Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
@Svistice Máš moc šikovné děti, tohle je můj cíl u toho našeho společného
Já se s nima moc necrcam, takže jim nic jiného nezbývá. ![]()
By mě ani nehlo běžet skolnimu dítěti nandat jídlo, když jsem zaměstnaná něčím jiným. Ruce snad má taky, ne. ![]()
@Ou Já si ráda přečtu nápady, jak s ním tedy komunikovat tak, aby to nebral jako útok. To, co píšeš, má něco do sebe, ale jaj tedy z toho ven? ![]()
Dcera 11 let. Připraví svačinu, vypráví sebe i 8 leťáka do školy - není to sice třeba, protože pracují home office. Ale zvládá to na jedničku.
Vyklidí myčku, vysaje, dojde nakoupit. Hlavu si myje sama a to je terno neb má vlasy do pasu a husté. Chodím jí je tedy rozčesat, protože ji na to dávám výživu. Pak už fénuje sama. Umí vyžehlit kapesníky, ručníky, utěrky. A manželovi nátělníky pod košile. A jiné rovné věci.
Umyje koupelnu. Umí upéct dvě buchty, udělat vajíčka, uvařit bramboračku. Věci si třídí do skříně sama z kopiček. Pokulhává v uklízení věcí, když přijde že školy. Umí pustit pračku s sušičku. Pověsit prádlo na sušák venku na zahradě.
Nic z toho po ní nechci pravidelně, ani jo nenutím vše jsem ji naučila a ona chodí pomáhá sama ráda a částo.
Osmiletý syn se ráno sám oblékne, sám si že skříně vybere věci. Sám si myje hlavu. A sám umí uvařit bramboračku s dohledem, aby se neopařil. Umí složit robota a nastrouhat rohlíky na strouhanku. Umí ručním el. Mixerem udělat těsto. Umí obalit řízky. Umí utřít prach. Oloupat mrkev.
Tohle všechno samozřejmě umí i 11. letá dcera ![]()
@TinaAn píše:
Syn 11 let a sprchuje se vč. vlasů už fakt dlouho, připraví si svačinu, v mikrovlnce ohřeje jídlo/udělá popcorn, ustele si, uklidí pokoj, uloží čisté oblečení.. špinavé dává automaticky do koše. Uvaří vajíčka na všechny způsoby, palačinky, udělá zapečené toasty, nachystá studenou večeři. Postará se o 6 letého bráchu. Do školy se připravuje komplet sám, jen někdy požádá o přezkoušení, když si není jisty (na výzo měl samé). Co se týče vaření/úklidu, tak na něj tolik nezbyde, vše zastane dcera (14 let), ta udělá komplet vše vč. víkendového vaření atd.
A co delas ty?
@TinaAn píše:
Syn 11 let a sprchuje se vč. vlasů už fakt dlouho, připraví si svačinu, v mikrovlnce ohřeje jídlo/udělá popcorn, ustele si, uklidí pokoj, uloží čisté oblečení.. špinavé dává automaticky do koše. Uvaří vajíčka na všechny způsoby, palačinky, udělá zapečené toasty, nachystá studenou večeři. Postará se o 6 letého bráchu. Do školy se připravuje komplet sám, jen někdy požádá o přezkoušení, když si není jisty (na výzo měl samé). Co se týče vaření/úklidu, tak na něj tolik nezbyde, vše zastane dcera (14 let), ta udělá komplet vše vč. víkendového vaření atd.
Ty sis z dětí udělala služky? Co děláš ty?
@Anonymní píše:
@Ou Já si ráda přečtu nápady, jak s ním tedy komunikovat tak, aby to nebral jako útok. To, co píšeš, má něco do sebe, ale jaj tedy z toho ven?
Vím, že ses mě na nic neptala, ale mně prostě připadá, že máš na dceru silnou averzi, chlap to samozřejmě vidí a cítí potřebu jí to nějak kompenzovat a protože to neumí jinak tak jí posluhuje ![]()
Motáte se v takovém začarovaném kruhu no…a obávám se, že rozseknout to můžeš jenom Ty úplnou změnou přístupu k dceři a jeji ne/schopnosti.
