Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, mám vcelku hodné dítka (1,5 a 3), ale poslední dobou toho na mě je dost a občas to už nevzládnu, vytočím se a nehezky křičím (nenadávám, nejsem sprostá, ale prostě křičím). K tomu nevyhrožovat - snažím se je vždycky motivovat pozitivně, ale někdy mi prostě přijde nejjednodušší říct necht toho, nebo tě plácnu, neb na to slyší (plácám naprosto vyjímečně, ale výhružku používám denně). Nebo řeknu, pojď mi prosím pomoct uklidit hračky, nic…řeknu pojď uklidit hračky, nebo si je odvezou popeláři a už běží…Je mi to trapný, to takto říkat, zkouším po dobrém, ale bohužel nakonec zpravidla končíme u výhrůžek.
Diskusi zakládám dnes, neb dnes jsem křičela tak, že mě bolí v krku(začalo to tím, že mladší se vyrochnila v nočníku s kakáním, to jsem začla křičet a už to jelo…) Ale popravdě, mám pocit, že křičím dost už posledních pár měsíců…Manžel mi to taky vyčítá, ale pak je vždycky hlídá pár hodin a řve stejně jako já. A ani jeden z nás jsme předtím nikdy nekřičeli a na ostatní lidi ani na sebe vzájemně také nekřičíme. Nejsme vznětlivé povahy ani jeden.
Myslím, že s podobným problémem nejsem jistě sama, tak bych uvítala konstruktivní diskuzi, zda se vám to podařilo zlepšit a jak.
Mě jediné co pomáhá je jóga, ta ale v létě přes prázdniny není, chodím si vždy 1× týdně na 2 hodiny zacvičit, pak jsem minimálně následujících 24 hodin šťastná a nad věcí. Cvičení doma mi moc nepomáhá, večer furt odbíhám a ráno se nedonutím tak brzy vstát, neb se v noci u nás moc nespí…
Vypadnout od dětí mi pomáhá samozřejmě také, ale přijde mi, že jen krátkodobě (dnes konkrétně jsme měla 4 hod hlídání, přišla jsem domu utahaná a pak jsem stejně křičela).
Nejde mi o to být dokonalá máma, ale toto chci prostě strašně moc zlepšit.
Dámy a prosím, neposílejte mě k psychiatrovi nebo pro antidepresiva, ani mě nebo mé děti nelitujte, prosím pozitivní a konstruktivní debatu a předem vám všem děkuji a přeji hezký večer a klidnou noc ![]()
Počítat…
Buď pro sebe v duchu, než začneš křičet…
Nebo naučit děti, že věci se budou dělat, než napočítáš do tří.
Sice občas křičet budeš, ale jen JEDNA! DVA! TŘI! ![]()
Neznám nikoho, kdo občas nezakřičí na děti.
Hezky napsané, celkem jsem na tom podobně, jen mám doma holky 20m a 9,5 roku a jsem na bednu co jsou na prázdniny. Myslím, že ti chybí to cvičení. Vím, že já se u fitboxu vždy vybila doma byl klid. Myslím, že to chce pouze na to myslet a snažit se nenechat se unést. Bouhužel je to jen i mé zbožné přání a realita je jiná. Takže sečteno potrženo vlastně nevím. ![]()
Mě se to povedlo celkem obstojně chtít nějaké úkony formou hry či motivace a ne výhružek.. Funguje to jak pro dceru, syn z toho zatím rozum nemá tak i pro mě. Ty dny jsou u nás teď již také klidnější i když někdy také nastane situace kdy se neudržím. Nemělo by se, ale řekla bych že je to všude… nejde být celé dny 7 dní v týdnu prostě nad věcí si myslím… ![]()
@Pipet JEDNA DVA TŘI! se u nás naprosto skvěle osvědčili
nejdřív varuji, že budu počítat! potom začnu hezky pomalinku a to je panečku fofr ![]()
Jak nekřičet? Spíše řeš problém a nezmírňuj následky.. Děti jsou jednoduše ještě malé, tak se takové věci dají očekávat. Jediným řešením je nespustit je z očí. Když vyvádí neplechy, tak se jednoduše nudí. Zkus jím najít nějaké konstruktivní vyžití, zkus s nimi chodit na procházky ven, ať se unaví a uvidíš, jak se věci uklidní.
Pokud jde o tebe, rozhodně není od věci si udělat čas sama na sebe. Sice jsi matka, ale to neznamená, že nebudeš dělat nic jiného. Nechávej je na starost také otci, nebo příbuzným. Jógu bych vynechal, spíše si dopoledne zajdi do posilovny a uvidíš, že se budeš cítit úplně jinak (vybraná aktivita + prostředí).. Pointa je v tom, že se po podobných aktivitách budeš cítit příjemně unavená, ale né tím povalečským způsobem. Do krve se ti „nalijí“ tvé vlastní endorfiny a na vše budeš reagovat úplně jinak. Budeš se cítit lépe a vypadat lépe.
