Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak se postarat o maminku?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Holma
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.8.12 12:44
Je to strašně smutné…tvoje maminka měla především odejít už hodně dávno. Obávám se, že po tolika společných letech plných ponížení a násilí, už odejít nedokáže, i kdyby jste jí v tom pomohli 
Na druhou stranu, pokud ve vztahu zůstávala kvuli financím a zabezpečí dětí-tak ted má konečně volné ruce, když má dospělé děti-No držím palce 
.Ale především -Musí chtít sama maminka a ne jen tak z náhlého popudu, když jí zrovna otec trápí-ale opravdu chtít a něco pro to začít dělat A neustoupit, jen proto že otec má zrovna lepší náladu, nebo se jí omluví
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 12:47
To je velice těžká situace, a hlavně dlouhodobá a neřeší se! Především musí chtít pomoci ONA SAMA 
Jinak je snaha pomoci jí zbytečná. Napíšu, co bych udělala já za sebe, i když se úplně samozřejmě nemohu do Vaší situace vcítit, ale určitě bych maminku vzala k sobě, i kdybych se měla s rodinou uskromnit a obětovat 1 pokoj pro mamku. Alespoň do začátku než by si třeba našla nějaký pronájem-podnájem garsonky. Další v řadě by měl určitě následovat rozvod s otcem a vůbec odpoutání se od něj. Co se týče práce, určitě ví sama nejlépe, jaké má možnosti kvůli zdrav. stavu.
Vždycky je lepší udělat něco než-li nic. A maminka by měla poznat i lepší stránky života a začít žít podle sebe a hlavně být spokojená, a kdo ví, třeba čase i po boku nového muže, který jí dá moře lásky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Holma
24.8.12 12:48
Jenže nejhorší na tom je, že já ji uklidňovala, jak najdeme bydlení a práci a nyní jsem sama pesimista! Byty drahý a máma by to sama neutáhla. Ona se teď na mě fixuje, že jí pomůžu - nemá PC, takže nemůže nic hledat. Vždycky si našla práci tak, že se prostě šla zeptat přímo do firmy.
- Citovat
- Upravit
Holma
24.8.12 12:50
@Katrinka píše:
To je velice těžká situace, a hlavně dlouhodobá a neřeší se! Především musí chtít pomoci ONA SAMA
Samozřejmě že u nás je místo, a le musela by se o pokoj dělit, manželova syna vykopat nemůžu…a hlavně mamka pořád říká, jak nám nechce být na obtíž. Nejraději by byt, ale narážíse na finance.
- Citovat
- Upravit
24.8.12 12:52
@Holma Dočasným řešením může být i azylový dům .
Jak to mají rodiče s majetkem, kdyby proběhl rozvod, připadne mamince také něco z majetku z manželství?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 12:52
Jak to tak čtu, tak mi připadá, že maminka je v rodině tvého otce tak trochu za středověkou děvečku, ne? 
Jestli jí tam do teď držely jen děti a strach, že by o ně přišla, tak podle mě nastal ideální čas odejít. Není možnost blízko u vás nějaké ubytovny? Co odejít někam úplně jinam - třeba by se jí povedlo sehnat zaměstnání, kde mají i svou ubytovnu. Alespoň pro začátek. Všechno asi bude lepší, než jak je to teď.
