Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nejdřív ti chci říct, že v tom nejsi sama. Před čtyřmi roky jsem si procházela něčím podobným, tak bych ti chtěla poradit. Po porodu se tě budou ptát jestli chceš miminko vidět a chceš ho na sebe, být tebou tak pro tebe bude lepší to odmítnout ale záleží jak moc si přesvědčená o svém rozhodnutí. Určitě se připrav na to, že pokud bude hned po porodu ve stejné místnosti jako ty (některé porodnice to mají tak, že pokud matka nahlásí adopci tak miminko hned odnášejí do jiné místnosti aby matka neslyšela pláč ((můj případ)) a začne brečet tak to bude nepříjemné ale může se i stát, že vlivem porodu to nebudeš ani vnímat. Po porodu tě přesunou na gynekologické oddělení což je normální postup, zase ze stejného důvodu, kvůli pláči cizích miminek atd. Dostaneš léky na zastavení laktace, já dostala nabídku na psychologa a ještě nějaké léky na hormony. Není to snadné se s tím vyrovnat, to je jasné ale určitě v tom nejsi sama, věř mi. V nemocnici jsem byla tuším dva dny a pak jsem šla domů. Léky na laktaci jsem brala asi týden. V každém případě máš 3 roky na odvolání adopce, v prvních 3 měsících je „nejlepší” doba na odvolání a je snazší dostat miminko k sobě, pak už je to těžší. Čeká tě i příchod rodného listu miminka. Každé město to má jinak, někde posílají poštou a někam musíš osobně. Taky se připrav na to, že to budeš muset říct u soudu kam si tě po porodu předvolají (nevím jestli se tě to týká když už si o adopci rozhodnutá ještě před porodem, ja se rozhodla až v den porodu a pak jsem k soudu musela). Z mé zkušenosti je dobré se hned něčím zaměstnat (procházky, kamarádky atd.). Kdyby tě cokoliv zajímalo tak se ptej, už tak jsem se tady dost rozepsala. Přeju hodně sil.
Příspěvek upraven 05.06.23 v 22:32
@Katherine811 píše:
Je mi to fakt líto. Nešlo by se nad tím ještě zamyslet a toho drobečka si nechat? U maminky by mu bylo nejlip. Všechno se dá řešit.
U každé maminky dítěti nejlíp není, to je jen pohádka do televize. Mám dvě pěstounské děti. Jednomu by u maminky bylo špatně a druhý už by byl dávno mrtvý.
@Anonymní píše:
U každé maminky dítěti nejlíp není, to je jen pohádka do televize. Mám dvě pěstounské děti. Jednomu by u maminky bylo špatně a druhý už by byl dávno mrtvý.
Asi tak nějak
@Simona12323 píše:
Nejdřív ti chci říct, že v tom nejsi sama. Před čtyřmi roky jsem si procházela něčím podobným, tak bych ti chtěla poradit. Po porodu se tě budou ptát jestli chceš miminko vidět a chceš ho na sebe, být tebou tak pro tebe bude lepší to odmítnout ale záleží jak moc si přesvědčená o svém rozhodnutí. Určitě se připrav na to, že pokud bude hned po porodu ve stejné místnosti jako ty (některé porodnice to mají tak, že pokud matka nahlásí adopci tak miminko hned odnášejí do jiné místnosti aby matka neslyšela pláč ((můj případ)) a začne brečet tak to bude nepříjemné ale může se i stát, že vlivem porodu to nebudeš ani vnímat. Po porodu tě přesunou na gynekologické oddělení což je normální postup, zase ze stejného důvodu, kvůli pláči cizích miminek atd. Dostaneš léky na zastavení laktace, já dostala nabídku na psychologa a ještě nějaké léky na hormony. Není to snadné se s tím vyrovnat, to je jasné ale určitě v tom nejsi sama, věř mi. V nemocnici jsem byla tuším dva dny a pak jsem šla domů. Léky na laktaci jsem brala asi týden. V každém případě máš 3 roky na odvolání adopce, v prvních 3 měsících je „nejlepší” doba na odvolání a je snazší dostat miminko k sobě, pak už je to těžší. Čeká tě i příchod rodného listu miminka. Každé město to má jinak, někde posílají poštou a někam musíš osobně. Taky se připrav na to, že to budeš muset říct u soudu kam si tě po porodu předvolají (nevím jestli se tě to týká když už si o adopci rozhodnutá ještě před porodem, ja se rozhodla až v den porodu a pak jsem k soudu musela). Z mé zkušenosti je dobré se hned něčím zaměstnat (procházky, kamarádky atd.). Kdyby tě cokoliv zajímalo tak se ptej, už tak jsem se tady dost rozepsala. Přeju hodně sil.Příspěvek upraven 05.06.23 v 22:32
Víš co mě vždycky zajímalo? Můžeš pak mít nějaké informace a fotky o tom jak se tomu tvému dítěti daří a jak roste? Nebo je to tabu už?
@Anonymní píše:
U každé maminky dítěti nejlíp není, to je jen pohádka do televize. Mám dvě pěstounské děti. Jednomu by u maminky bylo špatně a druhý už by byl dávno mrtvý.
Do kamene tesat!!!
