Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@SIMONA1234 -nočníky fakt hlídám hodně, ale oni na nočník chodí už obě a dnešní situace vznikla tak, že jsem šla vynést nočník po starší a než jsem přišla mladší se stihla vykakat a vyrochnit…
Nápad schovat a uklidit stranou část hraček je výborný a budu ho realizovat.
@BohunkaP ano nechám
tak my máme věkový rozdíl hodně mimo to je pravda… syn nevnímá z kočáru téměř nic co se okolo děje, časem postup určitě upravím
zakladatelka se ptala jak to dělám já
Základem je v noci spát. A klidně si toto základní právo vymoci silou. Pak se to přes den zvládá lépe, i když výhružky a křik a sliby (cukr a bič se tato metoda nazývá) jsou zcela legitimní součástí výchovného procesu.
Jo a u nás je jóga i přes léto, cvičíme venku na čerstvém luftu, já to teda mám na udržení zad v chodu, ale jestli se tím odreaguješ tak si najdi v zahradě stinný kout…
Holky a když teda počítáte, co se stane pak? Když dopočítáte do tří a nic se neděje, dítě to neudělá? ![]()
Přece nějak jste je to museli naučit, že se počítá 1-2-3 a když to do tří nebude, tak že se pak něco nastane. Co? Dostali na zadek?
@werunkaw123 píše:
@BohunkaP ano nechámtak my máme věkový rozdíl hodně mimo to je pravda… syn nevnímá z kočáru téměř nic co se okolo děje, časem postup určitě upravím
zakladatelka se ptala jak to dělám já
No, však já taky ![]()
Jestli - až se Petruška sekne a nepůjde - ji tam necháš.
Pokud necháš - ok… ![]()
@Kacka2 minutka funguje náhodou dobře, bohužel, zapomínám ji většinou používat. Ale třeba u hraní na PC je to super - „jak zapípá trouba“, vypíná a nediskutuje, jak řeknu já, že konec (po stejné, předem dohodnuté době), tak je problém.
@Jahru že? V těch knížkách to tak vždycky idylicky píšou… „A pubertální dcera si sáhla do svědomí, šla s úsměvem umýt nádobí a ještě za to poděkovala.“ ![]()
@Bavi jo, prý magnézko, ale u mě teda zatím nic moc
Hodně mi pomáhá i pitný režim a dostatek spánku. Ovšem některé věci mě vytočí spolehlivě. A vůbec nejhorší je, když něco naplánuju, maluju si, jak to bude idylické a úžasné a bobátka mě vytočí ještě před odchodem z domu ![]()
@werunkaw123 píše:
@Erwinka Úklid hraček - kdo z nás posbírá více kostiček? ke startu, připravit, pozoor teď…![]()
Za chvilku přijde domů táta tak to tady hezky uklidíme, připravíme si i jemu jídlo, pomůžeš mi? tatínek bude mít radost a když všechno sníme tak se pak půjdeme ještě projít k lesu nakrmit ty tvoje mravence, co myslíš?
Z VENČÍ DOMŮ (u nás hrozné zcény) - půjdeme domů? „ne“
a teď si nic víc nemůžu vybavit… jo a nikdy neříkám nic co bych nesplnila např. vyhodím ti hračky když to nakonec neudělám… když jsem to u něčeho řekla fakt jsem to udělala ať ví, že si z ní nedělám dobrý den a nejsou to jen plané výhružky…tak já půjdu s bráškou sama, připravím si jídlo, dám si nějakou mňamku, jéé babička mi vlastně poslala pro Petrušku rajčátka, ale tak když nechce tak si je sním sama a dám si k tomu housku udělám si kakao já se budu mít a ta naše Petruška tady bude chudák sedět sama a bude mít hlad…
tohle jsem taky začala praktikovat, ale někdy jsou situace, kdy mam všeho už po krk a nemam chut debatovat,..tak pak to je prostě to bude takhle protože jsem řekla a hotovo. Mam zlobivou holku a rozmazlenou! a nezabira na ni nic!
