Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@jege píše:
Tak to jste tady dobré střelkyně, když máte hned ve všem jasno a klidně a bez rozmýšlení odstřelíte vlastní rodiče. Já bych v tom měl asi velké dilema a pokusil bych se to řešit nějak citlivěji, abych hned rovnou neodstřelil rodiče, ale současně co nejvíce pomohl dítěti.
Dobře ses odkopal
Já si dokážu představit jedinou situaci, kdy sexuální násilí na dítěti nebudu řešit přes policii a soudy, pouze s terapeutem a psychology. A to když to násilí udělá jiné dítě, člen rodiny. Když 10 letý kluk bude osahávat/mávat pindíkem kolem 5 leté sestřenice. I tam je třeba rázně zakročit, vysvětlit pojmy a pracovat s oběma dětmi s tím, že jeden udělal něco moc špatného a druhé dítě prožilo něco moc špatného. Ale policii bych do toho asi netahala. Pokud je jeden z aktérů starší 15 let a druhým malé dítě, neváhala bych ani vteřinu.
@jege píše:
Smrtelně! Nahlásit na policii se to dá vždy, ale vrátit podobný krok již ne, takže bych musel být 100% přesvědčen, že je to to nejlepší řešení.
A jak bys to vysvětlil tomu děcku?
Že měl dědek špatný den a tak se o tom už nebude mluvit. nebo jak si to představuješ v praxi?
Navíc je povinnost tento čin oznámit.
@BohunkaP píše:
Taky jsem se před pár lety pokoušela o racionálnější komunikaci v podobně ošemetném tématu a skončila jsem velmi podobně, dalo mi to tenkrát velkou lekci ohledně chování některých diskutujících a obecně o fungování těchto webových diskusí.V tomhle „honu na čarodějnici“ skončíš jako poražený, máš to marné - ale nic si z toho nedělej
Takové situace jsou nepředstavitelné a i když v anonymních diskusích mají všichni zažehnuté plamenné meče a plné pusy velkých slov, v reálu by jejich chování vypadalo úplně jinak. Planě a anonymně házet písmenky, to dovede každý - ale až by se k takové situaci musel skutečně postavit čelem, už by to tak snadné nebylo.Rozumím, co jsi chtěl říct a v podstatě s tebou v mnohém souhlasím. Konkrétně třeba naše rodina vždycky byla a je soudržná, bezproblémová, láskyplná, plně fungující - kdybych se nyní měla dozvědět, že můj otec někoho zneužívá nebo před lety zneužíval, neumím si vůbec představit, co bych udělala. A v žádném případě nemůžu tvrdit, že bych ho šla udat - netuším vůbec, zda bych toho byla schopna… s největší pravděpodobností bych dříve než na policii skončila jako krizovka někde na psychiatrii, protože by to byl ne otřes, ale doslova výbuch, který by mi zničil celý život, celý svět.
Jestli to treba neni take tim, ze ten, kdo ma tak traumatizujici zkusenost porad trpi tim, ze se ho nikdo nezastal, nepomohl, ze i kdyz sebral silu a sveril se nekomu, komu duveroval, ze ho ochrani a stejne to bylo zametene pod koberec, tak mozna prave proto je nyni tak radikalni a dokaze se absolutne a bez vahani postavit celem tomu, pokud by to same melo zazit jeho vlastni dite.
@BohunkaP píše:
Taky jsem se před pár lety pokoušela o racionálnější komunikaci v podobně ošemetném tématu a skončila jsem velmi podobně, dalo mi to tenkrát velkou lekci ohledně chování některých diskutujících a obecně o fungování těchto webových diskusí.V tomhle „honu na čarodějnici“ skončíš jako poražený, máš to marné - ale nic si z toho nedělej
Takové situace jsou nepředstavitelné a i když v anonymních diskusích mají všichni zažehnuté plamenné meče a plné pusy velkých slov, v reálu by jejich chování vypadalo úplně jinak. Planě a anonymně házet písmenky, to dovede každý - ale až by se k takové situaci musel skutečně postavit čelem, už by to tak snadné nebylo.Rozumím, co jsi chtěl říct a v podstatě s tebou v mnohém souhlasím. Konkrétně třeba naše rodina vždycky byla a je soudržná, bezproblémová, láskyplná, plně fungující - kdybych se nyní měla dozvědět, že můj otec někoho zneužívá nebo před lety zneužíval, neumím si vůbec představit, co bych udělala. A v žádném případě nemůžu tvrdit, že bych ho šla udat - netuším vůbec, zda bych toho byla schopna… s největší pravděpodobností bych dříve než na policii skončila jako krizovka někde na psychiatrii, protože by to byl ne otřes, ale doslova výbuch, který by mi zničil celý život, celý svět.