@prokr Asi máš pravdu, jako averze to úplně není, ale že bych se vylozeně těšila, až tu bude, to taky ne, no
Ale troufám si říct, ze nikdy na mně nepoznala, ze bych dělala nějaké rozdíly, nebo ji neměla ráda. Po krušných začátcích, kdy jejímu tátovi chvíli trvalo, než pochopil, že jí nikdy nebudu dělat druhou matku a že je starost o její potřeby primárně jeho úkolem, si to tak nějak sedlo, já jim do toho nemluvim, jak to mají nastavený, nemíchám se do výchovy, a když už je to na mě moc a bojím se, že bych musela něco říct, jdu si radši zaběhat. Jsou ale i situace, kdy se jí před tátou zastanu, když třeba je k ní někdy nespravedlivej. Ale prostě tahle nesamostatnost už ve mně bublá dlouho a moc těm dobrým vztahům neprospívá ![]()
@Anonymní píše:
@prokr Asi máš pravdu, jako averze to úplně není, ale že bych se vylozeně těšila, až tu bude, to taky ne, noAle troufám si říct, ze nikdy na mně nepoznala, ze bych dělala nějaké rozdíly, nebo ji neměla ráda. Po krušných začátcích, kdy jejímu tátovi chvíli trvalo, než pochopil, že jí nikdy nebudu dělat druhou matku a že je starost o její potřeby primárně jeho úkolem, si to tak nějak sedlo, já jim do toho nemluvim, jak to mají nastavený, nemíchám se do výchovy, a když už je to na mě moc a bojím se, že bych musela něco říct, jdu si radši zaběhat. Jsou ale i situace, kdy se jí před tátou zastanu, když třeba je k ní někdy nespravedlivej. Ale prostě tahle nesamostatnost už ve mně bublá dlouho a moc těm dobrým vztahům neprospívá
Tak s tím zkus „bojovat“ po velmi malých krůčcích. Prostě třeba postupně odbourat ty vlasy - je velká, za chvilku už může menstruovat, není to už až tak vhodné. Tak třeba, ať je zkusí umýt a ty dojdeš jen zkontrolovat, jestli jsou dobře opláchnuté (u hodně dlouhých hustých to může být problém), určitě to zvládne. A nechat tomu čas. Za nějakou dobu - posbírejte si všichni prádlo, jdu prát, ať to máte čisté. A zase prostě nechat nějakou dobu jen tohle - případně, klidně si pozvi kamarádku, ale dej to špinavé prádlo do koše, přeci nechceš, aby koukala na tvoje použité ponožky. Až se to zajede, přidat něco dalšího.
@Havlova děkuju za konstruktivní návrh, tohle mi přijde realizovatelný, zkusím
Jen tedy vlasy půjde zkontrolovat manzel, já dceři do koupelny nelezu ![]()
Syn, 10 let, adhd
Nedělá nic. Myju ho včetně vlasů, oblečení do skříně mu uklízím, chystám mu oblečení do školy (jinak by šel jak šupák), uklízím mu v pokoji, protože je mi líto mladšího syna, že v tom chlívě musí žít, ač sám je celkem pořádný.
Pití si sám udělá až večer, přes den nemá žízeň. Jídlo to samé, sám si nevezme, nemá hlad. Kdyby si měl sám něco ohřát, radši umře hlady. I když michana vajíčka zvládne, když chce. Teď si v průběhu 4. třídy začal sám (na upozornění) chystat aktovku a nemusím s ním sedět u domácích úkolů.
Když ho poprosím, aby vysal, tak pět vteřin vysává a pak už jen vysavačem straší psa, kočku i bráchu a dělá bordel.
