Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Niqitka závidím
. Ale já už mám letos vybráno, byla jsem v květnu s kamarádkama na pilates víkendu.
Už ať je září.
Dvouměsíční teror.
Minulý rok jsem šla první den do školky zavést syna dřív. Když jsem šla domů, potkávala jsem další maminky s dětmi. Děti v histerických afektech, maminky usmáté od ucha k uchu. Teď, poslední den školky v červnu - maminky nesly plné tašky ze skříněk se slovy: " Bože, ať to ve zdraví přežijeme". A děti byli naopak těžce hyperaktivní.
@Erwinka píše:
Ahoj, mám vcelku hodné dítka (1,5 a 3), ale poslední dobou toho na mě je dost a občas to už nevzládnu, vytočím se a nehezky křičím (nenadávám, nejsem sprostá, ale prostě křičím). K tomu nevyhrožovat - snažím se je vždycky motivovat pozitivně, ale někdy mi prostě přijde nejjednodušší říct necht toho, nebo tě plácnu, neb na to slyší (plácám naprosto vyjímečně, ale výhružku používám denně). Nebo řeknu, pojď mi prosím pomoct uklidit hračky, nic…řeknu pojď uklidit hračky, nebo si je odvezou popeláři a už běží…Je mi to trapný, to takto říkat, zkouším po dobrém, ale bohužel nakonec zpravidla končíme u výhrůžek.
Diskusi zakládám dnes, neb dnes jsem křičela tak, že mě bolí v krku(začalo to tím, že mladší se vyrochnila v nočníku s kakáním, to jsem začla křičet a už to jelo…) Ale popravdě, mám pocit, že křičím dost už posledních pár měsíců…Manžel mi to taky vyčítá, ale pak je vždycky hlídá pár hodin a řve stejně jako já. A ani jeden z nás jsme předtím nikdy nekřičeli a na ostatní lidi ani na sebe vzájemně také nekřičíme. Nejsme vznětlivé povahy ani jeden.Myslím, že s podobným problémem nejsem jistě sama, tak bych uvítala konstruktivní diskuzi, zda se vám to podařilo zlepšit a jak.
Nejde mi o to být dokonalá máma, ale toto chci prostě strašně moc zlepšit.
Mě jediné co pomáhá je jóga, ta ale v létě přes prázdniny není, chodím si vždy 1× týdně na 2 hodiny zacvičit, pak jsem minimálně následujících 24 hodin šťastná a nad věcí. Cvičení doma mi moc nepomáhá, večer furt odbíhám a ráno se nedonutím tak brzy vstát, neb se v noci u nás moc nespí…
Vypadnout od dětí mi pomáhá samozřejmě také, ale přijde mi, že jen krátkodobě (dnes konkrétně jsme měla 4 hod hlídání, přišla jsem domu utahaná a pak jsem stejně křičela).
Dámy a prosím, neposílejte mě k psychiatrovi nebo pro antidepresiva, ani mě nebo mé děti nelitujte, prosím pozitivní a konstruktivní debatu a předem vám všem děkuji a přeji hezký večer a klidnou noc
@Niqitka my jsme měli strašné období, co se týče nákupů. To jsem odcházela vždycky málo živá. Oni si třeba lehnou pod tu „závoru“ u pokladny a povídají si. Nebo zdrhají, začnou se schovávat… Ale už se to hodně zlepšilo, snažím se je zapojit do procesu nakupování, když prudí a je to už celkem dobré.
S jedním je to absolutní lahoda, to se nedá srovnat. Ono vůbec se dvěma narážím třeba i na to vyhazování hraček. Jak píše @Janafugi starší ječí, na toho to funguje, mladší je to jedno. Jenže oni mají většinu hraček společnou, navíc staršímu záleží i na tom, abych nevyhodila třeba panenky, se kterýma si stejně nehraje. Takže malá hodí na to salám, ale on začne ječet, že ne ne a radši to uklidí on, i když to měla uklízet ona. To taky není úplně super ![]()
@Timura píše:
Holka, už i já. A už jsem z toho začala i kouřit
.
