Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Aneťák89 jo souhlasím s tím mi jsme na něj taky koukali jak blázni když to říkal ale prostě to tak cítí a má. proto bych moc nerozkřikovala že dítětem chlapa přinutíš ke svatbě když on to tak prostě chce vlastně
většina se shodneme v tom že je pro nás důležité když toho drobečka nosíme pod srdcem tak aby měl i to jméno naše já třeba neměla ráda své nové příjmení po manželovi, ale jakmile se narodilo dítě s tímto příjmením a celá rodina jsme se jmenovali stejně, tak až potom jsem se s novým příjmením ztotožnila ![]()
My taky nejsme manželé a syn má příjmení po otci. Nevadí mi to, chtěla jsem to, aby aspoň měl po něm jméno, protože matku dítěti nikdo neodpáře, zatímco otec je vždycky nejistý
Prostě aby bylo vidět, že patří i k němu. Navíc kdybych nechala příjmení po mně, tak by mi to připadalo, jakože otce nemá… Svatbu neplánujeme, ale i kdyby, tak bych si stejně nechala příjmení svoje, nechci se jmenovat jinak než teď.
A to že s dítětem chodím všude a říkají mi jeho jménem mi nevadí, zas tak často se to nestává a navíc, evidují jméno dítěte, moje nikde uvedené být nemusí, takže nemusím nic vysvětlovat, prostě je nechám.
@Cuarentena píše:
Nezlob se, ale ten malý zázrak není důkazem ničeho, ten může vzniknout i ze znásilnění. Důkazem lásky je právě to, že se lidi veřejně k sobě přihlásí svatbou.
myslela jsem to tak že u NÁS je to důkaz! Psala jsem že jsme si miminko moc přáli! My se k sobě hlásíme veřejně všude a svatba k tomu není zapotřebí! Ale co člověk to názor!
@AnastazieB Moje řeč.
Zakladatelko Zola to myslela dobře, jen vyjádřila svůj názor. myslím, že bys odpovědi měla číst pozorněji než začneš útočit.
Loučím se děvčeta, neboť nejsem příznivec diskuzí, kde tazatel chce slyšet jen to že jeho názor je správný a všechny ostatní jsou podle něj špatné…
Příště se raději neptej, když nechceš slyšet nikoho oponovat… ![]()
@Aneťák89 píše:
@neila Určitě s Tebou souhlasímAle když chlap požádá ženu o ruku až když otěhotní tak je to podle mě prostě kvůli dítěti. Kdyby si jí chtěl vzít tak to udělá před tím ne?
Jsem na tenhle názor nějak fixovaná takže uznávám, že se většině líbit nemusí a nikomu ho nevnucuju, ale prostě mi to tak přijde
v mnoha případech to tak určitě je
ale dám ti za příklad nás - 7 let spolu, začátkem léta jsme si vyhlídli dům s tím, že když pořešíme bydlení tak budeme řešit svatbu. To byla naše vzájemná dohoda bez jakéhokoliv nátlaku
V té době přišel přítel s tím, že by byl moc rád, kdyby jsme měli děťátko a já souhlasila
Protože už mi není 20, tak jsem předpokládala, že to nepůjde hned. A ejhle, bylo to na prvý šup
Takže když jsme se stěhovali, už jsem byla těhotná. ALE to, že mě přítel před měsícem požádal o ruku, vůbec nedávám do souvislosti s těhotenstvím. Udělal by to stejně a svatba by následovala krátce poté. Já jsem se právě kvůli těhotenství vyjádřila, že svatbu teď nechci
(ano jsem ale samozřejmě řekla
). Mně se vyloženě nelíbí nevěsty s velkým bříškem, až to mi přijde, že rychle-rychle šup šup, jen ať sousedi nepomlouvají a já se rychle vdám
Chci si svatbu užít, pořádně, jít na svatební cestu, ne padat únavou a cítit se jak vorvaň ![]()
Takže tím jsem jen chtěla říct, že ani zdaleka ne vždy to „musí“ být svatba kvůli dítěti
Na tohle neexistuje návod, každý to máme jinak, některá chce být vdaná před těhotenstvím, jiná až po, některá vůbec, další až po druhém dítěti. Jediné co teda si já myslím, je to, že tak jak se od ženy očekává, že dítě porodí a postará se, tak se od chlapa (otce) očekává, že ženě sňatek minimálně navrhne a poskytne ji zázemí. Není to o povinnosti, myslím, že je to spíš o slušnosti a zodpovědnosti ![]()
Zakladatelko…prostě mu řekni jak to cítíš…jak to je a že ti je z toho smutno…
111
@Anonymní píše:
Svatbě se nikdo nebrání, nikdy neřekl že si mě nevezme od začátku co spolu jsme sem věděla že proti druhému ženění nic nemá! Dítě spolu čekáme protože jsme si miminko moc přáli a je plánované a žádná nehoda, rodina jako taková fungujeme a na papíře jsme to nepotřebovali a ani nepotřebujeme bohužel mě by ani ve snu nenapadlo že mi tahle maličkost jako je příjmení bude vadit. To už jsem zde taky psala. Prosím takové názory jako že dítě není plánované když víš prd si nech pro sebe a nebo si nejdříve přečtí část diskuze a pak přispívej když máš potřebu se vyjádřit!
Já jsem rozhodně nenapsala, že je vaše dítě nehoda ani že se tvůj přítel brání svatbě, vlastně jsem vůbec nepsala o tobě, ale o sobě, případně obecně, tak nevím, co se tady čílíš
Plánované dítě jsem zmínila jenom proto, že bych sice chtěla napřed svatbu a pak dítě, ale pokud by se stala právě ta nehoda, tak bych rozhodně nechtěla svatbu za každou cenu, to zase ne. Svatbu nemusí chtít chlap, ženská nebo oba, to co jsem psala, byl zase jenom příklad (na základě toho, že já bych chtěla opravdu dítě až po svatbě, takže když už bysme plánovali dítě, byla bych v situaci, že já se vdávat chci). Tak jako tak, bez svatby v dohlednu (myslím v hodně blízké budoucnosti, kdy bych si byla 99% jistá, že ji přítel chce) by se dítě jmenovalo po mně.