Já bych svou mamku v takové situaci nedokázala nechat, takže tě úplně chápu, jak tě to trápí a ráda bys jí pomohla .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 12:53
Ja bych mamku vzala k sobe, nenechala bych ji tam…pohodli - to se nejak srovna a casem treba povyresi. Taky vam muze trochu pomoct, treba s hlidanim a tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 12:56
A nejde to aby odešel tatínek k novej rodině, nebo aby ho za to ubližování párkrát vykázala policie z bytu a nebo ať na něj podá trestní oznámení, stejně se nevydrží k ní slušně chovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 12:56
@suik nenechala bych ani mamku ani taťku takhle trpět radši bych si ji vzala k nám než abych viděla jak se trápí a on ji ubližuje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 13:08
A co takhle zkusit nějaký azylový dům pro týrané ženy? Vím, zní to hrozně, ale pro jeden takový externě pracuji a není to zlé. Dostalo by se jí tam i psychologické, právní a sociální pomoci a zůstat tam může až jeden rok. Některé nabízejí i utajenou adresu (že by ji táta neobtěžoval). Odpočine si tam, sebere sílu, promyslí co dál, podá návrh na rozvod, dá se dohromady zdravotně a najde si práci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.8.12 13:15
Je mi úpně jasné, jak i ty jsi ubitá takovým životem (mám trochu menší, ale podobné trápení). Vím, že uděláš maximum, aby jsi mamince pomohla, ale…ty za to neneseš žádnou zodpovědnost, není to ani trochu tvá vina, předpokládám, že maminka se vdávala dobrovolně a bylo to její rozhodnutí. Ona je ta, kdo musí jít dál, kdo se musí rozhodnout. Pomož jí, to je jasné, ale nenech se sama zničit. Trpěla jsi celé dětství a trpíš vlastně dosud. Otec je hlavní viník, ale ani maminka není bez viny…
- Citovat
- Upravit
24.8.12 13:57
To šílený, četla jsem i Tvou první diskuzi. Někdo by otci i prarodičům měl vysvětlit, že nevolnictví už bylo zrušeno .
Nemohl by mamce na omezený čas nabídnout podnájem někdo z vašich známých?
Věřím, že ji tam nenecháš a odvezeš ji. Budu vám držet palce. Odkud jste?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.15 12:37
@Anonymní píše:
Je mi úpně jasné, jak i ty jsi ubitá takovým životem (mám trochu menší, ale podobné trápení). Vím, že uděláš maximum, aby jsi mamince pomohla, ale…ty za to neneseš žádnou zodpovědnost, není to ani trochu tvá vina, předpokládám, že maminka se vdávala dobrovolně a bylo to její rozhodnutí. Ona je ta, kdo musí jít dál, kdo se musí rozhodnout. Pomož jí, to je jasné, ale nenech se sama zničit. Trpěla jsi celé dětství a trpíš vlastně dosud. Otec je hlavní viník, ale ani maminka není bez viny…
To je dost hnusné, že ani maminka není bez viny. Kdo nezažil, tak těžko může něco takového takhle označit. Každý nemá tu sílu bojovat se vším a za všech okolností a hlavně stačí 1-2 útoky, nějakou dobu slýchat nadávky a vyhrožování a garantuju vám, že málokdo bude mít sebevědomí na to bojovat a jednat.
Jinak pisatelce - obávám se, že pokud maminka sama neodešla doteď, už to jinak nebude. Neřešila bych pohodlí u mě doma. Maminku bych ujistila, že kdykoliv za jakékoliv okolnosti může přijít ke mně, stačí zavolat a přijedu pro ni, čas od času jí to připomenout, i kdybych já sama měla spát na karimatce na zemi, ujistit ji, že ji vždy ráda vezmu k sobě. Ale to je asi tak všechno. Obávám se, že maminka by už ani jinak neuměla žít, neuměla by si užít klidu a pohody. To už by pak znamenalo kolečko psycholog, poradna apod aby se z toho dostala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.3.15 18:41
Zakladatelka
Otec způsobil velkou scénu před mým malým synem i manželem v 11/2012 a od té doby se s ním nestýkám. Matka odešla někdy v 9/2013. Má pronajatý malý byt kousek od své práce.
Téměř rok vyhrožovala sebevraždou, litovala svého činu. My dcery se svými partnery jí pomohli se stěhováním, koupili potřebné věci. Stále mi vyčítala, že to udělala kvůli mě, protože jsem „domů“ nechtěla jezdit za přítomnosti otce. Sama v bytě a neustálé telefonáty, že se zabije. Nápor na psychiku pro mě neskutečný! Pak jí poslal rozvodové papíry. Rozvedli se, bez výživného, bez vyrovnání - matka si našla špatného advokáta a ten to dost podělal.
