Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@taconemájméno píše: Více
A proč si chceš takového chlapa brát? ![]()
Nechceš děti, neměj je. Jen bych ti ovšem ráda řekla, že na 90% se to třicítce zlomí a ty děti chtít budeš. To je takový standardní průběh. Zažila jsem to na vlastní kůži.
Kamarádku přesvědčil manžel. Taky nikdy nechtěla děti, byla o tom hluboce přesvědčena. Pak potkala svého manžela a svět začala vidět jinak. Mají jedno dítě. Ona už další nechce, on by chtěl. Dítě měla po hodně po 30. Jemu bylo skoro 40.
Partneři se musí v tohle sladit, jinak to nedělá dobrotu. Pokud nespáří je lepší odejít
Ve 22 letech jsi v jiné etapě, než Tvůj partner. On si dozajista užil SVÁ mladá bezstarostná léta a teď ve svém věku cití nebo je okolnosti, rodinou, řečmi, dětnými kamarády, spolupracovníky atd „tlačen“, aby žil jak se patří, tzn. manželka + dítě/děti.
Ty jsi tou fází, kterou on má již za sebou, ještě neprošla. Třeba se za několik let Tvůj pohled změní, třeba ne. Je to Tvůj život, jaký si ho uděláš, takový bude.
Od koho je ten tlak, že bys měla to a to??
Já jsem děti chtěla, ale mám kolem sebe dvě kamarádky, co děti nechtějí. Obě mají moc rády zvířata. U jedné si říkám, že by asi děti zvládla a měla by je ráda, druhá by je měla na x té koleji za hromadou psů, tam je jediné dobře, že se rozhodla mít pouze psy. A co za mě každého volba a pokud ses rozhodla, že toto nechceš, tak nemusíš.
Nyní o tomto tématu čtu knihu Jalová. Jsem zvědavá, jak to dopadne, ale hlavní postava je na tom jako ty, děti nechce, porodu se bojí, ale otěhotněla.
Jedno dítě už doma máš. S takovým exemplářem bych dítě taky nechtěla ani za zlaty tele.
A mimochodem rodila jsme 3× a nic vytahanyho nemám a tlustá taky nejsem.
@taconemájméno píše: Více
A tvuj partner vi, ze deti nesnasis? To je asi zasadni otazka. Na rovinu, muze se to u tebe zmenit, ale je nesmysl mit o tolik let starsiho partnera zrovna v tomhle veku. Ze on dite chtit bude, se dalo predpokladat. Kdyby ti bylo 35 a jemu 46, taky by to asi bylo jine.
Pokud opravdu vážně víš, že děti nikdy chtít nebudeš, tak je to asi jasné.. Ale záleží, kolik ti je. Já si někdy po dvacítce začala uvědomovat, že bych děti jednou v daleké budoucnosti chtěla. Že už je čas mě přesvědčil věk a úmrtí v rodině.
Zkusenost má kamarádka. Dite nikdy nechtela, partner mel deti jiz temer dospělé, dalsi dítě nechtel. Co více si přát? Příroda byla mocnější a ona mela pozitivni tehotensky test. Probrali to ze všech stran, ze si teda dite nechají. Dneska jsou oba spokojeni a ona uznala, o co by jinak přišla, ze by nevěřila, jaky je to krásný byt máma ![]()
Ty, které děti nechtějí, by ne mít neměly. Jsou tu diskuze těch, které podlehly tlaku okolí a není to hezké čtení. Žádné dítě si nezaslouží být nechtěné. A podepíše se to na každém.
Já jsem strašně dlouhou dobu děti nechtěla a teď jsem těhotná. Když mi bylo 21-23, chodila jsem s partnerem o 12 let starším, který si děti moc přál. Zároveň se taky ale pořádně o nic nestaral. Věděla jsem, že je nechci, naštěstí jsem se nenechala do ničeho ukecat.
Kolem dvaceti jsem studovala, cestovala jsem, později jsem žila několik let v zahraničí. Chtěla jsem poznávat svět, lidi, vyzkoušet různá povolání a různé věci, učit se, poznat život. Kolem 30. roku jsem se s novým partnerem usadila v ČR a postupně jsem zjistila, že jsem se profesně dostala tam, kde chci být, vyřešili jsme nějak bydlení a splnila jsem si hodně svých snů. Partner si moc přál dítě a já jsem si vlastně řekla „Proč ne?“ Nějak jsem už nechtěla jen žít sama pro sebe, chtěla jsem začít novou kapitolu. Zároveň jsem to ale pořád já - děti mě obecně moc neberou, ve veřejném prostoru se jim snažím vyhýbat, dětské fotky či hadry mě nechávají chladnou, nesnáším slova typu „mimisek“ atd. Přesto vím, že své dítě budu milovat a budu se snažit mu být dobrou mámou.
Nicméně - pokud děti nechceš, nenuť se do toho. Neměla by sis pořídit děti jenom kvůli partnerovi. Byla jsem ve stejné situaci a teď jsem ráda, že jsme se s expartnerem rozešli, kdybych se tehdy nechala ukecat, byla by to katastrofa.