Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Deprese z matčina chování
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
27.8.12 09:33
Ahojky, úplně tě chápu jak se cítíš… bohužel společné bydlení nikdy nedělá dobrotu a ač jsi to myslela dobře, měli jste hnedka na začátku bydlet každý zvlášt, taky mám peripetie s rodiči, to co ty máš s mamkou já mám s tátou něco podobného a máma se mě nezastane, čím jsem starší tím je to horší… vůbec se ti nedivím, že z toho už máš depky, povim ti, že já bych jí už asi i něco řekla a když by řekla, že se jí to nelíbí, tak at se odstěhuje, když má pořád něco…
co poradit, pevné nervy a zkusit si s ní otevřeně promluvit
já naštěstí bydlím bez rodičů, to by jinak bylo na blázinec…
- Citovat
- Upravit
27.8.12 09:34
Lehké to tedy nemáš. Maminka si zvykla s Vámi na určitý „komfort“, má se dobře, o nic se nemusí starat a asi se nudí, tak vymýšlí-lehce intrikuje. Vidím to na nastolení pravidel, prostě si s mamkou sedněte, a vyříkejte si, jak bude Vaše společné soužití fungovat, a pokud je nebude dodržovat holt se bude muset poohlédnout po vlastním bydlení. Jinak to dlouhodobě fungovat nemůže a myslím, že pro Vás bude lepší žít sami. Věřím, že je to jistě těžké, ale jinak se z toho brzy sesypeš a jistě i příteli to není dvakrát pochuti..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
sophinka
27.8.12 09:35
Jo mám to podobně. Naštěstí mám ale jiný konec, před lety jsem ukončila veškeré vztahy. Dokonce jsem se ve svých 35 letech dozvěděla, že můj táta pravděpodobně není můj táta… No aspoň to dost věcí vysvětlilo
- Citovat
- Upravit
27.8.12 09:43
V prvním případě nezávidím, já naštěstí v podobné situaci nejsem, ale chvíli u nás moje mamka bydlela a i když s ní mám velice dobrý vztah, tak teda začali jsme si pěkně lezt na nervy. Naši se rozvedli a my jsme si koupili jejich dům, tátovi jsme dali peníze hned po prodeji mého bytu a mamce jsme kupovali byt a čekali jsme na vyřízení stavebka a taky dlouho trvalo než se jí nějaký ten byt líbil bydlela s náma 1 rok a stačilo. Teď se navštěvujeme každý týden a je to úžasná babička. Nemám pro ntebe žádnou jinou radu než ji vystěhovat, ale to asi nepůjde co. Potom jedině si ji nepřipouštět moc k tělu a odprostit se i citově od ní, 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.12 09:48
Mě mamka taky štípala v autobuse i v obchodě. A nejen to. V šestnácti jsem vypadla z domu.Asi dva roky jsme spolu nemluvili. Teď se naše vztahy zlepšili, ale musela jsem ji odpustit. Bydlet s ní? To ani omylem.Nic po ní taky nemůžu chtít, žádnou pomoc atd. Vždy se na něco vymluví. Kluka 16m ji hlídat dát taky nemůžu, protože mi řekla, že by ho mlátila. A zato jaký já jsem měla dětství, tak na syna nikdo nesáhne. Jsi dobrá, že jsi ji vzala k sobě. Jenže za dobrotu na žebrotu. Podle mé mámy musí být všechno, takže kdybych s ní bydlela, vše by mi organizovala. A hlavně jsem chtěla, aby moje děti vyrůstali jinak než já. Myslím, že mamku nezměníš, budete bohužel válčit pořád jako já s tou svou.Tak se drž.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.8.12 09:57
Holky děkuju za reakce. Ono to někdy bývá vpohodě, ale těch chvil ubývá. Já vím, že by bylo oddělené bydlení nejlepší, ale tam byl průšvih ta finanční stránka, protože bychom za částku, za kterou jsme koupili tento dům, dva byty nesehnali. A tehdy, když táta zemřel, matka byla v takovém stavu, že bych ji ani samotnou bydlet nenechala a ještě ke všemu nás tlačil čas. Už jsem jí navrhovala různá řešení, ale tady je právě problém, že ona žádná pravidla není schopná dodržet. Sama mi na to řekla, že pravidla jsou od toho, aby se porušovala 
. A co se stěhování týká, museli bychom prodat dům s hypotékou a už jsme ho měli u několika realitek na jaře a ani ťuk. A ještě ke všemu moje již nežijící babička (matka mytky) s námi žila taky v jednom bytě celý život - až do 83 let - a bylo to, svým způsobem, na prd, ale máti si tudíž ani nedovede představit, že by to mohlo být jinak a všechno bere jako samozřejmost. No, každopádně jsme asi potřebovala zjistit, že v tom nejsem sama. Za to děkuju. Katka
- Citovat
- Upravit
27.8.12 10:47
Za dobrotu na žebrotu…Moc jste si ji rozmazlili, rozhodně bych ji už nechala žít svým životem a sama žila pro svou rodinu, tzn. věnovala se dítěti, rodinným aktivitám i pomocí přítelovi při rekonstrukci a nenechala si do ničeho mluvit. Ať si zvykne, že ji pokaždé nebudete brát na výlety, že taky má respektovat pravidla v domě…Prostě bych se tou nadřazenou stala já, a ne ona, aby ještě přikazovala, co se kde má udělat apod. Můj chlap by tohle zřejmě nestrávil, nechat si přikazovat. Podali jste ji pomocnou ruku, po zdrav. stránce je v pořádku, tak ať si žije po svém, bez závislosti na Vás.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.12 10:49
