Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tvl on ji řeže jak žito a ona se fakt ptá, jestli je to domácí násilí.
A ne, není nutné čekat na to, až máš zlomeniny a zprávu od lékaře.
Podívej se tady. Každopádně to násilí je, co by to mohlo jiného být?
https://13hrichurodicovstvi.cz/…cim-nasilim/
Ano, je to domácí násilí. Chlap se jen vymlouvá. Být Tebou, odejdu, lepší to nebude.
Podle popisu to vypadá, ze on mláti ji, protože je to agresivní hulvát a násilník. Proc fackuje ona jeho to nevím, třeba je ona taky agresivní buranka.
Ano toto je domácí násilí jak z učebnice. To že nemáš modřiny nebo viditelné rány neznamená nic. Někteří nasilnici to umí tak, aby to nebylo vidět. Navíc ten tvůj se háji tím, že tys uhodila první. Není to v domácím násilí žádný amatér. Nejsi podle mě jeho první oběť. Odejdi od něj dřív, než to bude velmi problematické.
Do vztahu fyzický napadání nepatří. Já kdysi ztratila tři roky s násilnickým de. bilem a následky mám i po dvaceti letech. Přeber si to, jak chceš.
@the.last.trial píše:
Ty seš teda hodně vodolná.
Až bych řekl, že hloupá.
Pokud nejsi troll - a pochybuji o tom, protože snad jsi schopna pochopit, ze žádné fyzické napadeni nema ve vztahu co dělat - tak by mne zajímalo, proč ze to s nim tedy jsi? Denní hádky, ty nepříjemná, on agresivní. Vám oběma se uleví bez toho druhého
Násilí to je, ale ty taky asi nebudeš úplně normální, když se fackujete navzájem.
Můj přítel není typ, co by se napil a v opilosti mě zbil. Nepatří k těm, kteří svoji holku zmlátím, protože neumyla nádobí. A proto jsem zmatená. Nevím, jestli se u nás doma odehrává něco jako domácí násilí. Proto mi řeknete, zda přehráním, či ne. Vždy když si stěžuju na bolest jakékoli části těla, do které mě praštil/hrubě zmáčknul, řekne, že jsem citlivka a že to přehráním.
K věci. U nás doma to funguje tak, že přítel třeba ze srandy dává facky (v rámci nějakého pošťuchování) a když mu jí oplatky nazpátek, dostanu takovou facku, že sem v šoku, nebo mě třeba chytne do kravaty, pod krkem, schodí na zem. Jakmile se začnu ozývat s tím, že mě teď fyzicky ublížil a že tohle chlap nedělá, má na mě pivku - vždyť ja mu přece taky dala facku (rozhodně ne takovou jako on následně mě).
Nebo když se hádáme. Vždy se hádám slovně, on taky prvních par minut, pak vybouchne a uhodí mě - vždy se dostane do takového amoku, kdy o sobě proste neví (5 vteřin) a pak se probere a pusti mě - sám řekl, že má amok, ale pak že je mu to lito.
Já nevím, chápu, že se hádám, že můžu být nepříjemná, ale podle mě násilí do hádek přece nepatří.
Není to věc ojedinělá, je to věc na denním poradku - neuplyne týden bez nějakého násilí.
Ať už je to hlava, noha, krk, vždy mám spis jen bolesti, ale nikdy nejde vidět stopa po modřině - což mě vybízí k myšlence, že to vážně můžu přehánět - není viditelné zranění, není násilí.
Kolik květin, omluv už mi od něj přišlo, nepočítám.
Je to začarovaný kruh…. Jsem oběť, nebo královna dramatu?
Jak říká přítel - ja tě uhodím, protože to ty si byla nepříjemná, ty si na mě byla hnusná, ty si mi taky dala ránu - ano, uznávám, ale myslím, že zpáteční rána by měla odpovídat té předchozí, ne že druhého člověka sejme.