Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@novina a co by jsi chtěla děvenko? Jako že ty jsi si pořídila děti, tak je jejich povinnost se o ně patřičným dílem starat, aby se eventuelně dočkali vaší pomoci ve stáří? Není to tak trochu DOST sobecké z téhle strany? ![]()
To opravdu není ničí povinnost. Jen někdo k tomu prostě má chut´a dělá to rád, někdo ne. To je celé. Zaplatˇ bánbů za to první, i s tím druhým se dá žít v pohodě a míru ![]()
@berry4 píše:
@novina a co by jsi chtěla děvenko? Jako že ty jsi si pořídila děti, tak je jejich povinnost se o ně patřičným dílem starat, aby se eventuelně dočkali vaší pomoci ve stáří? Není to tak trochu DOST sobecké z téhle strany?
To opravdu není ničí povinnost. Jen někdo k tomu prostě má chut´a dělá to rád, někdo ne. To je celé. Zaplatˇ bánbů za to první, i s tím druhým se dá žít v pohodě a míru
To určitě ne, já jen chápu zakladatelku diskuze a pokud vím, tak ona píše, že mamince taky dost pomáhají když potřebuje, snaží se s ní komunikovat, tak je samozřejmé, že to očekává od ní. A myslím, že zakladatelka nemá problém s nějakým hlídáním dětí, ten je trochu někde jinde.
Naprosty souhlas s Berry, zakladatelko bud vubec rada, ze maminka prijde na hodinku, ja na jejim chovani nic spatneho nevidim
sama se tesim, az deto odrostou a ja si zacnu zit svuj zivot a rozhodne nehodlam jim stat za zadkem a se vsim pomahat
Mám doma něco podobného. Žijeme s mamkou v jednom domě a ona je prostě takový ten generál, kde všechno musí být po jejím. Mám dvě děti, obě má ráda, ale že by třeba sama přišla na návštěvu nebo si děti vzala ven, tak to ne. Tu starší, s tou se to teď zlepšilo, s ní občas dokáže být, jelikož už má 6 let, ale s mladším 1 rok nevydrží. Myslím, že je to hodně o tom, že chce mít klid a ticho a dělat si co chce, což s takovým mrnětem nejde. Zkoušela jsem si s ní promluvit, ale prostě nechápe to, takže jsem se smířila s tím, že nikdy nebude hlídací babička. Jediné co mi vadí je to, že před okolím ukazuje, jak je perfektní dokonalá hlídací babička, začne na malého šišlat, volat ho, chovat, jen když vidí někoho ze sousedů. Pro mě poslední kapka bylo to, že jsem k ní přišla, že potřebuju pomoct s dětma ve vaně (manžel byl v práci) a řekla mi, že je tam Ulice a že je Ulice přednější, od té doby se nevnucuju a nechávám tomu volný průběh.
@mmonica píše:
Naprosty souhlas s Berry, zakladatelko bud vubec rada, ze maminka prijde na hodinku, ja na jejim chovani nic spatneho nevidim
sama se tesim, az deto odrostou a ja si zacnu zit svuj zivot a rozhodne nehodlam jim stat za zadkem a se vsim pomahat
Já od mamky nechci nějaké pomoci se dožadovat, vím jaká je. Jen teda nevím jestli je běžné, že mamka přijde, koukáme tady na sebe, ještě že máme živé dítě, tak tady není ticho. Trochu se právě i obávám, že zase takovéhle návštěvy přestanou bavit mě.
Dotaz jsem psala právě proto, aby k tomu nedošlo hlavně.
@luckyhorse Já to nezažila s Ulicí, ale s tím, že jsem 3 týdny po porodu nutně potřebovala pomoct, aspoň vzít malou ven v kočárku, manžel byl v práci a bylo hodně zle, věděla jsem, že mamka je doma, ale nemohla, protože šla na nějakou akci a od té doby si o žádnou pomoc neříkám už taky raději, aby se právě vztah nezničil úplně.
