Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak na děti nekřičet a nevyhrožovat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.7.14 21:42
@werunkaw123 když ja nevim co je to vlastně definice rozmazlene ditě? davam ji na zadek, zakazuju, nic nema jen tak. Jen je tak živa, že mnohdy pro blaho všech ustoupim. Ale když mam ještě tu roční, nejde byt vždy až tak dusledna. Když je beze mě tak je zlata. Jak se zjevim. Děla sceny vali se po zemi, vzteka se..atd atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.14 21:42
@Clementine píše:
Holky a když teda počítáte, co se stane pak? Když dopočítáte do tří a nic se neděje, dítě to neudělá?
Přece nějak jste je to museli naučit, že se počítá 1-2-3 a když to do tří nebude, tak že se pak něco nastane. Co? Dostali na zadek?
u mě ano… a dostala 3× před rokem (samo né tak, že bych jí kdovíjak seřezala) a od té doby si to dobře pamatuje… od té doby se dostávám max na č. 2 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.14 21:43
@Angua píše:
@Bavi jo, prý magnézko, ale u mě teda zatím nic moc
Jo, jo, jo! To nesnáším! „Tak, půjdeme na to hřištěm jak jsem slíbila. Vy se teď hezky oblíknete a půjdeme, jo? Za 5 minut přijdu a budete oblečený, jo? Jestli se neoblečete, tak na to hřiště jít nemůžeme, byly by vám zima. Jestli se okamžitě nezačnete oblíkat, tak fakt nikam nejdem. Neštvěte mě a fofrem se začněte oblíkat. Hned, oblíkat!“
A miláčci sedí, napůl svlečený, s jednou ponožkou oblečenou, druhou ztracenou, triko oblečený obrázkem na zádech… a svorně tvrdí, že teda když na ně křičím, tak že nikam jít nechtějí, a že je jim jedno, že budeme doma 
Asi bych potřebovala publikaci „100 polopatických návodů, jak motivovat nemotivovatelné dítě“ 
Příspěvek upraven 23.07.14 v 21:45
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.14 21:45
@Clementine píše:
No já si tak představuju, příklad - ukliď si ty hračky, párkrát to řeknu normálně a pak řeknu, začni uklízet, než napočítám do tří, 1-2-3 a dítě stojí nad hračkami a kouká na mě, co jako bude.
Přece na začátku muselo něco být, trest nebo něco, aby vědělo, co přijde po trojcejak jinak může počítání fungovat?
Takhle to nedělám - tímhle způsobem nepočítám.
Počítání neslouží k výhrůžce - slouží k upozornění, že nastane něco, o čem vědí, že nastane.
To, co píšeš Ty, je klasická, bezpředmětná výhrůžka o ničem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.14 21:45
@Clementine píše:
No já si tak představuju, příklad - ukliď si ty hračky, párkrát to řeknu normálně a pak řeknu, začni uklízet, než napočítám do tří, 1-2-3 a dítě stojí nad hračkami a kouká na mě, co jako bude.
Přece na začátku muselo něco být, trest nebo něco, aby vědělo, co přijde po trojce
pokud ne na zadek… tak hračky seberu a uklidím… předem oznámím co bdue následovat po napočítání ať ví moc dobře a než se dopočítám má možnost to zvážit… počítám hodně pomalu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.14 21:46
@werunkaw123 2,5 a rok. Ja mam adhd. tak se bojim aby to nezdědila. Pry sem bila děti a vztekala se, nechtěla jsem spolupracovat a byla jsem zla. Nevim, jevi se jako rozmazlena, ale když vidim jak jine maminky vychovaji oproti mně dosti ležerně své děti. Tak pod moji vychovou by museli byt v pozoru. Viš co tim chci řict, jsem přisna, ale stejně zlobi…prostě špatnej genetickej matroš. Takhle jsou děti, kterym řekne něco jednou a poslechnou. Moji Zuzaně něco řekneš osmkrát a stejně ne. Děla, že neslyši a uhyba pohledem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.14 21:47
To, že pokud něco nepřestane dělat, tak půjde do pokoje, nebo když budou dělat blbiny s jídlem, tak odnesu talíř používám také, ale nepočítám u toho. Prostě řeknu, po chvíli zkontroluju a když nic, tak odnáším talíř, odvádím do pokoje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.14 21:48
Ty kráso, to je diskuse! Přesně pro mě v současné době!