Příspěvek upraven 23.07.14 v 21:05
Děkuji moc.
@werunkaw123 - můžu poprosit třeba o příklad, které věci děláte formou hry nebo motivace? To se ráda naučím také.
Mám jedno hodné dítě a taky křičím. Nějak tu nelibost člověk najevo dát musí a tiché „jestli neuděláš xx než napočítám tři, máš do promoce zakázanej internet“ přijde později.
Nevyhrožuji - aspoň ne ničím, co nejsem ochotná splnit.
Mohlo by pomoct uvědomit si, že to nemá efekt (to mi pomohlo u plácání přes zadek - prostě nefungovalo).
Ono mi přijde, že ty 3 roky jsou náročnější - děti zkouší, kam až můžou. A 1,5 roku taky není zrovna odpočinkový věk
Dohromady to musí být záhul.
Rozumim ti, funguji dost podobne a taky me to trapi. Mne teda pomaha chodit behat, jak pises, jsem pak klidna a nad veci. Hodne pomaha se s malym smat, bavit se, pak resim pozitivne i vsechno ostatni. Vyhruzky pouzivam jen typu pricina-dusledek. „Necistis si zoubky? Budeme muset casto k pani zubarce.“ Maly (22 mes) na to hodne slysi. Jo a kdyz nakricim hystericky, tak se strucne omluvim. „Neudelal si xy dobre, ale taky nebylo spravne, ze jsem na tebe kricela.“
@Kdokoli - Děkuju a částečně souhlasím.
Chodím 2× týdně do fitka, dnes jsem byla, jo, bylo to super, ale jak přijdu domu, vše je za hodinu ve stejných kolejích.
Nesputit děti z očí bohužel nedokážu, musím třeba uvařit, najíst se, nebo se třeba věnuji druhému dítku apod…
Ven chodíme hodně, to je super, když je dobré počasí, jako teď, jsme venku celé odpoledne i ráno.
@Erwinka píše:
Děkuji moc.
@werunkaw123 - můžu poprosit třeba o příklad, které věci děláte formou hry nebo motivace? To se ráda naučím také.
No jo, hlavně ale to dítě aby spolupracovalo… Nezapomenu, jak jsem říkala tehdy asi 3letému synovi (vyčetla jsem to v knize) - „Co myslíš, kdo bude dřív - budu mít dřív posbírané prádlo, nebo ty sklizené autíčka?“ On se na mě podíval a říká: „Asi ty, maminko.“
Tohleto tam teda nepsali
![]()
Jinak já teda taky řvu - čím jsou starší, tím víc řvu a nejsem na to hrdá, ale dokážou mě až tak vytočit, že jsem už někdy i sprostá
Ne samozřejmě na jejich adresu, ale pár „do pr…“ už se mi podařilo do věty vložit, jinak bych musela někoho skutečně už přerazit
Jakože když něco říkám už pět let, dalšího dva a půl roku to říkám dvojmo, říkám to desetkrát denně a stejně mi to není nic platné - to myslím, že by vytekl ledaskdo
![]()
@Erwinka Úklid hraček - kdo z nás posbírá více kostiček? ke startu, připravit, pozoor teď… ![]()
Za chvilku přijde domů táta tak to tady hezky uklidíme, připravíme si i jemu jídlo, pomůžeš mi? tatínek bude mít radost a když všechno sníme tak se pak půjdeme ještě projít k lesu nakrmit ty tvoje mravence, co myslíš?
Z VENČÍ DOMŮ (u nás hrozné zcény) - půjdeme domů? „ne“
tak já půjdu s bráškou sama, připravím si jídlo, dám si nějakou mňamku, jéé babička mi vlastně poslala pro Petrušku rajčátka, ale tak když nechce tak si je sním sama a dám si k tomu housku udělám si kakao já se budu mít a ta naše Petruška tady bude chudák sedět sama a bude mít hlad…
a teď si nic víc nemůžu vybavit… jo a nikdy neříkám nic co bych nesplnila např. vyhodím ti hračky když to nakonec neudělám… když jsem to u něčeho řekla fakt jsem to udělala ať ví, že si z ní nedělám dobrý den a nejsou to jen plané výhružky…
@Angua Neskákejte po tom gauči nebo vás seřežu, že ty zadky budete mít fialové ještě týden! Haranti jedni! ![]()