Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Kakika píše:
Myslím, že většina těch, co nedokáží pochopit, proč to zakladatelce vadí, tohle nikdy nezažila.Ono se řekne „těch 20 minut denně tě nezabije“…nooo, jako nezabije, ale 100× nic umořilo i osla.A s malým vztekajícím se děckem za zády je to ještě větší zábava. To jsem mnohdy nebrala telefon ani kamarádkám, které jsem neslyšela dlouho.
Nejde o nevděčnost, nebo že není ráda, že maminku pořád má.
Chcete po ní, aby byla empatická, chápavá, trpělivá a nenechala se vytočit a přitom si zkuste po sobě přečíst, jak na ni reagujete. Naštvala vás během jednoho dne a přitom její mamina ji netaktními a stále dokola opakujícími se otázkami zasypává několik let. Tak zkuste být takové, jaká má být zakladatelka. Empatické.
TOHLE!!! je naprosto přesně vystiženo!
Kdo tenhle „teror“ nezažil, ten vůbec netuší o čem je řeč a jen má pocit jak je ten dotyčný nevděčný a jednou bude litovat a… všechno možný. Já mám tohle v poněkud jiné verzi 33! let! Se divím, že jsem ještě neskočila z balkonu…!
Buď ráda že volá.. až mámu mít nebudeš, tak si vzpomeneš… strašný tohleto chování.. máma už nemůže ani zavolat dceři..
.. já si s mámou volám pořád a ráda jí kdykoliv vidím, nebude tu věčně, tak s ní chci trávit čas..
Mám to úplně stejně!!! Kdo nezažil, nepochopí…
Co je moc, to je příliš!
@Elin29
Ale to je to, asi si voláte když chcete obě a máte na to obě chuť a čas…já jsem ráda že o mě má máma zájem, to samozřejmě, určitě ji nijak nezanedbávám, trávím s ní čas každý druhý víkend, a to bez manžela, aby si mě jak ona říká užila, beru ji na dovolené také bez manžela přestože spolu máme taky volného času málo, trávím s ní vánoce, kupuju jí co potřebuje nebo z čeho má radost, odjíždím za ní okamžitě, když je to potřeba kvůli zdraví, pomáhám jí v bytě se vším, co potřebuje, pomáhám jí finančně, může kdykoli přijet k nám když ji to doma nebaví a má veškerý servis jak v hotelu, to všechno ráda, jenže ta telefonovací povinnost se ti prostě znechutí. Když to není „jéé, máma volá, jak se asi dneska má“, ale „ježišmárjá, já jsem úplně hotová, mám hlad, bordel v bytě, nevím co dřív“ a pak hodinu poslouchat, o čem byly seriály nebo co řekla sousedka jiné sousedce…Pak přijdou takové ty příhody, které jednou nevadí, ale opakovaně nic moc, když například takhle přijdu a manžel čeká s vínem, svíčkami a večeří, že máme výročí, já mu řeknu dobrou chuť, a vrátím se z vedlejšího pokoje, když už svíčky dohořely a jídlo je studené…večery na dovolené strávené místo procházkami po pláži telefonováním s mamkou…nedělní rána, kdy manželovi kydnu na stůl snídani, sama beru rohlík do ruky a jdu co, no telefonovat…
@Elin29 píše:
Buď ráda že volá.. až mámu mít nebudeš, tak si vzpomeneš… strašný tohleto chování.. máma už nemůže ani zavolat dceři.... já si s mámou volám pořád a ráda jí kdykoliv vidím, nebude tu věčně, tak s ní chci trávit čas..
Co je, moc toho je příliš. Kdo nezažil, ten to nepochopí… Nic proti… ale.. Rodiče člověk neodkopne, ale nakonec vezmou tolik času… nechtěnýho…
@Abbynka15 píše:
Mám to úplně stejně!!! Kdo nezažil, nepochopí…Co je moc, to je příliš!
