Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Zazenitem píše:
Zažila a přesto nepochopím. Já prostě nedělám druhým to, co by mě samotné vadilo. Si představím, jak na mě v práci řve šéf a jak mi je a tohle budu dělat svým dětem jako denní program, jen proto, že jich je víc než jedno a já si to neumím zorganizovat? Myslím, že vychovávat se dá i bez řevu.
Jistě dá. Faktorů, které to ovlivňují je mnoho. Temperament rodiče, dětí, jak kdo snáší únavu, stres, jak kdo byl vychovaný, jak mu pomáhá rodina… (např. kamarádce babička pravidelně žehlí) Hodně těžko se to mění a myslím, že nikdo to nedělá rád. Ale ne vždy si člověk dokáže pomoct, ovládnout se. Dá se na tom pracovat, ale změna je pomalá, postupná - prostě jsem holt taková a myslím, že děti budou radši, když na ně sem tam zařvu, než kdybych se kvůli tomu šla oběsit ![]()
@Zazenitem píše:
Zažila a přesto nepochopím. Já prostě nedělám druhým to, co by mě samotné vadilo. Si představím, jak na mě v práci řve šéf a jak mi je a tohle budu dělat svým dětem jako denní program, jen proto, že jich je víc než jedno a já si to neumím zorganizovat? Myslím, že vychovávat se dá i bez řevu.
Já tady ale nepíšu, že po dětech řvu…
jen píšu, že je rozdíl mít jedno nebo dvě - že se dvěmi není tolik možnosti být donekonečna trpělivá a chovat se tak, jak se píše tady:
@lalk píše:
Máma na mně skoro nikdy nekřičela, těch párkrát je pro mě dodnes hororový zážitek a na syna taky nekřičím. Takhle, občas se stane, když mám o něj strach (aby nespadl, aby se nepopálil atd.) ale řvát kvůli uklízení hráček - ne. Bohužel neumím to popsat vědecky, domnívám se ale, že je to tím, že hodně času trávím s dítětem (hrajeme, čteme, zpíváme, tančíme, chodíme do parku, na návštěvy) takže se to dítě nenudí a nezlobí. Co se týče uklizení hraček, bere to jako hru Kde dnes bude spát autíčko a kde medvídek?
zvláště poslední věta - na to některé maminky reagovaly otázkou, kolik má pisatelka dětí, že s více dětmi by asi takhle uklízela hračky několik hodin…
tak jsem popsala nějakou situaci s více dětmi…ale neznamená to, že na ně křičím…
ale chápu, diskuze je hlavně o křičení na děti tak je jasné, že tě to v této souvislosti napadlo… ![]()
@Zazenitem a ještě jsem tumoji story s odchodem a oblékáním psala jako reakci na tohle…
@Angua píše:
Možná že jo - já když mám doma jedno (kterékoli z nich, tím spíš to starší, to je absolutní vegáč), tak jsem v pohodě. Jak jsou dva, tak mám tep 90 i když jsou hodní (měřila jsem se asi před rokem pro zajímavost sporttesterem), nedejbože když nejsou nebo do toho vstoupí třeba PMS
Dívala jsem se nedávno na videa, když byla mladší miminko a to jsem furt byla ještě vyrovnaný člověk - minimálně tak zním. Za to dnes…
![]()
![]()
Ale je hrozně těžké si to představit, taky jsem to s jedním dítětem nedokázala a myslela si, jak jsem hrozně vytížená a úžasná
![]()
@3HE a to já teda zase klidně přiznám, že zařvu. Snažím se to minimalizovat, opravdu snažím, ale jsem poloviční cholerik a má trpělivost bohužel není nekonečná. Mám pocit, že toho mám hrozně moc ![]()
@Angua píše:
@3HE a to já teda zase klidně přiznám, že zařvu. Snažím se to minimalizovat, opravdu snažím, ale jsem poloviční cholerik a má trpělivost bohužel není nekonečná. Mám pocit, že toho mám hrozně moc
joo, já to taky klidně přiznám… ale většinou neřvu… taky jsem cholerik a docela velký… ale s dětmi je to jiné… to se ovládnu.
@3HE píše:
joo, já to taky klidně přiznám… ale většinou neřvu… taky jsem cholerik a docela velký… ale s dětmi je to jiné… to se ovládnu.
Já poslední dobou spíš ne… Starší je mimoň, něco mu říkám, nevnímá mě - nedávno se mi přiznal, že mu třeba něco řeknu a on to zapomene - a proto to neudělá (slíbil, že se bude ptát
) a malá prožívá celkem výživné období vzdoru a snaží se celou rodinu řídit - např. má určitě věci, které vyžaduje a trvá na nich a nedejbože, když třeba zapomene a já to udělám (zhasnout na záchodě apod.). Takže má trpělivost je poslední dobou přetěžce zkoušena a bohužel často prohrávám.
Ja myslim, ze ze to o cloveku, jakou ma vydrz…ja ne… porvavala jsem i na sve starsi, ted na poslednicka i kdyz bych mela byt ta klidna a vyrovnana take…proste to nekdy nejde i kdyz se vazne snazim ![]()
Zase mam v okoli maminku, je to zenska na deti cely dny sama, vzdelana moc, ma tri deti behem tri let a jak to s tema detma umi a jakou ma zrpelivost jen tise koukam…samo, ze nevim, jak to maji doma, ale leccos lze usoudit i z chovani venku, na hristi a tak…proste to umi ukocirovat…a ja se stydim vnitrne ![]()
Neumim to take tak.Je to myslim o povaze hodne…
Mě dost pomohla tato knížka - http://knihy.cpress.cz/…ouchaly.html
Tak úvodní příspěvek mě pobavil. Mám holky 4,5 a 3 roky (ještě tedy jednu čtyřměsíční, ale té se to „zatím“ netýká) a také někdy řvu jak tygr. Stydím se za to, pořád si opakuji, že už budu hodná, ale stejně to často nezvládám. Jinak JEDNA, DVA, TŘI je u nás to jediné, co teď zabírá. A když už někdy vyhrožuji, tak také plním - na to si dávám pozor a holky ví, že nevyhrožuji naplano (jako moje rodiče). Aspoň mě to nutí k přemýšlení, čím vlastně vyhrožuji a proč ![]()
@Angua Znám minimální početné rodiny (5 a víc děti) a maminky jsou v pohodě. Možná pijou nějaké zázračné bylinky?
![]()
@lalk třeba se to od určitého počtu zlepšuje
Nebo už prostě je matka otrlá, že ji jen tak něco nerozhodí…
Bylinky nevím - možná třezalka, řebříček, meduňka…? A magnézko. Mooooc magnézka
![]()
To jsem tak rada, ze v tom nejsem sama…
prece jen jsem se trochu uklidnila, kdyz jsem zjistila, ze „rvouciho tygra“ nedelam jen ja…
![]()