Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Máme skoro dvouletého, velmi akčního, chlapečka. Oba ho s manželem samozřejmě zbožňujeme, zároveň se mu ale snažíme nastavovat nějaká pravidla toho co smí a nesmí (nijak přehnaně). Učíme ho, že se občas musí zabavit chvilinku sám, že jsou věci které si nesmí brát atd. Toto vše probíhá celkem normálně.
Před pár dny tu ale byla za vnoučkem, poprvé na delší dobu (4 dny), babička. Já jsem dostala výbornou zakázku a tak přijela vnuka hlídat. Babička funguje tak, že toho synovi dovolí více, tím že je tu jen na pár dní, tak se mu samozřejmě věnuje na 150%, k jídlu mu dává jen to, co mu chutná atp… Já na tom vlastně nic zlého nevidím. Vídají se málo, protože bydlí celkem daleko, babička si ho užívá babičkovským způsobem…
Kámen úrazu byl ovšem v tom, že po těch pár dnech s babičkou mne syn začal odstrkovat. Když jsem přišla z práce krátce se se mnou přivítal, ale jinak ho zajímala jen babička. Nechtěl se pomazlit, nechtěl abych ho já chovala, naopak do mne šťouchal, abych jako šla pryč (ještě nemluví, takže komunikuje těmito náznaky). Prostě mě úplně odvrhnul.
Musím říct, že mne to dost zamrzelo. Je mi jasné, že mu ještě nedochází KDO ho celé noci houpal na míči aby spal, kdo mu každý den vaří, kdo se stará když je nemocný a není mu dobře, kdo je tady každý den pro všechny jeho bolesti a radosti… Ale i tak je mi líto, že se nechá tak snadno koupit. Měla jsem za to, že blízký vztah maminky a dítěte nevymaže pár sladkostí a ústupků navíc. Skoro mi to teď připadá, jako bych byla jen jakýsi sluha, kterého lze kdykoliv vyměnit za kvalitnější kus a ne neměnná konstanta, ke které bude mít blízký vztah za všech okolností.
Nevím, zda jsem neudělala někde něco špatně a proto se chci zeptat - je to normální? Mají to vaše děti také tak? Přejde to třeba s věkem? Děkuji ![]()
Je to normální. Až babička odjede, vše se vráti do starých kolejí ![]()
Buď v klidu, je to úplně normální, dcera teď byla na týden s babičkou na dovče ( v září jí budou dva ) a začala tam babičce říkat mami. A to ona vůbec nemluví, umí jen pár slovíček, no a když se vrátila domů, tak to bylo vidět, že jsme se týden neviděly a po odpoedním spaní už byla v pohodě a,,mami,, jsem zas já ![]()
@JayLee A můžu se zeptat, jak se ti to podařilo vyřešit? Já bych se ráda inspirovala!
Tohle bych nenazvala „koupit“, je to o tom, že teď s ním byla čtyři dny babička, která se mu intenzivně věnovala. To samé dělají jiné děti, třeba i to, že když jsou u babičky nechtějí jít domů. U moji ségry to je tak, že její holku (skoro 4.roky) skoro denně hlídá babička, ségra v klidu chodí o víkendech na 12.hod.směny a pak si dceru „kupuje“ dárky. Ségra má 39.let, je to její jediné dítě a od mala se mu moc nevěnuje, vše nechává na mamce. Pak se diví, že ji malá neposlouchá, že na ni nemá vliv a perlou bylo, když ji doma něco zakázali a malá jim doma řekla „ale u babičky to dělat můžu“. Od mala pendluje mezi doma a babičkou. Nechápu to a přijde mi to už jako zneužívání mamky (to jsem, ale odbočila od tématu). Omlouvám se za anonymitu z pochopitelných důvodů.
Já znám i pár maminek, které nenechávají své dítě víc než na chvilku hlídat nikdy nikoho (prarodiče škemrají, ony dítko nepůjčí). Říkají, že čas pro sebe ani na práci nepotřebují, že si nepotřebují od dítěte oddechnout. Nikdy jsem to nechápala, ale teď mne napadá, jestli není pravým důvodem právě toto - protože je to opravdu dost zraňující… Že si prostě cíleně vytvářejí závisláčky, aby se tomuhle vyhnuly…
Příspěvek upraven 24.07.14 v 07:24
@Anonymní píše:
Tohle bych nenazvala „koupit“, je to o tom, že teď s ním byla čtyři dny babička, která se mu intenzivně věnovala. To samé dělají jiné děti, třeba i to, že když jsou u babičky nechtějí jít domů. U moji ségry to je tak, že její holku (skoro 4.roky) skoro denně hlídá babička, ségra v klidu chodí o víkendech na 12.hod.směny a pak si dceru „kupuje“ dárky. Ségra má 39.let, je to její jediné dítě a od mala se mu moc nevěnuje, vše nechává na mamce. Pak se diví, že ji malá neposlouchá, že na ni nemá vliv a perlou bylo, když ji doma něco zakázali a malá jim doma řekla „ale u babičky to dělat můžu“. Od mala pendluje mezi doma a babičkou. Nechápu to a přijde mi to už jako zneužívání mamky (to jsem, ale odbočila od tématu). Omlouvám se za anonymitu z pochopitelných důvodů.