Otec si okamžitě po jejím odchodu nastěhoval milenku. Přiznal se, že jsou spolu půl roku. Ačkoli matka nebyla zcela odstěhovaná, již neměla možnost si zbytek odnést. Mě otec stihl také vystěhovat, jen vzkázal, ať vyklidím svůj pokoj a nastěhoval tam syna své milenky.
V 12/2013 nečekaně přijel, dovezl dětem dárky. Jinak nic žádná omluva, vysvětlení, do 15ti minut zas odjel. V 9/2014 se tajně oženil. Matka na něj v 12/2014 podala trestní oznámení za týrání a rovněž žalobu o výživné, které je zamítnuto.
Otci zjistili někdy v 11/2014 rakovinu. Jaké stádium a čeho nevím, je na nemocenské a proto bylo výživné zamítnuto. Vše se dovídám zprostředkovaně přes sestru.
A co já? Já se zhroutila, byla více jak rok na práškách, kvůli kterým jsem musela přestat kojit. Byly doby, kdy jsem byla v takovém stavu, že mi manžel chtěl volat záchranku. Nehledě na to, že jsem se začala sebepoškozovat. Volala mi sestra, že máme vyhrožuje sebevraždou a že já se o ní nezajímám…že mám dítě o které se musím starat už bylo všem jedno! Díky skvělému doktoru a mému manželovi a synovi jsem se z toho dlouho, ale snad úspěšně dostala. Měla jsem na mále! Má matka na tom nese stejně jako otec velkou vinu! Kdo nebyl v roli takového dítěte, nemůže to nikdy pochopit! Dospělý člověk se může bránit, dítě ne! Dítě u toho musí být! Kdo jiný by tu vinu měl nést?
Svou matku k sobě NIKDY nenastěhuju! Důvod je prostý. Ačkoli vede nový život (naučila se s internetem a užívá si přízeň mužů), neustále a ráda připomíná co bylo. Ačkoli věděla, že jsem na lécích, že se nesmím zatěžovat těmito věcmi, neboť mi reálně hrozí hospitalizace, neustále na návštěvě připomínala: No jo, táta, ten se o vás už nezajímá, ten má jinou rodinu…no jo, na to táta nikdy nebyl, to já dělala všechno sama…bla bla bla! Dělala to i o posledních Vánocích, kdy jsem slavila své první dny bez léků! Já si z toho všeho odnesla postraumatickou stresovou poruchu, takže jsme se hned klepala a měla záchvat…jí to bylo u pr…, hlavně že vyventilovala svůj vztek! Díky lékům jsem nesměla otěhotnět - a matčiny neustálé dotazy kdy bude druhé - i když opět věděla, že beru léky, a nesmím otěhotnět! Léky, které jsme brala kvůli ní a jejímu psychickému teroru, který nastal po jejím odchodu od otce!
Moji rodiče mě připravili o dětství. Nikdy se nedověděli o tom, jak mě na základce ostatní šikanovali a já se tam bála. A když se mě pokusil jeden dědek z vesnice v cca 5ti letech (fakt netuším, kolik mi bylo) znásilnit, tak jsem také nic neřekla - a tato nepříjemnost mi zkomplikovala život do 21ti let!
Matka dochází na nějaké terapie a trpí strachem z budoucnosti - že nebude mít peníze atd. a nejraději by se k nám vetřela. To se však nikdy nestane. Hodlám matku podporovat, ale bydlet u mě nebude nikdy. Myslím na své duševní zdraví, myslím na svou rodinu…přišla jsem o část svého života a nenechám si ničit i život v dospělosti. Nechci už nikdy zažít to peklo, které mi matka přichystala. A tohle by si měly přečíst všechny matky, které zvažují odchod od tyrana. Vaše dítě na tom je nejhůře a když uděláte chybu, bude vám to vyčítat do konce svého života. Nikdy nikdo mi zpět ty roky nevrátí a já si chci užít zbytek svého života a udělat svým dětem to krásné dětství, které já si přála. Být dětem oporou, aby mi mohli důvěřovat…zkrátka dát jim to, co mě tolik chybělo.
