Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, zajimalo by me, jestli jste se v necem poucily u prvniho ditete a jak byste to udelaly u druheho. Mysleno v cemkoliv, od spani, vychovy, jidla az po cokoliv jineho ![]()
Tak jsem si říkala, že u druhé udělám jinak jídlo a spaní. Tak nějak neudělala no. Jediné čeho jsem docílila, že nemusím uspávat, že usíná sama.
Skoro všechno dělám jinak. Nebo ne skoro všechno, ale dlouhou řadu věcí.. Spaní je první věc. Dceru jsem si naučila na aktivní uspávání a pak jsem ji to těžce odnaučovala. Syn usíná téměř od začátku sám a bez pomoci, stačilo ho to naučit. Jídlo řeším daleko víc, ale to spíš proto, že se zvýšilo moje povědomí o rizicích spojených s podáváním škodlivých součástí jídla. Výchova - víc mazlím a snažím se tak o zvyšování sebevědomí, protože mám pocit, že jsem přísnější výchovou mohla něco pokazit. Ale tady spíš poslední dobou narážím na to, že je to dané z velké části povahou, ne tolik výchovou. To jsou takové ty zásadní věci, nic dalšího mě momentálně nenapadá, ale určitě napadne ![]()
Nosila bych v šátku hned od začátku, měla by košík hned vedle mé postele a až by bylo trošku větší, tak se mnou v posteli. Ale určitě by toho bylo víc, jen si teď nevzpomenu ![]()
Nic…naopak bych dala nevím co za to, kdyby to u druhého šlo vše tak, jako s prvním…zatím nejde
![]()
@PetiteFillette to usinani samo bych taky chtela naucit. Jenze jak to naucit dite, ktere cele noci place bolesti briska (tak to bylo u prvniho)? Takze jsme houpali na balone… ![]()
@Carmen6 píše:
@PetiteFillette to usinani samo bych taky chtela naucit. Jenze jak to naucit dite, ktere cele noci place bolesti briska (tak to bylo u prvniho)? Takze jsme houpali na balone…
já to naučila až kolem roku
@Reinka píše:
Nic…naopak bych dala nevím co za to, kdyby to u druhého šlo vše tak, jako s prvním…zatím nejde![]()
Já bych u mladšího ráda zrušila dřív dudlík, u staršího se kamenem úrazu stala chvíle, kdy se naučil si o něj říct („dudu“ asi v 1,5R), myslím, že do té doby bych ho odebrala snáz. Ale možná pohořím i u mladšího.
U mladšího se mi povedlo odbrourat noční jídlo v 10m, takže má mléko až po probuzení, starší pil UM nad ránem do 3R (když přestal, přestal ho pít úplně).
U mladšího jsem moc nedávala přesnídávky, protože mám pocit, že starší kvůli tomu moc nechce ovoce (čerstvé, ale nesnáší ani v buchtách, ani kousky v jogurtu), mladší ho jí krásně, ale možná to bude tím, že je prostě popelnice a starší huba mlsná, vybíravá.
Souhrnem, něco jsem u mladšího změnila, ale u ničeho si nejsem zcela jistá, jestli je to má zásluha, nebo jen náhoda. ![]()
Jj, šátkování! My potřebovali narychlo vyřešit nošení, a neznalci koupili obyč. ergo nositko.
Teď už jsem zběhlejší (ano, díky emiminu), takže šátek..!
Ps: a ano, malý měl docela dlouho široké vázání kvůli kyčlím… Ale to prý mohlo být i tím, že byl „přenášený“…
Tak hlavně bych už nikdy nedala Nutrilon, jsem taky poučená že existuje růstový spurt, takže hodlám kojit dýl, než 6 týdnů
Taky už nechci dítě uspávat na ruce, protože je těžký to pak odnaučovat. Bude toho asi víc, ale už nic tak zásadního ![]()
U druhého jsem věci prostě tolik nehrotila a bylo to jen dobře. ALe zas vím, že to bylo jen proto, že to bylo druhé dítě, musela jsem si to zažít. Tak třeba ten dudlík jsem dala mnohem dřív a pomohlo mi to, byla jsem benevolentnější skoro ve všem, klidnější, nehrotila jsem to, když jí někdo dal něco „nezdravého“, když ji někdo nějak blbě nosil, líp jsem snášela řev… u druhého jsem prostě věděla, že spousta věcí není zásadních, že se dá dost věcí zkousnout na nějakou tu chvíli, že to miminkovské období rychle skončí… kéž bych to věděla i u prvního
.
Takže.. vlastně jsem dost věcí dělala jinak, ale bylo to automatické, přirozené, a bylo to dobře. Že by bylo něco, co bych u prvního podle mne dělala špatně, to asi ne…
Příspěvek upraven 13.03.14 v 22:50