Ted jsem to tam poslala…
. Oni to nevědí co to obnáší, protože to nezažili…
Mojí babičce je přes osmdesát let a voláme si každý den. A taky řeší velký kulový- jak děti papkaly a spinkaly a kakaly, co budu vařit dnes a co zítra, jaká kytka se jí nechytala a kam ji přesadí, že je moc vedro/zima/sucho/mokro, že byla v krámě/na poště a koho potkala a co spolu řešili,… A taky u toho dělám milion věcí a kontroluju dvě malé a už tři týdny nemocné děti. Někoho jiného už bych dávno poslala do zadní části těla, ale u babičky, světě div se, mi to vůbec nevadí. Dokonce se na ty telefonáty docela těším, je to takové vytržení z každodenní ubíjející rutiny. A ona taky před „pár“ lety trpělivě naslouchala mým litániím o tom, co řekla ve škole Maruška o Aničce a s kým už nikdy nikdy nepromluvím ![]()
@Mala.ještěrka píše:
Mojí babičce je přes osmdesát let a voláme si každý den. A taky řeší velký kulový- jak děti papkaly a spinkaly a kakaly, co budu vařit dnes a co zítra, jaká kytka se jí nechytala a kam ji přesadí, že je moc vedro/zima/sucho/mokro, že byla v krámě/na poště a koho potkala a co spolu řešili,… A taky u toho dělám milion věcí a kontroluju dvě malé a už tři týdny nemocné děti. Někoho jiného už bych dávno poslala do zadní části těla,ale u babičky, světě div se, mi to vůbec nevadí. Dokonce se na ty telefonáty docela těším, je to takové vytržení z každodenní ubíjející rutiny. A ona taky před „pár“ lety trpělivě naslouchala mým litániím o tom, co řekla ve škole Maruška o Aničce a s kým už nikdy nikdy nepromluvím
A já tyhle kecy poslouchám 33 let!!! Budeš mít taky tolik trpělivosti? Nebo ti z toho dřív hrábne?
@Bafonek píše:
A já tyhle kecy poslouchám 33 let!!! Budeš mít taky tolik trpělivosti? Nebo ti z toho dřív hrábne?
Já to poslouchám už skoro 15 let. Od té doby, co moje máma (babiččina dcera) umřela. A budu to poslouchat tak dlouho, dokud to babička bude chtít někomu říkat ![]()
Tak jen na dokreslení situace. Včera mi máma volala, ptala se opět jak nám je, kolik máme teplotu, jestli máme kašel..atd atd. Slušně a v klidu jsem jí řekla, že jí nebudu každý den (už
3 týdny, co se v nemoci placame) hlásit podrobnosti, prostě jsme nemocný a nepotřebuje každý den přece vědět kolik máme přesně teplotu atd. Tak se urazila a praštila mi s telefonem.
Dneska jsem byla na velkém utz a přítel na kontrole u obvodaka. Tak jsem jí i přes včerejšek volala sama od sebe, že jí teda řeknu výsledky a budeme se mít aspoň o čem bavit. No… Zvedla mi to a bez pozdravu se nepříjemným hlasem zeptala „tak co“. Řekla jsem že malý všechno v pořádku a než jsem stihla začít říkat podrobnosti, tak mi skočila do řeči a už opět postopadesáté jako vždy přišel dotaz kolik jsem přibrala. Wtf proč jako?
Psala jsem tu, že mi několikrát kritizovala velké břicho a jak údajně vypadam (myslim že jako normální těhotná v 8.mesici). Nezajímá jí třeba kolik váží miminko, kolik měří, jestli nám zas potvrdil kluka nebo cokoliv jiného. NE. Opět a furt jen dotaz na mojí váhu hned po pozdravu. K čemu jí ta informace je? Připadám si jak nějaká tlustá matrona když to furt tak řeší
přibrala jsem 7kg no, strašný asi
ona se mnou přibrala prej 25kg ![]()
Takže jsem se zhluboka nadechla a naprosto v klidu jsem se zeptala proč furt řeší jen kolik jsem přibrala, když jsem jí ještě ani neřekla nic o malém. Tak po mně vyjela, že se nemůže ani na nic zeptat a ať jí dam teda pokoj a opět mi praštila telefonem
já jí telefon nepolozila nikdy.
