Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Laetitia nás ma i nízkou váhu, v roce 7,3kg. Papal hezky, pak měl období kdy zas toho moc ne snědl a ja mu to vyloženě nutila. Pak se sekl úplně a jedl jen pečivo do ruky, ci treba jablko a jinak nic kromě jeste kojení. Trvalo to skoro mesic. Misto aby přibral jeste zhubnout trosku. Samosrejme jsem byla zoufalá, ale pochopila jsem, ze nutit ho proste nemuzu. Uklidnila me i nějaká diskuze tady, kde někdo psal, ze musím mit důvěru v to dite a ze hlady dobrovolně neumře. Od te doby je to zase lepší. Někdy mi sní oběda treba 3lzicky a někdy zase tak 150-180g a ja uz se tím nestresuju. Stejně to moc neovlivním. Nebo nechce oběd, ale jde se nacucnout mlika a oběd proste nemá. On přece musí vědet co potrebuje. Ty jinak kojis ci je na um?
V první řadě musí přestat člověk žít v představě, že dítě bude dělat to, co chceme, a že to bude chápat, proč to chceme. Nebude. A pak bude každá činnost s malým dítětem mnohem jendodušší a radostnější.
Mám něco podobného doma a upravila jsem si život, abych se denně nenas****la
Do restaurace nechodíme! Na nákupy chodím buď sama, muž, nebo doveze itesco. V kočárku může být max 45 min a autem jedu v době, kdy mu vychází spaní. Syna se snažím zaměstnat při všech domácích pracech (dává mi prádlo do a z pračky, při vaření mám magnetky na lednici, tak je dává do misky a zpět, když ho krmím, tak on krmí psa
nebo pustím tablet atd.) Z toho jídla si nic nedělej, měla jsem u něj období, kdy byl živ z UM, křupek, banánů a jogurtů. Dost pomohlo, co jsem začala dávat ovocné šťávy do masozel. příkrmu, tak to zkus, třeba jí to zachutná.
@Moise já chtěla malýmu zastřihnout ofinu, ale vzdala jsem to ![]()
K jídlu nenutit, protože jinak to bude ještě horší. Moje dcerka je v tomhle extrém, do 10m plně kojená, nevzala do pusy nic. Pak ze dne na den se rozjedla, že by sežrala na posezení půl lednice a nyní slečna jí jenom a pouze maso k obědu
Někdy si dá kousek nějakého ovoce a to je vše. Hubená je jak lunt, že by se na ní daly počítat žebra
Jenže co, nenadělám nic. Nabízím, násilím to do ní rvát nebudu. Ani u televize ![]()
@atominnka tak nějak
![]()
Sedalia je homeopatikum, neublizi..to neni jako ladovani nejakym lekem. Hodne se i doporucuje pri spatnem spani.
Zkus malou nenutit delat veci po tvem…maly mi pri prebalovani nelezi od 11m, vztekal se a ja ztracela nervy, takze prebaluju ve stoje, on si pritom mnohdy hraje. Nechce lezet, tak ho nenutim. to same jidelni zidle..vysedal, kroutil se, takze jsme ji odlozili a krmim bud v postylce nebo pri nejake cinnosti. Mozna se to nekomu zda nevycchovne, ale takto malinkym clovek jeste nic nevysvetli a ja se snazim hledat zpusob, abychom byli oba v klidu a vychazim malemu vstric. jo a je mu 13mesicu.
@Laetitia 3× denně čtvrť tabletky Lexaurinu do mléka a ráno navíc pul diazepamu, nebo rohypnolu…pak jen čekat at vyroste a bude po tobě něco chtít a ty budeš dělat to same, co ona ted ![]()
@Laetitia Bohužel musím napsat, že na tvé dceři neshledávám naprosto nic výjimečného. Existují i děti pohodáři (jako náš druhý do roka - ale s ním zas začlo peklo pak) a nebo děti jako tvá dcera a náš starší, se kterým bylo peklo do 2 let, ale od té doby se to obrátilo o 100% a byl zlatý. Teď s to zas obrátilo, mezitím několikrát v chování různé kotrmelce… No, co si budeme povídat, je to náročné. ![]()
Ale opravdu slibuji, že jak začne mluvit, je to kouzelné a kolem těch 2 let se stane z „třeštiprdla“ úžasný malý človíček, který si nás vždy s manželem omotá kolem prstu a na to předtím zapomeneš. ![]()
Teda pravda, že změnit se musíš ty, já přesně ve 2 staršího jsem zjistila, že prostě nemusím spát a že ten příšerný opruz v restauraci mi najednou nevadí. A místo našeho dříve tak častého kulturního života (výstavy, divadla, festivaly a vše možné každý víkend) si to holt začínáme mírně vynahrazovat podobnými dětskými akcemi.
I vztah se nám vracíod těch 2 let dítěte do původního stavu. ![]()
Prostě vydrž a neřeš, že je malá divná. Je úplně normální, jako 50% dětí. Třeba budeš mít za odměnu 2. pohodáře. Každopádně je to ta lepší situace, věř mi. Mít to opačně - první dítě v klidu a pak přijít toto, tak nevím… ![]()
Podle me pomuze, kdyz ji prestanes vnimat jako male mimino a zacnes si vsimat, ze uz se z ni stava samostatne batole
Do restauraci chodime tam kde maji detske zidlicky. Objedname mu nejaky vyvar treba. Nez to donesou tak si s nim hrajeme nebo prohlizime nejakou knizku nebo tak. Kocar nezkousim uz davno - bud nosim v nositku nebo chodi pesky. Prebaluju ve stoje. Pri domacich pracech ho zapojuju aby pomahal. Jidlo nabidnu a kdyz nechce tak nenutim. Mandarinky schovavam ![]()
Ty se proste odpoutej od toho ze dite ma jezdit v kocarku a prebalovat se v leze
Neznam moc deti co by to v roce zvladali bez nervu
@Almira-Alm Souhlasim s duchem prispevku. Ale detaily se lisi. Neumim si vubec predstavit, ze by starsi vydrzel v restauraci v detske zidlicce nebo nedej boze jedl v roce polevku. A ne proto, ze bych nechtela ja.