@Simona12323 píše:
Nejdřív ti chci říct, že v tom nejsi sama. Před čtyřmi roky jsem si procházela něčím podobným, tak bych ti chtěla poradit. Po porodu se tě budou ptát jestli chceš miminko vidět a chceš ho na sebe, být tebou tak pro tebe bude lepší to odmítnout ale záleží jak moc si přesvědčená o svém rozhodnutí. Určitě se připrav na to, že pokud bude hned po porodu ve stejné místnosti jako ty (některé porodnice to mají tak, že pokud matka nahlásí adopci tak miminko hned odnášejí do jiné místnosti aby matka neslyšela pláč ((můj případ)) a začne brečet tak to bude nepříjemné ale může se i stát, že vlivem porodu to nebudeš ani vnímat. Po porodu tě přesunou na gynekologické oddělení což je normální postup, zase ze stejného důvodu, kvůli pláči cizích miminek atd. Dostaneš léky na zastavení laktace, já dostala nabídku na psychologa a ještě nějaké léky na hormony. Není to snadné se s tím vyrovnat, to je jasné ale určitě v tom nejsi sama, věř mi. V nemocnici jsem byla tuším dva dny a pak jsem šla domů. Léky na laktaci jsem brala asi týden. V každém případě máš 3 roky na odvolání adopce, v prvních 3 měsících je „nejlepší” doba na odvolání a je snazší dostat miminko k sobě, pak už je to těžší. Čeká tě i příchod rodného listu miminka. Každé město to má jinak, někde posílají poštou a někam musíš osobně. Taky se připrav na to, že to budeš muset říct u soudu kam si tě po porodu předvolají (nevím jestli se tě to týká když už si o adopci rozhodnutá ještě před porodem, ja se rozhodla až v den porodu a pak jsem k soudu musela). Z mé zkušenosti je dobré se hned něčím zaměstnat (procházky, kamarádky atd.). Kdyby tě cokoliv zajímalo tak se ptej, už tak jsem se tady dost rozepsala. Přeju hodně sil.Příspěvek upraven 05.06.23 v 22:32
Vždy musí souhlasit i po porodu a u soudu. https://portal.gov.cz/…jenim-INF-61
Nevím, kdo Ti řekl o 3 letech na odvolání, to pravda neni.
To jen, aby zakladatelka neměla mylne faktické informace, jinak je pro ni praktická zkušenost jistě cenná.
@Wilík píše:
Víš co mě vždycky zajímalo? Můžeš pak mít nějaké informace a fotky o tom jak se tomu tvému dítěti daří a jak roste? Nebo je to tabu už?
Nemuze. Dítěti se mění i rodné číslo, má nový rodný list, adoptivní rodiče mohou změnit i křestní jmeno. Některé děti časem biorodice vyhledaji, některé ne.
@bertoldina píše:
Nemuze. Dítěti se mění i rodné číslo, má nový rodný list, adoptivní rodiče mohou změnit i křestní jmeno. Některé děti časem biorodice vyhledaji, některé ne.
přesně tak, jsem adoptované dítě, adoptivní rodiče ví o bio rodičích pouze jméno, příjmení a datum jejich narození,
bio rodiče o mně neví nic, křestní jméno mi adoptivní rodiče také změnili,
a nikdy jsem nechtěla bio rodiče poznat, nemám zájem
@Wilík píše:
Víš co mě vždycky zajímalo? Můžeš pak mít nějaké informace a fotky o tom jak se tomu tvému dítěti daří a jak roste? Nebo je to tabu už?
Tak to záleží i na domluvě s rodiči. Mě třeba bylo umožněno se s dítětem jednou za čas vidět. A posílají mi fotku, jsme v kontaktu.
@bertoldina píše:Řekla mi to pracovnice OSPODu a bylo to napsané i v papírech od ní. 🤷♀️
Vždy musí souhlasit i po porodu a u soudu. https://portal.gov.cz/…jenim-INF-61
Nevím, kdo Ti řekl o 3 letech na odvolání, to pravda neni.To jen, aby zakladatelka neměla mylne faktické informace, jinak je pro ni praktická zkušenost jistě cenná.
@Simona12323 píše: Řekla mi to pracovnice OSPODu a bylo to napsané i v papírech od ní. 🤷♀️
No to by mě skutečně zajímalo (bez ironie, jsem z oboru). 3 tam jsou, ale měsíce. Určitě ne roky. To už jsou ty děti zpravidla dávno v nezrusitelnem osvojení.
@Katherine811 píše:
Je mi to fakt líto. Nešlo by se nad tím ještě zamyslet a toho drobečka si nechat? U maminky by mu bylo nejlip. Všechno se dá řešit.
Tohle může napsat jen někdo, kdo si nedohlédne dál než nad špičku nosu. Doporučuju místo takových klišé a moralizování začít vnímat svět v jeho reálné podobě a rozmanitosti. Začít můžeš třeba tím, že se podíváš na to, jaký vliv mají na mateřství závislosti nebo vážnější psychické poruchy. Pak už určitě nikdy nenapíšeš takovou hloupost.
@noiretblanc píše:.
Tohle může napsat jen někdo, kdo si nedohlédne dál než nad špičku nosu. Doporučuju místo takových klišé a moralizování začít vnímat svět v jeho reálné podobě a rozmanitosti. Začít můžeš třeba tím, že se podíváš na to, jaký vliv mají na mateřství závislosti nebo vážnější psychické poruchy. Pak už určitě nikdy nenapíšeš takovou hloupost.
Příspěvek upraven 06.06.23 v 13:33
@Katherine811 píše:
Dobrý zas paní chytrá.. ješte něco? Nemusíš mě hned urážet. Buď tak laskavá!!
A zvládla bys odcitovat, kde jsem napsala „urážku“?