Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A nezabralo by ‚len‘ spolocne kocikovanie? Ja viem, ze zakladatelka uz ma dve deti, a to starsie asi bude rusit… Alebo vyslat chlapa sameho s kocikom. Ten moj to maval rad. Decko zaspalo, on vypol hlavu a len prekladal nohu pred nohu… a zakladatelka zatial moze so starsim doma pripravit pre tatinka svacinu/veceru… moj chlap miluje jednohubky, tak ked mu chceme len tak zlepsit naladu, tak ich so slecnami upatlame. A on sa usmeje aspon ked zbada, ze sme nanho mysleli… pretoze potom ta mensia zo vsetkych kuskov pokradne kyslu uhorku ![]()
Já bych se zeptala nejprve manžela, jestli vůbec nějaké společné aktivity chce a stojí o ně.
@elvia2 píše:
Já bych se zeptala nejprve manžela, jestli vůbec nějaké společné aktivity chce a stojí o ně.
Ja sa obavam ze nie… mala som takeho byvaleho (ano, zase o nom pisem, a to napriek tomu som z neho vyliecena
)… najprv vsetko ano, do vsetkeho hrrrr, hviezdicky v ociach… potom chmurave ksichty, ticha domacnost a na otazku ‚tak preco si do toho siel‘ nestastne ‚nevim‘. Mohla som sa rozkrajat. Mohli sa rozkrajat jeho aj moji kamosi. Proste to jeho ‚nevim‘ a ‚neco je spatne‘ bolo neprekonatelne.. chyba v nastaveni v jeho hlave… ale pretoze sme mali spolocnu iba jednu kytku v kvetinaci, som dnes rada ze si na svojom vytrval a je byvaly ![]()
@atominnka píše:
@sissi79 kamarádky mám všehovšudy 2, kterým bych děti svěřila a obě dvě mají svoje 2děti. takže nic. známých máme dost, ale nikomu z nich bych děti nesvěřila ani já, ani muž. No a o agentuře žádné nevím
Ale to neřeš, sice mě to ubíjí, ale i tak si s mužem rozumíme
Co jednou pohlidat vy kamaradce a priste naopak? Urcite resi ten samy problem…
No a zakladstelka to evidentne neustala a je v cudu ![]()
Na otazky neodpovida a ani neodpovidala..
Myslím, že se to zlomí časem samo, až děti povyrostou a budou pro něj parťáci (pokud ovšem do té doby vydržíš). Jinak nic lepšího než holky nevymyslím, chce to
Můj manžel (i když má holky rád) taky nikdy nepomáhal s miminkama, o starší se začal starat, až když se s ní dalo něco podnikat (kolem 3 let), ale teď už super, bere ji všude kam se dá (už nepotřebuje přebalovat a dá se s ní domluvit
Věřím, že se to časem zlomí i u vás, chce to vydržet ![]()
@sissi79 píše:
Co jednou pohlidat vy kamaradce a priste naopak? Urcite resi ten samy problem…
Tak neviem, postrazit kamoske jedno dieta este davam, ale dve k mojim dvom je uz trosku zahul
A tiez by som nedala svoje dve kamoske, co ma este len jedno, a nie je zvyknuta na to, ze sa surodenci biju jak kone, potom pusinkuju, a potom zase biju jak kone a revu ze sa cele Brno otriasa.
@Bábi Zlopočasná píše:
Tak neviem, postrazit kamoske jedno dieta este davam, ale dve k mojim dvom je uz trosku zahulA tiez by som nedala svoje dve kamoske, co ma este len jedno, a nie je zvyknuta na to, ze sa surodenci biju jak kone, potom pusinkuju, a potom zase biju jak kone a revu ze sa cele Brno otriasa.
Pamatuju si na první rok po porodu druhého dítětě. Od 7m jsem mimčo záměrně nechávala hlídat i babičkou (tatínek bohužel odmítal) abych mohla někdy z domu, aspoň sama na nákup. A taky jsem chtěla trávit nějaký čas jen s mužem (kavárna, výstava, procházka, večeře..). No, tak v prckově 8měsících jsme byli hodinu v cukrárně a v 11měsících společně v novém obchodním centru (bylo potřeba jednak něco nakoupit, druhak jsem chtěla vidět tu architekturu a prostě vypadnout do města, dát si v klidu s mužem kafe.). No, když jsem to teda naplánovala a zařídila hlídání tak šel. Sám od sebe nikdy nevymyslel nic. Neměl potřebu být ani se mnou sám, ani společně jako rodina. Docvaklo mu to, až když jsem vyhlásila konec, prostě trpělivost přetekla. Přitom jeho jsem vždycky ve všem podporovala, kdykoliv chtěl večer ven nebyl problém.