Nejsem na sebe pranic pyšná, že se tu hlásím mezi uječené matky, ale je to bohužel tak. Hořčík beru už tři měsíce, přestaly mi noční křeče v nohách, ale pozitivní vliv na můj vztek fakt neeviduji…
Starší syn neposlouchá, co by se za nehet vešlo. Provokuje, držkuje, dělá bordel, vzteká se a mladší se to dost obstojně od něj učí.
Chvílema jsem zralá na Bohnice. Neustále si opakuji „hlavně, že jsou zdraví, hlavně, že jsou zdraví,…“, ale za pět minut nastane zase neudržitelná situace 
Sáhodlouhé oblékání je u nás na denním pořádku, hračky se zásadně neuklízí (ačkoli už kolikrát skončily v pytli na odpadky). A ještě si pak poslechnu, jak jsem zlá, že mě nechce vidět (starší). To zamrzí hodně…
Snad si tu přečtu nějakou radu, jak vyjít s dětmi a nezbláznit se… Jestli už není pozdě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.14 21:50
V tom bohužel neporadím, protože také řvu a vyhrožuju ( je u nás pouť a dnes jsem měla takový pocit, že jsem z domova přeřvala i kolotoče na náměstí ). A pak mě to mrzí.
Jednou se mým ratolestem povedlo vytočit a psychicky zlikvidovat tak, že jsem šla do lékárny a ptala se, zda nemají něco hodně silného na uklidnění. Paní magistra
mi s úsměvem odpověděla, že to je jenom na předpis. A mně se v tu chvíli vybavila scéna z lékárny z Kameňáku, že jsem se jí optala, jestli by nestačilo, kdybych přivedla obě svoje děti. Nestačilo…, ale prý mě chápe 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.14 21:51
@Erwinka píše:
To, že pokud něco nepřestane dělat, tak půjde do pokoje, nebo když budou dělat blbiny s jídlem, tak odnesu talíř používám také, ale nepočítám u toho. Prostě řeknu, po chvíli zkontroluju a když nic, tak odnáším talíř, odvádím do pokoje.
Možná by Ti to počítání pomohlo - ono to právě nemá vůbec být k vyhrožování. Je to vlastně takový „zvonek“ - něco jako heslo na plavání nebo jak to říct, prostě POZOR, PROBUĎ SE… dítě se vzpamatuje, protože ví, co nastane. Dostane tím čas zareagovat.
Protože když jenom řekneš a potom přijdeš zkontrolovat… tak takhle malé dítě to nemusí udržet. Mají ještě jiné vnímání času - pokud cokoli v tu chvíli odpoutá jeho pozornost, zapomene na úkol, který dostalo. A pak přijde máma „zkontrolovat“ - a dítě už dávno neví, co mělo dělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.14 21:51
@KPKristy píše:
Ty kráso, to je diskuse! Přesně pro mě v současné době!
Nejsem na sebe pranic pyšná, že se tu hlásím mezi uječené matky, ale je to bohužel tak. Hořčík beru už tři měsíce, přestaly mi noční křeče v nohách, ale pozitivní vliv na můj vztek fakt neeviduji…Starší syn neposlouchá, co by se za nehet vešlo. Provokuje, držkuje, dělá bordel, vzteká se a mladší se to dost obstojně od něj učí.
Snad si tu přečtu nějakou radu, jak vyjít s dětmi a nezbláznit se… Jestli už není pozdě…
Chvílema jsem zralá na Bohnice. Neustále si opakuji „hlavně, že jsou zdraví, hlavně, že jsou zdraví,…“, ale za pět minut nastane zase neudržitelná situace
Sáhodlouhé oblékání je u nás na denním pořádku, hračky se zásadně neuklízí (ačkoli už kolikrát skončily v pytli na odpadky). A ještě si pak poslechnu, jak jsem zlá, že mě nechce vidět (starší). To zamrzí hodně…
Tak to jsme na tom prakticky stejně . Ráda Tě vidím .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.14 21:51
@Timura píše:
V tom bohužel neporadím, protože také řvu a vyhrožuju ( je u nás pouť a dnes jsem měla takový pocit, že jsem z domova přeřvala i kolotoče na náměstí ). A pak mě to mrzí.
Jednou se mým ratolestem povedlo vytočit a psychicky zlikvidovat tak, že jsem šla do lékárny a ptala se, zda nemají něco hodně silného na uklidnění. Paní magistra
mi s úsměvem odpověděla, že to je jenom na předpis. A mně se v tu chvíli vybavila scéna z lékárny z Kameňáku, že jsem se jí optala, jestli by nestačilo, kdybych přivedla obě svoje děti. Nestačilo…, ale prý mě chápe
Ježíši, čau!! I ty, Brute?? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