Taky pocházím z milující, spořádané a fungující rodiny. Kdybych se dozvěděla, že se děje/dělo toto, ta milující a spořádaná rodina by již neexistovala, nemohla existovat, i kdyby všichni zavřeli oči a dělali, jako že nic. Všechny by nás to poznamenalo, vztahy by byly navždy narušené. Ale viník by byl jeden, a to ten dotyčný, co strkal pinďoura, kam neměl. A viník si zaslouží potrestat, soud a odsouzení. I v tomto citlivém případě.
@Anonymní píše:
@maminaAJ to je tim co jsem zazila, prave ten kdo to neprozil to nedokaze pochopit a muze to vypadat jako prehaneni, a Ne, ze zkusenosti to proste okoli nemuze odhalit, ale mam vyhodu v tom ze s dcerou o tom mluvime a kdyby neco sveri se mi
reknu ti ne tak sladke tajemstvi, take jsem zneuzivane dite (rekneme neco jako sestra zakladatelky, osahavani a oralni sex, vlastni v rodine oblibeny stryc, me bylo 6-10let, nedavam anonym protoze o tomto uz dokazi otevrene mluvit, ale ano je mi 40let a muselo to uzrat), takze mam pochopeni pro to videt v kazdem ale opravdu v kazdem uchyla… ale mozna diky fyzicky neskodne forme zneuzivani, jiste vyzralosti a tezke praci (letite) na sobe si uvedomuju, ze tento bubak je jen muj problem a ze v dusledku poskozuje jenom me…
opravdu si myslim ze mit stazeny zaludek ze jsem dovolila dceri jit prespat ke kamaradce (kdyz je tam jeji otec) je uz za hranou sebeposkozujici paranoi a cely zivot se snazim najit rovnovahu mezi opatrnosti a panickym strachem…
doporucovala jsem tu jistou knizku o traumatech, protoze i ja si sebou nesu celozivotni trauma, mivam fleshbacky a velmi vyzivne nocni mury a delam hodne o tom abych se toho zbavila, protoze citim ze mi to ublizuje a vim ze coby obet si tohle proste nezaslouzim (trpet za cizi zlociny) ![]()
a mam dve dcery (i kdyz vim ze pohlavi v tomto nehraje az takovou roli), takze strach tam je, ale snazim se je spis vest zivotem k tomu aby si vsimaly, byly obezretne (ano, starsi uz mela ode me prednasku co ji dost zbavila naivity), pripravene (povinne judo) a hlavne se mi se vsim sverovaly… ale doufam ze jinak jim zivot svym strachem moc neomezuji ![]()
@moof píše:
Taky pocházím z milující, spořádané a fungující rodiny. Kdybych se dozvěděla, že se děje/dělo toto, ta milující a spořádaná rodina by již neexistovala, nemohla existovat, i kdyby všichni zavřeli oči a dělali, jako že nic. Všechny by nás to poznamenalo, vztahy by byly navždy narušené. Ale viník by byl jeden, a to ten dotyčný, co strkal pinďoura, kam neměl. A viník si zaslouží potrestat, soud a odsouzení. I v tomto citlivém případě.
Souhlasim, navic tady je nutno poznamenat, ze zneuzivani potvrdili i rodice zakladatelciny sestry. At uz byla rodina jakkoliv soudrzna a milujici, zneuziti duvery ditete neni uklouznuti.
@jege píše:
Tak to jste tady dobré střelkyně, když máte hned ve všem jasno a klidně a bez rozmýšlení odstřelíte vlastní rodiče. Já bych v tom měl asi velké dilema a pokusil bych se to řešit nějak citlivěji, abych hned rovnou neodstřelil rodiče, ale současně co nejvíce pomohl dítěti.
Sorry hehe, ale fakt by jsi neřešil, ze tvůj rodič strčil penis do pusy (nebo i do vaginy) tvé dcery? Jako ty by si řekl: “ no co, tak ujel?!” Uvědom si, jak strašně by si ublížil té dceři. Není nic horšího, než zařadit důvěru svého ditete. Ono má tebe a ty ho musíš za každou cenu bránit!!!
@Uslava píše:
@krecik.dzungarsky
Nekdo ji musi říct, že to bylo a je špatné. Ona to totiž doposud brala za normální.
Víš, mně šlo primárně o to, aby nebyl ze zakladatelky dělán spolupachatel. O problematice sexuálního zneužívání dětí vím dost. Podílela jsem se na několika projektech, které se zabývají osvětou a detabuizací ve společnosti.
Zakladatelka si beztak potřebuje přijít na to, co je v pořádku či nikoliv, sama, s pomocí terapeuta atd.
