Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co si počít s mámou, trápím se
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Lilibeth
22.6.12 19:44
Ahojky, jako bych viděla svoji tchýni a chová se tak nejen k nám, ale i ke své vlastní dceři.
U ní je to tak, že nás má všechny ráda, všem o vnoučátkách ( dva vnoušči od švagrové a vnučka od nás) povídá a chválí, ale když přijede nebo jsme my u ní, tak je děsně nervózní. Malá má půl roku a když u nás byla tchýně naposled, tak se večer dívala na zprávy, malá ještě nespala (rostly jí zoubky) a tchýně pořád koukala stylem „nemůžete s ní jít někam jinam?“. Maloou si vezme jen, když je hodná a jakmile začne kňourat, už ji vrací. K vlastní dceři, která bydlí cca půl hodiny od ní jede jednou za 14 dní, ptž pořád musí někam jezdit s kamarádkama. Kluky si na víkend nevzala ještě ani jednou a když k ní raubíři přijedou tak je nezvozní, aby něco nerozbili, že dělají hluk a nejraději by kdyby se přijeli ukázat a hned odjeli. Přitom vím, že nic z toho nemyslí zle a má všechny upřímně ráda. Já si sní teda povídat moc neumím, teď naštěstí kecáme o malé, ale ty roky předtím byly dost trapné 
Je to tvoje mamka, zkus si s ní úpřímně promluvit, třeba z ní vypadne proč to tak je, že by se jí třeba návštěvy líbily jinak atd. Víc ti asi neporadím 
- Citovat
- Upravit
22.6.12 19:51
Nelam si s tím hlavu. Některé babičky nejsou prostě hlídací. Někdy člověk řeší problém, že se rodiče pletou do života dětí i když jsou už dávno odroslé a mají svoje rodiny. Myslím, že je hezké, že si třeba chvilku sednete, vypijete kávu a popovídáte třeba jen o dceři.
Je třeba se zaměřit více na svojí rodinu (dceru a manžela) a žít si svůj život. Maminka svojí roli splnila. Vychovala úžasnou ženu, která je sama matkou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.6.12 19:54
Je to hodně těžký. Já se už několikrát snažila bavit snad už o všem. Ale bohužel mě i začne vydírat takovým tím stylem: Já? Já dělám všechno dobře. Bohužel neumí a nechce si přiznat, že někdy třeba taky nemá pravdu. Nejhorší je pro mě, že už ji ani moc nechápu? Nerozumím? Začala jsem už i dost u sebe hledat chyby, ale je to cesta do pekel, aspoň mám teď ten pocit. Když jsem se mamky zeptala, co od nás očekává nebo spíš ode mě, manžela do toho ani moc nemontuju, tak mi jedinou věc dokázala říct a to vděčnost. Teď to bude znít hrozně, ale já nevím asi až tak za co. To už říct neumí nebo nechce.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.6.12 19:55
@Julií Asi to tak budu muset se naučit brát. Těžké je, že pořád něco od nás očekává, pojmenovat to neumí, umí začít plakat, takže mám pocity viny a nevím za co ani. Je to začarovaný kruh.
- Citovat
- Upravit
22.6.12 19:56
Ja myslim taky, že nekdo na to je, nekdo neni.
Ja deti zatim nemam, ale tchyne na nas s pritelem taky kasle, takze predpokladam, ze bude kaslat i na nase deti. No nedko je takovy no. Neda se nic delat.
Zkusila bych se zeptat a kdyz se nic nedozvis, tak bych to nechala asi jak to je a neresila to…
Treba az mala vyroste, tak to bude lepsi. Mozna je babicka ve fazi" jsem stara, chci mit klid, cely zivot jsem se drela", jestli mi rozumis…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.12 19:57
@Anonymní píše:
Je to hodně těžký. Já se už několikrát snažila bavit snad už o všem. Ale bohužel mě i začne vydírat takovým tím stylem: Já? Já dělám všechno dobře. Bohužel neumí a nechce si přiznat, že někdy třeba taky nemá pravdu. Nejhorší je pro mě, že už ji ani moc nechápu? Nerozumím? Začala jsem už i dost u sebe hledat chyby, ale je to cesta do pekel, aspoň mám teď ten pocit. Když jsem se mamky zeptala, co od nás očekává nebo spíš ode mě, manžela do toho ani moc nemontuju, tak mi jedinou věc dokázala říct a to vděčnost. Teď to bude znít hrozně, ale já nevím asi až tak za co. To už říct neumí nebo nechce.
a vy hjste dostali nejaky majetek? nebo si potrebovala nejak specialne pomoct v detstvi?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.6.12 19:59
@Lane Jo, jo rozumím. Mám to v sobě asi nesrovnané taky tím, že si nedovedu představit, že bych jednou mohla být tak nějak chladná ke svému vnoučeti a vůbec tak komplikovaná pro mé nejbližší.
- Citovat
- Upravit
22.6.12 20:03
Co takhle naučit se ji respektovat? Určitě vás má ráda, svoje si odžila, děti vychovala, ted´chce mít klid, ne se nervovat s vnoučaty. Na to má právo, nic špatného na tom nevidím.
