Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dcera nemá kamarády
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
2.5.18 23:45
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.5.18 00:11
@Anonymní píše:
Mohu napsat že své zkušenosti jako dítě. měla jsem totez od druhé třídy jsem začala chodit na jinou školu už od začátku jsem si nepadla s nikým do noty. A to se ani nezlepsilo. Postupem času jsem si akorát se dvěma holky začala rozumět ale že by se jednalo o kamarádství větší se nedá říct. Ani tu vše nebudu rozebírat co se dělo atd bylo to až někdy psychické týrání. Castecne jsem si za to mohla sama (nekomunikativni atd). Ale už od prvního dne co jsem vstoupila do třídy měla jsem pocit že jsem jiná dívali se na mne skrs prsty. Řekla bych jediné řešit to a řešit to klidně i přes psychologa. Já to bohužel neměla s kým po rozvodu jsme zůstali s taktem sami který moc hlavně skrs čas nebyl člověk na řešení těchto problémů. A ve škole jsem nechtěla nic říkat abych nebyla za praskace nebo tak. Tak jsem s tím žila az do 9 třídy a poslední pomale rok na škole počítala měsíce, dny kdy už to zkonci. Vše se vyřešilo až odchodem na střední školu měla jsem z toho strach odešla jsem schválně dál do města měla jsem strach z dětí z města ale ukázaly se jako výhra
anonym č.2
tak to jsme na tom skoro stejně jen já na základce krom šikany zažila i kyberšikanu a táhlo se to semnou i na střední a nekomunikativní jsem byla i poté v prací ted už je to o něco lepší, ale o málo. Ale aspoň beru jako fajn že spolužáci ze základky si asi většina uvědomila svou chybu a v současne chvíli se ke mně hlasí a bavíme se normalně to i přes to že na to nezapomenu nikdy je fajn já jim odpustila a i to mi pomaha být komunikativní..hold malo komunikativní lidé si to sežeru asi vždy
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.5.18 00:46
@Anonymní píše:
anonym č.2
tak to jsme na tom skoro stejně jen já na základce krom šikany zažila i kyberšikanu a táhlo se to semnou i na střední a nekomunikativní jsem byla i poté v prací ted už je to o něco lepší, ale o málo. Ale aspoň beru jako fajn že spolužáci ze základky si asi většina uvědomila svou chybu a v současne chvíli se ke mně hlasí a bavíme se normalně to i přes to že na to nezapomenu nikdy je fajn já jim odpustila a i to mi pomaha být komunikativní..hold malo komunikativní lidé si to sežeru asi vždy
Já už nad tím tak vyhrála celkem ". Střední byla pro mne vysvobozujíci. Pak se to trochu stizilo v práci ruzni lidé. Chvilku trvalo než mi šla práce od ruky spíše jsem byla delší dobu zátěž. Vše se i odvijelonba vztazích po čase se to urovnalo teď jsem na Mateřské mám tu nejlepší kamarádku. Vlastně hned po střední krátce jsem se odstěhovala začala žít s přítelem se kterým budu 5 let a máme dceru. Ex spolužakum jsem neodpustila a ani nechci i když to pomáhá. Ex spolužačka mne tak před rokem psala chtěla se udobřit ". O týden potkám našeho ex spolužáka a dozvim se od něho jak mne pomlouvá že nejsem ani pořádně vystudovaná v 21 letech jsem pořídila už dítě atd. Jsou to stejně falešný lidí ze kterých mi je špatně jak tenkrát. Pro mne furt ty děti nedozrálé.
- Citovat
- Upravit
bibie
3.5.18 10:18
@Anonymní píše:
Ahoj všem, jdu si pro radu. Mam petiletou dcerku, ktera si neumi najit kamarady. Respektive je fixovana na jednu holcicku od nas z vesnice, ale ta ji zacala posledni dobou delat naschvaly. Moje dcerka pak place nebo se vzteka. S ostatnimi detmi to neumi vubec, vzdy vidim, jak si deti hraji spolecne a ona stoji stranou a nezapoji se.
Snazim se s ni o tom mluvit, nastinovat reseni situaci atd, ale nepozoruji zlepseni. Chtela bych s ni nekam zajit, zacit na tom opravdu pracovat, aby mela sanci si to ve skolce jeste posledni tok nejak nacvicit ve znamem prostredi, nez nastoupi do skoly. Vidim, jak ji to trapi.