Jinak ale souhlasím s tím, že je potřeba trávit i čas jen spolu, zvlášť pokud to jednomu chybí (pokud to nechybí ani jednomu nemusí se od dětí hnout ani na vteřinu), hlídání se sehnat dá, někdo z rodiny, kamarádka, známá, na inzerát..cokoliv.
@ruzovasrnka v 11.55 - no a neříct mu křivé slovo, aby se náhodou neurazil. Tak se dá žít?
@sissi79 právě že ani jedna toto neřeší, jejich rodiče i prarodiče hlídají, takže jsou v pohodě
u nás právě těžko hlídat další děti, máme jen 1+1
![]()
@elvia2 píše:
Já bych se zeptala nejprve manžela, jestli vůbec nějaké společné aktivity chce a stojí o ně.
no, to je slovo, já k nám domů tahat nějakou cizí studentku či pro děti cizí paní na hlídání přes agenturu jen proto, aby mohla být romantická večeře, myslel by si manžel, že mi hráblo.
@Anonymní píše:
@sissi79 píše:
jak dlouho ceka? 3 roky od prvniho ditete k druhymu.. a ted?
Tohle jsem nikde neřekla.
@Kies Žádnou krizi jsem nezaplácávala, dalším dítětem. Otěhotněla jsem rok po vyjasnění si situace. Jasně nechoval se jako 100% táta, ale oproti tomu co bylo a jiným chlapům, byl skvělý. Mám snad od chlapa očekávat, že se bude chovat přesně podle mých představ? Asi těžko.
Já bych s ne100-% tátou dítě neměla… A to není o tom, aby dělal vše podle tebe, ale aby dělal vše pro své dítě, to pro vyjasnění, ale… Přijde mi, že ho tu stále jen omlouváš, tak tedy vlastně nevím, co chceš slyšet.. Holky tu radí, vyražte někam, nechceš, udělej tohle, nemůžeš, jsi tolerantní, skvělá manželka a partner se k tobě a dětem chová, tak jak se chová… Začala bych asi nejdřív u sebe… A než ho vzala na pranýř, udělala něco pro to, aby se to změnilo… Věnovat se nemůžeš stále jen dětem a jeho odsunout, kam myslíš, že to spěje?! Určitě ne k lepší situaci… Počkat pár let až dítě povyroste, abys s nim něco podnikla?! Tobě se chce čekat několik let na zlepšení?! Vyrážíte pryč… Někam… Společně… Aspoň jako rodina?
Páni, tak tohle je zase velice poučná diskuse, děkuji všem přispívajícím za ni! Omlouvám se, já bohužel k tématu nemám co říct. Ale chtěl bych zmínit, jak je super číst tyhle diskuse tady a díky nim si předem uvědomovat a připravit se na problémy, které mě čekají, až jednou někoho budu mít. Uvědomit si, jaké to bude mít následky, až udělám tu a tu velkou změnu ve svém životě a co to může přinést za problémy. A budu si vědět rady jak je řešit, doufám tedy
.
Já jsem se nad touto situací zamyslel, říkám si, manžel asi byl přesvědčen, že je připraven na roli otce, bohužel se ukázalo, že se mýlil a možná vůbec rodinný typ není. Zkouším se vžít do jeho situace. Řekněme, že budu mít pocit, že jsem připraven na založení rodiny, ale krátce na to zjistím, že jsem se spletl a že na to nejsem. Tak… moje vina, musím si nést následky a nějak to vydržet, na druhou stranu bych ocenil snahu manželky, aby se snažila najít si čas jen pro nás dva… Myslím, že ostatní radí dobře, zakladatelko.
@Kies píše:
Já bych s ne100-% tátou dítě neměla… A to není o tom, aby dělal vše podle tebe, ale aby dělal vše pro své dítě, to pro vyjasnění, ale… Přijde mi, že ho tu stále jen omlouváš, tak tedy vlastně nevím, co chceš slyšet.. Holky tu radí, vyražte někam, nechceš, udělej tohle, nemůžeš, jsi tolerantní, skvělá manželka a partner se k tobě a dětem chová, tak jak se chová… Začala bych asi nejdřív u sebe… A než ho vzala na pranýř, udělala něco pro to, aby se to změnilo… Věnovat se nemůžeš stále jen dětem a jeho odsunout, kam myslíš, že to spěje?! Určitě ne k lepší situaci… Počkat pár let až dítě povyroste, abys s nim něco podnikla?! Tobě se chce čekat několik let na zlepšení?! Vyrážíte pryč… Někam… Společně… Aspoň jako rodina?