Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dají se vaše děti snadno koupit?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.7.14 09:41
@Bábrdl píše:
Ale o tom je mateřství, je to nevděčná záležitost. Pak přijde „paní učitelka“, potom „kamarádi“ a pak ti ho odvede cizí ženská a z tebe bude tchyně
Asi jsem nepočítala s tím, jak moc nevděčná role to je. 
Samozřejmě že chci, aby to byl samostatný šťastný jedinec, bez patologických citových vazeb na maminku (a taky se ho podle toho snažím vychovávat). Vím a doufám v to, že bude mít jednou prima kamarády a milovat svou partnerku, jen jsem tak nějak doufala, že to nevytěsní moji pozici maminky. I já mám s rodiči takový vztah, že jsou pro mne stále velmi důležití a stále se s nimi ráda vídám, i když už jsem hoooodně dlouho dospělá a mám vlastní rodinu. Manžel to má taky tak. Popisuji to asi příliš složitě, snad je to k pochopení…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 09:50
@open mind píše:
Ale tak to muselo být doma něco „nějak špatně“ samo o sobě, ne? Nebo byla máma prima maminka, ale stejně byla babička lepší?
Nebyla jsem týrané a zanedbané dítě, nic takového. jen se mi babička věnovala víc. Dovolila mi dělat, co jsem chtěla, ne co jsem musela, jíst co jsem chtěla, atd. Na druhé straně ale pak ve škole nasadila ostrý režim v toms myslu, že já nevim hodinu denně úkoly, půl hodiny biflovat slovíčka, atd, což zase neexistovalo doma - tam nikdo neměl čas se mnou někde takhle sedět. Prostě víc péče a zájmu jako takové.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 09:54
@Emilie píše:
Nebyla jsem týrané a zanedbané dítě, nic takového. jen se mi babička věnovala víc. Dovolila mi dělat, co jsem chtěla, ne co jsem musela, jíst co jsem chtěla, atd. Na druhé straně ale pak ve škole nasadila ostrý režim v toms myslu, že já nevim hodinu denně úkoly, půl hodiny biflovat slovíčka, atd, což zase neexistovalo doma - tam nikdo neměl čas se mnou někde takhle sedět. Prostě víc péče a zájmu jako takové.
Můžu se zeptat, jestli už máš svoje děti? Bylo by ti líto, kdyby to měly s tebou stejně a preferovaly babičku? Ono je jasné, že babičky mají více času (ta tvá ti poskytovala i potřebnou disciplínu ohledně školy), ale i tak mi to z pohledu maminky připadá hodně smutné…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 10:13
@Bábrdl píše:
Ale o tom je mateřství, je to nevděčná záležitost. Pak přijde „paní učitelka“, potom „kamarádi“ a pak ti ho odvede cizí ženská a z tebe bude tchyně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 10:17
@open mind píše:
Můžu se zeptat, jestli už máš svoje děti? Bylo by ti líto, kdyby to měly s tebou stejně a preferovaly babičku? Ono je jasné, že babičky mají více času (ta tvá ti poskytovala i potřebnou disciplínu ohledně školy), ale i tak mi to z pohledu maminky připadá hodně smutné…
Mám dva kluky 6 a 4. Faktem je, že traktor a sekačku rozebírají s tátou, v tomto směru se jim fakt věnovat nemůžu. 
Babička pro vnoučata pohne zeměkoulí - mluvím ale o tchýni. Moje máma není ani babičkovský typ. Zato prababička - moje babička - zrovna jsou kluci u ní (já pracuji). Je jí 85 let a její elán a sílu a energii, tu v jejím věku mít!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 10:38
@Emilie píše:
Mám dva kluky 6 a 4. Faktem je, že traktor a sekačku rozebírají s tátou, v tomto směru se jim fakt věnovat nemůžu.
Já jsem to myslela spíš tak, jestli by ti vadilo, pokud by tvé děti zcela viditelně obecně upřednostňovaly babičku (tak jak jsi ji upřednostňovala ty). Je jasné, že určité věci se dělají s tátou, určité věci dovolí babička, na tom nic zlého nevidím…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 10:46
@open mind píše:
Já jsem to myslela spíš tak, jestli by ti vadilo, pokud by tvé děti zcela viditelně obecně upřednostňovaly babičku (tak jak jsi ji upřednostňovala ty). Je jasné, že určité věci se dělají s tátou, určité věci dovolí babička, na tom nic zlého nevidím…
Pokud by to bylo až tak, jak jsem to dělala já (já se fakt sebrala a šla na vlak a jela k babičce a teprve ona pak pracně po sídlišti sháněla nějaký telefon a informovala moje rodiče, aby jim sdělila, že nemají jedno dítě doma), tak by mi to líto bylo. Pídila bych se po tom, co dělám špatně. Třeba že ani nevim, že jedno dítě není doma. (Ale tehdy byla jiná doba, bylo běžné, že se děti sečítaly až při večeři.)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 12:33
@open mind píše:
Já jsem to myslela spíš tak, jestli by ti vadilo, pokud by tvé děti zcela viditelně obecně upřednostňovaly babičku (tak jak jsi ji upřednostňovala ty). Je jasné, že určité věci se dělají s tátou, určité věci dovolí babička, na tom nic zlého nevidím…
Čti mezi řádky, co ti @Emilie píše o své matce.