Mate tip na dobreho detskeho psychologa v Praze ci Praze zapad? Nebo jiny napad, kde by nam mohli pomoci?
Diky za kazdou radu!
U nas pomohla pani ucitelka, vsimla si ze se neco deje(ona se dcerka zacala pocuravat ve skolce) a seznamili ji s jinou holcickou, pak k nim pridali jeste jednu podobne citlivou. Ted jsou 3 a nedaji bez sebe ani ranu-zkus si promluvit ve skolce, jestli by ji na spani nedavali lezet k nekomu, na jidlo u stolecku, na rizene aktivity spolecne, na prochazku atd s nejakou jinou, ony povahy deti umi odhadnout a pomuzou-pokud jsou to spravne ucitelky, ktere se zajimaji. Jinak mam jeste starsi dcerku a ta se neumi primluvit a seznamit vubec s nikym, pak je to ok ale ten zacatek a prvni dojem je fuc a nikdo ji nechce. Ve skolce ji pomohla vzdy nejaka kamaradka, ktera sehnala jine kamaradky, venku mladsi segra-ta se umi seznamit s kazdym ale nedokaze se s nim pak hrat-ma jine zajmy nez vetsina deti, a u obou se teda dost snazim i ja-seznamuji se s maminkami i detmi, volam je ven, na navstevu, spolecne akce, narozeniny zvu vsechny i maly i velky deti, mam na to vyhrazeny jeden az dva dny v tydnu(jako na krouzky????)-a zdaleka mi rodice tech deti nesedi, nastesti jsou uz holky vetsi a kamaradky k nam chodi samy, nebo je spis dovezu a pak odvezu do vedlejsi vesnice(co bych pro stesti deti neudelala). A starsi uz docela chape, jake jsou holky-jeden den nejlepsi kamosky, druhy ani nepozdravi. Snazi se mit vic kamaradek aby mela na ten den alespon jednu. Drzim vam palce, zeny jsou potvory a nebude to lepsi…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.5.18 08:23
@Anonymní píše:
U nas pomohla pani ucitelka, vsimla si ze se neco deje(ona se dcerka zacala pocuravat ve skolce) a seznamili ji s jinou holcickou, pak k nim pridali jeste jednu podobne citlivou. Ted jsou 3 a nedaji bez sebe ani ranu-zkus si promluvit ve skolce, jestli by ji na spani nedavali lezet k nekomu, na jidlo u stolecku, na rizene aktivity spolecne, na prochazku atd s nejakou jinou, ony povahy deti umi odhadnout a pomuzou-pokud jsou to spravne ucitelky, ktere se zajimaji. Jinak mam jeste starsi dcerku a ta se neumi primluvit a seznamit vubec s nikym, pak je to ok ale ten zacatek a prvni dojem je fuc a nikdo ji nechce. Ve skolce ji pomohla vzdy nejaka kamaradka, ktera sehnala jine kamaradky, venku mladsi segra-ta se umi seznamit s kazdym ale nedokaze se s nim pak hrat-ma jine zajmy nez vetsina deti, a u obou se teda dost snazim i ja-seznamuji se s maminkami i detmi, volam je ven, na navstevu, spolecne akce, narozeniny zvu vsechny i maly i velky deti, mam na to vyhrazeny jeden az dva dny v tydnu(jako na krouzky????)-a zdaleka mi rodice tech deti nesedi, nastesti jsou uz holky vetsi a kamaradky k nam chodi samy, nebo je spis dovezu a pak odvezu do vedlejsi vesnice(co bych pro stesti deti neudelala). A starsi uz docela chape, jake jsou holky-jeden den nejlepsi kamosky, druhy ani nepozdravi. Snazi se mit vic kamaradek aby mela na ten den alespon jednu. Drzim vam palce, zeny jsou potvory a nebude to lepsi…
Tomu rozumim. Mame to podobne, vcetne komunikacne vyrazne zdatnejsiho mladsiho sourozence. Ja se taky snazim vyhledavat spolecnost deti tim, ze se setkavam s maminkami, domlouvam spolecny program apod. A ano, je to narocne. Ale prijde mi, ze takhle to preci nemuze byt vecne, ze by se preci mohla v te komunikaci a vsem okolo zlepsovat. Jenze ja pokroky nevidim, takze chci zkusit nejakou tu psycholozku, treba by stacilo zacit delat neco jinak a zlepsilo by se to. A treba se s tim neda delat nic, to je taky dost mozny.. ale vycitala bych si, kdybych to aspon nezkusila..