@Anonymní píše:
Já od mamky nechci nějaké pomoci se dožadovat, vím jaká je. Jen teda nevím jestli je běžné, že mamka přijde, koukáme tady na sebe, ještě že máme živé dítě, tak tady není ticho. Trochu se právě i obávám, že zase takovéhle návštěvy přestanou bavit mě.Dotaz jsem psala právě proto, aby k tomu nedošlo hlavně.
ja pochybuji, ze ji zmenis, bud to musis respektovat a nebo ty navstevy ukonci, kdyz Te nebavi
moje matka zas vydrzi cely den mlit jenom o sobe, stale to same dokola, kdyby jsme se alespon hodinu bavili o detech, byla bych stastna
@mmonica píše:
ja pochybuji, ze ji zmenis, bud to musis respektovat a nebo ty navstevy ukonci, kdyz Te nebavi
moje matka zas vydrzi cely den mlit jenom o sobe, stale to same dokola, kdyby jsme se alespon hodinu bavili o detech, byla bych stastna
ANi nemám v úmyslu ji měnit, to nejde, ale pořád mi vrtá hlavou, že si přece nemůže myslet, že bude vždycky a pořád po jejím. To musím vyřešit nebo na tom něco změnit. Nepřipadá mi moc normální, že u nás může být, můžeme jít s malou ven, ale pořád jim musím asistovat. Přece babička snad může být hodinku s vnučkou sama venku třeba, když teda chce se s ní vidět. Tomu nějak nemůžu porozumět. ![]()
@Anonymní píše:
ANi nemám v úmyslu ji měnit, to nejde, ale pořád mi vrtá hlavou, že si přece nemůže myslet, že bude vždycky a pořád po jejím. To musím vyřešit nebo na tom něco změnit. Nepřipadá mi moc normální, že u nás může být, můžeme jít s malou ven, ale pořád jim musím asistovat. Přece babička snad může být hodinku s vnučkou sama venku třeba, když teda chce se s ní vidět. Tomu nějak nemůžu porozumět.
no podle me nemusi, je to jeji dobra vule
@mmonica píše:
no podle me nemusi, je to jeji dobra vule
A jo, tak to se nad tím takhle zkusím zamyslet, jen teda nevím ještě jak to třeba vysvětlovat dceři, že se babička nemusí, když zase dcera chce být s ní sama. čím je dcera starší, tak se mi to teda hůř a hůř vysvětluje, pořád se vymlouvám, že je v práci, ale asi jednou řeknu, že se jí prostě nechce a zase budu za špatnou, takže ono je to asi jedno ![]()
Anonymní,
a kolik je dceři let? Možná si s ní prostě tvoje máma neví zatím rady a až bude starší, tak spolu začnou trávit víc času.
A možná už jsem unavená, ale nějak jsem si nevšimla, co vlastně od svoji maminky očekáváš a co po ní vlastně chceš?
Víš, já už třeba mámu nemám a dala bych nevím co za to, abych ji měla, i když jsme spolu taky kdoví jak nevycházeli a občas jsem z ní neskutečně šílela. Važ si toho, že tu je a že ji aspoň občas vídáš a můžeš s ní trávit čas. Prostě ji zkus přijmout takovou jaká je a nečekej od ní víc, než je schopná ti dát.
@Laaja Dcera má tři roky. Od mamky očekávám asi to, že spolu začneme normálně komunikovat, bavit se o běžných věcech, bude mít na nás občas čas nebo spíš na dceru. Problém budu mít v tom, ji opravdu asi přijmout jaká je zatím. Není to taková ta veselá babička, kterou jsme měly my jako děti a možná něco takového hledám, ale marně. Zároveň jí chci pomoct, aby nebyla tolik sama, že má nás, ale ona to vidí jinak. Proto se asi trápím a asi i zbytečně. Jak jsem psala, má nás ráda, ale svůj volný čas tráví raději s přáteli, baví se svým způsobem. Jen mě trápí, že nám pak dokáže vykládat, jak je pořád sama a všechno otočí, možná když přijdou nějaké výčitky svědomí, fakt nevím.
Tak to jedině si s ní promluvit, nic jí nevyčítat, spíš jen jako z ní dostat, co jí trápí, třeba má nějaké starosti nebo prostě něco, proč je taková.
Ahoj, no píšeš, že je furt sama a hned na to, že volný čas tráví s přáteli, takže asi až tak sama nebude.
Jinak nejlepší bude si s ní narovinu u kafíčka promluvit, říct ji, jak se cítíš, žes myslela, že bude mít dcera nadšenou usměvavou babičku a že máš pocit, že ji něco trápí. No prostě ji řekni vše narovinu. Uvidíš, co ti na to poví ona a třeba tě i překvapí. Držím pěsti.
Já se taky starat budu, vím to. Ale je pravda, že si říkám, že jsem taky trouba.