A naposledy: počali jsme šťastně naše druhé miminko. Rodina o tom ještě neví. S matkou jsme omezila kontakt…důvod je prostý…přežít těhotenství ve zdraví.
Píšu jako anonym a prosím o jeho zachování. Chci začít nový život…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
možná to bude trochu delší a na pochopení složité, pokusím se to vylíčit co nejjednoduššeji:
Moje mamka je od začátku manželství s mým tátou týraná. Je to už 27 let. Fyzické násilí (topení ve vaně, pořezané zápěstí, otřes mozku) a psychické násilí (ponižování před přáteli). Jistě se ptáte proč neodešla…protože jí vyhrožovali ztrátou dětí, měla strach…představte si malou vesnici, kde je necelých 100 obyvatel, všichni si koukaj do oken a mého tátu a jeho rodiče zná každý, za to mamka byla nová/cizí.
Jako děti jsem se setrou dost trpěli a dá se říct, že následky si neseme dodnes. Táta se trochu zklidnil-na čas. Vím, že se tahal s jinejma, viděla jsem ho, bylo mi to líto ale taky jedno!
Myslela jsem, že když se narodí vnuk, táta se změní, těšil se na něj. Místo toho zjistili pár dní před porodem mamce zhoubný nádor. Nervy, táta byl na ní pořád zlej…naštěstí po operaci dobrý. Vnuk se narodil, když přijedeme k našim, táta si ho ani nepochová, nepopovídá si s námi a vypadne chlastat k sousedovi. Mamka je už několik měsíců na neschopence, nemá si s kým popovídat, táta s ní nemluví a když tak sprostě řve. Má ženskou, která má dva velké syny a dceru-když s ní mluví, říká jí, jak chápe, že je utahaná, když musí vařit a uklízet. Podotýkám, že moje mamka je od začátku manželství využívána pro velké hospodářství-maká jak fretka a žádné uznání, jen nadávky, na co zapomněla a co má ještě udělat. Táta byl zlý i na nás a i my museli dřít. Teď má „jinou rodinu“ a tak, jak se chová k ní, se k nám nikdy nechoval. Je pravda, že nám koupil kola, kazeťáky…co jsme chtěli, ale tím si naší lásku nikdy nezískal. Moje babička, která žije ve stejném domě tátovi řekla, že souhlasí s tím, aby si našel jinou…ALE, když má děda záchvaty, běží za mamkou a ona do noci s dědou je. Když je babička v lázních, stará se o dědu (invalida)… sice mají ještě dalšího syna a dceru, ale ti jen přijedou na návštěvu a nepomůžou. je toho hodně co bych tu ještě mohla napsat…možná bude stačit, když si přečtete zakladatelský příspěvek u diskuze: Co je to za úděl? …Ano, to jsme před nějakou dobou psala já, jako anonym.
Dnes mi máma opět volala, prý jí táta před nemocnicí sprostě nadával, před lidma…chce odejít, ale bojí se, nemá peníze, má základní vzdělání a chce hodně daleko od táty. u nás v okolí je vše drahé. Možná by s ní šla i sestra, ale to jisté není. Mamka do neschopenky měla sotva 10tis. čistého. U nás být může,, ale bylo by to hodně nepohodlný, byla by v pokoji, kde by se o postel dělila s manželovým synem (z prvního manželství), není tu kam dát další skříň. máme dům rozestavěný a hotový jen tak nebude. Mamka říká, že chce mít co nejdřív práci, ale to asi taky nepůjde. Navíc její zdravotní stav neumožňuje dělat vše co by chtěla. Doposud pracovala u pásu-výroba součástek-něco podobného jako Tesla. Sestra je nerozhodná, máma vynervovaná, já nespím, doma 4měsíční mimčo, barák rozestavěnej…je mi zle. Chci mámě pomoci, ale nevím jak, nájmy drahý…