Obnovitelka diskuze.
- Citovat
- Upravit
4.5.18 08:40
@Anonymní píše:
Ahoj všem, jdu si pro radu. Mam petiletou dcerku, ktera si neumi najit kamarady. Respektive je fixovana na jednu holcicku od nas z vesnice, ale ta ji zacala posledni dobou delat naschvaly. Moje dcerka pak place nebo se vzteka. S ostatnimi detmi to neumi vubec, vzdy vidim, jak si deti hraji spolecne a ona stoji stranou a nezapoji se.
Snazim se s ni o tom mluvit, nastinovat reseni situaci atd, ale nepozoruji zlepseni. Chtela bych s ni nekam zajit, zacit na tom opravdu pracovat, aby mela sanci si to ve skolce jeste posledni tok nejak nacvicit ve znamem prostredi, nez nastoupi do skoly. Vidim, jak ji to trapi.
Mate tip na dobreho detskeho psychologa v Praze ci Praze zapad? Nebo jiny napad, kde by nam mohli pomoci?
Diky za kazdou radu!
A jak presne o tom s ni mluvis?
Mne kdyz byli 3 roky, tak me mama zacala premlouvat, abych si hrala s jinymi detmi. Nemela jsem o to zajem, ale matka me hecovala. Vubec jsem si neumela predstavit, co to znamena „jit se skamaradit“ s nejakou holcickou. Mama mi namatkou vypichla jednu holku z hriste a vyslala me za ni se skamaradit.
Celkove to byl spatny napad. Ja o to nemela moc zajem a ta holka byla pekne cislo, bavilo ji me ponizovat, povysovat se na mne a ublizovat mi. Pokazde, kdyz jsem neudelala hned 100% co ona chtela, tak mi vypovedela pratelstvi. Ja jsem z toho byla na nervy, nechapala jsem tuto manipulativni hru a mela jsem nonstop pocit, ze se musim podrizovat a ze nejsem pro ni dost dobra a tenhle pocit menecennosti se se mnou pak tahl jako sopel ve vsech dalsich kontaktech s detmi. Stale jsem se podrizovala a mela jeste vetsi pocit, ze nikomu nestojim za to, aby se se mnou kamaradil.
Osobne si myslim, ze bych byvala mnohem stastnejsi, kdyby me matka do niceho netlacila. Ja o zadnou socializaci nestala a byla jsem stastna jen tak uplne sama se sebou. To nasilne tlaceni do nejakeho kamaradeni mi rozhodne jenom ublizilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.18 09:09
@Anonymní píše:
Tomu rozumim. Mame to podobne, vcetne komunikacne vyrazne zdatnejsiho mladsiho sourozence. Ja se taky snazim vyhledavatspolecnost deti tim, ze se setkavam s maminkami, domlouvam spolecny program apod. A ano, je to narocne. Ale prijde mi, ze takhle to preci nemuze byt vecne, ze by se preci mohla v te komunikaci a vsem okolo zlepsovat. Jenze ja pokroky nevidim, takze chci zkusit nejakou tu psycholozku, treba by stacilo zacit delat neco jinak a zlepsilo by se to. A treba se s tim neda delat nic, to je taky dost mozny.. ale vycitala bych si, kdybych to aspon nezkusila..
Obnovitelka diskuze.
Já si myslím, že je to prostě v naši dceři. Dělám to stejně, „připravuju“ jí na setkání s dalšími dětmi a nakonec jí mám stejně u sebe.
Ostatní co takové dítko nemají doma, nechápou.
Jak je na tom pohybově? Naše je na sebe strašně opatrná. Jediné co vzala na milost je plavání. Jinak kolo - bojím, brusle - bojím, koloběžka - bojím.
A nevysvětlím nikomu, že to není má vina, že jsem nenabízela, prostě se rozhodně a ne.
Pokud to s psycholožkou nějak vymyslíte, dej tady radu. Díky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.5.18 09:21
@bublinek
Ahoj, tak pohybove se taky boji, akorat u nas je nejvetsi strasak prave voda, takze hodiny plavani zatim neprichazi v uvahu, v lete jen kde staci, s rukavky, brylemi a hlavne nenamocit vlasy.. nikam nevleze, boji se mice atd. Letosni pokus o kyzarskou skolicku byl uplna katastrofa, uplne se zasekla, bala se. A to mela postupne vic instruktoru, takze tim, ze by ji ten konkretni nesedl to nebylo. Jezdi jen na kole a zkousi brusle.. ale stoji me to mnoho usili na tom najit pro ni tu spravnou motivaci.
