu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ncc1701
13.3.14 23:22
Já si nedělám iluze, že budu jiná než u prvního, i když to bude tím, že jsem v podstatě pořád stejně stará a stejně přesvědčená
Jinak své počínání víceméně podřizuju potřebám dítěte, chce být u mě, tak je, chce usnout se mnou, tak usne se mnou, nechce na nočník, tak ještě na nočník nechodí, nikdy jsem nic přes koleno nelámala a lámat nic nehodlám, v tom jsem stejná už od dětství Ono se to všechno zlomí samo.
- Citovat
- Upravit
13.3.14 23:24
Tak já mám děti po sobě krátce a vnímám obrovský rozdíl, jak jsem přistupovala k první a jak k druhé. Poprvé jsem asi byla dost vším vystresovaná a všechno jsem do puntíku hrotila, pořád jsem už něco od těhotenství četla, měla ze všeho stresy. U druhé nic nečtu a jsem mnohem vyrovnanější.
společné spaní - první jsem měla u sebe v posteli, i když si myslím, že by zvládla u sebe spát v pohodě. Druhou jsem chtěla od miminka dávat do postýlky, ale je mnohem větší mamánek a potřebuje mou blízkost, takže se řídím tím, co potřebuje.
dudlík - první ho dostala už v porodnici, protože byla nedonošená. druhá dudlík do 3 měsíců nechtěla a ta slast, když poprvé usnula s dudlíčkem a nechtěla usínat u prsa.
strava - u první jsem na to hrozně spěchala, měla jsem načteno co kdy dát. U druhé jsem začala až si sama začala říkat o jídlo a prso jí nestačilo. Po měsíci jsme stále u mrkve s bramborem.
výchova - mladší zatím vychovávat nepotřebuje, tak nevím, ale vnímám, že jsem na starší přitvrdila a nutím ji k větší samostatnosti. Okolo starší jsem hodně běhala, mladší už si musí počkat, občas si popláče, to u starší neexistovalo
jestli mě ještě něco napadne, tak napíšu jen si myslím, že příchod druhého dítěte byl pro všechny obrovským přínosem. Manžel už je zkušenější, víc si holky užívá, starší se dost bál a poprvé se jí začal věnovat až tak v 5m. Mladší si od miminka bere. Já nejsem vystresovaná z rýmičky, pláče… Starší se hodně osamostatnila, hodně mi pomáhá. Mladší si rychle zvykla, že není jediná na světě a až na její mamánkovské chvilky je hrozně hodná, myslím si, že to hodně dělá i to, že ji nechávám volně růst a naslouchám, co potřebuje, ne co píší příručky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.14 23:30
Asi nic..nevim..u prvniho jsem byla ze vseho vystrasena, diky svagrovce a hormonům, nastesti jsem se vcas z toho dostala a pouzivala selsky rozum.. U druheho jsem uz byla klidnejsi, teda krom koupani..toho jsem se bala, i kfyz jdou od sebe rok… Jinak vse bylo stejne..krom dudliku..mala ho mela furt, syn vubec ac nekojeny.. Z ceho jsem se poucila bylo uspavani, dcerku jsme si naucili uspavat v rukou, syn usina sam a v pohode…jinak jsou si podobni co se tyce vyvoje..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.14 23:31
Hm tak já to mám tak nějak naopak. u prvního jsem dělala všechno celekm dobře, všechny zlozvyky jsem ho včas odnaučila, zato mladšího jsme si neskutečně rozmazlila 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.14 23:34
@gabi.design píše:
Je to přesně tak. To dítě mě zničí.
Já to právě měla naopak. Zatímco junior požadoval 1000% mého času a pozornosti, druhorozenný byl vděčný (!!!) za to, že nemá hlad, není mu zima… a že ho necháme bejt. A je tomu dodnes. Respektive si své potřeby podělili, junior je v očích toho mladšího „velkej brácha“, má respekt až přes kopec, zatímco naopak ten menší umí věci, na které se ptají na zápise předškoláku (bráška ochotně sám učí… a nejen barvy a obrazce a písmena a čísla… tuhle ten čtyřleťák počítal anglicky po jedné do sta 
a já ho to fakt neučila ), a jsou nerozlučná dvojčata. Akorát že junior dost často za mnou přichází znuděn a rozezlen, že bráška si s ním nechce hrát - bráška má prostě chvíli, kdy potřebuje být sám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.14 23:45
Já jsem celkem spokojená. Možná bych ještě míň na začátku řešila tu teorii („co se má“) a dala na to, co já cítím. Ale ono mi toho stejně moc dlouho nevydrželo… jen bych si ušetřila pár debat se svojí matkou a s doktorem a sestrou, který se nade mnou shovívavě usmívali.
Ještě teda velkej úkrok stranou u nás byly látkový pleny Bez balkónu bych to už nezkoušela (i když teda mně to definitivně zařízlo dítě, protože s velkou prďkou bylo protivný jak činže, a s papírovkou totál mílius), a pokud, tak jen pár plen na doma přes den, a jinak na cesty a na noc papír.
A teda hlavně, snažila bych se být klidnější: jsem vztekloun vzteklej, cholerik jak na výstavu, a když se mnou hormony cvičily (plus samozřejmě únava), tak jsem občas ječela na celej svět, a to i když byla malá hodně malá. To si vyčítám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
