Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No dobře, když je malej vazně nemocnej, tak co jet třeba k večeru překonat 100km objednat si hotel a tam přespat, jinak nevím no
Zapeklitá situace, ale… já bych to babičce řekla o té nemoci. Vy budete tvrdit, že je nemocný a proto tam jet nemůžete, babička si bude myslet, oni na mě kašlou a vymlouvají se na nemoc… Babičce bych to řekla a všechno, jak se léčíte, jaké to teď je… na druhou stranu, vždyť jí můžete poslat video, promluvit si po skypu…kor když to bude ona vědět, co se děje a bude ráda, že prcka uvidí.
Nevidím 100 km jako nepřekonatelnou překážku a navštívit babičku ![]()
Hlídání na 1 den resp. 1/2 den by jsi nezajistila
Určitě bych babičku navštívila ![]()
Nech nemocnyho doma s tatkou, zdravyho dovez babicce ukazat, at vidi alespon jednoho. Skoro nikdo si nemuze viz nemohouciho prarodice domu, s tim se netrap. Doba je jina, lidi potrebuji pracovat - spis premyslej, jestli bys uplatila nejaky dum s pecovatelskou sluzbou v okoli.
@ynax píše:
Zapeklitá situace, ale… já bych to babičce řekla o té nemoci. Vy budete tvrdit, že je nemocný a proto tam jet nemůžete, babička si bude myslet, oni na mě kašlou a vymlouvají se na nemoc… Babičce bych to řekla a všechno, jak se léčíte, jaké to teď je… na druhou stranu, vždyť jí můžete poslat video, promluvit si po skypu…kor když to bude ona vědět, co se děje a bude ráda, že prcka uvidí.
no hele nebo třebas dorazej a babička si řerkne „to musim byt nemocna, aby za mnou dojeli?“
to je na povaze, nezavděčit se můžeš v každém případě
Jela bych za ní. A řekla bych jí jak je malej nemocnej.Je mi tvého syna líto.
Posílám ![]()
Tak nechej maleho mamce a zdraveho vem k babicce
mamka maleho pohlida? malej to zvladne byt bez tebe? Jinak taky posilam silu pro nemocneho chlapecka ![]()
Stokilometrová vzdálenost je kousek - pro člověka, který opravdu chce. Autem max. půldruhé hodiny cesty.
Pokud bys babičku skutečně chtěla vidět, mohla ses za ní kdykoli vypravit sama - třeba i jen sama na otočku bez dětí. Případně jen se zdravým dítětem a nemocné nechat opatrovat manželovi, matce, apod…
Výlevy typu „jsem strašně smutná, ale ono to nejde“ jsou v tomhle případě jenom alibismus. Kdo opravdu chce, hledá způsob - kdo nechce, hledá důvod. Výmluvu.
Jsem drsná, uznávám. Ale mám přesně takovouto osobu v nejužší rodině, nechci ji specifikovat, je skutečně velmi blízká. Dokud byla její babička „jen“ nemocná, nebyla se za ní podívat pět let - když zemřela, předváděla nešťastné výlevy, jak jí babička chybí, jak to prošvihla, „nestihla“ ji vidět a jakou z toho do budoucna má lekci… Situace se v podobných relacích zopakovala za rok s druhou babičkou - pak i s její maminkou… Proto mne podobná alibistická prohlášení neuvěřitelně vytáčejí. Vztahy s blízkými lidmi jsou důležité teď a tady - buď někoho mám ráda, chci ho vidět a udělat radost jemu i sobě - a pak o tom nemluvím, ale prostě si to zařídím, bez ohledu na to, kolik energie mne to bude stát - nebo pro mne není tak důležitý, abych do něj tu energii a ten čas investovala. A pak o tom taky nemluvím - nebo když už, nazvu to pravým jménem a nehledám výmluvy „ono to nejde“.
Ty Bohunko nemusis byt tak drsna.
Ono to je takove, ze by to urcite s vypetim sil slo, ale vzdycky se to nehodi. jako bych ja trebas velmi rada udrzovala kontakt s kamarady, ale kdyz mi vybyde v tejdnu volny den, kdy nikam nemusim, tak radej zustanu doma a dohanim resty.
Samozrejme, je to o tom vyburcovat se a vest vyssi zivotni tempo, vsak uklizet a varit se muze v noci. Je to o prioritach.
Zkladatelka vi, ze by to slo. Jenom se to proste vytrvale desne nehodi.
@Pudloslava
To je v pohodě, není nutné mne bránit.
Neměla jsem to sem psát. Především ne pod návalem emocí. Slíbila jsem si, že už nikam nikdy nic podobného nebudu psát a včera mně to asi nějak dostalo.
BohunkaP má zčásti pravdu. Když se chce, leccos jde ať už jsou podmínky jakékoliv.
U nás jsou podmínky takové jaké jsou. Nebudu vysvětlovat kdo jsem, co nás potkalo a co zažívám. Polovina lidí by mne litovala, druhá by mne odsoudila. Tak to prostě chodí. Alespoň mne to naučilo rychle nesoudit a raději promyslet co komu napíšu nebo řeknu pokud se svěří se svými problémy. Nikdy nemůžu tušit v jakém stavu je člověk, který se svěřuje, co má za sebou a co před sebou a v čem se zrovna možná v tuhle chvíli topí. Nešťastně zvolená slova občas dělají divy.
Babi je na tom daleko líp, až bude doma a malej nebude po chemo, tak za ní vyrazíme asi všichni. 14 dnů to ještě holt vydrží.
Za podporu děkuju, ona v těch krizích, které mívám, vážně pomáhá. ![]()
Mějte se fajn a pěkný den všem. ![]()
…
Příspěvek upraven 23.05.13 v 04:57