@Clementine píše:
Holky a když teda počítáte, co se stane pak? Když dopočítáte do tří a nic se neděje, dítě to neudělá?
Přece nějak jste je to museli naučit, že se počítá 1-2-3 a když to do tří nebude, tak že se pak něco nastane. Co? Dostali na zadek?
Já většinou stanovuju podmínku - až napočítám do tří, tak…
Prostě dle situace. Když už nevím, kudy kam, řeknu, že dostanou na zadek. Oba vědí, co to je, i když nedostávají nijak často, takže to funguje bez problémů taky. Ale když už, snažím se vyhrožovat něčím, co vyplývá ze situace.
Mam dvě holky mladší je rok a starší dva a půl, stejnej věkovej rozdil a dnes jsem se tak vytočila, že jsem ječela a cestou do kuchyně jsem si řikala - kua kua ja už to nedavam ja ji zabim! Chvili předtim jsem ječela. Pak se vratim a jsem jak beranek. Mam strach, aby z děti nebylo psycho,..z tohohle mýho jednani.
Dneska..třeba, starší řve, že chce župan co ma mladší. Pač ho měla s ouškama a starší ho nema- ma bez uši s kočičkou. Začala ječet řvat a neslyšela co ji řikam. Snažila jsem se diplomaticky. Začala rvat župan z mladší, která se mezitim vyčurala v koupelně a jak ji to rvala z těla tak ji to na těch chcanka… podjelo a rozbila si pusu. A už to jelo
@Clementine píše:
Holky a když teda počítáte, co se stane pak? Když dopočítáte do tří a nic se neděje, dítě to neudělá?
Přece nějak jste je to museli naučit, že se počítá 1-2-3 a když to do tří nebude, tak že se pak něco nastane. Co? Dostali na zadek?
Já taky počítám - ale nevyhrožuju fyzickým trestem.
Až napočítám do tří, nastane něco, o čem předem vědí, že to nastane - pokud to jde, tak důsledek toho, co dělají. Pokud to nejde (činnost nemá důsledek okamžitý nebo je ten důsledek příliš nebezpečný), nastane něco, s čím předem počítají.
U semaforu nejezdíme na koloběžce - slez z ní dolů. Na TŘI si koloběžku vezmu a ponesu ji v ruce až domů.
Na gauči neskáčeme, prasknou v něm pera - na TŘI Tě přijdu sundat a pak odcházíš do pokojíčku. Tam můžeš skákat na koberci.
S jídlem se nedělají blbosti a kdo je dělá, asi nemá hlad - počítám do tří, ty přestaneš patlat ten chleba po stole, jinak na TŘI odnáším talíř.
Možností jsou stovky.
@BaraF píše:
Základem je v noci spát.To souhlasím naprosto, ale bohužel se mi to nedaří moc realizovat. Starší spí, ale tak 1-3 za noc má noční můry (dědičný) a potřebuje uklidnit. Mladší spí blbě, teď jí začali růst stoličky. O období, kdy starší furt tahala z miniškolky rýmy raději nemluvím, to bylo psycho a nespalo se.
Je to vždycky takový období, chvíli naprostá hrůza a když myslím, že jestli se nevyspím, tak to nepřežiju, tak se to zas zlepší a furt dokola. Muž pomáhá, ale je na jedno ucho je hluchý a když lehne na to druhé, tak prostě děti neslyší…
Mám holku 11 a kluka 6 let a jsou dny kdy jsou miliónový a pak dny, kdy jsem ráda, že nemáme žádný sousedy, jak na ně řvu. Holka už je pubertálně drzá a kluk má ty její přidrzlosti naposlouchaný.
No já si tak představuju, příklad - ukliď si ty hračky, párkrát to řeknu normálně a pak řeknu, začni uklízet, než napočítám do tří, 1-2-3 a dítě stojí nad hračkami a kouká na mě, co jako bude.
Přece na začátku muselo něco být, trest nebo něco, aby vědělo, co přijde po trojce
jak jinak může počítání fungovat?