A jasne, ze je to v ni. Je to takova povaha. Sportovec nikdy nebude. Kdybych ale videla, ze je to ten introvert, co si nejradsi u stolecku dela nejake svoje veci a ostatni ho nezajima, tak to asi tolik neresim. Ale ona byt s detmi chce, jen nevi jak na to, aby taky patrila “do party”.
Urcite dam vedet s tim psychologem, nasla jsem nejake centrum v Praze na Smichove, tak uvidim.. klasickou ppp jsem nechtela.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.5.19 19:04
Ahojte, přidávám se s dovolením do této diskuze.
Dcera (4,5) chodí do školky druhým rokem. První rok tam měla jednu kamarádku, což byla holčička předškolačka, která podle slov učitelky měla naši malou jako takovou panenku, starala se o ni, brala ji jako mladší sestřičku. Dcera chodila v té době do školky docela ráda, ale když tam tato kamarádka nebyla, vždycky říkala, že si celý den neměla s kým hrát, že si s ní hraje jen tato jedna holčička a nikdo jiný ji nechce.
Letos už tam zmíněná předškolačka není a dcera je úplně bez kamarádek. Podle jejich slov když ke komukoliv přijde, že si chce hrát, tak ji odmítne a řekne „běž pryč“ nebo „tady tě nechceme“. Podle učitelek se opravdu moc nezapojuje, vždycky říkají, že je individualista. Chvíli si tam prý hrávala s jedním chlapečkem, ale někdy v únoru tam přišel nový kluk a ten s tím prvním vytvořil nerozlučnou dvojku a dceru mezi sebe většinou nechtějí.
Dcera se do školky netěší, ráno často brečí (vloni tento problém běžně nebýval). Stěžuje si, že je tam smutná, sama, nemá si s kým hrát a samotnou ji to nebaví.
Situaci jsem samozřejmě několikrát konzultovala s učitelkama a ty tvrdí, že „je to prostě taková povaha“ a stěží s tím něco udělají. Holčičky jsou vyloženě proti tomu, aby si s nimi hrála. Důvod mi nikdo není schopen říct. Dcera tvrdí, že ji nemají rády. Proč - netuším.
Jak byste situaci řešili? Moc mě to mrzí, sama jsem v dětství měla spoustu kamarádů a vím, že vždy byli nějací outsideři, se kterýma se nikdo nechtěl bavit a mně jich bylo líto - často jsem se jich ujímala, aby nebyli sami. 
Nemůžu se smířit s tím, že je v této pozici právě moje dcera.
Omlouvám se za anonymitu
Třeba Mia
- Citovat
- Upravit
3.5.19 19:18
Oslava narozenin - pozvat holky ze skolky, naplánovat neco, co bide ty dalsi holky i dceru bavit a tim zacnou delat neco spolu, krouzek, morče, jit s ni na hriste, kde si hrajou i holky ze skolky, domluvit se na neco s nejsympatičtější (tobe) maminkou, deti kopírují dospele, tak se pravdepodobne budou spolu bavit taky, kdyz se bavi matky…
jeste je teda mozne, ze je to dcerou, ze je nepříjemná (treba si to ani neuvesomuje) nepratelaka, nepřizpůsobivá… jasne, ze napises, ze urcite neni, ale zkus se i na tohle podivat objektivně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.19 19:41
Ahoj, to je mi líto. Co takhle jiná školka? Myslím, že paní učitelky by se měly v tomto více angažovat, jsou na to školené! Je mnoho her, které zlepšují vztahy v kolektivu, nechápu proč nic nedělají. Je mi líto holčičky a jako máma bych z toho byla fakt nešťastná. Zeptej se učitelek, co pro začlenění dcerky do kolektivu udělaly-udělají. Všechny mají minimálně maturitu z psychologie, ty mladší i státnice. Také mohou objednat za mírný poplatek externí organizaci, která se tímto zabývá. Zabojuj trochu!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.19 19:47
@aknadar píše:
Ahoj, to je mi líto. Co takhle jiná školka? Myslím, že paní učitelky by se měly v tomto více angažovat, jsou na to školené! Je mnoho her, které zlepšují vztahy v kolektivu, nechápu proč nic nedělají. Je mi líto holčičky a jako máma bych z toho byla fakt nešťastná. Zeptej se učitelek, co pro začlenění dcerky do kolektivu udělaly-udělají. Všechny mají minimálně maturitu z psychologie, ty mladší i státnice. Také mohou objednat za mírný poplatek externí organizaci, která se tímto zabývá. Zabojuj trochu!
