Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mám už za sebou výchovu syna, je dospělý a věřte, že zákazy, výhrůžky, křik, trestání - vše je opravdu k ničemu - chce to jen normálně mluvit, podávat informace a ukazovat důsledky chování…
Pyšný už jsem asi dost..(
) Ne vážně.. Vždyť většina dnešní mládeže své rodiče nenávidí, nebo se jich bojí. Vzpomeň na vysvědčení, kdy děti, nebo dorostenci páchali sebevraždy. To vše jen ze strachu doma, kde by z nich otec nejspíše vytřískal duši. Těmto lidem však asi nedochází, že na tom mají svůj vlastní podíl viny. Když se bude dítě učit ze strachu, vždy selže. Když dítěti řekneš, že jsi přesvědčena o jeho schopnostech, že se uvnitř dítěte nachází kus tebe a další velký člověk… To dítě tomu uvěří.. To dítě bude najednou studovat s radostí, protože v rodičích vidí oporu a vzor. I když se jim třeba ve škole dařit nebude, vždy bude vědět, že má rodinu, která ho podrží a motivuje k tomu, aby vše zvládl. Co může být lepšího, když svému vlastním dítěti řekneš, že jsi na něj hrdá? Vždyť přesně takové malé okamžiky v něm zůstanou a formují jeho osobnost.
Díky tomu si tak vyvine disciplínu i morální kodex. Po několika letech zjistíte, že to dítě není povalečský fakan, ale člověk, který vyznává hodnoty.. Člověk, který má smysl pro odpovědnost. To vše jen díky tomu, že jsi ho párkrát plácla po zádech, projevila důvěru a věřila v něj.. Takové dítě má přece budoucnost.
Příspěvek upraven 24.07.14 v 10:49
@Temeraire píše:
@Pudloslava Ne, mám dvě, píšu to dál v příspěvku. Věř mi, že peníze řešíme hodně, proto taky musím pracovat, i když mám mimino. Syna mi kvůli tomu nevzali do školky, takže o to větší teror, protože jinak z jeho okolí všechny vzali. Ale to je mimo.
Prostě dostane na výběr - tenhle nebo tehle? Ale bydlíme na malém městě, v coop rozhodně sýr za 400Kč/kg nemají
jo jasne, vzdyt mas podpis, sorry. no ale mimino se nepocita, zadne dite pridelane na vozik se nepocita, to muze maximalne tak brecet ale nic nezmuze ![]()
@ixule no já myslím, že rozumí
nevím, jestli myslíš, že nerozumí, protože nemluví - ale věř, že opravdu už rozumí a chápe spoustu věcí- To, že neposlechne neznamená, že nerozumí. Je jasné, že se dvěma dětma najednou se to praktikuje hůř - protože aby to bylo úspěšný třeba v tomhle věku, tak je podle mých zkušeností potřeba aktivně zabraňovat nebo jak to říct - třeba zapíná sporák - řeknu, neposlechne - fyzicky odstraním = odnesu jí. Vyžaduje to velkou aktivitu rodiče - né jen mluvit, křičet a napomínat, ale právě i aktivně fyzicky ty „zákazy“ vykonávat. Ale je mi jasný, že se dvěma dětma 2 roky od sebe je to prostě z 90% případů neproveditelný, tak nezbývá asi, než vytrvat o něco déle v mluvení a doufat, že něco v tý hlavičce dětský uzraje a v těch 3 letech už to bude lepší
@Pudloslava píše:
jo jasne, vzdyt mas podpis, sorry. no ale mimino se nepocita, zadne dite pridelane na vozik se nepocita, to muze maximalne tak brecet ale nic nezmuze
omyl, malý z toho sedátka během vteřiny vyleze a buď stojí, nebo leze do vajíčka k miminu ![]()
@acimedaca píše:
