Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Co již je ve vztahu k dítěti diktátorství?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.7.14 22:16
Tak to je tedy síla, napadá mě, zda některý z tvých rodičů (nebo oba) neměli nějakou obsedantní poruchu, protože to co popisuješ tím zavání… Já si myslím, že když k tomu budeš přistupovat s rozumem a citem, tak si určitě vytvoříš nějaké přijatelné normy, které bude dítě dodržovat a stále se cítit dobře. Z toho co jsi zmínila, si myslím toto:
- jídlo - zvykat u stolu jíst ano, ale prostírání a kraviny kolem být můžou, ale nedělala bych z toho drama. taky bych neřešila jídlo, kterým nelze nic upatlat, polít apod. to bych klidně dovolila i mimo stůl. Prostě rozumně - co se jí příborem, nebo může nadělat binec u stolu, co se jí rukama a nenadělá se binec i kdekoliv jinde - podle situace.
- malování - v pokojíčku bez nějakých dalších opatření, pokud bude malovat třeba v obýváků tak pak pod to noviny, pokud by se tím mohl stůl poničit nebo tak nějak.
- skříň, knihy - nějak složené a srovnané ano, ale přesné komínky a řazení podle barev, žánrů a kdovíčeho už mi přijde ujetý a naprosto zbytečná buzerace.
- koukání na televizi - tady bych neřešila jestli dítě, sedí, leží, stojí u toho na hlavě - ať si doma dělá pohodlí
a další věci - vedla bych dítě tak, aby nic záměrně neničilo, ale zase pokud by se něco někde náhodou rozbilo, nedělala bych z toho drama. U malýho dítěte by měli rodiče dát cenné věci z dosahu sami do doby než se bude dát dítěti vysvětlit, že má dávat na takové věci pozor. Ale u obyč věcí bych tak nějak čekala, že se můžou časem zničit. Jsou to jen věci
Takto nějak k nám přistupovali doma a tak nějak to mám v plánu i já také čekáme první a rodit budu ve čtvrtek
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.14 22:16
Tak buď ráda, že jste nejedli ve vaně, kamarádky z dětství tam museli, aby jako děti nic nezašpinily 
To co popisuješ by pro mě už bylo pedantství.
Jak už bylo psáno výše, musíš si nastavit pravidla sama, aby jste se cítili dobře všichni.
U nás je pravidlo-než se jde spát, než se jde ven - všechny hračky jsou uklizené. Jídlo - jak které - hlavní u stolu v jídelně, sváča klidně v obýváku…někdy by totiž mohli sedět v jídelně celý den, protože to je jablíčko, banán, jogurt, křupky 
Knihy neřeším - v polici, oblečení do koše, skříň rovnám zatím jen já, když si starší bere trika dle výběru..nejlépe po vzoru tatínka - zespod je to nejlepší 
Také jsem byla vychovávaná, že v obýváku se nejí, sedí..na gauči jsme měli přehoz a na tom deku, aby se ten přehoz nezašpinil, neboť byl bílý…je fakt, že mamka teď uznává, že to bylo ujeté..ale prach a další jednou týdně…takovýto dril měly děti vojáků
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.14 22:18
@Komediantka 1 jeje, to jsi popisovala moje detstvi? my ted aplikujeme vychovu dohodou a konverzaci takze kdyz ji jde dil pohadky co nutne potrebuje videt a je zrovna obed, ji u televize, sem tam mame barvu na zdi a bordel v pokojicku i 3 dny, dokud o nej vylozene nezakopavame a nijak to nehrotim. Prijdou me to blbosti a na zasadnich vecech se vetsinou domluvime co ano, co ne a proc. (dceri jsou 4) z detstvi nesnasim vetu A proc? Protoze jsem to rekl. Za me meze ano a zbytek nehrotit. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.14 22:18
@slavuska1 píše:
No, to je zajímavý téma. já vyrůstala v podobném prostředí, jídlo nikdy jinde než u stolu, bez výjimek, máti jedla v křesle, a mě nutila u stolu, že jsem „prase“. malování vodovkama u nás neexistovalo, jen pastelkama, a u stolu, všechno nalajnovaný. nejvíc mě štvalo, že nemám sourozence, byla jsme jen já a máma, takže nebylo na koho něco svést, postě když jsem něco podělala, bylo do očí bijící, že jsem to byla jáupřímně řečeno, jak jsem začala bydlet ve svém, tak mám problém jíst právě u stolu, prostě mě to nutí, na gauč, s talířem v ruce, až takový mám k tomu stolu odpor. občas se přemůžu kvůli dětem. oni musí jíst většinou u stolu, ale sem tam jim dám jídlo i na gauč k televizi, takový kompromis. ale obecně, pořádek, a tak, mám pocit, že mám ty otěže až moc povolené, snažím se dělat všechno přesně naopak, než bylo u nás, mámu mám moc ráda, ale ten systém její mě štval, neskutečně
O to jsem se taky pokoušela co jsem se osamostatnila. Když jsem byla s našima nesnášela jsem sobotní úklidy, mytí nádobí v napuštěném dřezu, přesýpávání jídla do menších hrnců… apod…
Ze začátku se mi to dařil a cítila jsem svobodu 
jenže časem jsem zjistila, že když chodím do práce, tak nejlepší je opravdu uklidit v sobotu ať mám v neděli klid a přes týden nestíhám.
