Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nešlo by tchyni koupit něco takového?
https://www.marre.cz/…perky-s471CZ
Na tom není nic divného, každý se se ztrátou vyrovnává jinak. Je mi jí moc líto, potřebovala by tu tragédii nějak zpracovat.
@Kazimíra Olejovka píše:
Na tom není nic divného, každý se se ztrátou vyrovnává jinak. Je mi jí moc líto, potřebovala by tu tragédii nějak zpracovat.
Nas ztráta tchána také strašně mrzí… Ale nejsem si jistá jestli chodit s urnou je úplně fajn způsob vyrovnání..:(
Je to zvláštní… Ale každý se smrtí vyrovnává jinak. Možná ji to, že je sama a nemá v této době nablízku příbuzné spíš nahrála k tomuto zvláštnímu počínání. Upřímně, kdyby mi v této době zemřel manžel a já měla doma urnu s jeho ostatky, omezen pohyb venku a kontakt s rodinou, možná bych si s ním povídala a měla jej v ložnici. A to upozorňuji nejsem žádný cvok
když někoho moc miluješ, on to náhle odejde a ty máš pocit, že jste si spoustu věcí neřekli či něco zůstalo nevyrčeno… Moje známá ma třeba rodiče v obrazu nad krbem, povídá si s nimi pravidelně. Avšak do postele si je nedává. Neodsuzovala bych. Snažila bych se s ní o tom mluvit, no a jak přijde chvíle, kdy jej někam uloží, tak se to srovná.
Ten přívěsek na popel je fajn nápad
jinak bych z ní asi úplného magora nedělala, myslím, že to pro ni musí být dost rána
@Anonymní píše:
Nas ztráta tchána také strašně mrzí… Ale nejsem si jistá jestli chodit s urnou je úplně fajn způsob vyrovnání..:(
Jen obranný mechanismus. Pomáhá jí to se s tím vyrovnat. Nemůžou přijít, urnu sebrat a říct, že je divná. Chce to citlivý a respektující přístup.
Je to zvlastni, ma zvlastni zpusob vyrovnani se s tim. Mozna bych ji zkusila nejak setrne navrhnout psychologa, aby se s tim vnitrne vyporadala…nevim, nejak si to neumim predstavit
ale nikdo z mych blizkych nemel doma urnu.
Po smrti velmi blízké osoby jsem byla hodně v hajzlu. Na místě činu jsem si sebrala několik listů s jeho krví, část mám doma, část mám v autě. Nijak se s tím nemazlim, ani si to neprohlížím. Dává mi to prostě pocit, že je tak stále se mnou. Zní to blbě, ale asi mi to dost pomohlo překonat, co se stalo a tu ztrátu.
Zas tak divné mi to nepřijde. Vždy mi spíš nepasovalo už od dětství, že je někdo s námi celý život a pak najednou ho dáme do cizího místa mezi ostatní, proč? Kdyby zemřel manžel dřív, nechám si ho doma, at se taky kouká na televizi. Nikam bych ho nevozila, ale seděl by pěkně doma tam kde je zvyklej.No a až umřu já, mám s dětmi domluveno, že nás pak někam vysypou, nebo udělají na chalupě kolumbárium, to podle jejich uvážení. Když umřu dřív já, nejspíš zůstanu taky doma v obýváku. Děti ví, že na hřbitov nee.
Tchýně ho asi moc milovala. Vyrovnává se se ztrátou po svém. Ač oba důchodci, nic to nemění na tom, že ovdověla tři týdny po svatbě. Manželovo „měla bys brzdit“ mi přijde strašlivě necitlivé. Nám pomohlo o ztrátě hodně mluvit s ostatními příbuznými, povídat si o vzpomínkách a tak. Je tchýně obklopena lidmi? Pokud o jejich přítomnost tedy stojí.
Já to dokážu pochopit. Když mi umřela milovaná babička, shodou okolností jsem měla doma urnu já a musím říct, že mi to bylo příjemné. Měla jsem ji v obýváku.. Po asi dvou měsících jsem cítila, že už ji dokážu nemít tak blízko u sebe, že už se cítím na to, uložit babičku na hřbitov. Bylo to takové pozvolné a přirozené. Pokud je to 2 měsíce, co tchýni manžel zemřel, ještě bych jí dala čas. Pokud by vypadala, že se s tím nedokáže vyrovnat i po půl roce, nabídla bych ji pomoc psychologa.
Ahojky! Řešíme v rodině takovou nešťastnou situaci a úplně nevíme jak se s ní srovnat.
Má tchýně ( máme celkem fajn vztah ). Měla 9 let partnera, po 9 letech se vzaly, a 'tchán ' po 3 týdnech od svatby nečekaně zemřel na infarkt - nedalo se nic dělat. Byla to rychlovka. Původně měl být pohřeb, vzhledem k situaci ale se tchýně s dětmi 'tchána 'dohododla že s pohřbem počkají až se všichni budou moc vidět. ( Tchýni je 60 - tchanovi 68 ) oba byli rozvedený, oba děti z předchozích vztahu. Jenže- tchýně má tedy manžela doma v urně a to je hrozný co se děje. Každou chvíly volá mému muži že s manželem jeli tam a tam. ( v té urně) že s ní spí v posteli.. nosí ho na návštěvy. Včera s ním jela na výlet do prahy. A měla ho na sedadle spolujezdce. Manžel jí dneska řekl že už by měla brzdit. Tchýně mu na to odpověděla ze to neni nic hrozného a že zrovna vedle ní leží ma polštáři. Je po smrti 2 měsíce.. A tak mě zajímá.. je to divný? Nebo prostě potřebuje jen čas? Jak to vnímáte?