A jestli se jí to nelíbí, ať si podá žádost do domova seniorů… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj maminky, potřebuji poradit, jak se vypořádat s chováním své matky. Je mi 30, matce 60. Před čtyřmi roky mi zemřel táta a od té doby se všechno nějak zhoršilo. Tedy všechno rozhodně ne, pouze vztahy s mou matkou. Už od malička s tím bojuju. Když mi bylo 9 měsíců, šoupla mě do jeslí a aniž by musela, vrátila se do zaměstnání, kde, jak jsem se mi nedávno při nedělním obědě pochlubila, udržovala leta intimní poměr s kolegou a to přesto, že byla vdaná za mého otce. Vůbec nevím, proč mi to řekla, je to informace, bez které by se mi žilo líp. Také jsem se dozvěděla, že když jsme spolu třeba jely v metru a já jsem se kvůli něčemu rozbrečela, štípala mě do zadku (celkem dost), abych byla potichu. Nemám jedinou vzpomínku z dětství, kdy by si se mnou hrála. Několik týdnů před maturitním plesem jsem dávala avízo o tom, kdy se koná, ale když nastal ten den, matka tvrdila, že o ničem neví a že nemá co na sebe a nakonec to dopadlo tak, že jsme s ostatními spolužáky stáli s šerpami v sále, rodiče tleskali a radovali se a matka shlížela dolů z galérky, pohled jako vrah a ani nehla brvou. Pak přišli pracovní úspěchy a neúspěchy. Když se nedařilo, všechno bylo špatně, protože se nemohla pochlubit kolegyním v práci. Jó, to ovšem když jsem začala létat jako letuška, každý z jejího okolí hned o mně věděl všechno. Jak jsem už psala, táta zemřel před čtyřmi lety. Musely jsme se odstěhovat z bytu v Praze, kde byl neúnosný nájem, prodaly jsme dědictví (pozemek psaný na mě) a protože jsem nechtěla, aby mamka zůstala někde sama a já v té době měla přítele, koupily jsme dvougenerační dům kus od Prahy, musela jsem se ale na zbývající částku uvázat hypotékou. Matka se nastěhovala do přízemí (kompletně zrekonstruované ve standardu) se vstupem na zahradu. Platí pouze režii a my režii a hypotéku. Přesto se jí pořád něco nelíbí. (V koupelně jsou bílé dlaždičky, les není v docházkové vzdálenosti…) Já s přítelem a synem (1,5 roku) obývám horní patro, které bylo při nastěhování k rekonstrukci a které si postupně (jak finance dovolí) rekonstruujeme. Bez táty jde všechno hůř, chybí další mužská síla, neboť přítel je pořád v práci, když má ale volno, dělá, co může a klobouk dolů. Jenže matce to jaksi nestačí. Pořád si vymýšlí nějakou práci, nenechá ho vydechnout. Prostě, jak je v důchodu, tak se nudí a vymýšlí blbosti. Když už zbude čas, jedeme na výlet. Matku pokaždé bereme s sebou. Teď v sobotu jsem jeli a poprvé ji nevzali, protože přítel měl dovču a chtěli jsme být půl dne jen sami s prckem a užít se. Nejdřív se tvářila, že jí to nevadí, ale teď se mnou nemluví
. Další věc je, že na ni neni v ničem spoleh. Je silná kuřačka a domluvily jsme se, že když má východ z obýváku přímo na zahradu, nebude v domě kouřit. Několikrát jsem jí přistihla, jak kouřila, když uspávala syna v kočárku a protože ví, že jsem striktně proti tomu, pokoušela se cigaretu schovat v ruce. Jak malý dítě! Pak mi navrhla, že když zhubnu 10 kilo, přestane kouřit úplně. Tak jsem zhubla 10 kilo a matka, namísto, aby přestala, začala kouřit vevnitř (jde to i k nám nahoru). Nemám nic proti kuřákům, je to každého věc, ale chtěla jsem pro syna lepší životné prostředí, než v jakém jsem vyrůstala já. Je to spousta dalších maličkostí, ale včera mě dorazila úplně. Z vrchního patra vedou prudké schody do přízemí (cca 20 schodů) a proto jsme tam dali takovou tu zábranu, aby syn nespadl dolů, kdyby utekl z bytu do chodby. Matka přišla nahoru a nezavřela za sebou ani dveře, ani tu zábranu a protože jsem byla v kuchyni a přítel venku, neviděla jsem to a syn prošel kolem ní a když jsem vykoukla z kuchyně, stál těsně nad schodištěm a chystal se udělat krok dolů 
. Ani nevím jak, doběhla jsem k němu a zachytila ho na poslední chvíli. A reakce matky? „On by nespadl“ 
. Když ho má v poslední době na chvilku pohlídat, souhlasí, ale měly byste vidět, jak se tváří. Já nevím. Už je toho na mě v poslední době nějak moc. Vozím ji na nákupy, fakt dělám co můžu ale zase si myslím, že být v šedesáti na někom takhle závislá, je ještě brzo. A na druhé straně ta nezodopvědnost. Matka určitě není v jádru špatný člověk a já mám jistě taky chyby. Ale když jsem teď matkou, svého syna miluju nadevše a nedovedu si představit, že bych mu někdy přivodila takovéto deprese z našeho vztahu. Omlouvám se za román, ale muselo to ven. Máte to některá podobně?