Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Slyšela jsem historku, že se muži zjevoval ďábel. Léčebny a léky nepomáhaly. Zjistil, že se mu zjevuje, když chce udělat důležitý krok (např. přestat s pitím). Přemohl se, ten krok udělal, a ďábel zmizel. Viděl ho po 30 letech znovu v pracovně, bylo mu 80. Zrekapituloval si život, co má za problém a nic nenašel. Řekl ďáblovi: „Už Tě nepotřebuju.“ Ďábel se prý usmál hezkým úsměvem, nešklebil se, uklonil se a navždy zmizel.
Co když ďábel je pomocník? Díky němu a jeho našeptávání svým způsobem nacházíme odvahu udělat to čeho se bojíme? Že je to vlastně pozitivní postava. Pokud věříme, že existuje.
A tenhle příspěvek, to ti taky našeptal ďábel nebo to máš z vlastní hlavy?
@Dana066 tak jsem to nemyslela - spis mi šlo o to, ze historek člověk slyší mraky. Tak proč zrovna tahle? Jinak ja jsem nevěřící, takže podobné věci řadím do žánru pohádek. Lidem není třeba naseptavat, stačí, když zapojí svou vlastní hlavu
No toho je plná literatura, pomáhá rád… za duši a tu bych nikomu nedala ani za nic.
@Pipilota Citrónie píše:
No toho je plná literatura, pomáhá rád… za duši a tu bych nikomu nedala ani za nic.
Na tom něco je…
Mě ta historka zaujala, že to byl jiný pohled na něj. Nic víc
. Tak jsem chtěla vědět názory jiných lidí. Jinak podle mě ďábel je odraz naší mysli, je vyprojektovaný.
@Dana066 pokud je to jen výplod naší mysli, tak nechápu tento jiný pohled na svět. To by dotyčný mohl klidně mluvit i s anděly apod. Ďábla bych nebrala na lehkou váhu. Jak píše někdo výš, za duši ti určitě dodá cokoliv. ![]()
Píšete o duši, ale tím teda předpokládám, že věříte v něco po životě, kam duše putuje? Pokud se tedy člověk spolčí s ďáblem, tak ta duše tím pádem ztratí možnost pokračovat? Mě tyhle věci docela baví, baví mě se v tom pitvat. Nebaví mě, že člověk stejně nikdy nezjistí, jak to je ![]()
Konečně moje téma.
Miluju tohle faustovský - jungovský (či jaký ještě) debatění. Samozřejmě je to hnusný v životě pomocník. Dobré a zlé tvoří jednotu. Když se podíváš na symbol jing-jang, tak můžeš vidět, že všechno dobrý má v sobě zárodek hnusnýho a všechno hnusný není ještě tak ztraceno, protože má v sobě zárodek dobrýho. A všechno plyne hezky kol dokola, z jednoho se postupně stává druhý, z jednoho protipólu to hezky spějeje k druhýmu. Když je něco moc dobrý, tak to uhnívá, proto potřebujeme kousek toho zla
. Protože vizuálně (nebo uměním) to pochopíš tyhle věci líp, tak na východě mají symbol jing-jang a my máme jako tradici toho ďábla. Lidi s uměleckým nadáním (nebo cvoci, ale to je to samý
mají tak velkou fantazii, že tyhle věci umí „vidět“ tak proto někdo vidí toho ďábla, pomáhá to člověka nakopnout. Jenže bacha, když neví, že jsou to jeho fantazie, vizualizace, a bere to jako skutečný svět, tak to zavání schizofrenií.
@Takyjedna píše:
Konečně moje téma.Miluju tohle faustovský - jungovský (či jaký ještě) debatění. Samozřejmě je to hnusný v životě pomocník. Dobré a zlé tvoří jednotu. Když se podíváš na symbol jing-jang, tak můžeš vidět, že všechno dobrý má v sobě zárodek hnusnýho a všechno hnusný není ještě tak ztraceno, protože má v sobě zárodek dobrýho. A všechno plyne hezky kol dokola, z jednoho se postupně stává druhý, z jednoho protipólu to hezky spějeje k druhýmu. Když je něco moc dobrý, tak to uhnívá, proto potřebujeme kousek toho zla
. Protože vizuálně (nebo uměním) to pochopíš tyhle věci líp, tak na východě mají symbol jing-jang a my máme jako tradici toho ďábla. Lidi s uměleckým nadáním (nebo cvoci, ale to je to samý
mají tak velkou fantazii, že tyhle věci umí „vidět“ tak proto někdo vidí toho ďábla, pomáhá to člověka nakopnout. Jenže bacha, když neví, že jsou to jeho fantazie, vizualizace, a bere to jako skutečný svět, tak to zavání schizofrenií.
Já se tím hodně s přítelem zabýváme. Ale nemyslím si, že tohle téma patří sem, kde tomu druhé holky vůbec nerozumějí a mají z toho srandu
Je to dost složitá náboženská věda, vyžadující určité znalosti a respekt.