Prebalovani ve stoje ano.
A nenutit do jidla - mozna nemas dite, ktere ma v 5 letech 16 kg - i tak HURA - a vypada vcetne vysky jako o rok mladsi. Vcera scena s palacinkou - jednou ze 3 jidel, ktere do nej bezpecne dostanu (teda s nucenim nebo aspon povzbuzovanim a krmenim). Na taliri bylo seminko z malinove marmelady = scena jako blazen. Marmeladu stejne tak jako med, JAKYKOLI druh syra, vajicka atd. atd. nesni.
Pak jsem u vytrzeni z takivych scen, kdy mladsi prijde ke stolu, ukaze na nutelu a zepta se, cl to je. Ochutna
(toto u starsiho neexistuje) a sni pul palacinky s nutelou, predtim uz pul palacinky s marmeladou… V takove situaci se vetsinou rozplacu, protoze to starsi nikdy neudela…
To same s domacimi pracemi. Určitě bych zkusila, pokud už stoji nebo dokonce chodi. Ale starsiho to netankovǎo, je vedecky typ, takze knizky, hracky - i kdyz vse s asistenci. Mladsiho neberou hracky, je ten pomahaci typ - bavi ho bezne cinnosti v domacnosti. Ale chodit zacal az v roce a 5 mesicich a do te doby nestal, ani temer neobchazel nebytek…
@Levandule121 nikdy bych nenutila do jidla
Tim se problem jen zhorsuje a 16kg v 5 letech mi prijde v pohode..
Náse roční na tom není až tak jako vaše, ale tak kolikrát uz toho mám jak se říká dost. U nás je nejhorší kočár a autosedačka. Zatím nám to vycházelo, ze při procházce spala, ale teď se ji to posunulo, tak si holka zvyká. Mame nějaký režim a uz vzhledem k tomu, ze ma ještě tři sourozence, tak se nemůže svět točit jenom kolem ni. V kočáru ji dam do ruky kus chleba, tak se chvíli zabavi, ale jak doji uz ukazuje na moji tašku a hulaka ham, nam. Chvíli dudák. Pití. Ale není to žádná pohoda. V autě s ni hodně jezdím sama, takže tam proste knuci, než ji to přestane bavit. A u jídla nemám moc rada televizi atd, mame na jídelní zidlicce par věci, které ji baví a na hraní bych ji je jinak nedala, a při tom ji. Tak nějak doufám, ze vek vše upraví.
@Almira-Alm píše:
@Levandule121 nikdy bych nenutila do jidlaTim se problem jen zhorsuje a 16kg v 5 letech mi prijde v pohode..
No jo no, tech 16 kg a 109 cm je ale strasne vydrenych a bohuzel na nezdravych potravinach - prevazne chlebu a rohlikach s maslem a sunkou… Davam vitaminy a chodime kazdy rok na krev… Neji tedy ani sladkosti, to me uklidnuje. Z kindervajicek vyloupe ty hracky a cokoladu necha.
Ted na rodinne navsteve jsem vypadala jako super matka - jedno dite vyjedlo z talirku se zeleninou komplet syrovou mrkev, druhe okurku.
Jinak se tam starsi niceho netkl, k obedu predtim u babicky snedl 1 knedlik, nekontaminovany omackou ani nicim jinym. ![]()
Abych se priznala, maleho do jidla vubec nenutim, nechavam to od 3/4 roka jen na nem - ani nekrmim, nemam na to. Neji take, ale jen proto, ze kopiruje starsiho. Tak jsem ho dala prave do skolky, aby se rozjedl.
No jo, no. Tak hlavne, ze nic horsiho. Jsou zatim zdravi, jsem za to vdecna. ![]()
tesat do kamene. První mateřství jsem úplně podělala tím, že jsem pořád chtěla, aby syn dělal co chci já… podruhé se snažím nemít přehnaná očekávání a nějak to jde líp. I když samozřejmě hodně je to o povaze a temperamentu dítěte, to je jasné.
@ncc1701 píše:
V první řadě musí přestat člověk žít v představě, že dítě bude dělat to, co chceme, a že to bude chápat, proč to chceme. Nebude. A pak bude každá činnost s malým dítětem mnohem jendodušší a radostnější.
@Laetitia No nečetla jsem celou diskuzi, ale já bych řekla, že ona je z tebe bezradná taky. Syn si v tom věku sám uměl vyhrát jen trošku a to za podmínky, že jsem se mu předtím dostatečně věnovala. Courání po obchoďáku ho až tak nebavilo, chodili jsme na procházky, občas do herny. Když se mu nelíbilo v kočáře, tak jsem ho nesla. V restauraci se mu taky musel někdo věnovat a jedli jsme prostě na etapy. Teď je mu dva a půl, umí si hrát sám a to i dlouho, nosit ode mě nechce vůbec a v restauraci je s ním radost být. Hezky pije ze sklenky, sedí na židli, žvatle s námi i jí. Takže prostě bych to víc přizpůsobila jí, bude spokojenější a časem ti to vrátí. Chce to čas, máš miminko, ne malého dospělého.