To se tobě nestane a jí se to taky nestane.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 12:58
@open mind píše:
Já znám i pár maminek, které nenechávají své dítě víc než na chvilku hlídat nikdy nikoho (prarodiče škemrají, ony dítko nepůjčí). Říkají, že čas pro sebe ani na práci nepotřebují, že si nepotřebují od dítěte oddechnout. Nikdy jsem to nechápala, ale teď mne napadá, jestli není pravým důvodem právě toto - protože je to opravdu dost zraňující… Že si prostě cíleně vytvářejí závisláčky, aby se tomuhle vyhnuly…Příspěvek upraven 24.07.14 v 07:24
Jsem přesně tento případ. Tchýně hlídá max 2 hodiny a pak moje babička, taky tak nějak, ale řekla bych tak 5× častěji než tchýně. Jsem poučená ze svého dětství. Kdy mamčina tchýně ( tedy moje babička) vyžadovala hlídání skoro denně, rozmazlovala mě a já ji zbožňovala ( zbožňuji dodnes, ale beru ji jako svou mamku) Moje mamka to nesla těžce a když se narodil můj mladší bratr, tak se na něj upnula a na mě se vykašlala - dodnes ji to žere, ale prostě nemáme ten vztah. Moje matka nikdy mého syna nehlídala a troufám si říct, že ani hlídat nebude. Ve 13 letech jsem od ní utekla a žila u babičky, takže věřím spíš babičce. Moje největší hrůza je tchýně, se kterou bydlíme v jednom domě a mám jediné štěstí, že je úplně blbá, takže ji syna nemusím dávat ( můj chlap si to taky nepřeje a chápe můj strach) Nicméně bojím se, že až bude syn větší, tak tam bude utíkat, bojím se toho tak moc, že se snažím, aby spolu trávili minimum času a stojím si za svými názory, takže za každé porušení z jejich strany a pokusy rozmazlovat syna vídají ještě méně. Vím, že je to hnusné a je mi syna líto, ale bojím se, že bych to psychicky nesnesla. Co se týče mého vztahu ke tchýni, tak je sice smutný, ale může si za to sama a je to na jinou diskuzi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 12:59
Je to normální, taky to tak doma máme a já jsem za to ráda, pač když byla dcera malá visela mi pořád na noze a teď si užívám, že už visí i na někom jiném. U nás je to děda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 14:59
@Emilie píše:
Pokud by to bylo až tak, jak jsem to dělala já (já se fakt sebrala a šla na vlak a jela k babičce a teprve ona pak pracně po sídlišti sháněla nějaký telefon a informovala moje rodiče, aby jim sdělila, že nemají jedno dítě doma), tak by mi to líto bylo. Pídila bych se po tom, co dělám špatně. Třeba že ani nevim, že jedno dítě není doma. (Ale tehdy byla jiná doba, bylo běžné, že se děti sečítaly až při večeři.)
Aha, tak to je opravdu jiná situace… Pro mne je nepředstavitelné, že bych někdy v budoucnu netušila, zda je můj nezletilý syn doma. Je to moje zlatíčko, takže mám čas i chuť se mu nějak přiměřeně věnovat a to i do budoucna. Jen prostě moje výchova obsahuje i občasné nesmíš, nedám, nedělej - na rozdíl od „nevýchovy“ babičky, ale musím holt asi doufat že si to ta jeho hlavička přebere. Nechci sklouznout k rozmazlování a podbízení se…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 15:02
@cverunka píše:
Je to normální, taky to tak doma máme a já jsem za to ráda, pač když byla dcera malá visela mi pořád na noze a teď si užívám, že už visí i na někom jiném. U nás je to děda.
