Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@darkblack
taky bych se bála spát s miminkem v posteli. I na kojení jsem si sedala, abych neusnula ![]()
@brko No, netvrdila bych automaticky, že výhody převažují… můžu porovnávat u svých dvou dětí, obě jsem zpočátku měla v ložnici - s postýlce se sundanou bočnicí přiraženou k mé posteli jednomu to vyhovovalo s spalo tak rádo a dobře, druhému ne, moje přítomnost ho budila a celkem brzo jsme ho odstěhovali do jeho pokoje a bylo vidět, že mu to tak vyhovuje víc, dokonce i když byl nemocný a chtěla jsem si ho vzít do postele, tak byl tak protivný, že jsem ho musela dát zpět.
@brko nazor
Ale tak každá mama to ma nastaveny tak jak chce a jak to cítí…
Já ale neřeším, že bych dala miminko do pokoje ke staršímu a byli tam sami, pokoj je velký, spala bych tam s nimi. Jenže když bude malého miminko budit, tak budeme muset pokoje přeházet, aby se vešla postýlka do ložnice a to je dost nešťastné, když už je na svůj pokojík zvyklý a bral by to, že ho sourozenec vystrnadil. Takže řeším, co to přeházet teď, aby malý mohl spát sám v pokoji a my měli manželskou postel a tam postýlku s miminkem a sestěhujeme, až budou větší. Asi by to bylo nejrozumnější, ale bojí se, co malý na tu změnu pokoje. Ale je mu teď rok a půl, snad by si zvykl.
@mamina1982 píše:
@brko nerikam, ze jsou rodiče alkoholici apod. Ale nikdy nevis co se stane. Tak když usnes tvrde, tak sotva vnimas co se kolem tebe děje a staci jen par minut…
Tak zrovna tomu bych u matky nevěřila… ale ono to bude mít naopak přesně opačný efekt a to totiž ten, že matka (některé, ne všechny) se bude podvědomě hlídat a pořádně se pak nevyspí… což je třeba můj případ.
@j.a.n.i1 no přesně nás případ. První syn byl prisaty porad a tak me napadlo sundat bocnici. On mel svůj prostor a my také. Ale celkem brzo jsem to tedy zase vzdala, bocnici dala zpět a syna so pokoje. On totiž ani ten pocit, ze mě má celkem u sebe mu nestačil. Nejlépe se mu spalo, když byl nalepeny na me. Takže já strachy, abych ho nějak nezalehla jsem nemohla ani usnout. S dalším dítětem jen postylka a tak trochu od miminka jsem ji zvykala na samostatnost a hezky se nám to vyplatilo. Mala krasne spinkala a my byli také odpocati. No a třetí tak něco mezi… Když byla u nás, tak ani příprava nepomahala. Co se odstěhovala, tak je více v klidu. Takže teď už spankova pohoda ![]()
@Anonymní píše:
Já ale neřeším, že bych dala miminko do pokoje ke staršímu a byli tam sami, pokoj je velký, spala bych tam s nimi. Jenže když bude malého miminko budit, tak budeme muset pokoje přeházet, aby se vešla postýlka do ložnice a to je dost nešťastné, když už je na svůj pokojík zvyklý a bral by to, že ho sourozenec vystrnadil. Takže řeším, co to přeházet teď, aby malý mohl spát sám v pokoji a my měli manželskou postel a tam postýlku s miminkem a sestěhujeme, až budou větší. Asi by to bylo nejrozumnější, ale bojí se, co malý na tu změnu pokoje. Ale je mu teď rok a půl, snad by si zvykl.
pokud se vám do ložnice nevejde postýlka, tak si vemte mimino do postele.. ![]()
@Tamtama píše:
pokud se vám do ložnice nevejde postýlka, tak si vemte mimino do postele..