@ixule no já myslím, že rozumínevím, jestli myslíš, že nerozumí, protože nemluví - ale věř, že opravdu už rozumí a chápe spoustu věcí- To, že neposlechne neznamená, že nerozumí. Je jasné, že se dvěma dětma najednou se to praktikuje hůř - protože aby to bylo úspěšný třeba v tomhle věku, tak je podle mých zkušeností potřeba aktivně zabraňovat nebo jak to říct - třeba zapíná sporák - řeknu, neposlechne - fyzicky odstraním = odnesu jí. Vyžaduje to velkou aktivitu rodiče - né jen mluvit, křičet a napomínat, ale právě i aktivně fyzicky ty „zákazy“ vykonávat. Ale je mi jasný, že se dvěma dětma 2 roky od sebe je to prostě z 90% případů neproveditelný, tak nezbývá asi, než vytrvat o něco déle v mluvení a doufat, že něco v tý hlavičce dětský uzraje a v těch 3 letech už to bude lepší
jo tak jako když mu říkám, aby to či ono nedělal, tak to ví moc dobře, spoustě věcí rozumí, ale jako něco v tom stylu, buď to uděláš sám nebo já, nebo cokoliv dát vybrat, to by ještě nepobral. Tak pokud něco dělá pořád, tak to prostě dám stranou (sporák teda fakt nejde
) no vysvětluju dokola a doufám ve zlepšení
Mě jenom už prostě občas štvou ty osvědčené recepty na výchovu dětí, ale na to moje nic nefunguje
Jak tady vždycky někdo vyděšeně píše, že dítě se poslední dobou chová jinak (šíleně zlobí), dozví se o období vzdoru, tak to mě taky baví, protože on absolutně neposlechne od půl roka, kdy se začal přemisťovat plazení a koupat v psí misce s vodou
a vlastně je to pořád stejné, se divím, že mi ještě nehráblo
ještě že mimi je celkem hodné ![]()
@ixule píše:
omyl, malý z toho sedátka během vteřiny vyleze a buď stojí, nebo leze do vajíčka k miminu
jeden cas jsem k vozicku do kramu vozila vlastni ksiry
blby je, kdyz hrabe v nakupu
@acimedaca píše:
Mám teda jen jedno dítě zatím, ale hodně u nás zabírá „vyčistíš si ty zuby ty, nebo ti je mám vyčistit já“ - je pak jasný, jak to dopadne - zuby se čistit BUDOU a je jen na ní, jak se rozhodne.
Tuhle jsem byla nějaká vytočená a holka si pořád sundávala kalhotky a běhala s nahým zadkem - tak jsem na ní asi 4× křičela, at se okamžitě oblíkne, použila jsem různý výhrůžky - a nic…pak sjem se trochu uklidnila a řekla jsem „oblíkneš si ty kalhotky sama, nebo ti s tím mám pomoc“? a světe div se, ona se oblíkla. Takže to prostě opravdu fungujeDát na výběr, ale takový výběr, jaký chceš ty…
S počítáním do tří - já taky počítám, ale když do tří, tak už vyhrožuju naplácáním na zadek, který pak splním (ale ona běží už při 1) Když chci ukončit nějakou činnost, tak počítám v klidu třeba do deseti - řeknu „mám počítat do 10 nebo do 5“ - a ona řekne „do 10“ a já na to „tak až napočítám do deseti, tak půjdeme do koupelny“ - a pak v klidu počítám - a když řeknu deset, tak jde. Je to ohraničený čas, který ona pozná a má čas se připravit.
Stejně dobře funguje minutka nebo upozornění předem na hodiny - „až bude velká ručička za devítce, bude svačina“ - a v 8:55 říct - „za chvilku už bude 9h, bude svačina“…
Nemám recept na všechno, občas to taky nefunguje, nebo nevím, jak to říct - ale za sebe musím přiznat, že je opravdu ZÁZRAČNÝ nezakazovat, ale povolovat, dávat na výběr, ale omezený.
Já počítám trochu jinak - není princip v tom, že po dopočítání náseduje trest…, ale ten, že počítáním dávám dítěti čas dokončit činnost.