Takže milé dámy, co se tu do mě navazite. Trhněte si nohou, opravdu.
Naopak za chápavé komentáře moc děkuju.
@Mala.ještěrka
Hele a co se stane třeba v případě, že ti babi zavolá, a tobě by bylo hrozně blbě, třeba jsi měla horečku, nebo střevní chřipku, a neměla naprosto sílu mluvit? Nebo jak třeba řešíte volání, když v době, kdy babča volá, máš nějakou aktivitu, při které telefonovat nejde? Já si totiž myslím, že v tom je ten zakopaný pes a rozdíl mezi volajícími. Moje máma a jak vidím tak i zakladatelčina by se velmi urazily, kdybychom je v takovém případě odmítly nebo třeba požádaly o zavolání až zítra, a byly by pak dost nepříjemné. Udělala by to taky tak i tvoje babička?
@Anonymní píše:
@Mala.ještěrka
Hele a co se stane třeba v případě, že ti babi zavolá, a tobě by bylo hrozně blbě, třeba jsi měla horečku, nebo střevní chřipku, a neměla naprosto sílu mluvit? Nebo jak třeba řešíte volání, když v době, kdy babča volá, máš nějakou aktivitu, při které telefonovat nejde? Já si totiž myslím, že v tom je ten zakopaný pes a rozdíl mezi volajícími. Moje máma a jak vidím tak i zakladatelčina by se velmi urazily, kdybychom je v takovém případě odmítly nebo třeba požádaly o zavolání až zítra, a byly by pak dost nepříjemné. Udělala by to taky tak i tvoje babička?
To máš asi pravdu
. Když je mi blbě, tak volá mému manželovi a chce, aby nám k ní dojel pro jídlo. A když volá nevhod (a to se děje celkem často, protože už ji trochu blbne paměť a zapomíná, když jí řeknu, že třeba jedu k doktorovi), tak se prostě domluvíme, že zavolám za chvíli.
Jasně, že je moje situace jiná než vaše. Každý člověk je jiný. Ale z příspěvků zakladatelky mám dojem, že problém je někde trochu jinde než v částem volání. Moje babička do mě opravdu nikdy nerýpala, že tloustnu (a už vůbec ne v těhotenství
), neuráží se ani se nedožaduje hlídání vnoučat, na která už nestačí ![]()
@Mala.ještěrka
Ano, právě, já si taky myslím. Pokud někdo volá prostě ze zájmu a náklonnosti, tak je taky ohleduplný a nechce obtěžovat, když se to nehodí, nechce zatěžovat, ale podpořit. Ty mámy uzurpátorky, kterou já mám bohužel taky, a na které si tu i další stěžují, volají ze sobeckých zájmů a je jim úplně jedno, jak zatěžující, omezující nebo nevhodné to zrovna je. Takže ono je jednoduché někoho odsoudit, že se k mamince chová špatně, ale tak jednoduché to nebývá. Co já mám zkušenost, tak ty opravdu sobecké dospělé děti, které na rodiče kašlou, jim ten telefon prostě nezvednou a je jim to jedno. My, co se necháme utelefonovávat k smrti na svůj úkor se tak právě chovat nechceme, a je to někdy dost těžké.
@Mala.ještěrka píše:
Já to poslouchám už skoro 15 let. Od té doby, co moje máma (babiččina dcera) umřela. A budu to poslouchat tak dlouho, dokud to babička bude chtít někomu říkat
Až to budeš mít na krku skoro půl století tak to začneš nenávidět…A do toho budou knourat další a další z rodiny a pak budeš každýmu dělat psychoterapeuta a všichni si budou myslet že ty to všechno zvládneš a děláš to ráda a budou ti blít svoje stesky a myslet si jak ti dělá dobře je uklidnovat „de.bily“ zasra..ný.
@Mala.ještěrka píše:
Já to poslouchám už skoro 15 let. Od té doby, co moje máma (babiččina dcera) umřela. A budu to poslouchat tak dlouho, dokud to babička bude chtít někomu říkat