Ne každému vyhovuje mimino v posteli…
@Anonymní píše:
Já ale neřeším, že bych dala miminko do pokoje ke staršímu a byli tam sami, pokoj je velký, spala bych tam s nimi. Jenže když bude malého miminko budit, tak budeme muset pokoje přeházet, aby se vešla postýlka do ložnice a to je dost nešťastné, když už je na svůj pokojík zvyklý a bral by to, že ho sourozenec vystrnadil. Takže řeším, co to přeházet teď, aby malý mohl spát sám v pokoji a my měli manželskou postel a tam postýlku s miminkem a sestěhujeme, až budou větší. Asi by to bylo nejrozumnější, ale bojí se, co malý na tu změnu pokoje. Ale je mu teď rok a půl, snad by si zvykl.
Tak když by to šlo prehazet, tak bych to asi udělala. Malému pokoj nevezmete, jen ho bude mít jinde. Myslím, ze taková změna mu neublizi ![]()
@j.a.n.i1 to chápu, ale zakladatelka zas tolik možností nemá.. mimino ke staršímu dát nechce, aby si na sebe nejdřív zvykli, postýlka se jim do ložnice nevejde… a rozhodně mi přijde lepší vzít si mimino do postele než stěhovat staršího z pokoje.. ![]()
@Tamtama Mě zas přijde lepší uspořádat byt tak, aby se všichni plnohodnotně vyspali, než být ten, kdo se několik měsíců slušně nevyspí.
@j.a.n.i1 znama si takhle zalehla mimo v porodnici. Pri kojeni usnula. Lékaři posléze diagnostikovano jako SIDS. Nikdy si to ale neodpustila a proto mam takový názor. Je pravda, ze to bylo její první mimco, tak třeba ty mateřský pocity ještě někde na jinde.
My jsme problém malé ložnice docasne vyřešili malou postylkou http://www.splavacek.cz/…aby-scarlett . Měla jsem ji prirazenou se stahnutou bocnici k posteli. Do pulroku sloužila dobře. Ke starším dětem do pokojíku jsem dávat miminko nechtěla kvůli buzení, ať už pláčem miminka nebo třeba kašlem starších děti. Záleží i na miminku, některé je spáč, jiné se budí často, place. Některému vyhovuje na spani klid, jinému být prilepene na matce.
Dítěti je rok a půl, malá je o něco mladší a kdybychom ji přestěhovali do obýváku či kuchyně mám pocit, že by ji to moc nevzrušilo
Pokud se nevejdete s potýlkou do ložnice, tak pokoje prohoď a dejte ložnici do většího. Takhle malé dítě to vezme v klidu. Případně bych ho nalákala na nějakou novou věc, malbu na stěně toho co má rád. Určitě bych nespala s dítětem v dětském pokoji, malé dítě bude starší budit, starší s rýmou či kašlem bude zase dýchat bacily. Nehledě na to že mohou chodít spát každý jinak a rušit se navzájem. A osobně by mi vadilo i oddělené spaní od manžela, to vztahu nepřidá. Jsem přesvědčená o tom, že dítě do manželské postele nepatří. Bála bych se zalehnutí a nespala bych dobře. Ale stejně tak vím že je to jiné, když jsem obě děti měla klidné a spaly dobře. Takže neodsuzuji rodiče, kteří v zoufalství probdělých nocí miminko do postele nastěhují. S prohozením bych neotálela, čím dřív tím líp! Nejhorší by to bylo těsně před narozením dítěte, to by pak opravdu mohl vnímat jako vyhazov.
@j.a.n.i1 píše:
@brko No, netvrdila bych automaticky, že výhody převažují… můžu porovnávat u svých dvou dětí, obě jsem zpočátku měla v ložnici - s postýlce se sundanou bočnicí přiraženou k mé posteli jednomu to vyhovovalo s spalo tak rádo a dobře, druhému ne, moje přítomnost ho budila a celkem brzo jsme ho odstěhovali do jeho pokoje a bylo vidět, že mu to tak vyhovuje víc, dokonce i když byl nemocný a chtěla jsem si ho vzít do postele, tak byl tak protivný, že jsem ho musela dát zpět.
Ale tak to je spravne. Vzdy by to melo byt tak, jak si " rekne" dite. Ale nedavat ho do sveho pokoje " na silu". Rozhodne je namiste vzdy nejprve spat co nejbliz u sebe. A dle toho pak pokracovat nebo to udelat jinak.