Hraje si na písku… běžně bych řekla - ještě chvíli si hrej a potom půjdeme domů. „chvíle“ je pro dítě jiný pojem než pro nás. Vždy nakonec následoval konflikt…
Teď to dělám tak, že řeknu, že musíme už končit se hraním -napočítám do deseti, a potom půjdeme domů. Začnu počítat - ani rychle, ani pomalu. Když je 10, beru dítě z pískoviště. Jasně, že nehodí hračky na zem a nepoběží poslušně domů, většinou ho musím odtrhávat a odvádět za ruku.., ale podmínky znalo, dohodu jsem dodržela, mělo svůj čas na dokončení činnosti.. a teď jdeme. Někdy se vzteká, někdy ne… zpočátku se vztekala více, časem si zvykla a jak se blížím k 10, tak si pospíší, ať danou věc stihne udělat… už se většinou nevzteká… prostě ví, že deset je deset a končíme…
Ale nepočítám celý den… nic se nemá přehánět - prostě vždy nejdříve zkusím, jestli poslechne, pokud ne, tak počítám.
Nejdůležitější je dětem dávat informace - říct, co chci dělat, kam jdeme, proč tam jdeme, komunikovat jednoduše, stručně a výstižně.
A HLAVNĚ SE VŽÍT DO JEJICH SVĚTA. My dospělí si celý den děláme vše podle sebe… děti celý den mus dělat věci podle nás… vždyť nám by taky vadilo, dkybynás nkdo pořád někam směřoval, uprostřed činnosti by nám ji přerušil… ale je jasné, že se nemůžeme takto podřizovat dětem a dělat vše podle nich… ale když se donich vcítíme, co asi teď „ŽIJÍ“, tak se nám to vysvětlování a motivování k poslouchání bude lépe dařit.
Vím, je to idealistické… ale mě to na 80%funguje, kříčím velice zřídka, na zadek nedávám - to naši ani neznají… maximálně se zeptám, jestli potřebuje vyrazit špunty z uší a už poslechne
Řekla jsem dětem, že mají asi špunty v uších, že mě neslyší - vezmu vařečku a plácnu je přes zadek a špunty vyletí ![]()
Všem děkuji. Přečetla jsem všechny příspěvky a pomohlo mi to se uklidnit (ne, že bych na ně dnes nezařvala). Přečtu si vše ještě znovu a určitě vaše rady vyzkouším. Podívám se i na ty knihy, co doporučují @Markéta Fe a @3HE. Doma mám několik knih o výchově, tyto jsem ale nečetla.
K diskusi se budu určitě i vracet, i kdyby rady příliš nefungovali, člověku pomůže alespoň ten pocit, že se stejnými problémy není sám.
Máme v plánu dovolenou u prarodičů, tak to mi také dost pomůže.
@Erwinka Nejsem nějaká porpagátorKA literatuy o výchově, mám taky doma několik knih, ale musím přiznat, že ta, kterou jsem doporučila je opravdu dobrá - přesně to, co jsem hledala… prvního, nyní už dospělého syna, jsem vychovávala „klasicky“ a nic moc se mi to nepovedlo… nevěděla jsem prostě „JAK“?
Nežijeme doma podle knihy…
, ale hodně mě nakopla k pěknému a účinnému jendání s dětmi… ale jsou zatím malí, takže jaké bude ovoce mého snažení, to zatím nemohu říct…
Ta druhá knížka, co tady @Markéta Fe doporučovala je taky dobrá, měla jsem ji v záloze…, ale zatím mi stačí ta moje ![]()
@Erwinka Drž se
![]()
@3HE
mě pomohlo hodně si uvědomit, že opravdu je rozdíl v tom, jak se to tomu dítěti řekne a že nemusím jen přikazovat a zakazovat - takže já většinu věcí povoluju, ale s nějakým limitem, omezením, který stanovuju já jako dospělý.
@Erwinka Tady to máš v trochu zhuštěnější formě
http://www.ulozto.cz/…3-5-2012-mp3
když si to stáhneš do přehrávače, dá se u toho i třeba žehlit ![]()
@acimedaca píše:
@3HEmě pomohlo hodně si uvědomit, že opravdu je rozdíl v tom, jak se to tomu dítěti řekne a že nemusím jen přikazovat a zakazovat - takže já většinu věcí povoluju, ale s nějakým limitem, omezením, který stanovuju já jako dospělý.