Ale to už se tady zbytečně opakuju. Myslím, že jsem se předtím vyjádřila celkem jasně a rozhodně jsem nepsala nic urážlivého nebo proti tobě, ale měla jsem potřebu ti to vysvětlit… Tak snad už si rozumíme ![]()
Taaaak vyřešeno a dilema rozseknuté! Řekl mi že mu to nevadí když bude mít dítě moje příjmení a za to si ho vážím ještě víc a o tohle mi možná v podvědomí i šlo jak se k tomu postaví, nicméně příjmení bude mít mrně přítelovo. Řekl mi že měl strach mě požádat o ruku a nestihl to než sme otěhotněli a teď něchtěl abych si nemyslela že to dělá z povinosti. Takže zatím happy end
Všem děkuji za názory a děkuji za podporu!
![]()
Všechny příspěvky jsem nedočetla, diskuze už je docela dlouhá, ale řeknu vám i svůj postoj. U nás je situace ještě jinačí. S přítelem už miminko očekáváme, sice teprve chvíli, ale už se mu nějaké tvary rýsují. Svatba tedy neproběhla a já vím, že kdybych mu teď řekla, tak zítra půjdeme na úřad a klidně se vezmeme. On s tím nemá žádný problém. Spíš já mám právě ten postoj, že svatba je prostě jenom papír, tím neříkám, že se jí nebráním, po porodu třebas klidně, teď v těhotenství se vdávat nebudu, to bych nedala. Nicméně jsem teda vůbec takto nepřemýšlela nad příjmením. Když se mě přítel zeptal, jak to vlastně uděláme, když nejsme svoji, tak jsem mu bez okolků řekla, že se bude jmenovat po něm. On popravdě ani nevěděl, že to jde, tak na mě tak vyjeveně zamilovaně koukal jak na pánaboha. A své rozhodnutí se nechystám měnit.
@AnastazieB píše:
My taky nejsme manželé a syn má příjmení po otci. Nevadí mi to, chtěla jsem to, aby aspoň měl po něm jméno, protože matku dítěti nikdo neodpáře, zatímco otec je vždycky nejistýProstě aby bylo vidět, že patří i k němu. Navíc kdybych nechala příjmení po mně, tak by mi to připadalo, jakože otce nemá… Svatbu neplánujeme, ale i kdyby, tak bych si stejně nechala příjmení svoje, nechci se jmenovat jinak než teď.A to že s dítětem chodím všude a říkají mi jeho jménem mi nevadí, zas tak často se to nestává a navíc, evidují jméno dítěte, moje nikde uvedené být nemusí, takže nemusím nic vysvětlovat, prostě je nechám.
tak přesně takhle je to i u nás, oba kluci jméno po otci, ani jsem nepřemýšlela že by měli jméno po mně, svatbu neplánujeme, na tom jsme se shodli od začátku, jsme spolu 9 let šťastni, nemáme pro svatbu žádný pádný důvod…asi to mám z toho, že jsem v tom vyrůstala, naši se rozvedli když mi byli 2 roky, s novým chlapem žijem mamča 28 let na psí knížku, ségra jiné příjmení než my s mamčou a bráchou a nikdy nebyl v ničem problém, u doktorů a ve škole je to jen o zvyku, že se dítě jmenuje jinak než matka a normálně mě oslovují mým příjmením, jo a jen jsem si kluky nechala zapsat do občanky
@Anonymní píše:
@Mar__tanka1983 Běžná praxe mě až tak nezajímá a neznamená že se něco praktikuje tak že to tak všem vyhovuje
chtěla jsi názor, tak jsem ti ho napsala ![]()
jestli tě nezajímá, neptej se ![]()
@Anonymní píše:
Zakladatelko.....taky jsem měla sama jiné přijmění než chlap a syn…
a do toho bejvalá manželka a 2 děti a všichni „stejně“ a já „jinak“
Nevadilo mi, že na mě volají příjmením syna.....jen mi to bylo prostě líto…vytoužené dítě a jmenuje se jinak…stejně jako exa všechny jeho děti… a já byla „mimo“
No svatba byla, když mu byly necelé 3 roky…takže už je to v pořádku
A naprosto tě chápu…
píše: Více
hele holky, už několikrát sem tady i na té druhé diskusi četla, jak vás štve, že se chlap i dítě jmenují jako ex. ale pak, když se taky jmenujete jako ex, tak už je to v pořádku?
![]()
@Mar__tanka1983 píše:
hele holky, už několikrát sem tady i na té druhé diskusi četla, jak vás štve, že se chlap i dítě jmenují jako ex. ale pak, když se taky jmenujete jako ex, tak už je to v pořádku?
Svatbě se nikdo nebrání, nikdy neřekl že si mě nevezme od začátku co spolu jsme sem věděla že proti druhému ženění nic nemá! Dítě spolu čekáme protože jsme si miminko moc přáli a je plánované a žádná nehoda, rodina jako taková fungujeme a na papíře jsme to nepotřebovali a ani nepotřebujeme bohužel mě by ani ve snu nenapadlo že mi tahle maličkost jako je příjmení bude vadit. To už jsem zde taky psala. Prosím takové názory jako že dítě není plánované když víš prd si nech pro sebe a nebo si nejdříve přečtí část diskuze a pak přispívej když máš potřebu se vyjádřit!