Prostě není hlídací babička, tak to tak pojmi, zařid´se podle toho a uvidíš, e vaše vztahy budou dál dobré, ne- li lepší. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.6.12 20:03
@Lane Majetek ne, máme byt, v začátku nám přispěla, ale jinak jsme si ho spláceli sami, kdykoliv potřebovala dovézt někam třeba autem, sama neřídí, nikdy problém nebyl, v tomhle si myslím, že snad ani nemůže být problém. A z dětství??? Zavedla jsi mě na myšlenku. Má mě jako první dceru z prvního manželství, z druhého mám dvě sestry, vztahy máme úžasné. Můj otec biologický to bylo vždycky tabu, vím kdo to je, jednou za rok se vidíme, ale to je všechno. Nevlastní otec mě moc nepřijal, ale dokážeme spolu komunikovat v rámci možností.
- Citovat
- Upravit
22.6.12 20:06
@Anonymní píše:
@Lane Jo, jo rozumím. Mám to v sobě asi nesrovnané taky tím, že si nedovedu představit, že bych jednou mohla být tak nějak chladná ke svému vnoučeti a vůbec tak komplikovaná pro mé nejbližší.
To uplne chapu. Ja taky bych nedokazala byt tak studene ke svemu okoli, natoz treba ke snase a synovi… Ale proste to takhle je, tchyne je hrozna karieristka a nic nezajima.
No a moje mama ty deti taky moc nemusi. Ta presn chce mit ticho a klid. Tkaze je pocitam, ze budu uplne bez babicek…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.6.12 20:07
@berry4 To jsem vyčetla o respektu v jedné knize, snažím se. Jen si myslím, že v takovém vztahu to není úplně jednoduché. Chce být s náma třeba jen když ona má čas a potřebu. To že my máme nějaké potřeby, tak to právě nebere. A nemyslím hlídání, to já ji vůbec neříkám, ani nežádám. Navíc dcera jak není zvyklá s mamkou být sama, tak už ani nechce.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.6.12 20:10
@Lane Bez těch babiček jsme téměř taky, manželovi rodiče jsou už v letech a ti už kolotoč kolem dětí nezvládají. Ale to naprosto chápu, to je něco jiného. Dost mě to i trápí kvůli dceři, má možnost mít babičky a vlastně je nemá.
- Citovat
- Upravit
22.6.12 20:13
@berry4 píše:
Co takhle naučit se ji respektovat? Určitě vás má ráda, svoje si odžila, děti vychovala, ted´chce mít klid, ne se nervovat s vnoučaty. Na to má právo, nic špatného na tom nevidím.
Prostě není hlídací babička, tak to tak pojmi, zařid´se podle toho a uvidíš, e vaše vztahy budou dál dobré, ne- li lepší.
Pročítám si příspěvky a napadlo mě, není tohle ale zase až sobeckost trochu od prarodičů??? Svoje si odžili??? A co až jednou budou staří a budou oni potřebovat pomoc nebo péči, aby nemuseli být třeba několik let v domovech důchodců? Taky jim pak můžu říct svoje jsem si odžila? Chci mít klid? Můžu, ale je to správné?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.12 20:16
@novina píše:
Pročítám si příspěvky a napadlo mě, není tohle ale zase až sobeckost trochu od prarodičů??? Svoje si odžili??? A co až jednou budou staří a budou oni potřebovat pomoc nebo péči, aby nemuseli být třeba několik let v domovech důchodců? Taky jim pak můžu říct svoje jsem si odžila? Chci mít klid? Můžu, ale je to správné?
No mas pravdu také.
Jako urcite to bude jednou treba, obvzlast kdyz dnesni medicina prodluzuje zivot do 90. No… Mela by to byt jakasi vypomoc.
Ja jsem ale takova, ze s tim nepocitam, takze… MOozna budu pak prijemne prekvapena, ale spis ne no, A az budou stary, tak se o ne starat budu no, protoze jsem trouba 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Přeji pěkný den, ráda bych si nechala poradit, znala názor na mou situaci. Mám malou rodinu, manžel také, máme jednu dceru zatím, jsme spokojení. Jen mě trápí dost teď samota, chybí mi zkrátka rodina. Mám mamku kousek, ale ona je babička, která nás ráda uvidí, ale to je tak všechno. A to jen díky dceři. Nemá na ni náladu, jen začne trochu kňourat, tak je z toho úplně vedle. Tento týden se za náma po dlouhé době stavila a byla u nás asi tři hodiny, po hodině jsem na ní viděla, že by nejraději utekla. Vzala si dceru ven, za 20 minut byly doma. Když s mamkou mluvím, tak nic není problém. Ale já vím, že je. Nevím jak se k ní chovat, připadám si, že se jí vnucuju, kdyby nebylo téma dcera, tak asi nemáme ani o čem mluvit. Přemýšlela jsem už i o psychologovi, nevím si prostě rady. Nejhorší je, že je názoru, že pro nás dělá co může, ale opravdu mám čisté svědomí, protože nedělá vůbec nic. Myslíte, že se mám dál snažit vylepšovat vztahy, když ze strany mámy je ten zájem takový zvláštní? Možná mám i problém v sobě, už zkrátka nevím.