Jídlo jsem začala přesypávat taky, jelikož v těch velkých to nevlezlo do lednice, vzhledem k vysoké spotřebě vody jsem začala napouštět dřez… a aby toho nebylo málo, zjistila jsem, že jsem totálně nervní a protivná, když se má někam jet a já musím balit a chystat… přesně jako moje máma, na které jsem to nesnášela
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.14 22:25
@slavuska1 píše:
No, to je zajímavý téma. já vyrůstala v podobném prostředí, jídlo nikdy jinde než u stolu, bez výjimek, máti jedla v křesle, a mě nutila u stolu, že jsem „prase“. malování vodovkama u nás neexistovalo, jen pastelkama, a u stolu, všechno nalajnovaný. nejvíc mě štvalo, že nemám sourozence, byla jsme jen já a máma, takže nebylo na koho něco svést, postě když jsem něco podělala, bylo do očí bijící, že jsem to byla já
Tak to si mě připoměla..také u nás neexistovalo, kreslit vodovkama jen pastelky stůl srovnaný pomalu jako to bylo v básníkách dle sektoru A, B,C
Když jsem se osamostatnila a odstěhovala moje první snídaně byla v posteli 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.14 22:28
@Komediantka 1 píše:
Prý jsem byla hodné a poslušné dítě
Zrovna jsem to chtěla napsat. Já jsem vyrůstala před 30ti léty a taky jsme měli doma pravidla, která se mi nelíbila a já je s dětmi tak striktně nedodržuji. Nebylo to tedy tak hrozné jako u vás, ale pořád jsem slyšela nikam si to jídlo nenos, jí se jen u stolu, když jdeš ven nezapomeň si klíče, nikdo ti nebude pořád otvírat, každou sobotu, si pořádně ukliď pokojíček, skříň, vysaj, utři prach, dávej si pozor na své věci, knížka není hračka važ si ji atd., ale mně to nikdy nijak moc neomezovalo, spíše na to vzpomínám s humorem, asi jsem tak poslušná jako ty nebyla. Mám názor jak už tady byl napsaný, pravidla by být měla, ale ne přehnané. Výjimky povoleny, ale aby dítě pochopilo, že je to jen sem tam. Hračky uklízet, ale ne sterilní prostředí podle barev a velikostí, jíst u stolu, ale opět není nutné nemít na stole ani drobek atd. atd. Pokud nad tím tak přemýšlíš, půjde ti to samo neboj, budeš dobrá máma. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.14 22:28
@pepřenka píše:
O to jsem se taky pokoušela co jsem se osamostatnila. Když jsem byla s našima nesnášela jsem sobotní úklidy, mytí nádobí v napuštěném dřezu, přesýpávání jídla do menších hrnců… apod…Ze začátku se mi to dařil a cítila jsem svobodu
Jídlo jsem začala přesypávat taky, jelikož v těch velkých to nevlezlo do lednice, vzhledem k vysoké spotřebě vody jsem začala napouštět dřez… a aby toho nebylo málo, zjistila jsem, že jsem totálně nervní a protivná, když se má někam jet a já musím balit a chystat… přesně jako moje máma, na které jsem to nesnášela
tak přendávání jídel, to mi nevadí, alemoje máti měla ještě jednu specialitu, všechno v pytlíkách 
oblečení zejména, její skříň? jeden pytlík vedle druhýho, člověk vezme pytlík, z něj vytáhne další pytlík, a teprve z něj halenku a moje oblečení bylo samozřejmě taky v pytlíkách, no hrůza 
a když jsme někam jeli, tak takovou toaletní tašku byla schopná mít v pytlíku, ten byl v dalším pytlíku, ten byl v malý igelitce, a ta byla ještě ve velký igelitce takže poslední den každé dovolené mě ráno budilo už snad od 5 nebo od 6 ŠUSTĚNÍ!! brr, jak já to nesnášela 
než zabalila každou svoji věc do 10 pytlíků, to trvalo hezkou dobu, to bylo šílený. z toho jsme si odnesla takovou úchylku, že svoje oblečení naopak do kufru házím, jak mi přijde pod ruce, pak nikdy nevím kde co mám, pokud jedeme autem, tak co se nevejde, narvu do jedný igelitky, no na recepci na mě koukají občas divně, když jdu s igelitkou. štve mě to, to jo, že se v tom pak nevyznám, ale všechno lepší, než miliarda pytlíků 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.14 22:32
@slavuska1 chudinko tak to te fakt lituju a ja myslela ze moje mama je pedant asi se ji pujdu omluvit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.14 22:33
@slavuska1 píše:
tak přendávání jídel, to mi nevadí, alemoje máti měla ještě jednu specialitu, všechno v pytlíkách
Tak to je mazec a víš důvod proč to dělala? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.14 22:36
@kozisek píše:
Tak buď ráda, že jste nejedli ve vaně, kamarádky z dětství tam museli, aby jako děti nic nezašpinilyJak už bylo psáno výše, musíš si nastavit pravidla sama, aby jste se cítili dobře všichni.