Já se také setkala u lidí s tím nazorem, že by rodiče za to neodsoudili, že to je prostě jejich otec, a toho že života nemůžou vymazat ani kdyby provedl takové zverstvo ![]()
U nás to bylo tak, jak sem psala:dědek měl 3 syny, 2 s ním normálně komunikoval a stýkaly se dal…(to že to potom dělal jejich dceři dal oni to věděli a přesto ji tam tahali tak to je další level:poblion:) Náš táta že začátku přišel, vzal všechny veci co nám dědek koupil a hodil mu je nahlavu, my jsme tam prestali chodit, ale nas táta pak postupně k nim chodil potom třeba v pomáhat, starat se opravovat věci na baráku, to se tutlalo a nemluvilo se o tom, mě to mrzelo protože to pro mě jako dítě bylo jakoby to zlehcoval a cítila sem se jakoby by mi nevěřil co nam udelal, na druhou stranu jsem to trošku chápala, byla tam babi a ty chtěl pomoct mimochodem ta to věděla také vše, ale mě ji je spíš líto, protože dědek tyral i jí, když přišla babi na návštěvu chodila sama a dědek zůstával doma, škoda že nedostal trest na druhou stranu měl ostudu a nechodil ven a nakonec chcipnul na rakovinu, takže my teď po letech začali chodit k babi do toho baráku kde se vše dělo, že začátku to bylo těžké, ale teď se to dá zvládnou…
@BohunkaP píše:
Taky jsem se před pár lety pokoušela o racionálnější komunikaci v podobně ošemetném tématu a skončila jsem velmi podobně, dalo mi to tenkrát velkou lekci ohledně chování některých diskutujících a obecně o fungování těchto webových diskusí.V tomhle „honu na čarodějnici“ skončíš jako poražený, máš to marné - ale nic si z toho nedělej
Takové situace jsou nepředstavitelné a i když v anonymních diskusích mají všichni zažehnuté plamenné meče a plné pusy velkých slov, v reálu by jejich chování vypadalo úplně jinak. Planě a anonymně házet písmenky, to dovede každý - ale až by se k takové situaci musel skutečně postavit čelem, už by to tak snadné nebylo.Rozumím, co jsi chtěl říct a v podstatě s tebou v mnohém souhlasím. Konkrétně třeba naše rodina vždycky byla a je soudržná, bezproblémová, láskyplná, plně fungující - kdybych se nyní měla dozvědět, že můj otec někoho zneužívá nebo před lety zneužíval, neumím si vůbec představit, co bych udělala. A v žádném případě nemůžu tvrdit, že bych ho šla udat - netuším vůbec, zda bych toho byla schopna… s největší pravděpodobností bych dříve než na policii skončila jako krizovka někde na psychiatrii, protože by to byl ne otřes, ale doslova výbuch, který by mi zničil celý život, celý svět.
Asi tak!
![]()
@krecik.dzungarsky píše:
Víš, mně šlo primárně o to, aby nebyl ze zakladatelky dělán spolupachatel. O problematice sexuálního zneužívání dětí vím dost. Podílela jsem se na několika projektech, které se zabývají osvětou a detabuizací ve společnosti.
Zakladatelka si beztak potřebuje přijít na to, co je v pořádku či nikoliv, sama, s pomocí terapeuta atd.
To je jistě pravda, ale ony se ji snažili napsat, ze si opravdu nezaslouzila výprask za dluhy, protože si z dětství nese obrovské nezpracovane trauma, protože její sestru už jako malou holčičku hodili přes palubu. Zničili ji a ona se bohužel úspěšně ničil dal.
@krecik.dzungarsky píše:
Víš, mně šlo primárně o to, aby nebyl ze zakladatelky dělán spolupachatel. O problematice sexuálního zneužívání dětí vím dost. Podílela jsem se na několika projektech, které se zabývají osvětou a detabuizací ve společnosti.
Zakladatelka si beztak potřebuje přijít na to, co je v pořádku či nikoliv, sama, s pomocí terapeuta atd.
Máš pravdu. ![]()
@moof píše:
Pokud je jeden z aktérů starší 15 let a druhým malé dítě, neváhala bych ani vteřinu.
Ani pokud by tím starším byl Tvůj syn 15 let a druhým dcera 14 let? ![]()
@jege píše:
Tak to jste tady dobré střelkyně, když máte hned ve všem jasno a klidně a bez rozmýšlení odstřelíte vlastní rodiče. Já bych v tom měl asi velké dilema a pokusil bych se to řešit nějak citlivěji, abych hned rovnou neodstřelil rodiče, ale současně co nejvíce pomohl dítěti.
Víš o tom, že svými názory schvaluješ závažný trestný čin? Odstřižení se od toxických členů rodiny je naprosto v pořádku, pokud není jiná možnost.