Ono mně by nevadilo, že visí na babičce, pokud by zároveň mne tak ostentativně neodmítal. Jsem docela racionální osoba, ale když tě ten malý človíček odstrkuje, za celý večer za tebou nepřijde a tváří se jako by tě vůbec neznal, tak to prostě bolí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 15:21
@Deninina píše:
Jsem přesně tento případ. Tchýně hlídá max 2 hodiny a pak moje babička, taky tak nějak, ale řekla bych tak 5× častěji než tchýně. Jsem poučená ze svého dětství. Kdy mamčina tchýně ( tedy moje babička) vyžadovala hlídání skoro denně, rozmazlovala mě a já ji zbožňovala ( zbožňuji dodnes, ale beru ji jako svou mamku) Moje mamka to nesla těžce a když se narodil můj mladší bratr, tak se na něj upnula a na mě se vykašlala - dodnes ji to žere, ale prostě nemáme ten vztah. Moje matka nikdy mého syna nehlídala a troufám si říct, že ani hlídat nebude. Ve 13 letech jsem od ní utekla a žila u babičky, takže věřím spíš babičce. Moje největší hrůza je tchýně, se kterou bydlíme v jednom domě a mám jediné štěstí, že je úplně blbá, takže ji syna nemusím dávat ( můj chlap si to taky nepřeje a chápe můj strach) Nicméně bojím se, že až bude syn větší, tak tam bude utíkat, bojím se toho tak moc, že se snažím, aby spolu trávili minimum času a stojím si za svými názory, takže za každé porušení z jejich strany a pokusy rozmazlovat syna vídají ještě méně. Vím, že je to hnusné a je mi syna líto, ale bojím se, že bych to psychicky nesnesla. Co se týče mého vztahu ke tchýni, tak je sice smutný, ale může si za to sama a je to na jinou diskuzi.
Děkuju, žes to řekla takhle otevřeně - alespoň vím, že jsem se úplně nemýlila ve svém odhadu. Ono je tohle hrozně těžké… Já jsem od začátku byla hodně pro hezké a úzké vztahy s oběma páry prarodičů. Moje máma syna hlídá velmi často protože chodím občas do práce (mám zakázky co vydají tak cca na 1/3 úvazek, víc neberu). Asi i tím jak je s ní často prostě nemůže to rozmazlování v takové míře provozovat, protože dlouhodobě se s dítětem které smí vše fungovat nedá. Manželova maminka vnuka vídá málo často, tak jsem jí kromě vysloveně nebezpečných nápadů do ničeho zasahovat nechtěla… Ovšem představa, že mi to celé přeroste přes hlavu a babička nakonec bude nejlepší na světě, protože se u ní vše smí a vše dostane se mi taky moc nelíbí. Takto „přijít o své dítě“ by asi nechtěla žádná maminka (ačkoliv samozřejmě vím, že dítě není mé ve smyslu vlastnictví 
).
Asi do toho opravdu babičce trošičku zasáhnu. Ale aby se vídali i dál co nejčastěji to půjde chci i nadále. Myslím, že je to pro synovo dobro. Hlavně kvůli němu nechci, aby byl upnutý pouze na mne. Nechci mu upřít zážitky s prarodiči. A věřím, že cokoliv bych udělala proti jeho dobru - jen pro dobro své by se nakonec stejně obrátilo proti mně a nepomohlo ničemu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 17:04
@open mind Myslím, že si to až moc bereš. Klučík je ještě malinkej, tohle „odmítání“ dělají snad všechny děti v tomhle věku. To neznamená, že tě najednou přestal mít rád. Naše vnučka je takhle zatížená zase na toho dědu. Stačí, aby si odskočil a už ho hledá: Kde je moje děda? Když ji chceme zabavit, tak nevnímá, rozsvítí se až když se děda zase objeví. U takhle malého dítěte si to přece dospělý člověk nemůže brát nijak osobně, i když chápu, že to zamrzí.
Když jsem byla malá, taky jsem bývala ráda u babičky, protože jsem tam měla větší volnost, mohla se koukat večer na televizi a vařila mi co jsem měla ráda. Tohle prostě k babičkám patří a děti by měly mít možnost to zažívat. Já jsem na vnučku taky mnohem trpělivější, než jsem bývala jako máma, je to logické. Za prvé když vím, že u nás bude, tak se na to připravím a všechno si předem přichystám, což žádná máma takhle při dennodenním provozu praktikovat nemůže. A taky už vím, že ze spousty věcí se nestřílí, neznervózňuje mě, že dělá binec, drobí všude, patlá, cintá, kramaří.
Netrap se tím, buď ráda, že má synek s babičkou hezký vztah, ona tahle naprosto oddaná, trpělivá a dokořán otevřená babičkovská náruč mu do života může dát strašně moc. A to i v případě, že zrovna momentálně nepostupuje v různých situacích stejně jako rodiče. Ty děti si to dokážou správně přebrat a ty jako máma bude vždycky na prvním místě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.14 17:18
@Denisa56 Ja si tyhle veci asi opravdu hodne idealizovala, protoze jsem si myslela, ze prave takhle male dite ma k mamince natolik blizky vztah, ze ji bude mit tak nejak jako nejblizsi vzdycky - ze ji neodstrci, kdyz nekdo jiny dovoli vic. Snazim se to nebrat nejak fatalne, jen to proste zamrzelo… Jinak ale za jejich hezky vztah jsem samozrejme rada, podporuju ho a babicce ten zajem preju. Jen s ni budu muset hodit rec na tema jakym zpusobem si ty jeho sympatie ziskava, aby mi uplne nezborila vse, co jsem ve vychove vybudovala. Babicka vcera odjela a se synem je malicko k nevydrzeni, pokud neni po jeho, dela straslive hystericke sceny… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