Ráda bych to změnila, ale nevím, jak na to. ![]()
Mám syna 10 a dceru 8 a většinu z toho co píšeš zvládají už pár let. Oblečení si vybírají sami, já jen případně posílám převléct, když neodhadnou teplotu a nebo je jim jejich oblíbené tričko už malé. Myjou se taky už min. dva roky sami, my jen pošleme ať se vykoupají a umyjou zuby. Umí si upéct buchtu - to jsem teda v dosahu, ale už do výroby nezasahuji, jen vyndavám z trouby. Umí si ukrojit a namazat chleba, nakrájet zeleninu, obstarají se s pitím. Syn se stará o odpadky - odnáší do popelnic, hlídá odvoz. Střídají se u myčky. Připravují a sklizí ze stolu. Uklízí si špinavé prádlo a své pokojíčky.
Dá se říct, že při distanční výuce mi dávali jen kontrolovat úkoly a to byla v té době 1 a 3 třída. Jinak zvládali sami.
@Tamtama píše:
Syn, 10 let, adhd
Nedělá nic. Myju ho včetně vlasů, oblečení do skříně mu uklízím, chystám mu oblečení do školy (jinak by šel jak šupák), uklízím mu v pokoji, protože je mi líto mladšího syna, že v tom chlívě musí žít, ač sám je celkem pořádný.
Pití si sám udělá až večer, přes den nemá žízeň. Jídlo to samé, sám si nevezme, nemá hlad. Kdyby si měl sám něco ohřát, radši umře hlady. I když michana vajíčka zvládne, když chce. Teď si v průběhu 4. třídy začal sám (na upozornění) chystat aktovku a nemusím s ním sedět u domácích úkolů.
Když ho poprosím, aby vysal, tak pět vteřin vysává a pak už jen vysavačem straší psa, kočku i bráchu a dělá bordel.
Ráda bych to změnila, ale nevím, jak na to.
To je ale trochu jiné, když je nemocný.
Naše děti 10 a 11 samy vstávají a vypravují se do školy. V té době už jsme v práci. Umí palačinky, míchaná vajíčka, toasty, krupickovou kasi, okurkový salát,… Chodí s košem, králíkovi na trávu, menší nákup, myčku obslouzi, pověsí prádlo, sundají, ta menší žehlí jednodušší kousky. Zalejou kytky, úkoly a věci do školy si dělají samy. Nesnáší tedy luxování a v pokojíčku je jak po výbuchu atomovky, ale mohlo by být hůř.
@Anonymní píše:
@prokr Asi máš pravdu, jako averze to úplně není, ale že bych se vylozeně těšila, až tu bude, to taky ne, noAle troufám si říct, ze nikdy na mně nepoznala, ze bych dělala nějaké rozdíly, nebo ji neměla ráda. Po krušných začátcích, kdy jejímu tátovi chvíli trvalo, než pochopil, že jí nikdy nebudu dělat druhou matku a že je starost o její potřeby primárně jeho úkolem, si to tak nějak sedlo, já jim do toho nemluvim, jak to mají nastavený, nemíchám se do výchovy, a když už je to na mě moc a bojím se, že bych musela něco říct, jdu si radši zaběhat. Jsou ale i situace, kdy se jí před tátou zastanu, když třeba je k ní někdy nespravedlivej. Ale prostě tahle nesamostatnost už ve mně bublá dlouho a moc těm dobrým vztahům neprospívá
Já vím je to těžký…Tohle je velké téma.
Sama jsem byla „macecha“ a moje děti svého času měly „macechu“. A mohla bych vyprávět ![]()
Moje dcera 11 let si dela svačiny jedine sama. Umí uvařit ( od řízků, po minutku, asi kromě omáček téměř co ji napadne - podle receptu, taktéž pece, to ji moc baví, kolac, bábovka. ), hlida sestru, 1 rok, umí se o ni báječně postarat. Veci jako osobní hygiena, vlasy, atd neřeším nejméně 3 roky uz, ta by mne hnala, kdybych se chystala ji lézt do sprchy
nandat si jídlo nebo pomoct s myčkou, pradlem do skříně atd považuji v tomto věku za samozřejmost, že umí.