Také jsem byla vychovávaná, že v obýváku se nejí, sedí..na gauči jsme měli přehoz a na tom deku, aby se ten přehoz nezašpinil, neboť byl bílý…je fakt, že mamka teď uznává, že to bylo ujeté..ale prach a další jednou týdně…takovýto dril měly děti vojáků
U nás je pravidlo-než se jde spát, než se jde ven - všechny hračky jsou uklizené. Jídlo - jak které - hlavní u stolu v jídelně, sváča klidně v obýváku…někdy by totiž mohli sedět v jídelně celý den, protože to je jablíčko, banán, jogurt, křupky
ve vaně?! to je docela mazec, ještě že to mámu nenapadlo Jéé to jsi si mě dostala, protože u nás v obýváku bylo naprosto to samé-přehoz a bílá deka Máma každý den utírala prach, luxovala atd..Jinak můj otec sice nebyl u vojáků ale u policie
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.14 22:38
@slavuska1 píše:
tak přendávání jídel, to mi nevadí, alemoje máti měla ještě jednu specialitu, všechno v pytlíkách
omlouvám se své matce tak tohle muselo být strašné
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.14 22:40
@berushkacz píše:
Zrovna jsem to chtěla napsat. Já jsem vyrůstala před 30ti léty a taky jsme měli doma pravidla, která se mi nelíbila a já je s dětmi tak striktně nedodržuji. Nebylo to tedy tak hrozné jako u vás, ale pořád jsem slyšela nikam si to jídlo nenos, jí se jen u stolu, když jdeš ven nezapomeň si klíče, nikdo ti nebude pořád otvírat, každou sobotu, si pořádně ukliď pokojíček, skříň, vysaj, utři prach, dávej si pozor na své věci, knížka není hračka važ si ji atd., ale mně to nikdy nijak moc neomezovalo, spíše na to vzpomínám s humorem, asi jsem tak poslušná jako ty nebyla.
Děkuju, budu se snažit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.14 22:41
@slavuska1 píše:
No, to je zajímavý téma. já vyrůstala v podobném prostředí, jídlo nikdy jinde než u stolu, bez výjimek, máti jedla v křesle, a mě nutila u stolu, že jsem „prase“. malování vodovkama u nás neexistovalo, jen pastelkama, a u stolu, všechno nalajnovaný. nejvíc mě štvalo, že nemám sourozence, byla jsme jen já a máma, takže nebylo na koho něco svést, postě když jsem něco podělala, bylo do očí bijící, že jsem to byla já
Zaujalo mě, žes neměla sourozence a přitom jsem od tebe četla, žes chtěla hodně dětí Není důvod, že ti v dětství chyběl?
K tématu, připadá mi to na hlavu 
Jsem svobodomyslná a ráda tu svobodu dávám i svým dětem. Jíst a pít se musí v sedě(malé děti) kvůli bezpečnosti, jinak jíme buď u stolu nebo na gauči anebo na terase…A to ostatní? Je to mimo moje chápání, nesnáším takovouhle buzeraci dětí 
Táta měl taky pedantské sklony(nesnášeli jsme to jako děti),manžel je má taky, ale já se nedám a nedám ani děti. Takže když chce mít myčku srovnanou podle sebe, musí si jí naskládat sám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.14 22:42
Zakladatelko to co popisuješ je dílo, dílo toho jak rodiče tohle stebou dokázali . až na to barevné uspořádání ve skříní mám vše naklizeno a ráda pořádek, každý den vytírám a když mi jen malá něco ukápne tak to setřu hadříkem a je po hrůze, nenervuju jí, je to dítě. hraje si kde chce, uklidí si po sobě, obědvá zásadně u stolu a má dětské prostírání, které si sama vybrala, a vyžaduje ho snídá taky u stolu ale u snídaně musí mít od mala pohádku na přenosném dvd nevím jak odebrat večere u stolu.do obýváku si bere sváču, mlsky apod.jo a strašně drobí, takže jako jsem s hadrem největší kámoška dennodenně. někdy jsem ztoho už tak unavená, ale neberu jí její detství a pohodu, má to tak ráda. největší hrúzu tropí v koupelně…cákance, kapky neli kaluže na pokyn ruce se myjí mýdlem, veme dávkovač a pumpuje aspoň dvacetkrát!!volila bych tobě příjemnou a vyhovující výchovu, já jsem měkýš u mě pořádek ano, ale hodně to doma odskáču, za vším pobíhám a utírám, nevím jak se toho zbavit 
blahopřeju k mimi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