Tak nějaká berlička je potřeba. Já se zatím spokojím s jedním cigárem večer (při grilovacích večerech u našich je jich samozřejmě víc), ale taky si říkám, kdy do toho zase spadnu. Nehrotím to, nenásilním se, co mi jinýho zbejvá…
Snad až začne Ondra chodit v září do školky, tak se trochu vyklidníme. Docela se na to upínám…
@Knihomyš píše:
Boj o moc je v pořádku. Podstatné je, aby vyhrával rodič.
No jo, ale jak pak nekříčet, že? To už je jedno, jestli ječím já nebo syn
![]()
@Knihomyš píše:
Boj o moc je v pořádku. Podstatné je, aby vyhrával rodič.
„Boj o moc“ nikdy není v pořádku - ani ve vztahu rodič-dítě. Autorita se nevybojovává, ta musí vyjít z rodiče samotného - ne z bitvy, z donucení.
Smyslem výchovy není bojovat o moc - ale přivést dítě k tomu, aby dodržovalo nastavené hranice. Ty hranice určuje rodič - ale určuje je právě a jedině z pozice RODIČE, nikoli z pozice VÍTĚZE.
Kdo se svými dětmi bojuje o moc, ten skončí v začarovaném kruhu - povolné, klidné dítě rezignuje, smíří se s podřízenou pozicí… tvrdohlavější bude bojovat za každou cenu. Nad rodičem nevyhraje, tak si ten boj přenese jinam - na sourozence, na spolužáky, na zvířata… někam, kde dovede vyhrávat. Nebo se to v něm bude střádat a ten boj bude jenom odložen - třeba na pubertu nebo na ranou dospělost… pak bude mít ty šance na vítězství daleko větší.
Nastavování a dodržování hranic, pravidel - to je hoooodně jiná věc než boj o moc.
@KPKristy píše:
Tak nějaká berlička je potřeba. Já se zatím spokojím s jedním cigárem večer (při grilovacích večerech u našich je jich samozřejmě víc), ale taky si říkám, kdy do toho zase spadnu. Nehrotím to, nenásilním se, co mi jinýho zbejvá…
Snad až začne Ondra chodit v září do školky, tak se trochu vyklidníme. Docela se na to upínám…
To ti přeju
Největší peklo je, když malého vyzvedáváme ze školky, to je jak urvaný z řetězu
Nevidí, neslyší, nevnímá, neposlechne, dělá naschvály, žduchá do ségry… A absolutně nic ho nenahodí, ani jedna na zadek, ani ten křik.
@Kdokoli píše:
Jak nekřičet? Spíše řeš problém a nezmírňuj následky.. Děti jsou jednoduše ještě malé, tak se takové věci dají očekávat. Jediným řešením je nespustit je z očí. Když vyvádí neplechy, tak se jednoduše nudí. Zkus jím najít nějaké konstruktivní vyžití, zkus s nimi chodit na procházky ven, ať se unaví a uvidíš, jak se věci uklidní.Pokud jde o tebe, rozhodně není od věci si udělat čas sama na sebe. Sice jsi matka, ale to neznamená, že nebudeš dělat nic jiného. Nechávej je na starost také otci, nebo příbuzným. Jógu bych vynechal, spíše si dopoledne zajdi do posilovny a uvidíš, že se budeš cítit úplně jinak (vybraná aktivita + prostředí).. Pointa je v tom, že se po podobných aktivitách budeš cítit příjemně unavená, ale né tím povalečským způsobem. Do krve se ti „nalijí“ tvé vlastní endorfiny a na vše budeš reagovat úplně jinak. Budeš se cítit lépe a vypadat lépe.
Příspěvek upraven 23.07.14 v 21:05
s aktivitpu naprosto souhlasim, ale ten uvod prispevku…no, nebudes ty chlap?