Já to nazvala „koupit“, protože si myslím, že je to celé způsobené tím, že s touhle babičkou se mu skoro nic nezakazuje, mlsá se celý den atd. Není to jen o tom věnování se, protože když syna hlídá druhá babička, která ho vídá mnohem častěji, ale není tak benevolentní, tak se to neděje.
Kdyby babička bydlela za rohem a ještě k tomu hlídala pravidelně a často, tak by se Ti tento typ péče o vnoučka brzy začal zajídat…Věřím, že následky v podobě rozjíveného a rozcapeného dítěte by na sebe nenechaly dlouho čekat..Máš tendenci babičku omlouvat, protože bydlí daleko, dítě vidí jednou za čas, tak si ho neužije - třeba jednou, dvakrát týdně procházky s ní, pobyt venku, návštěvy u ní. Takže to vlastně trochu vnímáš jako kompenzaci - toleruješ i to, co bys při častějším kontaktu netolerovala.
V tomto případě se pravděpodobně vše vrátí do starých kolejí, jak babička odjede..Nic moc s tím nenaděláš.
@JayLee Moc děkuju za tvou zkušenost, dává mi to rozhodně smysl, určitě se tak dá lecčemu předejít. U nás je trochu problém v tom, že syn ještě moc nemluví (prakticky jen pár zkomolených slov
), takže zatím nějaké vysvětlování moc neuplatním…
Snad se už brzy rozmluví.
@Jana206 píše:
Kdyby babička bydlela za rohem a ještě k tomu hlídala pravidelně a často, tak by se Ti tento typ péče o vnoučka brzy začal zajídat…Věřím, že následky v podobě rozjíveného a rozcapeného dítěte by na sebe nenechaly dlouho čekat..Máš tendenci babičku omlouvat, protože bydlí daleko, dítě vidí jednou za čas, tak si ho neužije - třeba jednou, dvakrát týdně procházky s ní, pobyt venku, návštěvy u ní. Takže to vlastně trochu vnímáš jako kompenzaci - toleruješ i to, co bys při častějším kontaktu netolerovala.V tomto případě se pravděpodobně vše vrátí do starých kolejí, jak babička odjede..Nic moc s tím nenaděláš.
Ano, vystihla jsi to docela přesně. Vídají se tak jednou do měsíce, teď v létě maličko častěji. Je mi to ale docela líto, prostě jsem si tak nějak romanticky myslela, že maminku za kus žvance a „všechnomužu“ tak snadno nevymění (byť jen na chvíli - do odjezdu babičky)…
Je to úplně normální a bohužel i u starších dětí. Děti jsou velmi brzo vyčůránci a vědí za kým jít, kdo jim víc dovolí a dá. Babičce to chce nastavit nějaká základní pravidla, co ano a co ne. Ale samozřejmě je to babička, ne rodič, takže nějaké volnější to tam vždycky bude a i to tak podle mě má být ![]()
Nic na tom není, babička je momentálně favorit, až odjede, všechno se vrátí do starých kolejí. Já mám vnučku dva a půl roku a u nás zase na celé čáře vede děda (můj partner, který ale není její "biologický dědeček) nicméně malou zbožňuje a když je u nás, maximálně se jí věnuje. Od miminka. Takže u nás je to tak, že naše malá má hodně lásky pro nás všechny, nicméně když je nablízku děda, jsme všichni ostatní jen do počtu.
Upřímně, já se jí ani nedivím, protože tak vytrvale si s ní hrát nikdo z nás nezvládne. ![]()
@Saman píše:
Je to úplně normální a bohužel i u starších dětí. Děti jsou velmi brzo vyčůránci a vědí za kým jít, kdo jim víc dovolí a dá. Babičce to chce nastavit nějaká základní pravidla, co ano a co ne. Ale samozřejmě je to babička, ne rodič, takže nějaké volnější to tam vždycky bude a i to tak podle mě má být
Ono je právě těžké nastavit nějaké hranice, vybalancovat kde přesně by měly být, jak striktní. Nechtěla jsem být taková ta maminka, to babičkám dá instrukce i k tomu, jak dítě ráno učesat.
Snažím se babičkám nechat trochu volnosti. Ovšem tady už se to asi přelomilo přes nějakou hranici, za kterou to jít nemělo.