Ježiš ty jsi dramatická, jako by jí v té školce řezali nohu! Tak v první řadě by asi holčička měla mít možnost navázat kamarádství i mimo školku, aby maminka viděla, jak se ve skutečnosti chová a aby dcerku trochu sama aktivně zapojila i v menším počtu dětí. Školka přece není jediné místo, kde by dítě mělo najít kamarády. Může se ve velkém kolektivu cítit nesmělá, ale to fakt nevyřeší změna školky. To takhle může pendlovat až do maturity, kdykoli bude mít maminka pocit, že dcerka není spokojená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.19 19:49
Nema kamarady ve skolce nebo nema vubec zadne kamarady? Ja si v okoli, kdyz byly deti male, nasla maminky podobne starych deti a syn sel do skolky, kde uz nekoho znal a kamaradily se. To jste se pristehovali? U syna ve skolce je holcicka se kterou se deti nechteji kamaradit, ale to proto, ze sikanuje ostatni. Myslim, ze iniciativa by mela byt hlavne na tve strane…ja se s maminkami zdravim, seznamuji a deti to pak maji snazsi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.19 19:55
Řešila jsem podobný problém se synem, je teď ve školce první rok. U nás to naštěstí vyřešily učitelky a taky postupná adaptace na skolku. Syn už kamarády má, sice ne moc, pořád patří k těm utapnutejsim, ale má si s kým hrát. To je důležitý. Takže já radim ve slušnosti nastoupit na učitelky, ať s tím něco dělají. Ty můžeš zase pomoct najít kamarády mimo skolku. Na hřišti, v kroužku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.19 21:08
@hanka.br. píše:zde si dovolím nesouhlasit, už je květen a děcko si stále nenašlo své místo v kolektivu, dle zakladatelky, paní učitelky zatím nic nepodnikly, já osobně bych nesnesla ten pocit, že moje dítě odhánějí, proč jako? Pokud není děcko zlé, neubližuje ostatnim a není to prevít, mělo by se mu v tomhle směru pomoci, pokud to samo nezvládne- zde evidentně za 8 měsíců ve školce se to nepovedlo. Ještě jedna rada pro zakladatelku- co kdyby se dcerka také „ujala“ nějakého menšího dítět tak, jak se to přihodilo jí…
Ježiš ty jsi dramatická, jako by jí v té školce řezali nohu! Tak v první řadě by asi holčička měla mít možnost navázat kamarádství i mimo školku, aby maminka viděla, jak se ve skutečnosti chová a aby dcerku trochu sama aktivně zapojila i v menším počtu dětí. Školka přece není jediné místo, kde by dítě mělo najít kamarády. Může se ve velkém kolektivu cítit nesmělá, ale to fakt nevyřeší změna školky. To takhle může pendlovat až do maturity, kdykoli bude mít maminka pocit, že dcerka není spokojená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Mohu napsat že své zkušenosti jako dítě. měla jsem totez od druhé třídy jsem začala chodit na jinou školu už od začátku jsem si nepadla s nikým do noty. A to se ani nezlepsilo. Postupem času jsem si akorát se dvěma holky začala rozumět ale že by se jednalo o kamarádství větší se nedá říct. Ani tu vše nebudu rozebírat co se dělo atd bylo to až někdy psychické týrání. Castecne jsem si za to mohla sama (nekomunikativni atd). Ale už od prvního dne co jsem vstoupila do třídy měla jsem pocit že jsem jiná dívali se na mne skrs prsty. Řekla bych jediné řešit to a řešit to klidně i přes psychologa. Já to bohužel neměla s kým po rozvodu jsme zůstali s taktem sami který moc hlavně skrs čas nebyl člověk na řešení těchto problémů. A ve škole jsem nechtěla nic říkat abych nebyla za praskace nebo tak. Tak jsem s tím žila az do 9 třídy a poslední pomale rok na škole počítala měsíce, dny kdy už to zkonci. Vše se vyřešilo až odchodem na střední školu měla jsem z toho strach odešla jsem schválně dál do města měla jsem strach z dětí z města ale ukázaly se jako výhra