Trochu me to pobavilo :-p
@Angua to je úplně přesný. A ten mladší toho pekelně využívá, protože ví, že starší to raději uklidí. O hračky přijdou jen při bojkotu staršího. Mladšímu můžu zabavit snad dvě auta, které jsou jen jeho a stejně je mu to jedno. Půjde a vezme si jiné společné. Počítání na mladšího nefunguje zatím vůbec. U staršího řeknu max. dva a poslechne, dokonce ani už nemusím říkat trest. Ví, že by se mu nelíbil. Nebýt těch rvaček a bordelaření, nemohla bych si na ně stěžovat.
U nás taky starší udělá spoustu věcí za mladší, jen aby měl klid. A ta malá potvora toho samozřejmě zneužívá. Nu což, září se blíží, dětičky pomažou do školky a já po 5 letech do práce
Jen jsem si malovala v růžových barvách, jak si tohle poslední předpracovní léto v klídku užijeme… hahaha, jak jsem stará, tak jsem naivní ![]()
@Janafugi my mladší hodně ještě s úklidem pomůžeme - koneckonců malá ještě je, staršímu v tomhle věku jsme taky pomáhali. Takže když se šprajcne, tak nakonec řeknem - tak pojď, já ti pomůžu, uklidíme to spolu. A to teda většinou jde. Nebo jí řeknu konkrétní věc, kterou má vzít a kam konkrétně ji má donést. V tom mám školu od staršího, on je takový trochu mimoň, takže hodně dlouho byly pro něho povely typu „ukliď autíčka“ abstraktní - muselo se konkrétně - vem toto auto a dej ho do zelené bedny. Teď toto auto, toto… Je to teda náročnější, no, není to o tom, že bych řekla ukliďte si tu a za 10 minut se vrátila jen na kontrolu, to by se mi líbilo ![]()
@Angua píše:
To ti přejuNejvětší peklo je, když malého vyzvedáváme ze školky, to je jak urvaný z řetězu
Nevidí, neslyší, nevnímá, neposlechne, dělá naschvály, žduchá do ségry… A absolutně nic ho nenahodí, ani jedna na zadek, ani ten křik.
Ondra chodil do školky čtyři měsíce na podzim jako náhradník a nemůžu si tu dobu vynachválit! Poznal jinou autoritu, měl vyžití, celodenní program, kamarády. Snažím se, ale sama tohle nedokážu. Sice mám jen dvě děti, ale taky domácnost a asi jsem divná, ale nejsem schopná se jim věnovat na 100%, taky se nudí a proto prudí…
Takže moje světýlko na konci tunelu je školka. Jestli bude chodit domů tak jako tehdy - vykládat zážitky, těšit se na rodiče a bráchu, vykládat o kamarádech, tak to bude bezva…
@Angua to máš pravdu. Občas společný úklid zabere. Nejhorší je, že jsem byla zmlsaná, mladší ještě před půl rokem uklízel automaticky. Ani říkat jsem mu nemusela, např. při odchodu od babičky šel a uklidil si hračky sám. Tak doufám, že se to zase zlomí. Tomu kdo vymyslel bedny na hračky bych dala nobelovku, máme trofast z ikey a je to k nezaplacení. Druhá věc je, že těch hraček fakt mají spousty a já jsem si vědoma, že budu muset hodně moc protřídit. K tomu se chystám u těch zabavených hraček, mám je na půdě a myslím, že si už ani nepamatují, co tam mají. Takže ty hooodně protřídím.
@KPKristy jo, tak to je fajn. Nevím, proč jenom to moje dítě musí být jak urvané… Od září budou chodit oba, tak jestli budou oba urvaní, tak potěš ![]()
Já teda taky nemám energii, abych furt dětem vymýšlela nějaký program - podle mě by se měly umět zabavit i samy…
@Janafugi jj, taky máme bedny a je o zlaté. Třídili jsme nedávno, ale stejně toho ještě hodně zbylo. Tím, jak jsou různého pohlaví, tak se to trochu rozrostlo ![]()